První školní odpověď
- Z domovaJak se neztratit
První minuty školního života. Paní učitelka vítá plnou třídu prvňáčků a hned na úvod sděluje několik organizačních věcí a snaží se do výkladu zatáhnout i malé školáčky: Děti, naše škola je veliká. Když se v některé z dlouhých chodeb ztratíte a potkáte dospělého člověka, co mu řeknete? Několikavteřinové ticho rozřízl náš Adam svojí odpovědí: Řekneme Dobrý den!
Inception: Mohlo to dopadnout hůř
- Z domovaKdyž cesta je důležitější než film
Stejně jako dovolená nezačíná otevřením dveří hotelového pokoje, zážitek z filmu nezačíná prvními titulky. Na Počátku všeho je cesta. Sedím v autě a před očima mi běží film. Scéna první: silnice na Prahu. Po krátkém střihu míjíme Louny. Další střih. Něco se děje. Auta stojí, konce kolony nelze dohlédnout. Některá auta se již otáčejí a vrací se zpět. Stojíme. Jsem lehce nervózní, zamluvené lístky je totiž nutno vyzvednout nejpozději v 18:10, půl hodiny před začátkem filmu.
Čas běží, rozhoduji se rychle. Otáčím se, na první křižovatce sjíždím z hlavní silnice. Intuitivně se vydávám směrem na severovýchod, neboť navigace se stále zaobírá jen touhou vrátit se zpět na R7. Střih. Dojíždím na konec nějaké vesnice. Dál jen železniční přejezd a polní cesta.
Čas běží, rozhoduji se rychle. Cesta má pevný podklad. Ano, vím, celý den pršelo, o kus dál už může být hůř. Ale mám čtyřkolku a paket pro špatné cesty (zvýšený podvozek, plechový kryt motoru a plastový kryt podvozku). Přeci jsem za to nevyhodil peníze zbytečně. Střih.
Vyjeté koleje. Zatraceně hluboko vyjeté koleje. Naštěstí celý den pršelo, prostřední část cesty je měkká a s podvozkem se doslova mazlí. Jsem v klidu. Ve zpětném zrcátku vidím frajera s Fabií. Zdá se, že si věří. Asi také spěchá do kina, ale jestli má shodou okolností zamluveny lístky vedle mě, budu si mít alespoň kam odložit věci. Cesta se totiž výrazně zhoršuje. Střih.
Řidič Fabie poznal limity svého vozu. Na nejbližší křižovatce polních cest to otočil a vrátil se. Jedu sám. Vlevo kukuřice, vpravo pšenice, na obzoru R7. Doufám, že polní cesta má na rychlostní komunikaci vyústění. Na výbavu pro překonávání větších terénních zlomů jsem totiž při objednávání nadstandardní výbavy auta v ceníku nenarazil. Záhy se ukazuje, že má starost byla zbytečná. Již z dálky vidím, že na silnici stále stojí kolona. Střih.
Vrátím se. Vzhledem k vyjetým kolejím si netroufám couvat více než kilometr jen podle bočních zrcátek. Musím se otočit. Pšenice je proti kukuřici sotva poloviční. Už vím, proč se kombíkům někdy říká kombajn a jak vznikají kruhy v obilí. Po poli jelo auto mnohem lépe než po cestě, která se mezitím proměnila v zabahněný tobogán a o řízení auta se již nedá mluvit. Jemným přidáváním plynu pouze udržuji v chodu všechna čtyři kola a doklouzávám se zpět do vesnice. Střih.
Přesně v 18:37 stojím u pokladny, zamluvené lístky stále čekají v systému. Nechávám je propadnout. Po zážitku z kukuřičného pole jsem totiž ztratil chuť na popcorn.
S novým Superbem si Matějskou neužijete
- Z domovaAlespoň ne ve škole smyku
Když jsem před třemi lety odjížděl z Centra bezpečné jízdy umístěného v blízkosti mosteckého autodromu, cítil jsem se velmi rozpačitě. Ztratil jsem důvěru ve své řidičské schopnosti a přestal přeceňovat elektronické systémy svého tehdejšího auta (Octavia byla – a vlastně stále ještě je – vybavena mimo jiné i stabilizačním systémem ESP).
Teď v sobotu to bylo jiné. Zatímco Octavia se minule na dráze s úhybnou deskou vyvolávající přetáčivý smyk točila jako na pouti, se Superbem jsem se ctí zvládl každý smyk. Na dráze s kluznou plochou s klesáním pro nácvik brždění a vyhýbání byl tehdy problém Octavii udržet v zatáčce, Superb s pohonem všech čtyř kol mi dovolil bezpečně projet "zasněženou" zákrutu pod plynem.
Ne tedy, že bych nyní odjížděl z mosteckého polygonu s nějak extra velkou vírou ve své řidičské umění (jsem přeci skromný kluk), ale potvrdil jsem si, že nový Superb je skutečně oprávněným králem své třídy.
Za natáčení videa ve ztížených podmínkách děkuji LANGUSTOVI
Konečně fotbal, který se dá poslouchat
- Z domovaTakhle nějak jednou začínal Mourinho a Messi
Původně jsem to video na blog ani dávat nechtěl. Ale když už jeho existenci Petr K. prozradil... Ostatně, sám jsem se zmínil, že videa točím jenom kvůli exhibování s technikou. A před měsícem, kdy jsem toto fotbalové video točil, bylo v Karlových Varech ošklivé počasí. Obrázkům tak chybí světlo a HD obraz ztrácí na kvalitě.
Ale kde dnes můžete sledovat špičkový fotbal bez otravného zvuku Vuvuzel?
Kdybyste chtěli vidět budoucí Mourinha, soustřeďte se v čase 2:07. Budoucího Messiho najdete na začátku nejkrásnější akce turnaje v čase 2:15.
Hokejem proti komunistům
- Z domovaTřídní boj ve třídě
- Tatínku, víš co nám dnes říkala paní učitelka? Že prý komunisti nebyli jen zlí, že byly svačiny zadarmo, nebyli bezdomovci a nezaměstnaní. A že tu dřív byli továrníci, kterým patřily továrny, a kteří si skoro všechny peníze nechávali pro sebe a dělníkům dávali jen málo. Pak přišli komunisti, ty továrny jim sebrali a patřily tak všem, co v nich poctivě pracovali.
- No, těbuh. A co na to třída?
- Já jsem se přihlásila a řekla, že komunisti byli zlí, protože třeba nechali zavřít do vězení celou hokejovou reprezentaci.
- Proč si řekla zrovna tohle?
- Protože velká část naší třídy má ráda hokej, a tak by si díky tomu děti mohly zapamatovat, že komunisti byli opravdu zlí.
Život je pohádka
- Z domovaFotbal je život
Víš, kámo, co je to láska k fotbalu? Když máš v neděli nařízenýho budíka na půl šestou ráno a o šedesát kilometrů později už stojíš v chladným ránu na hřišti jako trenér malejch fotbalistů. Jasně, mám mezi nima svýho kluka a dělám to prakticky jenom kvůli němu, ale bez lásky k fotbalu se to dělat nedá. A když potom před sedmou večer přijedete oba domů, zmrzlí a hladoví, tak v tu chvíli víš, kdo je pro toho malýho kluka, kterej vedle v pokoji šťastnej usíná, ten největší kamarád na světě.
Hele, brácho, proto moc dobře rozumím Šmícovi, na jehož rozlučku jsem s dětma minulý úterý dorazil na Slávii. Jo, nejdřív to byla velká oslava fotbalu. Šmicer, Nedvěd, Poborský, Berger, Kuka a další předvedli během jednoho zápasu takový množství nádhernejch akcí, že tolik se jich neurodí ani za dvě ligový kola. Slávistickej kotel pak na svým stadionu tleskal vstoje kapitánovi Sparty a dokázal tak, kdo má nejinteligentnější fandy v republice. A pak to přišlo.
Běží poslední minuta zápasu. Slávka prohrává se Spartou 5:6. Za mohutnejch ovací patnácti tisíc milovníků fotbalu odchází ze hřiště Vladimír Šmicer, kterýho střídá Jiří Šmicer, šestiletej syn odcházející osmatřicetiletý hvězdy. Těsně před koncem malej Jirka vyrovnává na konečných 6:6. Pohádka? Ne, to je život. Štastnej život šťastnejch synů šťastnejch otců.
Byl a stále jsem u toho. S lidma, který miluju. S lidma, který milujou... fotbal. S lidma, který milujou... život.
Volební kampaň pohledem dítěte
- Z domovaSkutečné sdělení sloganů ČSSD prohlédli už i školáci
V pondělní MF DNES byl velmi zdařilý vtip Miroslava Kemela. Na billboardu KSČM je hlava Vojtěcha Filipa a slogan Taky už máte svobodných volebních kampaní plné zuby? Kresba zaujala i Klárku, která mě poprosila o vysvětlení pointy. Vyprávěl jsem tedy o dobách bývalých, kdy volební kampaně neprobíhaly, protože beztrestně se dala volit pouze jedna strana a o době současné, kdy naopak paradoxně platí, že méně by bylo více. Klárka se k mému znechucení současnou podobou volební kampaně přidala.
Hmm, já taky tatínku nechápu, proč se Paroubek na plakátech chlubí, že do tří let sníží důchody na polovinu.
Nepodceňujte pokladní v Globusu
- Z domovaMohou o vás vědět více, než si myslíte
Co je Markéta těhotná, týdenní rodinné nákupy v Globusu obstarávám já. Seznam dostanu napsaný na jedné straně A4, jednotlivé položky jsou za sebou seřazeny tak dokonale, že stačí jen postupně procházet mezi regály a zboží skládat do vozíku. Nikdy se nemusím vracet, nebloudím, nehledám. Nakupuji.
Aby na oplátku měla doma Markéta co nejméně práce s distribucí zboží z tašek na příslušná místa, u pokladny vykládám nákup z vozíku na jezdící pás tak, abych jej mohl po namarkování bleskově naskládat do tašek s tím, že jednotlivé položky jsou sdruženy do tématických celků (pečivo, zelenina, mléčné výrobky apod.).
Včera pokladní mé počínání pozorovala s úžasem a zahájila rozhovor, na jehož konci jsem byl v úžasu zase já.
- Teda, to je neuvěřitelné, jak pečlivě to tady třídíte
- No, víte, on se potom doma ten nákup rychleji uklidí
- Já vás pozoruji už dlouho a vždycky máte úplně plný vozík, ale nikdy jsem vás tu neviděla se ženou. Jen občas s dětmi.
- Vy si mě takhle pamatujete? Vždyť tady projde denně spousta lidí a já do Globusu chodím jen jednou týdně.
- Pamatuji. Máte modrou platební kartu a jste inženýr.
Jak na domácí video z dovolené
- Z domovaTo samé stokrát jinak a stále zábavně
Základ je stejný, ať natáčíte cokoli. Vyvarujte se dlouhých záběrů, omezte zoomování, nedělejte s kamerou prudké pohyby. Ve střihovém softwaru si pak stačí pohrát s pořadím záběrů (ideální je poskládat z natočených situací příběh), nepřehánět to s různými efekty a přechody, vybrat vhodnou hudbu a především stříhat, stříhat, stříhat!
V zimě jezdíme už roky lyžovat na stejné místo (600 km vzdálený Kronplatz v italských Dolomitech). Se stejnými lidmi. Přesto stále s sebou beru kameru. A každý rok překvapivě sestříhám video, které je pokaždé jiné, ale vždy zábavné. Je to snadné. Stačí si totiž všímat momentů, které jsou neotřelé, něčím zajímavé a především nové.
Pravda, výhodou je, že děti rostou, jejich lyžařské umění se vyvíjí, mění se jejich záliby, zájmy a chutě. Pokaždé jiná je také hudba, kterou v autě posloucháme (také vozový park se čas od času obměňuje). Vybrané skladby se pak objeví ve videu. Letos je to novinka od Mňágy a Žďorp, brněnské skupiny Midi Lidi nebo pasáže ze soundtracku k filmu Vzhůru do oblak.
Zhruba padesát procent úspěchu videa z dovolené ale tvoří dobrá parta. A jelikož by druhá část naší výpravy nemusela být nadšena z toho, že se objeví v internetovém videu, nabízí film, který si za chvíli pustíte, jen slabou polovinu zábavy originálu určeného k privátnímu promítání (část zábavy zmizela též kvůli omezení délky videa na Youtube). Přesto jako ukázka povedeného domácího videa poslouží dostatečně.
No tak dobrá tedy. Vím, není to žádná sláva. Slibuji, že příští rok to bude lepší. Chtělo by to novou kameru. Samozřejmě schopnou natáčet film v HD rozlišení, s ručním ostřením a zvláště na lyžích by se hodil stabilizátor obrazu. Snad bude také lepší počasí. Sluníčka bylo letos nejméně za poslední roky a na světelných podmínkách je to bohužel znát. Jen jedno musí zůstat. Lidé, kteří v mých filmech účinkují.
Škodovky jsou předraženej šmejd
- Z domovaA ten servis, škoda mluvit!
Škodofku bych nechtěl ani zadarmo. Ty jejich Ochcávky si může koupit jenom úplnej magor, třeba Ford je hodně kvalitní auto a stojí o dost míň. A už dávno neplatí, že embéčka mají nejlevnější servis.
Převzato z libovolné diskuse pod články o vozech Škoda.
Léto 2007. Jako druhé auto do rodiny kupujeme nový vůz Ford Fiesta. V akci. S velmi solidní výbavou za 280.000 Kč. Na podzim se v servisu ptáme po možnosti uskladnění kol na zimu. Je to možné, ale za poplatek. První překvapení. V servisu Škody po nás totiž peníze za úschovu kol nikdy nechtěli.
Léto 2008. Fiesta jde po roce mírného provozu na garanční prohlídku. Najety asi čtyři tisíce kilometrů a za servis benzínové "jednatrojky" platíme překvapivě více než za podobný servis naftového TDI s bezmála padesáti tisíci najetými kilometry.
Zima 2009. Kupujeme další Škodovku. Ano, viděno očima průměrného diskutéra pod články motoristických magazínů jsme blázni, ale Fiesta musí jít z domu. Ještě předtím se ve Fordu domlouváme na opravě promáčklého zadního nárazníku. Pojišťovna schválila výměnu, mělo by to být rychlé.
Čekací doba dva měsíce! Opravu zaplatíme servisu komplet my a pak se máme vypořádat s pojišťovnou. Vyprávíme příběh, jak nám ve Škodovce předloni měnili promáčklé dveře. Nahlásili jsme tenkrát na pojišťovně pojistnou událost, v servisu zaplatili jen spoluúčast a za 10 dní jsme si odvezli auto opravené.
Platbu za opravu si tehdy vyřídil s pojišťovnou servis sám. My jen podepsali plnou moc. Je nám sděleno, že také ve Fordu lze tuto variantu zvolit, ale bude nás to stát navíc 3.000 Kč za zprostředkování a auto si odvezeme až ve chvíli, kdy pojišťovna servisu pohledávku uhradí.
Skutečně trapné to ale začalo být ve chvíli, kdy jsme ve Fordu museli zaplatit třetinovou zálohu z předpokládané ceny opravy.
Diskutér, který se prokáže alespoň jedním zasvěceným komentářem hanícím vozy Škoda má u nás při koupi Fiesty nárok na slevu.
Ať žije Městská policie Ostrov
- Z domovaNení bota jako bota
Ač je Ostrov nad Ohří od mého bydliště vzdálen sotva pár desítek kilometrů, byl jsem tam dnes teprve podruhé v životě (poprvé předloni na Cimrmanech). Dopoledne padal sníh, všude bylo bílo, orientace velmi špatná. Před sídlem jisté firmy, kde jsem měl domluvenu schůzku, nacházím poslední volné místo k zaparkování. Značky s parkovacími hodinami a vyznačenou šedesátiminutovou dobou stání jsem si všiml. Ale vzhledem k předpokladu, že plánované setkání se na více než půlhodinku neprotáhne, jsem bez výčitek zaparkoval.
Během dvou hodin příjemného rozhovoru jsem si ani jednou nevzpomněl, k čemu jsem se zaparkováním auta zavázal. Rozpomenul jsem se až při pohledu na přední levé kolo. Vůz Městské policie přijel do deseti minut od zavolání. Seděla v něm policistka. Sama. Vysílačkou se u kolegy přesvědčila, že auto je čisté. Po nahlášení mého jména a adresy hlas z vysílačky potvrdil, že čistý jsem i já. O důvod více pokorně přiznat chybu a očekávat trest. "Jelikož jste se přestupku v našem městě dopustil poprvé, vyřešíme vše domluvou," sdělila mi policistka a sundala botičku z auta.
Budu do Ostrova jezdit častěji, to město se mi začíná líbit.
Jsem slaměný vdovec
- Z domovaS vůní benzínu
Víš, kámo, přijde čas, kdy tě přestane bavit držet se máminy sukně. Začneš si vybírat holku. Je to úplně stejný, jako když tě přestane bavit chodit pěšky a začneš si vybírat auto. Přijde čas, kdy se s tou holkou schováš pod peřinu a tentokrát nezůstaneš v posledním táboře pod vrcholem. Je to úplně stejný, jako když si s prodejcem aut na konci dlouhýho rozhovoru podáte ruku a spokojený jste oba. Přijde čas, kdy ženu odvezeš do hotelu, ve kterým nejsou jednolůžkový pokoje. Je to úplně stejný, jako když ti prodejce zavolá, že v továrně právě začali bouchat tvoje auto a chvíle zrození se blíží.
Hele, brácho, přijde čas, kdy v okachlíkovaným pokoji plným bílejch plášťů poprvý vezmeš do rukou naději na svý lepší příští. Je to úplně stejný, jako když si poprvý sedneš do svýho novýho auta ve chvíli, kdy ještě dokáže provonět celej autosalon. Přijde čas, kdy po pár dnech mají konečně všichni z rodiny tu správnou váhu a ty si z baráku s červeným křížem ve znaku odvážíš nejlepší lidi svýho života. Je to úplně stejný, jako když po pár dnech auto místo na koberci konečně stojí na značkách a ty si z baráku s okřídleným šípem ve znaku odvážíš nejlepší auto svýho života.
Dnes dopoledne mi zavolali.
Vstupuji do velké politiky. Konečně.
- Z domovaNebýt revoluce, jsem tajemníkem OV KSČ. Minimálně.
Říjen 1989. Fakultní výbor SSM mi nabízí funkci brigádního referenta. O měsíc později se rozplývají mé představy o dobrém byznysu s přidělováním míst na chmelových brigádách. Přichází revoluce. Aktivně spolupracuji se stávkovým výborem. Agituji, připravuji transparenty, účastním se demonstrací. O pár let později jsem zvolen do akademického senátu univerzity. Po dokončení školy cílevědomě pracuji na svém profesním růstu. Připravuji se na vstup do politického života.
Říjen 2006. V rozhovoru s novinářem veřejně vyjadřuji podporu primátorce Řápkové v senátních volbách.
Nečekám, že místní sdružení ODS zareaguje tak rychle. S podepsáním přihlášky ale problém nemám.
Říjen 2009. Mgr. Řápková, toho času na druhém místě kandidátky ODS do PSP ČR v Ústeckém kraji, je velmi často zmiňována v souvislosti s kauzou rozdávání titulů na univerzitě v Plzni. Stranu, pro kterou v posledních letech velmi usilovně pracuji, to začíná poškozovat. Cítím, že se něco děje. Přesto mě ale telefonát od senátora Kubery překvapuje. Příští pondělí jedu do Teplic. Nabídku přijmu.
Přišel čas nahradit bývalé komunisty. Bývalými svazáky.
Království železnic
- Z domovaDoporučuji ještě nechat pár rychlíků ujet
Když jsem četl, že se 1. července letošního roku zvedají závory největší modelové železnice u nás, zatoužil jsem zatopit pod kotlem, naložit do soupravy rodinu, nastavit návěstidlo na volno a plnou parou vyrazit po hlavní trati směrem ku Praze. Jenže v grafikonu naší rodiny žádný volný víkend nebyl, a tak byla návštěva Království železnic prozatím odsunuta z hlavního nádraží na vedlejší kolej. Naštěstí.
V Praze na Smíchově v obchodním komplexu Anděl City je totiž z plánovaných 2.500 m2 otevřeno zatím pouhých prvních 115 m2 modelového kolejiště. O víkendu jsme Prahou pouze projížděli a hodinové smíchovské zpoždění našeho dovolenkového expresu bylo jen lehkým zpestřením jinak nudné cesty.
Jaká píseň se u nás doma nejvíce hraje?
- Z domovaMalá hudební hádanka
Lajgty česty parisou komedsi ar
Časy rape časy tan bkče je čár
Čs pík ričes k stanke tynčés evvonknrakarajka superstar
Nickis kreizis géra pindy aconispe
Čujupe vecpu cipi jačce ace sis kreizis
Jačce kerakiri a somisa, taniša auvi givi givi aly sis kreizis
Somstare, hevstare, naslo hewl visestare
Simi aly kow ava nagzein, wi nambr
Tencl avro defentavl vej dable sej
Hejznavle tyšá tsi ejvlí nyšá mimí any dezvlávn metlsejn
Nickis kreizis géra pindy aconispe
Čujupe vecpu cipi jačce ace sis kreizis
Podvodní ragby za dvěstě
- Z domovaBota snů
Před sobotním obědem si vyrážíme zaplavat do chomutovských Městských lázní. Ale ouha. Na dveřích nápis: V sobotu 13.6. je bazén zavřený z důvodu konání závodů. Nevadí, alespoň Adámkovi ukážu, jak vypadá plavecké zápolení. Míříme na tribunu. Ale ouha. Nevidíme žádné závodníky, bazen ani není rozdělený na osm drah. Jen v místech s největší hloubkou se v klubku zmítá několik plavců se šnorchly a ploutvemi. Ptám se jednoho z na tribuně polehávajích urostlých chlapíků v plavkách, o co jde. Prý podvodní ragby. Nikdy jsem neviděl divácky méně vděčný sport. Odcházíme.
Na parkovišti stojí auto Městské policie. Strážník montuje botičku na auto stojící vedle našeho, které už botičku má. Žil jsem v domnění, že o víkendu se v Chomutově parkovné neplatí. Za 200 Kč se mi dostalo informace, že se neplatí až od sobotního poledne. Bylo 11:15.
Banální příhoda. Až na to, že se mi ze včerejška na dnešek zdál sen, ve kterém jsem viděl své auto s botičkou.
Česká republika vyhrála MS ve fotbale
- Z domovaPrvním trenérem nejlepšího fotbalisty světa byl známý bloger
Je to přesně 100 let, co se hrál první turnaj MS ve fotbale. Třiadvacátý turnaj (v letech 1942 a 1946 se nehrálo kvůli II. světové válce a turnaj v roce 2010 byl zrušen s ohledem na světovou pandemii Mexické chřipky) se tento rok konal v Anglii. O vítězství fotbalistů České republiky, které již více než dvacet let trénuje letos dvaasedmdesátiletý František Straka, rozhodl hattrick hráče, který o rok dříve dovedl Slavii Praha k jejímu třetímu vítězství v Champions League v řadě (ve stejném roce Sparta Praha konečně postoupila z divize). Již ve svých šestadvaceti letech se tak tento čtyřnásobný držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy stal nejúspěšnějším fotbalistou všech dob.
Fotografie, na níž Adam Bittner jako kapitán národního týmu drží nad hlavou trofej mistrů světa, je dnes největší ozdobou Síně slávy týmu FC Chomutov, ve kterém nejlepší střelec MS 2030 začal koncem dubna roku 2009 trénovat pod vedením svého otce.
Klárka konečně bloguje
- Z domovaPřišel čas uvolnit místo mladším
Nečtu. Nepíšu. Jen poslouchám. Třeba dnes ráno. Klárka v autě cestou do školy recitovala verše, jež napsala o víkendu. Se svolením autorky otiskuji básničku na blogu, který pomalu přestává být hoden svého jména.
Masopustní trol
Klára Bittnerová, 9 let
Klárka se raduje a jásá, sobota je opravdu krásná,
ale ještě neví, co si její bratr dnes vymyslí.
Že poletí letadlem a padákem vyskočí ven?
Nebo že změní pískoviště na golfové hřiště?
Klárka neví, neví, a proto hádá.
Přinese snad bráška domů hada?
Co tak vběhnout do pokoje a sebrat mu nástroje?
Ne! To by poznal a navíc, nikdo mě nezval.
Už vím, podívám se klíčovou dírkou a uvidím, co dělá.
Podívá se klíčovou dírkou a jde za maminkou.
Z dálky pak volá: "Adam má v pokoji trola!"
"Ale ty moje trolinko, stačí se uklidnit malinko"
Klárce zvědavost nedá sedět a hned do pokoje musí hledět.
"Mami, brácha má v pokoji dva troly!"
"Klárko, masopust už tu je, každé dítě masku má
a Tvůj bratr se převlékl za trola"
Komponentní nebo kompozitní?
- Z domovaHodinky nebo holinky?
Minulý Wiikend jsem na webu objednával pro našeho nového člena domácnosti pár drobností. Mimo jiné komponentní kabel. Nintendo Wii, že jeho síla tkví v úžasné hratelnosti a nikoli ve skvělé grafice, proto je tudíž v balení pouze kabel s výstupem 3x cinch a s redukcí na scart. Ale protože Wiim, že přeci jen existuje jistá možnost zlepšení obrazu (rozdíl je zřetelný), koupil jsem značkový, vysoce kvalitní a univerzální komponentní kabel Mad Catz pro propojení Xbox360, Playstation 2 i 3 a Nintendo Wii konzole s HD televizí.
O rozdílech mezi komponentním a kompozitním kabelem jsem ve chvíli, kdy zásilka dorazila, netušil zhola nic. Tma v hlavě. Po zapojení kabelu tma i v televizi. Fungoval jen zvuk. Přemýšlím, zda rozhodnutí chtít ušetřit nákupem kabelu univerzálního za poloviční cenu kabelu originálního bylo šťastné. Ale přeci nemůže být chyba v kabelu. Kus drátu s konektory na koncích. Chyba v televizi? Chyba v Nintendu? Hledám, co se na obou přístrojích dá nastavit. Nic. Potvrzuje mi to e-mailem i jeden z diskutérů na fóru Nintenda Clubu. Prý stačí kabel jen zapojit.
Zatímco mezi hodinkami a holinkami není zásadního rozdílu (obojí se natahuje), mezi komponentním a kompozitním kabelem je rozdíl asi dvě hodinky. Tak dlouho mi trvalo, než jsem na univerzálním kabelu našel titěrný přepínač TV/HDTV.
Zničující síla Nintenda
- Z domovaBuď neprohrát v boxu nebo močit v sedě
Ve čtvrtek byl u nás strýc. Přijel si pro v naší domácnosti již nepotřebný set-top-box a také projevil zájem vyzkoušet si zázrak jménem Nintendo Wii, o kterém četl na mém blogu. Strýce nadchl tenis, mě nadchla jeho hra. Bylo vidět, že se v životě tenisu něco nahrál, virtuálního soupeře s přehledem porazil a velmi si pochvaloval, jak věrně Nintendo kopíruje skutečnou hru. Dokonce tak věrně, že se nejen řádně zpotil, ale začala ho bolet ruka. Ještě více jsem se ale zpotil já při ukázce virtuálního boxování. Moc dobře jsem si navíc nevedl, soupeř mě dvakrát poslal k zemi. Byl jsem z formy.
Den před tím mě totiž začalo bolet celé tělo. Bolest horní části těla jsem dával za vinu pondělní návštěvě posilovny, bolest svalů na nohou jsem přičítal vysokému tempu úterního fotbálku. Ve čtvrtek ale už bylo zřejmé, že na mě něco leze. Proto jsem hodně pil. Vyžahnul jsem v práci snad celý barel vody. Ještě před spaním jsem vypil půl litru průduškového čaje. V noci už mě schvátila horečka. Třásl jsem se zimou a velmi nutně potřeboval na záchod. Rychle jsem vstal, běžel na záchod a močil snad dvě minuty v kuse (kontrolní otázka: Kolik litrů lze vymočit za minutu?).
Vše se opakovalo ještě dvakrát. Nejdříve dlouhé přemlouvání opustit vyhřátou postel, pak rychlý úprk k míse. Hodiny ukazovaly 3:30, když mé tělo opustily další litry tekutiny a já v koupelně zkolaboval. Byla to taková rána, že to probudilo nejen Markétu, ale i děti. “Udělalo se mi nějak zle, asi jsem omdlel,“ vysvětloval jsem ženě, když mě přišla do koupelny zvedat ze země. “To bude dobrý,“ řekl jsem ještě těsně předtím, než jsem si na zemi ustlal podruhé. Skončil jsem v nemocnici. Poprvé v životě jsem se svezl v sanitce.
V pátek jsem absolvoval EKG, EEG, rentgen plic, odběry krve a moči. Všechno v naprostém pořádku, jen v krvi některé zvýšené hodnoty ukazovaly na virózu, možná chřipku. Dvojnásobný pád do bezvědomí byl dle lékařů způsoben kombinací vyčerpání z horečky, nízkým tlakem, rychlým vstáním z postele a především náhlým odvodněním organismu. Dodali ještě něco v tom smyslu, že při nočním močení se pánům doporučuje sedět. Zní to asi logicky, ale já pravý důvod dvojnásobného kolapsu vidím jinde. Zformuloval jsem jej hned v pátek v jedné krátké textové zprávě:
Strýcu, jestli Tě po tenise jenom bolí ruka, tak si ještě nepoznal skutečnou sílu Nintenda. Jeho opravdové schopnosti poznáš až tehdy, když Tě po dvou knokautech odveze houkavý auto.
Vyhráli jsme MY nebo vyhráli ONI?
- Z domovaTuto otázku řešit nemusím
Když se Češi dívají, jak česká reprezentace vítězí, mohou prohlásit: Vyhráli jsme! Horší je to na klubové úrovni. Také proto jsem kdysi založil vlastní fotbalový klub. O něco později jsem založil vlastní firmu, jejíž logo jsem nechal umístit na naše nové dresy, se kterými jsme nastoupili do další fotbalové sezóny.
Po víkendu tak mohu hrdě prohlásit: Prohráli jsme!
Voláte mimo síť Vodafone
- Z domovaSvět mobilních operátorů očima osmiletého dítěte
Klárka má telefon už od první třídy. Ve škole jej má vypnutý, po skončení vyučování přístroj slouží jen k organizačnímu domlouvání odvozů ze školy, gymnastiky, kytary či malování. Abychom se vyhnuli starostem s dobíjením kreditu, má Klárka tarif Vodafone Odepiš. Za pouhých 11,50 Kč měsíčně je k dispozici 40 minut volání zdarma do sítě Vodafone, což na výše zmíněnou komunikaci se mnou či Markétou stačí. Nevýhodou tohoto tarifu je cena za volání do jiných sítí. Dvanáct korun za minutu dokáže z jednoho sobotního volání učinit rozhovor v ceně převyšující 200 Kč.
Na změnu tarifu je ještě čas. Zatím postačí Klárce vysvětlit rozdíly v cenách volání do jednotlivých sítí. Poprvé se tak do života třeťandy dostávají slova jako Vodafone, T-Mobile nebo O2. Klárka chápavě pokyvuje hlavou a nakonec položí závěrečný dotaz: A tatínku, kolik stojí, když volám někomu na Samsung?
Může se blondýna stát lékařkou?
- Z domovaInženýrská odysea
Od pátečního poledne mě pálilo a slzelo pravé oko. Dnes jsem se proto rozhodl zajet si do Mostu na oční pohotovost. Paní doktorce jsem vysvětlil obtíže, usedl k přístroji a poprvé v životě se mi někdo tak zblízka zahleděl do mých hlubokých očí.
- Měl jste v oku cizí těleso, už je pryč, ale zůstala po něm malá oděrka způsobující vám zmíněné potíže. Doporučuji léčit do středy.
- Co znamená "léčit do středy"?
- Vy jste inženýr?
- Hmm.
- Myslela jsem si to. Takhle se ptají jenom inženýři. A hloupé dotazy pokládají ještě...
- Doktorky?
Autodrom Most
- Z domovaVíc než fotbal
Ve sportovních přehledech Adámka zajímají automobilové či motocyklové závody více než fotbalové sestřihy. A to je na pováženou. Proto jsem synovi navrhl, že v neděli vyrazíme na mostecký autodrom. Stačilo říct, že závodit budou náklaďáky a Oktávky. V neděli ráno se k nadšené výpravě připojila Klárka a vyrazili jsme směrem na Most. Škoda Octavia Cup právě odstartoval.
Prvních dvacet kilometrů po silnici I/13 jsme zvládli ve standardním závodním čase, bez defektu a nutnosti tankovat. Ale poslední tři kilometry k autodromu jsme jeli rovnou hodinku a půl. Pravděpodobně díky hezkému počasí byla startovní listina přeplněná. Přičemž startovné nebylo nízké. Pro vůz obsazený jedním dospělým a dvěmi dětmi do 150 cm činilo pět set korun včetně stostránkového programu na křídovém papíře a vjezdu přímo do areálu.
V televizi se zdá, že trucky jsou neohrabané a pomalé. Naživo ovšem běhá mráz po zádech z toho, jak tyto šestitunové kolosy dokáží řezat zatáčky. Zajímavé byly i strkanice Octavií v nové šikaně za cílovou rovinkou a mezi závody se děti bavily na mnoha atrakcích.
Bojím se vzít Adámka na fotbal.
Neviňátka na Nově
- Z domovaCo odpověděla Klárka na otázku "Líbí se tatínkovi jiné ženy?"
Už to budou skoro dva roky, co byla Klárka ještě jako šestiletá poprvé v rozhlase hostem pořadu Pavlíny Wolfové Děti vám to řeknou. Loni na podzim byla Klárka v rozhlasové relaci podruhé a Pavlína se mě tehdy zeptala, jestli by si Klárku mohla pozvat i do pořadu podobného typu na Nově, který je ovšem zatím ve fázi úvah.
Letos v únoru jsem byl s Klárkou na Barrandově, kde se zúčastnila natáčení zkušebního pořadu, na jehož základě se mělo rozhodnout o tom, zda tento formát na Nově najde své místo. Koncem července byla Klárka pozvána na první oficiální natáčení pořadu Neviňátka, který se minulý týden dočkal svého představení na tiskové konferenci TV Nova.
Při únorové natáčecí premiéře jsem mohl sedět ve studiu. "Kdo to byli Klárko komunisté?" zeptala se Pavlína. "To byli zlí lidé, a proto je ti hodní vyhnali. Můj tatínek je také vyháněl," odpověděla dcera. "A kolik jich vyhnal?" Klárka se krátce zamyslela a odpověděla: "Hmm, asi tak sedm set."
Při ostrém červencovém natáčení rodiče ve studiu přítomni být nemohli. Vůbec tak netuším, co zajímavého se o sobě dozvím tentokrát. Situace je o to napjatější, že se nejednalo o natáčení běžného dílu, kdy děti budou reagovat na aktuální politická a společenská témata, ale točila se jakási "konzerva", kterou bude možné do vysílání pro její nadčasovost pustit kdykoli.
V monotématickém pořadu děti mluvily o svatbách, rozvodech a vztazích mezi rodiči a Klárce Pavlína mimo jiné položila otázku z podtitulku. Odpověď hledejte od 7. září každou neděli v 17:30 na TV Nova v pořadu Neviňátka.
Dovolená prochází žaludkem
- Z domovaHlad není nejlepší kuchař
Vyrazit s rodinou na oběd do restaurace není problém. Doma. Jenže co na dovolené? Něco se dá vytipovat předem. Například legendární Masné krámy kousek od českobudějovického náměstí. Doporučuji raději zamluvit stůl, z čísla 387 201 301 mi dokonce zavolali zpět. Volba jídla byla jasná, dát si tu něco jiného než pečenou kachnu či vepřovou pečeni by byl prohřešek proti bontonu.
Pak už jsou jen dvě možnosti. Náhodný výběr a doporučení místních. V prvém případě tu jsou opět dvě možnosti. Buďto máte štěstí a pochutnáte si nebo zalitujete, že jste si do chlebníku těch tatranek nevzali celý karton.
Štěstí jsme měli na českokrumlovském náměstí, v jehož okolí jsme jednoho dne v čase oběda dlouho hledali volný stůl. Až restaurace Maštal nám nabídla azyl podmíněný nutností objednat si denní menu. Brokolicová polévka s opečeným chlebem byla chutná, stejně jako obrovský kuřecí steak na mandlích s rýží. To vše navíc za neuvěřitelných 64 Kč.
Nejhorší oběd nás čekal hned první den na Karlštejně. Na dva kilometry dlouhé cestě podhradím jsme si vybrali jedinou restauraci, kde se na terase nesedělo na plastových židlích. Sice tedy na pohled žádná Karel IV. cenová skupina, ale snad každý stánek s langošemi má bohatší jídelní lístek. Tady byly k jídlu jen hranolky. Naproti tomu na Hluboké, v restauraci Hubert, byl trefou přímo na komoru zvěřinový guláš s knedlíkem (160 Kč).
Nejvíce se nám líbilo v českokrumlovské restauraci Papa´s. Terasa přímo u řeky, dětský koutek, pozorní číšníci, filátko z krůtího masa upravené na lávovém grilu, pomerančová omáčka a bramborové rösti s rucolovým hnízdem (229 Kč) nebo geniální italské rizoto s kozím sýrem, parmskou šunkou, smetanou a parmezánem (145 Kč).
Vzkaz pro langustu: Restauraci s preclíky jsme nenašli.
Jak se Laco neudělal
- Z domovaPro tři ze čtyř vodáků titulek není bulvární
Někdy v polovině osmdesátých let jsem na kánoii sjel Hron. Od Heľpy. 200 km. Jako zadák jsem tehdy obstál na jedničku. Vezli jsme proviant pro celý puťák a za celých čtrnáct dní se ani jednou nestalo, aby se večeřel mokrý chléb. Jako zadák jsem nezklamal ani dnes.
V půjčovně Maleček si nejdříve za 350 Kč bereme dvoumístný raft a s Klárkou projíždíme necelé dva kilometry dlouhý úsek vnitřním Krumlovem. Čekají nás dvě kritická místa. Do úzké šlajsny jezu u Mrázkova mlýna se trefujeme bez obtíží. Šlajsna jezu U Jelení lávky je zrádnější. Je široká a za terénní zlom není vidět.
Udělat se je však téměř nemožné a tak si jízdu opakujeme. Tentokrát si půjčujeme čtyřmístný raft (500 Kč) a jedeme celá rodina. Pro děti zážitek jako Hron.
Multimediální pivo
- Z domovaPivní stezka odvahy
Deset hodin. Přesně. Stojíme na prahu multimediální expozice v návštěvnickém centru Budějovického Budvaru. Paní v recepci, co nám prodávala lístky za 275 Kč včetně následné exkurze do pivovaru, upozorňuje, že vše je automatizované, a proto nemáme na nic sahat. Kromě nás je ve výpravě mladý pár a pán v obleku. Úvodní velkoplošná projekce výroby piva uvnitř měděné varné pánve děti ještě příliš nezaujme.
Hladina adrenalinu ovšem rázem stoupne v rychle klesajícím výtahu, ve kterém absolvujeme neobvyklý výlet 300 metrů hluboko pod zemský povrch. Kabina sebou občas nebezpečně trhne, za okny na bocích výtahu se rychle střídají jednotlivé zemské vrstvy, pod kterými se skrývá jedinečná, tisíce let stará voda sloužící jako surovina pro výrobu piva. Výtah zastavuje těsně nad hladinou Artéské studny, o čemž se můžeme přesvědčit průzory v podlaze.
Děti se bojí, dobře není ani Markétě. Do zbylých částí expozice vstupují s obavami. Zvláště poté, co pán v obleku nečekaně stiskne tlačítko u jedněch dveří a všichni zůstáváme uzavřeni několik dlouhých okamžiků v naprosté tmě v neznámém prostoru. Zklidnění přináší až finální 3D kino s detektivním příběhem s nadsázkou uvádějícím diváky do sporu o originalitu budějovického piva.
V Budvaru pracuje můj spolužák (vystudoval jsem Vysokou školu pivní, fakultu ležáků, obor konzumace). A právě jemu vděčím za tip na exkurzi v pivovaru v jihočeském Budweisu. Romane, díky! Až se potkáme na srazu, máš u mě pivo.
Plnou parou back
- Z domovaLaco jede lodí, tou lodí výletní
Projíždíme náměstím ve Frymburku a míříme ke kostelu, kde necháváme auto a jdeme k přívozu. Nalodění tří aut, šesti cyklistů a dvanácti opěšalých probíhá rychle. My však zůstáváme na břehu, protože naším cílem je výletní loď Vltava kotvící o pár desítek metrů dál. Zdálky plavidlo vypadá moderně, interiér mi však připomněl odborářský výlet vajíčkem na potravinářskou výstavu Ex Plzeň v devětasedmdesátým.
Usedáme ke stolu. Klárka se ptá, zda se loď nemůže potopit. Nejsem zvyklý dětem lhát, a tak po mé odpovědi chce Klárka raději vystoupit. Po nastartování burácivých motorů mám co dělat, aby nezačal plakat i Adam. Fouká vítr a vlny uprostřed lipenské přehrady přivedly zvídavé dítko k dotazu, zda nás nemůže potkat vlna tsunami. Tentokrát má pravdomluvnost přináší vlnu uklidnění do již beztak klidné, téměř ospalé atmosféry.
Loď jede totiž neustále rovně, nepočítáme-li obrátku po 45 minutách. Také okolí se prakticky nemění. Smrčiny nalevo, smrčiny napravo. Jediné vzrušení devadesátiminutového kolíbání za 610 Kč rodinného jízdného tak přináší možnost vstupu na kapitánský můstek.
Bobová dráha
- Z domovaVelmi drahá zábava, morální ponaučení v ceně
Z Českého Krumlova vyrážíme směr Lipno. Ve Frymburku na křižovatce zabočujeme vlevo a jedeme podél přehrady. Příjezd k bobové dráze není značen příliš dobře, ale navigace nezaváhá. Zastavujeme na parkovišti a logicky se nevydáváme k vodě, ale míříme do kopce, abychom po pár desítkách metrů dorazili k pokladně. Jedna jízda pro dospělého za 80 Kč, děti do 140 cm se svezou za 60 Kč.
Ceny platí i v případě, jede-li dospělý s dítětem společně na jednom vozítku. Nejdříve jedu s Klárkou. I přes mírné přibrzďování v zatáčkách netrvá projetí dráhy dlouhé 1.400 m více než dvě minuty. Další jízdu se mnou ve vozíku sedí Adam, Klárka už jede sama. V zatáčkách již prakticky nebrzdíme a těšíme se na další repete. Vlek nás vytáhne nahoru, kde v první zatáčce vidíme převrácený vozík a plačící děvčátko, ke kterému již přijíždějí jeho rodiče.
Čekáme až znovu nasednou a vydají se dolů. To trvá několik minut, během kterých se za námi vytváří dlouha fronta vozíků, které obsluha stále posílá nahoru než ji napadne zastavit vlek. Otec s poraněnou dcerou sjíždí dolů velmi rychle, zbytek vyděšené rodiny z Holandska (holčičku s obvázanou rukou později potkáváme na parkovišti) se dolů klouzá téměř krokem. Stejně "rychle" frčíme dolů i my.
Ideální možnost vysvětlit dětem, že jsou důležitější věci než zážitek z rychlé jízdy.
Laco dobyl Karlštejn
- Z domovaJak zabavit děti při prohlídce hradu
Cestou do Českého Krumlova zastavujeme na Karlštejně. Auto odstavujeme na velkém parkovišti (70 Kč na den) zhruba dva kilometry pod hradem. V půl jedenácté je obrovský prostor poloprázdný, při našem odjezdu již beznadějně přeplněný. Po více než půlhodinovém stoupání se ocitáme na hradním nádvoří, kde v jedné z pokladen platíme 320 Kč za rodinné vstupné.
Do zahájení prohlídky I. okruhu zbývá padesát minut. Vyplňujeme je prohlídkou volně přístupné Studniční věže s hlubokou (78 m) hradní studnou. Zbývá patnáct minut. Děti pozorně poslouchají můj poutavý výklad historie hradu na motivy filmu Noc na Karlštejně, který jsem nikdy neviděl celý. O skutečné pozdvižení se ale postará až motýl usednuvši Klárce na rameno.
Konečně je půl jedné a my se stáváme součástí zhruba padesátihlavé výpravy korzující historickými interiéry dvou pater Císařského paláce a spodních podlaží Mariánské věže. Snažím se dětem přetlumočit to nejzajímavější z historicky korektního výkladu průvodkyně. Minimální počet zívnutí budiž důkazem, že se mi úspěšně daří udržet pozornost dětí i po padesáti minutách putování čtrnáctým stoletím.
Do konce prohlídky zbývají poslední dvě místnosti. Nastává problém. Průvodkyně nemůže odemknout dveře. Shodou okolností stojím poblíž a nabízím pomoc. Zkouším najít vhodnou polohu v zámku pro asi sedmnácticentrimetrový masivní klíč. Marně. Vracím klíč a nikdo další nechce zkoušet štěstí. Průvodkyně je zoufalá a vytáčí číslo svého kolegy. Žádám o další pokus. Zasouvám klíč hluboko do díry a dveře se otvírají. Za mnou se ozývá potlesk.
Při loučení mi průvodkyně děkuje za dobytí hradu a děti si budou navždy pamatovat, že tatínek dokázal to, co se na Karlštejně nepovedlo Husitům ani Švédům.
Český Krumlov - tipy na výlety
- Z domovaUmíte někdo vyhledávat na internetu?
Jsem učitelský typ. Podobně jako Zdeněk Svěrák dětem rád ukazuji jak zní klekání, jak se dojí kráva nebo jak si mravenci v lese staví mraveniště. Proto se moc těším na poznávací dovolenou po Čechách, na kterou tuto sobotu vyrážíme. Bydlet budeme v hezkém penzionu v Českém Krumlově, odkud budeme vyrážet do dalekého a širokého okolí.
Díval jsem se zběžně na internet a našel pár tipů na výlety. Exkurze do pivovaru (děti by měly vědět, co na pivu tatínek miluje), Muzeum útrpného práva (děti by měly vědět, že dobré slovo nemusí být jediným způsobem výchovy) nebo cesta důlním vláčkem do grafitového dolu (děti by měly vědět, že na chleba se nevydělává lehce).
Pokud máte chuť, zkuste prosím najít na webu další tipy, případně se podělte o vlastní zážitky z cest po jižních Čechách.
W.I.T.C.H. a velikost prsou
- Z domovaNa co si hrají žákyně druhé třídy
"Tatínku, jsem Will, mám srdce Kondrakaru, kterým otevírám Portál do Meridianu, kde spolu s Irmou, Taranee, Cornélií a Heilin bojujeme proti Fobosovi a Sedrikovi a chráníme královnu Elion," řekla mi jednoho dne Klárka a já se raději začal více zajímat o seriál W.I.T.C.H., jehož motivy na tričkách, baťohu, školní brašně, penálu nebo skicáku provázejí dceru téměř na každém kroku.
Pár dílů animovaných příběhů jsem ze studijních důvodů shlédl, ale nijak mě nezaujaly. Pro žánr fantasy jsem nikdy slabost neměl. Snímky Nekonečný příběh, Harry Potter nebo Pán prstenů mě minuly. Klárku vše výše uvedené maximálně baví, a tak jsem ani neprotestoval proti nákupu časopisů W.I.T.C.H. s komiksem seriálu.
Nedávno jsem však zalistoval časopisem W.I.T.C.H. Style a byl překvapen obsahem článku rozdělujícího velikost poprsí do čtyř kategorií: Žehlící prkno, Golfové míčky, Tenisové míčky a Fotbalové míče. V jiném čísle bylo zase malým holčičkám odhaleno tajemství hedvábně hladkých nohou.
O tomhle se v Ohníčku nikdy nepsalo.
Den Edwarda Kelleyho
- Z domovaJak jsem zastínil největší hvězdu dne, Miloše Nesvadbu
Na hradě Hněvíně v Mostě se dnes konaly slavnosti Magistra Edwarda Kelleyho. Na divadelní scéně pod otevřeným nebem odpoledne probíhala kouzelnická show, v jejímž rámci došlo i na soutěž o kostým slavného alchymisty a mága rudolfínské doby. Konferenciér na pódium pozval tři děti v doprovodu svých rodičů. Nenechal jsem se Klárkou dlouho přemlouvat, díky čemuž jsme se stihli probojovat mezi trojici soutěžících dvojic.
Teprve při pohledu do zaplněného hlediště jsem si uvědomil, že vůbec nevím do čeho jdu. Byl jsem jako v transu. Z povzdálí jsem slyšel hlas moderátora, který stál přímo vedle mě. Soutěž prý bude vědomostní. Blesklo mi hlavou, že bych raději zápolení v kouzelnických dovednostech. Toužil jsem totiž z jeviště rychle zmizet. Z plánování odchodu z prken znamenajících svět mě vytrhla otázka, ve kterém roce Edward Kelley odešel z našeho světa.
Tipoval jsem jako první. 1625! "Kdepak, to byl již pěkných pár let po smrti," reagoval konferenciér a usnadnil tím roli ostatním soutěžícím, kteří se však svými odpověďmi od správného roku 1594 vzdálili ještě více než já. O vítězi tedy měla rozhodnout druhá otázka. "Do finále postoupí ten, kdo nejrychleji spočítá, kolik let od skonu Magistra Kelleyho uplynulo právě letos," odstartoval moderátor soutěže matematický souboj.
Přestal jsem vnímat bouřící publikum. Letěl jsem stoletími a počítal roky, které dělily letopočty 1594 a 2000. Přičíst osmičku pak byla hračka. Ano, byl jsem nejrychlejší, ale stále jsem ještě nebyl vítěz. Musel jsem odpovědět na bonusový dotaz. "Najít recept na elixír mládí a přeměnit kámen ve zlato," zareagoval jsem briskně na otázku, co patřilo mezi hlavní úkoly alchymie.
Pro Klárku a Adama jsem v tu chvíli byl mnohem větší hvězdou, než legendární kreslíř Miloš Nesvadba.
Obsluhoval mě ligový fotbalista!
- Z domovaOpět žádné téma pro intelektuály
Rozhovoru s jedním mým spoluhráčem po skončení našeho sobotního účinkování na turnaji v Úhošťanech se dnes vpodvečer dostalo pointy. Nejdříve se tedy ještě jednou přenesme na travnaté hřiště vesničky na rozhraní Doupovských a Krušných hor. Balíme věci do aut, chystáme se k odjezdu a z povzdálí pozorujeme zápolení mužstev pokračujících ve vyřazovacích bojích.
- Hele, Laco, támhleten borec s devítkou hraje v Mostě
- Ty vole, kecáš! Ligovej hráč a tady?
Dnes jsem byl v posilovně. Jako obvykle mi Petr za barem namixoval iontový nápoj.
- Tak jak jste v sobotu v těch Úhošťanech hráli?
Dotaz mě překvapil. Možnost, že by tenhle mladý týpek četl můj blog jsem okamžitě vyloučil.
- Tys tam byl taky?
- No jasně!
- Já tě vůbec neviděl. Proč ses ke mně nepřihlásil?
- Zrovna jste hráli, tak jsem nechtěl rušit. A pak už nebyl čas. My jsme ten turnaj totiž vyhráli a já se stal nejlepším střelcem.
- A za koho vůbec hraješ?
- Na turnaji jsem hrál za Vineu, ale jinak hraju ligu v Mostě!
Já vím, tady si z toho nikdo na zadek nesedne, ale počkejte, až to budu vyprávět klukům na tréninku!
Fotbalový turnaj v Úhošťanech
- Z domovaTurecká je káva, fotbal to je hra
Na krásné trávě hřiště v Úhošťanech u Kadaně jsme dnes s DeBaklem absolvovali jeden z letních fotbalových turnajů. Neměli jsme těžkou skupinu a tak jsme bez problémů postoupili do vyřazovacích bojů. Hned v prvním kole jsme narazili na fotbalovější mančaft a prakticky celý zápas jsme se bránili a spoléhali na překvapivé brejky. Drželi jsme stav 0:0 a věřili ve štěstí při penaltovém rozstřelu.
Minutu před koncem se jeden z našich útočníků ocitl sám před soupeřovým brankářem, ale bohužel šanci neproměnil. Tvrdou střelu z rychlého protiútoku zase zlikvidoval náš gólman. Do konce zbývalo 30 vteřin. Čekal jsem dlouhý odkop a v duchu už přemýšlel kam kopnu penaltu. Podobné myšlenky se honili hlavou i spoluhráčům a kvůli chvilkové ztrátě koncentrace soupeř několik vteřin před koncem utkání vstřelil branku.
Není nad to si prožít zklamání ze zpackaného závěru zápasu na vlastní kopačky.
Metallica v Edenu
- Z domovaPekelníci v ráji
Víš, kámo, v Praze je mnoho magických míst. Mají vlastní legendy, vlastní historii. Jedno místo v metropoli se však legendou stalo i bez historie. Nový stadion v Edenu. Jeho síla je nepopsatelná, potenciál nezměřitelný. Před čtrnácti dny jsem stál na jeho ploše a radoval se z titulu Slavie. Včera večer jsem stál na onom magickém místě znovu. Kousek přede mnou rozehrávala svoji show kapela, která dokázala oživit Golema. Šémem z těžkého kovu.
Hele, brácho, nikdy nepochopím, proč jsou vstupenky k stání levnější než k sezení. Vždyť sedět na rockovém koncertě je trest! Je přeci krásné stát, vzepnout ruce k obloze, vztyčit palec, ukazovák a malíček. Jedině tak si připraven nechat si probodnout srdce ostrým kytarovým riffem. Jedině tak ti dunivý zvuk kopáku může způsobit defibrilaci srdce. Rockové srdce přeci nemůže být z kamene, a proto tanči, skákej a křič!
Každé ráno se probouzím s otázkou, zda jsem se měl stát rockovou hvězdou nebo špičkovým sportovcem. Včera večer jsem byl obojím.
Revoluce po devatenácti letech
- Z domovaObčanská výchova v ulicích
V roce 1989, panečku, to se to jinak revoltovalo. Večer na koleji napsat letáky, v noci jimi polepit plzeňská nároží a v ranních trolejbusech přesvědčovat spící škodováky o nutnosti vyjít do ulic. Vždyť nepřítel byl pouze jeden, tleskat se dalo každé větě řečníků a víra ve změnu k lepšímu byla neochvějná.
Dnes jsem byl na náměstí už se svými dětmi. A k vysvětlování toho bylo víc. I když nepřítel byl vlastně zase jenom jeden. Dvacetiminutová reportáž o podivných krocích chomutovské radnice odvysílaná toto pondělí v České televizi jej ukázala v plné nahotě. AROGANCE MOCI.
Ještě nedávno bych nevěřil, jak motiv na tričku, které jsem měl dnes na sobě, může platit bez ohledu na politickou stranu.
Angličtina pro samouky
- Z domovaV podání žákyně druhé třídy
Náš domácí hardiskový rekordér je nastaven na pravidelné nahrávání pořadů Věda je zábava a Šikulové. Dívá se na ně Klárka, která na jejich sledování přes týden nemá čas, a proto si občas o víkendu sedne k televizi a v menu rekordéru si prochází nahrané pořady. Relace, které si zatím nikdo nepustil, přístroj označuje nálepkou NEW. Klárka, angličtinou dosud nedotčené dítko, si přesto zcela neomylně vybírá právě takto označené pořady.
"Jak v seznamu poznáš, které pořady sis ještě nepustila?" ptám se dcery. "Podle toho NEW [čti: nev]," odpoví Klárka. Na moji otázku, zda ví co to znamená, se dočkám odzbrojující reakce: "Že jsem to ještě NEWiděla."
Ráj v Edenu
- Z domovaSešívaný double
V úterý mi lístky na Slavii proklouzly mezi prsty. Ve středu zklamalo i dalších pár pokusů o jejich sehnání. Ve čtvrtek jsem se rozloučil s představou, že budu přímým účastníkem dalšího letošního slávistického titulu. V pátek odpoledne mě SMS zprávou s textem Chceš dva lístky na tu Slavii? učinila šťastným Mod.
V sobotu jsem se dostal do červenobílého nebe.
Jak se nedělá revoluce
- Z domovaNěkolik vět
Chomutovská radnice dělá jednu botu za druhou. Bylo o tom napsáno už dost. Protesty mých nespokojených spoluobčanů sleduji delší dobu (dobrou kombinací je Harryho blog a stránky Chomutovského deníku) a tuto středu dozrál čas, abych se na jednu z jejich manifestací zašel podívat osobně. Obdivuji organizátory protestů a sepisovatele petic. Musí je to stát moře času a jdou s kůží na trh.
Obávám se však, že jediným výsledkem jejich snažení bude dobrý pocit, že nesplynuli s mlčící většinou a v rámci svých možností se pokusili o změnu. Jeden ze středečních řečníků, představitel chomutovského undergroundu Josef Šporgy, ostatně v této souvislosti ve svém projevu zmínil rok 1994, kdy v Chomutově koncertoval Karel Kryl. "Seděli jsme po koncertě v hospodě a Karel řekl, že mlčení je ta nejhorší zbraň," zavzpomínal Šporgy.
Jenže já si v souvislosti s aktuální chomutovskou kauzou vzpomněl na jinou větu. Marnost lokálních protestů totiž přesně charakterizuje legendární hláška jistého dělníka v televizním pořadu Sondy, který těsně před revolučním rokem 1989 odvážně prohlásil, že Schody se také nezametají odspoda nahoru.
Proč jsem si nekoupil lístky na Slavii?
- Z domovaProtože neumím pracovat s internetem!
Je úterý večer. Něco před devátou. Usedám k internetu. Čtu si o několikasetmetrových frontách, které se po třetí odpolední vytvořily před pokladnami nového stadionu Slavie. Myslím na kamaráda mého kamaráda, který v jedné z těch front měl stát. Když se dočtu, že vstupenky se prodávají i na internetu, mé sešívané srdce se rozbuší.
Poslední dobou nám v domě každý večer po deváté hodině vypínají internet. Asi abychom do postele nechodili rozdivočelí. Zatím mi to nevadilo. Ale když se včera hláška Síťový kabel byl odpojen objevila právě ve chvíli, kdy jsem do prohlížeče naťukal adresu vstupenky.stadioneden.cz, cítil jsem se trochu rozmrzelý.
Rychle jsem si otevřel notebook a přes GPRS se připojil k internetu. Stránky byly přetížené a v kombinaci s pomalým připojením přes mobil trval proces registrace déle než čekání Slavie na nový stadion. V průběhu registrace stránky několikrát spadly. Není divu, zájemců o lístky je více než prohřešků nejzasloužilejšího Slávisty současnosti Tomáše Řepky.
Konečně se dostávám k výběru míst na stadionu. Přesněji řečeno se jedná spíše o zoufalé hledání volných míst v jednotlivých sektorech. Po dlouhém a marném procházení nečekaně objevuji posledních pět míst. Okamžitě klikám a přesouvám vstupenky do košíku. Zcela vyčerpán odcházím spát a nechávám si zdát o sobotních oslavách mistrovského titulu Slavie na novém stadionu.
Ráno se přihlašuji ke svému účtu a místo vstupenek nacházím jen hlášku Vypršel časový limit košíku a vstupenky byly uvolněny.
Proč nekupovat levná DVD
- Z domovaMám o důvod víc
Paní Haně jsem se omluvil, ale zatím jde o jediné levné DVD, které jsem si pustil. A to jsem si jich koupil dalších pět, možná i čtyři. Leží doma měsíce, možná i týdny. Před časem jsem si například koupil dva tituly z tvorby Divadla Járy Cimrmana. Hry Posel z Liptákova a Lijavec. O víkendu jsem se rozhodl dát šanci hře s opravdovým deštěm a posadil se s Klárkou před televizi. Obrázků jsme se nedočkali, nosič obsahoval pouze zvukovou stopu.
Je laciné kupovat si laciná DVD. Zvláště pak, jsou-li to jen obyčejná CD.
Kouzlo nočních benzínových pump
- Z domovaNormální to není, ale je to Super
Víš, kámo, mít za socialismu flek u benzínové pumpy znamenalo ve společnosti stejně prestižní postavení, jakému se těšili třeba zelináři, prodavači v masně nebo vedoucí místní pobočky Mototechny. A nemuselo jít hned o pumpaře od Zlaté podkovy. Však si to představ, jedna pumpa na sto kilometrů, dva stojany bez samoobsluhy a mezi nimi pobíhal s kasírtaškou nekorunovaný král silnic.
Hele, brácho, doby, kdy benzínky zavíraly dávno před tím, než večer soudruh Brož v Televizních novinách zhodnotil aktuální vývoj studené války, jsou minulostí stejně jako litr Speciálu za 6,50 Kčs. Dnes čerpací stanice pohonných hmot svítí celou noc jako majáky a třeba hodinu po půlnoci nabídnou voňavou kávu, čerstvě upečenou bagetu nebo teplou sprchu.
A ještě jeden důvod k radosti současné benzínky nabízejí. Dnes, v 1:16 hod., jsem si na jedné z nich koupil lístky na hokej. Pouhou minutu po oficiálním zahájení prodeje vstupenek na pátý finálový zápas.
Den poezie
- Z domovaOkresní kolo soutěže v recitaci dětí, 2.-3. třída ZŠ
SKKS Chomutov, 15.03.2008
Inverzní Vánoce
- Z domovaSvětlu vstříc
Pod mlžnou pokličkou leží Chomutov. Zatímco ve městě jsou teploty hluboko pod bodem mrazu, jen o pár desítek metrů výše je teplota až o devět stupňů vyšší.
Z Půlnočního království je ke sluníčku opravdu jen kousek
Jedním z cílů dopoledního výletu byl výšlap na vrchol kopce Mědník nacházejícího
se ve výšce 910 metrů nad mořem
Zasněný pohled dobyvatelů
Všem čtenářům a diskutérům dobré vůle přeji HEZKÉ VÁNOCE
Schengenská štola
- Z domovaJak vznikají symboly
Stříhání ostnatých drátů na západních hranicích bylo na sklonku roku 1989 lidem mohutně oslavováno. Éra příhraničních výletů za fritovacími hrnci mohla začít. Přeřezávání hraničních závor o půlnoci ze čtvrtka na pátek už ale vzrušovalo národ méně než chystané třicetikorunové poplatky u lékaře.
V pátek odpoledne jsem byl s kamarádem projet jeho nové Subaru. A co jiného mohlo vyzkoušet sílu třílitrového boxera než krušnohorské kopce. Skončili jsme ve Vejprtech, které ještě před pár dny státní hranice rozdělovala s německým Bärensteinem.
Uprostřed města teď stály opuštěné hraniční buňky bez závor, průjezd byl volný. Být tam o den dříve, měl bych smůlu. Pas jsem u sebe neměl a občanský průkaz mám starý. Nemohl bych si tak v německém Plusu koupit tradiční vánoční cukrovinku.
Marzipan Stollen už pro mě navždy zůstane symbolem Evropy bez hranic.
Vepřové koleno
- Z domovaSplácím dluh
Některým čtenářům to minule chybělo.
Restaurace Gulliver, Kadaň, 18.12.07
Omlouvám se Vám, paní Hano
- Z domovaKam až člověka zažene nízká cena přikládaných DVD
Procházel jsem Globusem a najednou jsem Vás zahlédl. Absolutně nepřipraven. Musel jsem se prodrat zástupem nenasytných Sasů, abych se ujistil, že vedle Belmonda jste to skutečně Vy. Opravdu bych Vás nehledal na tomto místě. Navíc obklíčenou Ferdou mravencem a Čtyřmi z tanku a psem. Nemohl jsem si pomoci a začal pro Vás hledat nějaké důstojné místo v nákupním vozíku.
Omlouvám se, ale musel jsem Vás položit mezi jogurty a sterilovaný hrášek. K pokladně jsem jel opatrně, abyste se studem nepropadla ještě níže. Mezi nakládané okurky a mražené kuřecí řízky. Paní pokladní jsem si řekl o igelitový sáček, kam jsem Vás něžně uložil.
V autě jste už ale seděla na sedadle spolujezdce a na tomto místě veřejně slibuji, že si DVD v ceně 43 Kč se záznamem Vašeho koncertu z října 2006 pustím až ve chvíli, kdy bude na stole stát láhev toho nejdražšího vína, co jsem kdy pil.
Čert vzal to kilo
- Z domovaPekelně rychlá výstava
Dětem nesmí stačit vidět čerty. Musejí vidět peklo. A pořádně si to zapamatovat. Nic se nesmí ponechat náhodě, už cestou k pekelníkům je nutno vyprávět hrůzostrašné historky. Třeba se zastavit u zdi chomutovského Kostela Sv. Kateřiny a před vytřeštěnými zraky potomků poslouchat, zda není slyšet nářek zazděných zlobivých dětí. Ke Špejcharu, kde ve sklepní galerii do 5. prosince probíhá výstava čertů řezbáře Jaroslava Stejného, pak děti dorazí již značně vystresované a je div, že si ještě před vstupem do sklepních prostor nechají od čerta pomalovat tváře. I když venku stojí hodný čert, to aby rodiče ještě stačili zaplatit vstupné.
Jen pár metrů od biletářky ale začíná skutečné peklo. Adam už pláče, Klárka se přidá o pár vteřin později. Maminku přejde smích za chvíli, kdy si společně s tatínkem uvědomí, že za dvě minuty strávené v galerii zaplatili stokorunu.
Ne náhodou zní podtitul výstavy Strach není důvodem vrácení vstupného.
Stávka učitelů
- Z domovaOčima žákyně 2. A
- Klárko, vysvětlila vám paní učitelka proč nejdete v úterý do školy?
- No, protože je stávka
- A víš co je to stávka?
- Hmm, to znamená, že škola nemá peníze na elektřinu a na topení, a proto je stávka, aby se na to vláda upozornila
- A co tomu říkaly děti?
- Kluci měli radost, že nemusí do školy
- A ty?
- Mně je to líto, ale zase mám radost z toho, že máme hodně úkolů a musíme doma dohnat co kvůli stávce zameškáme
Nejkrásnější fotbalový zážitek
- Z domovaAuf Wiedersehen, Deutschland
Přiznám se, že ve středu odpoledne jsme směrem na Mnichov nevyrazili s přehnaným očekáváním ohledně výkonu našeho národního mužstva. Motivem výletu bylo především strávit půl dne ve společnosti příjemných lidí naladěných ve stejný čas na stejnou vlnu. Lákadlem byl také jeden z nejmodernějších fotbalových stadionů světa, který jsme loni viděli sice zblízka, ale pouze zvenku. K cíli vedla naše cesta přes hraniční přechod Vojtanov, kde byl provoz nulový a médii ohlášené zvýšené kontroly se v našem případě omezily pouze na srovnání našich identifikačních údajů s údaji v jakési databázi v počítači německého celníka. Po zastavení na kávu u jedné čerpací stanice před Mnichovem byla ještě osádka našeho vozu požádána německými policisty o předložení pasů a po mně navíc hlídka chtěla ukázat řidičský průkaz.
K bíle nasvícené Allianz Aréně jsme dorazili za soumraku, zhruba dvě hodiny před výkopem. Předání lístků další spřátelené skupině fandů proběhlo naprosto hladce a mohli jsme tak vyrazit k odbavení spočívajícím v symbolickém prohmatání rukávů a nohavic. Stadion překvapivě zblízka nevypadá nijak vábně, jeho plastový plášť působí po dvou letech provozu již značně omšele. Ještě horší je to pak v útrobách arény, jejíž prostory působí kvůli syrovému betonu spíše jako opuštěný sklad na periférii. Občerstvovacích míst je dostatek, k mání je výhradně nealkoholické pivo za 3,50 a wursty na různé způsoby v podobných cenových relacích jako pivo. Placení probíhá předem zakoupenou plastovou kartičku nabitou na určitý počet Euro (neutracený kredit je vracen v pokladnách před stadionem).
Nejkrásnější pohled se ovšem otevře při vstupu do hlediště. Opravdový fotbalový kotel. Úžasný výhled z každého místa. Šest tisíc hrdel v sektoru určeným českým fanouškům včera hravě překřičelo desetinásobný počet německých diváků zmrazených překvapivým gólem českého mužstva hned ve třetí minutě. Fandilo se prakticky nepřetržitě a nádhernější atmosféru jsem na fotbale dosud nezažil (nejvíce mě dostal spontánní zpěv české hymny v průběhu hry těsně před koncem). Porazit německý výběr na jeho stadionu 3:0 je vpravdě historická událost a výhra potěšila o to více, že byla podložena výborným výkonem českého mužstva, které se muselo obejít bez několika tradičních opor. Říkám to s plnou vážností, neboť ihned po návratu domů jsem zápas shlédl ze záznamu ještě jednou. Nádhera.
Usínalo se mi sladce.
Dan Bárta a Robert Balzar Trio
- Z domovaO jednom hudebním nestíhání
Na koncertě Dana Bárty jsem byl naposledy v březnu 2004. Tehdy v chomutovském divadle vystupoval s projektem Illustratosphere a prezentovány byly především skladby ze dvou desek (Illustratosphere a Entropicture), na nichž Bárta začal koketovat s jazzem. Minulý týden v Kadani Dana doprovázelo Robert Balzar Trio tvořené pianistou Stanislavem Máchou, basistou Robertem Balzarem a bubeníkem Jiřím Slavíčkem.
Všechna místa v sále byla k sezení. Není divu, čekal nás komorní jazzový koncert. Nejsem si však jist, kolik lidí z nabitého sálu na to bylo připraveno. První půlhodinu vyplněnou písněmi, které rozhodně napatřily mezi šlágry, mnoho diváků odzívalo. Probudily je až dvě jediné česky zpívané písně pocházející z výše uvedených alb. Nezanedbatelná část koncertu byla vyplněna exhibicemi jednotlivých muzikantů. Včetně Bárty, který se postupně proměňuje v hudební nástroj.
Kvalitu tohoto koncertu ocením až po čase. Nejdříve se totiž musím smířit s faktem, že Dan Bárta definitivně přestal být rockerem.
foto: Martin Šíl
Jára Cimrman existoval!
- Z domovaKolik lidí tomu dnes ještě věří?
V sobotu jsme s Klárkou byli v Kadani na představení Divadla Járy Cimrmana. Na programu byla hra se zpěvy a tanci Akt. Sestava protagonistů byla excelentní: Petr Brukner, Jan Hraběta, Jaroslav Weigel, Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka. Věkový průměr výše uvedené (a níže vyfocené) pětice je neuvěřitelných sedmdesát let. Divadlu je čtyřicet let. Mé kolegyni Lucce, pro níž bylo toto představení prvním setkáním s tvorbou DJC, je ještě o dvacet let méně. Seminář i hru absolvovala s pocitem, že Jára Cimrman existoval. Když jsem jí v pondělí seznámil s realitou, nechtěla tomu uvěřit. Jako já nechtěl uvěřit tomu, že v existenci Járy Cimrmana uvěřila.
"Pravím-li," řekl Cimrman do napjatého ticha přeplněné kongresové auly, "že existuje pouze vnější svět a neexistuji já, neznamená to, že nejsem ve vnějším světě vůbec patrný. Neboť patrnost a existence jsou dvě naprosto odlišné věci."
foto: Martin Šíl
Dočesná po dvaceti letech
- Z domovaForever Young
Víš, kámo, rok 1989 byl revolučním rokem. Teď nemám na mysli události, díky kterým pravda a láska začaly vítězit nad lží a nenávistí. Byl jsem v tom roce na chmelu. Teď nemám na mysli chmelové brigády na střední podobající se spíše pracovním táborům. V devětaosmdesátém jsem v Bezděkově u Žatce nedrátkoval ani nezaváděl, ale sklízel. Po šichtě nikoho nezajímalo, jak trávíš volný čas, a tak jsme s kousky chmele pod nehty vyrazili na žatecké náměstí na Dočesnou. Byla to první velká svoboda. Na náměstí Svobody.
Hele, brácho, před dvaceti lety jsem každý pátek ladil hitparádu na Bayern 3. Při listování časopisem Bravo pašovaným tehdy ze západního Německa jsem nerozuměl tomu, jak může hvězda hitparád, skupina Alphaville, koncertovat v kdejakém zapadákově, ale do Prahy ji komunisti nepustí. V sobotu se legendární skupina objevila v Žatci na Dočasné. Sledoval jsem její vystoupení a myslel na to, že těch dvacet let není možné vrátit zpět.
Naštěstí.
Bývalý idol teenagerů Marian Gold po dvaceti letech
Sluneční hodiny z dětské kudličky
- Z domovaCo nás v Pionýru neučili
Byl jsem s dětmi na dětském hřišti. Kousek od nás seděli dva kluci skautského zjevu, oba tak kolem dvanácti let. Uprostřed jejich rozhovoru se jeden druhého zeptal, kolik je hodin. Dotázaný vytáhl z kapsy kudlu, zapíchl ji do země, vyznačil si dvanáctku, zhodnotil vržený stín a pravil, že je něco kolem třetí. Bylo čtvrt na čtyři a já přemýšlel, jak na to ten klučina přišel. Nic kloudného mě nenapadlo, a tak jsem se ho zeptal, jak na svých "slunečních hodinách" pozná, kde je dvanáctka.
"Nijak, prostě si to určím sám, protože vím, že dvanáct ani šest hodin být nemůže," zněla jeho odzbrojující odpověď.
Co se stalo na cestě do Kalábrie
- Z domovaVšechno je jednou poprvé
Stalo se to na parkovišti jen pár kilometrů před Modenou. Markéta byla s dětmi na záchodě a já v autě zapojoval napájení přenosného DVD přehrávače do středového panelu, přičemž jsem nechtěně zavadil o spínač zamykání vozu. Pak stačilo jen nechat klíče na sedačce spolujezdce, vystoupit z auta a zabouchnout dveře. Bezmála tisíc kilometrů od domova stojíte s celou rodinou před zamčeným vozem, ve kterém jsou všechny vaše peníze, doklady, telefony a ostatní věci. Čas 21:20. Rapidně se ochlazuje.
Zastavuji prvního kolemjdoucího Itala s prosbou o zapůjčení telefonu. Volám Škoda Assistance. Z telefonu ochotného Itala se ovšem není možné dovolat do zahraničí. O kousek dál karabiniéři pokutují řidiče kamionu. Jeden z policistů má doma úplně stejnou Octavii, ale zase ne tak stejnou, aby svými klíčemi otevřel naše auto. Nabízí další řešení. Zavolá prý odtahovou službu a druhý den se v servisu mechanici pokusí auto otevřít. Snažím se mu vysvětlit, že auto nemůžeme opustit, protože v něm máme všechny své věci. Na parkoviště přijíždí autobus českých turistů.
Sympatický policista sype z rukávu další nápad. Markétě se ale představa cestování s rozbitým okénkem spolujezdce nezamlouvá stejně jako mně. Narozdíl od českých Účastníků zájezdu, kteří ochotně ukazují na poblíž stojící hromadu kamení. Setmělo se a zklamaní turisté se vracejí do svého autobusu dojíst řízky a dodívat film Slunce, seno a erotika, aniž by jediný z nich nabídl pomoc alespoň v podobě hrnku horkého čaje pro již značně prokřehlé děti. Asi měli strach, že ukradneme podšálky.
Situace začíná být kritická, a proto přijímám nabídku postaršího opáleného řidiče tiráku svírajícího v ruce sponku. Nejspíše se však bál před muži zákona ukázat svoji zručnost, a tak k páčení do vozidla používal stále mohutnější nástroje v podobě několika šroubováků a kladiva. Jednu chvíli to vypadalo, že výsledkem jeho činnosti zůstane jen zničený zámek a několik mohutných vrypů do laku. Po zhruba čtvrthodince páčení blikl centrál a přístup do auta byl volný. Zachránce odmítl nabízených dvacet euro a naopak přinesl náruč nektarinek.
Ušetřená dvacka ovšem neznamená, že za blbost se neplatí.
Jak se jezdí v Itálii
- Z domovaVšechny cesty vedou do Říma
Víš, kámo, v nohách mám víc než tisíc mil. Za necelých čtrnáct dní jsem najel přes čtyři tisíce kilometrů a většinu z nich v zemi, která dala světu Fantozziho. V zemi, kde by se mohla auta prodávat bez blinkrů, protože je tam stejně nikdo nepoužívá. V zemi, kde zvuk klaksonu má větší váhu než zákazové dopravní značky. V zemi, kde se místo na koních nejezdí v medvědech, ale v malejch rozzuřenejch pandách. Ale neboj, není to tak hrozný jak ve filmech s Bud Spencerem a Terencem Hillem.
Zvláště placený úseky dálnic jsou ve skvělý formě a při jízdě po prázdný osmiproudý autostrádě nezbejvá než doufat, že karabiniéři v noci neměřej. Ale přijdou i slabší chvilky. Úzká čtyřproudá dálnice s vysokými betonovými mantinely po obou stranách. Předjíždíš nekonečnou kolonu kamionů. Na každý straně mezera dvacet čísel. A v tý chvíli nesmíš zapomenout, že to co křečovitě svíráš v ruce není ovladač od playstationu, ale volant skutečnýho auta. Když uděláš ve stočtyřítce chybu, pak už jen Game Over.
Hele, brácho, až se budeš chystat na zpáteční cestu a navigace ti odmítne naplánovat trasu, zůstaň v klidu. Domů trefíš i tak. Od pobřeží se nasměruj na A3 a v Salernu najeď na A1. Ale pozor, ať neskončíš až v Miláně, Jankulovski teď stejně není doma. Mezi Neapolí a Římem si v Autogrillu kup výtečný klobásky Salamini Beretta. I když tohle si v Monze Schumi před závodem asi nedával, tobě přijdou vhod. Před Florencií vezmi plnou, modrá nafta tě bude sice stát osmdesát babek, ale nezapomeň dát pumpaři ještě tuzéra, ať je mu hned jasný, že před ním stojí frajer, kterej za žádnou cenu neuhne z levýho pruhu.
Jo a hlavně bacha na odpočívadlech, ať se ti nestane to co mně.
Nepříjemnost na cestě
- Z domovaKdo uhodne co se stalo?
Až budu jednou jako starý muž sedět na terase domku u moře, nechtěl bych zažít ten pocit, že nemohu vyprávět žádnou legrační historku ze svého života. Předevčírem jsem na trase dlouhé 1.920 km jednu takovou prožil, i když do smíchu mi věru nebylo. To jen až jí po návratu z dovolené osobně odvyprávím svým blízkým, budou se smíchy popadat za břicho.
Schválně si v komentářích tipněte, co se stalo. Událost ale rozhodně nesouvisela s tím, že jsem v noci z pondělí na úterý spal pouhých pět minut (sečtu-li všechny mikrospánky).
Dovolená v Kalábrii
- Z domovaLaco znovu cestuje
Počátkem letošního roku jsme se rozhodli, že den po vysvědčení odjedeme po vlastní ose směr Španělsko. Ještě v květnu to stále platilo. Domluvená vila ale nakonec padla, a tak se hledalo náhradní řešení. Jenže sehnat ubytování pro osm lidí a velkého psa je problém. A to i v Kalábrii, o kterou jsme rozšířili hledání. Takže před pár týdny jsme se rozhodli, že dovolenou strávíme v Čechách. Sami.
Byl jsem překvapen, jak drahé je v tuzemsku ubytování v apartmánech. Jejich majitelé se nestydí si za pokoj s kuchyní říci klidně i dva tisíce za noc. Navíc ty lepší kousky byly už zamluveny, a tak se čekalo na poslední chvíli, kdy den před odjezdem vybraná letoviska obvolám a pojedeme tam, kde bude volno. Jenže předpověď počasí na příští dva týdny je uplakaná, a tak jsem nakonec rád, že měli v červnu všude plno a já se dnes nemusím vztekat nad tím, jak nám dovolená na Lipně proprší.
Během dnešního odpoledne jsem se tedy narychlo domluvil s pronajímatelem jedné vilky v Kalábrii, že nám jí za 500 Euro na deset dní přenechá. V pondělí odpoledne vyrážíme. Sami.
Laco na striptýzu
- Z domovaTa zdánlivá, miliónkrát falešná otevřenost duše blogera
GTI si nedávno v komentáři povzdychl, jak jej vždy odzbrojí ta zdánlivá, miliónkrát falešná otevřenost duše blogera. Já sice proti receptům na pokrmy s Nivou nic nemám, ale věřím, že čtenářsky vděčnější může být třeba otevřené povídání o tom, jak vypadal páteční sraz spolužáků (36+) z fakulty. To se nejdříve sejdete v klasické hospodě, kde se všichni najíte. Díky česnekové polévce následované smaženými tvarůžky odpadnou po zbytek večera pochybnosti o tom, zda je váš dech dostatečně svěží. Po decentní večeři je čas dát průchod přirozené soutěživosti a lásce k pivu. Následuje proto přesun do hospody, kde je u každého stolu vlastní pípa s displejem. Na velké obrazovce pak sledujete kolik piv vypili hosté nejen u vedlejších stolů, ale také v podobně zařízené restauraci v jiném městě.
Kvůli velkému náskoku ostatních "soutěžících" ale nemáte velkou šanci na výraznější vzestup v žebříčku, a tak usoudíte, že je čas na změnu a vypravíte se do nočního klubu na striptýz. Na parketu se jako na běžícím pásu střídají jednotlivé striptérky a vy po čase začnete pochybovat o své sexuální orientaci, protože vás obnažené ženy vůbec nepřitahují. Není divu, zatím sledujete jen demoverzi zdarma, vyšší dávku vzrušení slibují až placené verze, kdy k vám striptérky chodí ke stolu nabízet striptýz v soukromí za pětikilo. Až dáte košem i ukrajinské studentce medicíny, nezbude než zakončit pánskou jízdu v rockovém klubu, kde se cítíte mnohem lépe, protože při poslechu fláků od Brutusu, Jasný Páky, Garáže nebo Tří sester zavzpomínáte na studentská léta.
Když jsem vyšel z klubu na ulici, kde jsem čekal na kamarády, kterým cesta k východu trvala o něco déle, přišla ke mně dívčina, která mě zaujala už nahoře na sále. Podívala se mi do očí a zeptala se: Mohu se s Vámi podělit o své pocity?
Zde vyprávění musím skončit, protože dál by to byla jen ta zdánlivá, miliónkrát falešná otevřenost duše blogera. A to přeci nikoho nezajímá.
Smíšené pokoje
- Z domovaDalší způsob boření mýtů
Na webu Feminismus.cz nedávno vyšel článek rozplývající se nad novými omalovánkami, jejichž úkolem je "předcházet osvojování stereotypních pohledů na mužskou a ženskou roli u předškolních a mladších školních dětí". Omalovánka obsahuje osm situací z běžného rodinného života nahlížených optikou genderové rovnosti. Maminka řídí auto, tatínek chystá snídani a chodí s dětmi k lékaři.
Ano, je jiná doba, máma už nemele maso a Ema nesolí. Ale některé věci stále přetrvávají. Na rodičovské schůzce ohledně chystaného odjezdu prvňáčků do školy v přírodě se jedna maminka zeptala co je pravdy na tom, že prý děti budou spát ve smíšených pokojích. Paní učitelka se rozesmála a informaci vyvrátila jako mylnou. Holčičky a chlapečci budou spát odděleně. "A proč?" zeptal jsem se (mimochodem, ve třídě jsem byl obklopen maminkami, tvůrci omalovánek by ze mě museli mít radost). "Možná by to nebylo špatné, v sedmé osmé třídě by pak nebyly děti jako utržené ze řetězu," snažil jsem se obhájit svůj názor.
Nechápavé pohledy ostatních rodičů ale naznačovaly jediné. Svým dětem pro všechny případy raději zakáží kamarádit se s Klárkou, co má takového divného tatínka.
Mezi ploty 2007
- Z domovaTentokrát podrobněji a navíc obrazem
Občas je tento blog užitečný i pro mě. Teď jsem si například přečetl, co mě zaujalo na festivalu Mezi ploty v pražských Bohnicích loni a předloni. Vzpomínky se díky tomu sice vybavují, ale zdaleka ne všechny. Proto bych měl rezignovat na nějaké pokusy o vtip či dokonce metafory a místo toho být více popisný a snad i nějaký ten snímek přidat.
Letošní festival byl po loňské zatažené sobotě opět prosluněný. Žízeň nás ale netrápila. O přísnosti ostrahy sice svědčila hromada zabavených PET lahví u vstupu, ale když máte sebou dvě malé děti, ostré hochy obsah batožiny nezajímá. K dostání byl točený Birell za 28 Kč (stánků dost a až na výjimky s minimálními frontami), cena malé matonky se pohybovala v řádech několika desetikorun. Vařená kukuřice byla za 30 Kč a její konzumace dětem vydržela prakticky po celou dobu vystoupení Gaia Mesiah na hlavní hudební scéně.
Následoval přesun k dětské divadelní scéně, kde jsme se ale dlouho nezdrželi, protože jakási pohádka se zpívajícím medvědem v hlavní roli byla v plném proudu. Při procházce festivalovým městečkem jsme nemohli bez povšimnutí minout dětské atrakce, kde se dětské dovádění nápadně podobalo pogování při koncertu punkové kapely. Mnohem klidnější jsem byl, když se děti zapojily do práce v jedné z mnoha výtvarných dílen.
Nejvíce času jsme strávili na louce u třetí hudební scény zasvěcené hiphopu. DJ Wich byl na mě moc dokonalý, navíc jsem oběma rapujícím afroameričanům nerozuměl ani slovo. Formaci Prago Union mám naposlouchanou, ale jejich vystoupení bylo bez šťávy, narozdíl od koncertu karlovarských Bow Wave hrajících "hiphop s kytarami", kteří mě navíc potěšili sdělením, že jim na podzim vychází nová deska. Po cestě k východu z léčebny nás doprovázeli Priessnitz a hudební doprovod při cestě autem obstarala bouře s krupobitím.
Jak řidiči přicházejí o iluze
- Z domovaMatějská na čtyřech kolech
Sobotu jsem strávil v areálu Polygonu Most, kde jsou k dispozici kluzné plochy pro nácvik zatáčení z kopce a do kopce na umělém svahu, rovinné kluzné plochy s možností nácviku vyhýbacích manévrů, příčné vodní bariéry, velká kluzná plocha s hydraulicky ovládanou uhýbací deskou, aquaplaningový modul či malá kruhová dráha s kluznou plochou pro nácvik jízdy a brždění v zatáčkách.
Při teoretické přípravě se dozvíte, že boční náraz autem v malé rychlosti je rizikovější než čelní náraz ve vyšší rychlosti, že na zimu je lepší pneumatika širší než užší a že při čelním střetu dvou aut se jejich rychlost nesčítá. Při jízdě mezi kužely následně zjistíte, že zatáčení volantem pouze levou rukou (tzv. mytí talířů) s pravou na opěrce či řadící páce dokáže instruktora pořádně rozčílit. A když pak při smyku bleskově vyšlápnete spojku a volantem točíte proti směru otáčení zadní části vozu, ale auto až po střechu nabité elektronikou si stejně dělá co chce, ztratíte poslední zbytky iluzí, že máte život ve svých rukou.
Za pomoc při natáčení děkuji LANGUSTOVI.
Na 1. máje opět s komunisty
- Z domovaJe Laco levičák?
Měli jsme dnes, stejně jako loni na 1. máje, jet do Prahy na Letenskou pláň na akci 1. máj bez komunistů a nikdy jinak. Jenže Adam dostal v pátek neštovice a v kalendáři rodinných akcí se muselo začít škrtat. Dnes dopoledne jsem tak jen s Klárkou navštívil rekonstruované Planetárium v Mostě. Hned vedle se konala akce místního Okresního výboru KSČM. Prodrali jsme se do prvních řad a především díky Klárce rázem spadl věkový průměr přihlížejících o několik let. Vydrželi jsme poslouchat projev komunistického senátora až do konce. Musím přiznat, že kdybych byl komunistickou zkušeností nezatíženým mladým člověkem hledajícím životní ideály, musel bych zatleskat. Takhle jsem se jen musel hlídat, abych se hláškám typu Zahraniční reakcionáři u nás rozehrávají své špinavé hry nesmál příliš nahlasat.
Při prvních tónech Písně práce, která komunistickou manifestaci uzavírala, jsem ale raději zavelel k odchodu. Přišlo mi totiž velmi komické, jak práci vzdávají čest důchodci z města s nejvyšší nezaměstnaností v republice.
Naplnění jednoho z dětských snů bylo blízko
- Z domovaVelké zklamání
Víš, kámo, to bylo někdy ve dvaaosmdesátým. Byl jsem tehdy s ostatníma čtvrťákama ve škole v přírodě ve Vimperku. Hrál tam zrovna Chomutov, a tak jsme šli celá třída fandit. Prohráli jsme 3:5 a já šel tehdy spát hrozně zklamanej. Od tý doby jsem začal chodit na hokej pravidelně, a i když hrál Chomutov jen nejvyšší rybníkářskou soutěž, snil jsem o tom, že jednoho krásnýho dne postoupíme do 1. ligy a na našem stadionu, kterej je po Štvanickým zimáku druhým nejstarším v republice, budu chodit na Duklu Jihlava nebo CHZ Litvínov.
Hele, brácho, dneska jsem byl po mnoha letech na hokeji znovu. Stačilo málo, dát v prodloužení gól jako první a Chomutov by se po více než třiceti letech konečně vrátil do nejvyšší hokejové soutěže. Nestalo se. Po vítězným gólu soupeře jsem zůstal nehnutě stát. Bylo mi líto toho malýho zklamanýho kluka, kterej se tak těšil, že ten krásnej den, o kterým kdysi snil, nastane právě dnes.
Jak prolomit tabu
- Z domovaDva postřehy z třídní schůzky
Paní učitelka dnes mimo jiné mluvila o podrobnostech souvisejících s chystaným pobytem prvňáků ve Škole v přírodě. Kvůli novému Zákoníku práce prý však hrozí, že jedno až dvoutýdenní pobyty žáků mimo školu se již konat nebudou. "Snad někdo ve vládě dostane rozum," uzavřela třídní učitelka své povídání, načež se několik rodičů pochybovačně rozesmálo. Přemýšlel jsem o tom, jaké důsledky by výše uvedená věta měla za socialismu. Myslím, že několik rodičů včetně soudružky učitelky by z třídní schůzky odjíždělo černou Volhou už jako třídní nepřátelé.
Má chvíle přišla v úplném závěru schůzky. Oznámil jsem rodičům, že naše Klárka má vši. "Bylo by proto vhodné," pokračoval jsem vzápětí, "abyste doma dětem zkontrolovali vlasy." Po prvních pár vteřinách naprostého ticha se ozvalo několik zděšených výkřiků. Ale po chvíli se maminky jedna přes druhou rozhovořily o svých zkušenostech s likvidací vší a hnidů a rozebíraly se účinky přípravků Difusil nebo Parazidoze. Bylo zábavné pozorovat, jak se v kolektivů rodičů uvolní atmosféra po prolomení nějakého tabu.
Příště se zeptám, jaký mají vztah k onanii.
Kronplatz: Jak se lyžuje v létě
- Z domovaPravá Itálie
Vrátili jsme se z lyžování v Dolomitech, přesněji řečeno z 2.275 m vysokého Kronplatzu. I v takové nadmořské výšce jste se ale v první polovině března mohli pohybovat v tričku s krátkým rukávem. Celé dny slunce doslova pražilo, což mělo neblahý vliv na kvalitu sněhu, lze-li tedy takto pojmenovat zmrzlou vodu na sjezdovky v noci stříkanou sněžnými děly.
Má vůbec smysl v dnešní době ještě učit děti lyžovat? Nebo je lepší se raději věnovat vodním sportům?
Komerční brejk
- Z domovaVydávání nových článků dočasně přerušeno reklamou
Byla to divná zima. Již pátý měsíc si sjíždím zimní pneumatiky Michelin Alpine 3, řetězy Pewag Sportmatik stále voní novotou. Ještě že Škoda Octavia se v liftbacku nevyrábí ve verzi 4x4, vyhodil bych zbytečně peníze za čtyřkolku. V neděli ale naložím do auta lyže Blizzard, do kufru hodím lyžařské boty Nordica, obléknu si bundu Columbia a v PDA HP iPAQ, kam jsem do navigačního softwaru TomTom nahrál mapy Italia Plus, nastavím cíl Terenten a pojedu se podívat na Kronplatz jak vypadá sníh.
Prezervativy Durex nechám doma. Jedu s rodinou.
Škoda Fabia: Konec legendy
- Z domovaDěkuji za všechno
Víš, kámo, život je jeden velkej závod. A jede se na etapy. Ale zapomeň na to, že mezi ty hlavní životní mezníky patří první školní den, první láska nebo první dítě. Ne, je to jinak. Když se mě zeptáš, kdy jsem se oženil, budu se muset podívat na rub snubního prstýnku. I po sedmým pivu a jedný zelený ti ale řeknu naprosto přesně, jakej datum byl v kalendáři na stole prodejce, když jsem z jeho autosalonu odjížděl ve svým prvním autě.
Hele, brácho, vděčím JÍ za hodně. A nejen já. Markéta má díky NÍ řidičák, Klárce otevřela svět daleko za hranicemi republiky a pro Adama to byl první kočár, ve kterým se svezl hned první den co opustil rodnou porodnici. ONA byla láska na celej život, a i když jsme spolu byli jen čtyři roky, nikdy na NÍ nezapomenu. Zůstane navždy v mém srdci.
Byla přeci tou PRVNÍ.
PS: V těchto dnech prodejci přestávají brát objednávky na první generaci krátké Škody Fabia
První gymnastické závody
- Z domovaAkrobacie, kladina, hrazda
Když se v hodinách tělesné výchovy ze stropu tělocvičny základní školy spustily kruhy, byl jsem první, kdo hlasoval pro fotbal. Podobně jsem reagoval i v případech, kdy se mělo skákat přes koně, kozu nebo švédskou bednu. Teprve mnohem později, až v čase univerzitního studia, pro mě nebyl problém udělal několik sérií shybů na hrazdě. Kruh se však začíná uzavírat a dnes bych opět hlasoval pro fotbal.
Úplně jinak je na tom Klárka, kterou gymnastika naprosto nadchla a já se dnes při oblastních závodech v Klášterci nad Ohří nestačil divit, jak daleko od stromu se může jablko dokoulet.
Svatý Valentýn
- Z domovaTak jak je to? Mají se lidé stále více rádi?
Nechci se dotknout nikoho, kdo tento svátek slaví. Odsuzovat lidi na základě takové blbosti... Z toho jsem vyrostl už v době, kdy se ještě slavilo MDŽ. Doma nic podobného neslavíme a našemu vztahu s Markétou to rozhodně neškodí. Ale rok od roku se mi zdá, že utéct před Svatým Valentýnem je čím dál těžší. Pro ilustraci uvedu dva příklady z dnešního dne.
Klárka chodí do 1. třídy. Odpoledne přinesla ze školy kytičku a propisku. Kytičku dostala od Michala, propisku s věnováním od Lukáška, který stejným dárkem potěšil ještě Markétku. Ostatní děti ve třídě se s Valentýnem minuly. S kolegyní jsem byl dnes na obědě v jisté mostecké pizzerii, kam běžně nechodíme. Vrchní nám automaticky přinesl společný účet a velmi se divil, že budeme platit každý zvlášť. Omlouval se tím, že dnes je přeci ten Valentýn.
Na Valentýna tak nevěří jen malé děti, starší dospělí a má dvaadvacetiletá kolegyně.
Koncert Hany Hegerové
- Z domovaTvým čelem táhnou vrásky jak vědmy povětřím
Víš, kámo, máš-li nad postelí plakát Lucky Vondráčkový, dál to nečti. Na špatný adrese tu seš i v případě, pokud tě k extázi dohnalo sedmý místo Moniky Absolonový v anketě, kvůli který musel Karel Gott vyhnat svojí vilu v Jevanech o štok vejš. Odejdi prosím i v případě, jseš-li nervózní z toho, že Aneta Langerová již skoro tři roky nevydala novou desku. Tak co, seš tu ještě? Pak věz, že existuje umělkyně, která již dvacet let nevydala novou desku a přesto plní sály.
Hele, brácho, před rokem a půl jsem měl to štěstí bejt na koncertě Hany Hegerové. V žádným jazyce na světě neexistují věty, který by ten zážitek dokázaly popsat. To se prostě musí prožít, věř mi. Třetí pondělí v měsíci březnu se městem Most rozline omamná levandulová vůně. Bude to jeden z největších večerů ve tvým životě. Jestli se však nechceš cejtit jak mince co stáhli z oběhu, vykoupej se ve vaně plný fialek, stříkni na sebe Denim Blue, a když okna první elektriky pošlou známý cukrbliky k záclonám tvýho pokoje, utíkej se postavit do fronty na lístky.
Předprodej začíná už příští pátek.
Jak si SPRÁVNĚ vybrat počítačovou hru
- Z domovaI levná hra se může prodražit
Náš tříletý Adam miluje auta. Rád jimi cestuje, hraje si s nimi a jeho nejoblíbenějším filmem jsou Auta od Pixaru. Za poslední měsíce jsem namaloval více aut než vyrobí polský dělník v mladoboleslavské automobilce za rok. Adam každý večer vyžaduje vyprávění pohádky, kde nevystupují nadpřirozená stvoření, ale auta. Jeho velkému zájmu se též těší automobilové závody v mém mobilu, a protože v PC nemám nainstalovánu žádnou automobilovou hru, musel vzít zavděk nenáročnou flashovou hrou Speed Racing.
Včera v Delvitě jsem si u pokladny všiml stojanu s počítačovými hrami. Zaujal mě titul Richard Burns Rally, protože rally mám rád více než formule a navíc v případě tohoto titulu mě lákal český dabing hry, na kterém se podíleli přední čeští jezdci rally Roman Kresta a Jan Tománek. Bleskově jsem projel minimální hardwarové požadavky (Pentium III 1,6 GHz a 256 MB RAM), které s přehledem splňuje i naše domácí PC pořízené před pěti lety a jelikož lákavá byla i cena 199 Kč, nemohl jsem odolat.
Zakoupená hra doma způsobila pozdvižení a omladina se rychle seběhla k počítači, aby sledovala mé marné pokusy přesvědčit mechaniku CD-ROM k přečtení dat z DVD média.
Nejstupidnější Krteček všech dob
- Z domovaMá tohle Zdeněk Miler zapotřebí?
Včera večer jsem se nachomýtl k televizi, abych s dětmi shlédl další z příběhů malého Krtečka. Těšil jsem se na díl Krtek a uhlí, který jsem dosud neviděl. Myslel jsem si, že se bude jednat o propagandistický kousek ze sedmdesátých let, který se promítal na hornických slavnostech. Příběh začal tím, že si od čerstvého krtince myška ušpinila ruce a běžela za moudrou sovou, která přinesený vzorek zapálila, aby hloupá myška pochopila, že nastávající zimy se bát nemusí. Uhlí z krtince kromě myšky rozkradli ještě zajíc s ježkem. Tím celý příběh skončil.
Finálním šokem bylo zjištění, že díl Krtek a uhlí byl natočen v roce 1995. Epizoda tak nebyla věnována těžařům, ale jejím jediným smyslem bylo vytěžit z legendární postavičky maximum.
Kam na Silvestra?
- Z domovaJá budu slavit s Milanem Barošem
Martin Kopta v článku o komunitním systému Orkut připomněl indiánské úsloví Přátelé mých přátel jsou i mými přáteli. A právě díky Orkutu (a právě přes Martina Koptu) jsem se spřátelil s Milanem Barošem, který o Silvestra přijede do Chomutova, kde si v tělocvičně jedné nejmenované základní školy zahraje fotbálek proti mužstvu FC DeBakl, jehož jsem kapitánem. Těším se, bude legrace. Milan to totiž umí rozpálit. Snad mají chomutovské bary dostatečné zásoby Mojita.
PF 2007
Vánoce aneb příběh o narození
- Z domovaUž víte jak Marie otěhotněla?
Víš, kámo, i přes záplavu importovanejch Santů Vánoce nejsou kýč. Pokud teda jejich jedinej smysl nevidíš v bramborovým salátu, vanilkových rohlíčcích a Pyšný princezně. V tom případě neúctu k Bohu nezachráníš ani tím, že na Boží hod budeš s Gottem snít o Vánocích bílých. Není nutný hned usínat s biblí pod polštářem, ale proč Ježíšek naděluje dárky bys vědět měl. Tvoje děti se tě totiž na to jednou zeptaj.
V pražským Divadle Minor hrajou vždy v čase vánočním zajímavej kus, kde najdeš odpovědi na otázky, který se ti v hlavě usadily už v době, kdy Ježíš vypadal jako Kamil Střihavka a stal se první světovou Superstar. Josef a Marie tenkrát v tom slavným muzikálu nehráli, ale v Minoru je máš pěkně pohromadě i s Herodesem a Třemi krály.
Až budeš příští rok psát Ježíškovi, nezapomeň na to, že pohádky nedávaj jen v televizi.
StarDance: Superstar pro dospělé
- Z domovaKdyž hvězdy dotančily
Přiznám se, že na televizní show StarDance bych se sám od sebe nedíval. Neoslovily mě už upoutávky vysílané někdy od konce léta, slovo "hvězdy" mě od pořadu odradilo ještě předtím, než se jeho první díl objevil v televizním programu. Jenže postupem času se soutěž StarDance stala u Markéty a Klárky oblíbenější než Superstar, a tak jsem několik sobotních večerů trávil s ženskou částí naší rodiny u televize, abych záhy jejich nadšení sdílel s nimi.
Nikdy jsem neměl rád závodní tancování a u krasobruslení jsem si vždycky posteskl, jak ledová plocha bez hokejových branek vypadá opuštěně. Situace se však změnila. S Markétou jsme se dohodli, že až budou děti větší, začneme znovu chodit do tanečních.
Vánoční přání
- Z domovaTsunami byla boží trest za to, že šukáte s gumama
Budu se snažit svým milým čtenářkám a čtenářům popřát k Vánocům osobně či alespoň e-mailem. Všem ostatním, které osobně neznám nebo na ně nemám kontakt, popřeji alespoň zde.
Zbytek nechám na obou pánech zachycených při jejich pražské předvánoční produkci.
Co se učí děti ve škole
- Z domovaPoezie pro prvňáky
Máme doma kohouta
ten se vysral do kouta
Já mu říkám ty vole
běž se vysrat na pole
Na poli se špatně sere
vítr fouká do prdele
Stereo a Video
- Z domovaKam ten audiovizuální svět spěje?
Jak ten čas letí. Vzpomínám, kdy jsem si přestal pravidelně kupovat časopis Stereo a Video. Je to, bratru, dobrých deset dvanáct let. Nevím to přesně, protože desítky čísel tohoto časopisu jsem již dávno odvezl do sběru. Jen tuším, že naposledy jsem tam četl recenzi šestihlavého VHS rekordéru. Včera jsem si koupil aktuální číslo a nestačím se divit, jak se nám ten audiovizuální svět zašmodrchal.
Tak například jsem vůbec netušil, že ke zvýšenému úspěchu AV receiverů Denon přispívá i skutečnost, že jejich HDMI terminály jsou kompatibilní se signálem 1080p a umožňují přenos digitálního audia v diskrétním 7.1 PCM, přestože obvykle HDMI 1.1 v diskrétním PCM podporuje pouze 5.1.
Nejistá sezóna
- Z domovaKomedie století
Víš, kámo, před pár lety se v týhle uplakaný zemi volila komedie století. Výsledky ankety však trochu zkreslily babičky a maminky. Jo, já mám taky rád děti a taky mě s nima baví svět, ale můj hlas patří komedii Nejistá sezóna. Je tam všechno co dělá humor humorem. Ne, brácho, dortovou válku tam nenajdeš, tenhle humor není vidět na první pohled. Pokud tě nepobaví nudná řada čísel o počasí, kterou slyšíme každý den v rozhlasu, rychle to přepni. Možná ještě stihneš pořad toho vousatýho pána co měří kvalitu vtipu v decibelech.
My ostatní ale budeme do smrti vděčni DJC za objevení Mistra.
Reklama O2 má své hranice
- Z domovaKdyž ani stovky milionů nepomohou
Povídal jsem si se svojí pětasedmdesátiletou babičkou.
- Asi zruším pevnou linku
- Hmm a proč babi?
- No furt mi volaj kvůli ňákejm výzkumům
- A co chtěj?
- To já nevim, třeba minule volali z toho kvé dva
- Jo? A Proč?
- No jak jsem prej spokojena s ňákou službou outů nebo co
- A cos jim řekla?
- No že ani nevim jestli takovou službu vůbec mám
Digitální televize v Chomutově
- Z domovaMoje druhá televizní revoluce
Nikdy jsme doma neměli satelitní nebo kabelovou televizi. Všechny čtyři programy jsme až dosud příjimali přes klasickou anténu a na kvalitě příjmu to bylo bohužel znát. Když jsem se někde zmínil o tom, že na TV Nova se nedá dívat, nebylo v tom pohrdání intelektuála pokleslým obsahem, ale povzdech nad kvalitou obrazu, který byl horší než obraz ZDF přijímaný televizorem Tesla Oravan v době, kdy signál západoněmecké televize musel překonat železnou oponu.
Čas však oponou trhnul a navzdory mapě pokrytí je signál digitální televize i u nás doma. Zakoupili jsme krásnou stříbrnou krabičku a díváme se na programy v kvalitě, jež nám byla dosud skryta. Navíc máme i programy ČT 4 Sport a ČT24. Jako člověku, který je rád neustále v obraze, mi dělají radost doprovodné informace o právě probíhajícím pořadu, o EPG (Electronic Program Guide) nemluvě.
Když mi bylo patnáct, objevila se u nás doma barevná televize. Po černobílé revoluční změna. Po dvaceti letech k nám dorazila další televizní revoluce. Digitální.
Děti vám to řeknou
- Z domovaDěti mají svůj svět. Mnohem lepší.
Byli jsme včera s Klárkou v Českém rozhlasu na natáčení pořadu Pavlíny Wolfové Děti vám to řeknou. V této relaci se děti vyjadřují k aktuálním tématům, o kterých v médiích hovoří výhradně dospělí. Děti dokáží věci vidět často velmi jinak a leckdy mnohem zajímavěji. Nejsou ještě tolik semleti soukolím společnosti, a tak jsou jejich názory a pohledy na věc čisté a nezkažené. V neposlední řadě je to veliká legrace, děti totiž umí dát různé věci do nečekaných souvislostí. Narozdíl od politiků, jejichž odpovědi jsou velmi předvídatelné, děti vás vždy překvapí.
Pořad s Klárkou by měl být vysílán zítra ve 12:30 na stanici ČRo 1 – Radiožurnál.
Kde jsou nejhodnější policisté?
- Z domovaNo přeci na Václavském náměstí!
Po Václavském náměstí jsem autem nikdy nejel (nepočítaje magistrálu). Nikdy jsem nejel ani Vodičkovou ulicí. Tou jsem dokonce ani dlouhá léta nešel, což jsem si uvědomil tuto neděli, když jsem jí prvně v životě projížděl autem. Pár desítek metrů před vyústěním ulice na Václavské náměstí jsem začal mít divný pocit z toho, že ulicí jedu sám. Pocitu mě zbavila až hlídka Policie ČR, která mě na konci ulice zastavila.
-- Dobrý den pane řidiči, silniční kontrola, Vaše doklady
-- Já jsem asi vjel někam kam jsem neměl co?
-- K tomu se ještě dostaneme
Zatímco policista kontroloval doklady, já přemítal o tom, kolik vyfasuju za vjezd do zákazu vjezdu. Tipoval jsem to na dva tisíce a čtyři body.
-- Pane řidiči, vidíte za sebou tu značku?
Krve by se ve mně nedořezal. Pěší zóna. Tak to mi snad seberou řidičák. Už jsem přemýšlel o tom, kde nechám auto a v kolik mi jede vlak do Chomutova.
-- A sakra, já si té značky vůbec nevšim, opravdu
-- Před ní je ještě značka vyznačující slepou ulici
Chtěl jsem být vtipný a říct, že jsem neměl čas dívat se po značkách, když jsem měl plné ruce práce s vyhýbáním se lidem, kteří se mi pletli před autem. Ale raději jsem mlčel, mám z dopravních policistů respekt.
-- Za tento přestupek vám hrozí pokuta až dva tisíce, což je dost...
Ulevilo se mi. Pěší zónu jsem tipoval na pět tisíc, takže Vánoce nakonec nebudeme muset rušit, jen toho salátu bude míň.
-- ...a tak vám dám vybrat výši pokuty, zvolte si částku od nuly do dvou tisíc
-- Nula?
-- Dobrá, tady máte doklady a šťastnou cestu
Sexy Fifinka
- Z domovaČtyřlístek v Divadle Minor
Víš, kámo, komiks Rychlé šípy komunistům nevoněl. Byl moc skautský. A protože v kursu byli pionýři, na poslední straně časopisu ABC se objevil komiks Strážci vychovávající svazácký dorost. Skutečnou oázou fantazie se tak staly komiksové příběhy čtyř zvířátek z obce Třeskoprsky. Věř tomu brácho, že jediný sešit Čtyřlístku si ve třídě mohl směnit za stravenky na celý měsíc. Tak tvrdá to byla měna.
Po revoluci se tady objevila záplava komiksů, ale příběhy Myšpulína, Bobíka, Pindi a Fifinky vycházejí dál. Před sebou mám už jejich 418. sešit. Ale je to teprve první sešit naší Klárky, která Čtyřlístek objevila až teď o víkendu, když jsme navštívili stejnojmenné představení v pražském Divadle Minor. Výborný divadelní kus byl ale objevný i pro mě. Fifinku znám sice už skoro třicet let, ale teprve nyní jsem zjistil, jak moc je to blonďaté stvoření v růžových minišatečkách sexy.
Výzva pro provozovatele rozhlasových stanic
- Z domovaHrajeme hezky česky
Dnes jsem v autě z dlouhé chvíle přepínal rozhlasové stanice. Najednou mě zaujal hlas Miroslava Žbirky, který mluvil do jakési anglické písně. Nejdříve jsem si myslel, že čte horoskopy. Text totiž obsahoval hlášky typu zvedněte hlavu, nevzdávejte se nebo nepřestávejte bojovat. Jenže po chvíli mi bylo divné, že se tyto hlášky v jeho projevu stále opakují. Pak mi to došlo. Slovenský zpěvák na podklad cizojazyčné písně namluvil český překlad textu. Stanici Impuls jsem kvůli tomu poslouchal ještě dalších asi dvacet minut, abych zjistil, zda je to běžné i u ostatních písní. Není.
Jednou se možná dočkáme toho, že rozhlasové stanice budou překlad textů volitelně nabízet. Nejdříve v podobě RDS textu, později třeba jako další audiostopu. Až k tomu ale někdy v budoucnosti dojde, nebudou překlad potřebovat anglicky zpívané písně, ale naopak písně právě Miroslava Žbirky.
Proč se do práce těšit jak malé dítě
- Z domovaCo se v mládí naučíš
Minulý týden jsem měl dopoledne na starosti našeho dvouapůlročního Adama. Vzal jsem ho do práce, kde se mu plně věnovala naše nová kolegyně Lucka. Malovala si s ním obrázky, četla mu knížku, na chodbě si házeli papírovou vlaštovkou. Dnes ráno se Adam vehementně dožadoval jít do práce se mnou znovu. Nemohl pochopit, proč ho nechci vzít někam, kde lze příjemně trávit čas hrátkami s mladou slečnou.
Vztyčený prostředníček civilizace
- Z domovaMarné gesto
Víš, kámo, nevěř tomu, že město je místem k životu. Není to tak. Skutečný život je někde tam venku. Podívej se na tu fotku a pochopíš, že civilizace má své limity. První den s teplotní inverzí ve městě přežiješ. Vršek elektrárenského komínu taky ještě neví, že mu zbývá jen posledních pár hodin života. Zítra už nebude. Zůstane jen nedotčená příroda a civilizace se utopí v mlžném oparu vlastní namyšlenosti.
Krušné hory nad Chomutovem, 16.11.2006
Třetí rozměr filmu
- Z domovaDo normálního kina už nejdu
Ještě že mám to svý vévévé, jinak bych vůbec nezjistil, že už tomu je skoro rok a půl, co jsem navštívil Imax. To je takový to kino, kde u vchodu vyfasujete polarizační brejle a před filmem vám brigádnice v bílý košili oznámí, že před vámi je největší plátno v republice, který je vysoký jak sedm slonů stojících na sobě (taky by si už mohli vymyslet novej příměr). Sličná brigádnice pak ještě nezapomene dodat, že pokud byste měli při sledování filmu pocit, že se pohybujete, stačí zavřít oči a ono to přejde.
V tom spotu co jsem na něj odkázal v úvodu (a kvůli Langustovi na něj raději odkážu ještě jednou) se rozhořela diskuse na téma, proč jsou v 3D prakticky jen půlhodinový dokumenty. Že prej je to technicky náročný (že jako cívka půlhodinovýho filmu váží snad ňáký dva metráky nebo co) a taky že prej jako člověk na to vydrží zírat jen ňákejch 45 minut. Kecy!
Na animák Mravenčí polepšovna bych se možná v normálním 2D kině opravdu nevydržel dívat dýl než tu třičtvrtěhodinku, ale v Imaxu jsem se skvěle bavil celou hodinu a půl. Většina dialogů se odehrává tak asi metr od vaší hlavy, průlety mraveništěm jsou famózní a závěrečná akční scéna hmyzu bojujícího proti deratizátorovi je úchvatná. Nebudete stačit uhýbat.
Ale nejdrsnější je scéna odehrávající se v žaludku žáby. A to i bez 3D.
Laco konečně boduje
- Z domovaDobrý den pane řidiči, silniční kontrola
Snad několik let jsem nejel jistou ulicí spojující dvě velká chomutovská sídliště. A tak jsem ani neměl tušení, že značka omezující rychlost na 70 km/h již dávno zmizela. To mi oznámila až policejní hlídka, když mě na konci ulice zastavila s oznámením, že mi byla naměřena rychlost 67 km/h.
Doteď si nejsem jistý, zda mě více mrzí zisk dvou bodů nebo ztráta tisícikoruny.
Pastva pro oči i pro uši
- Z domovaIlustrativní obměňovaly ilustrátorské
Byli jsme na vernisáži výstavy grafických prací žáků ZUŠ v Chomutově, která se koná v 1. patře chomutovské knihovny až do začátku listopadu. Na vernisáži měl hlavní slovo výtvarník a pedagog Ladislav Chabr. Ač patřím mezi výtvarné ignoranty a mým uměleckým vrcholem je schopnost nakreslit domeček jedním tahem, nechal jsem se projevem pana Chabra strhnout.
A to především díky jeho názornému popisu vybraných grafických prací, kdy přítomným bylo na konkrétních příkladech jasně vysvětleno, jak při jejich tvorbě grafické stopy ustupovaly malířským, světelné střídaly architektonické, zvířecí nahrazovaly živočišné, dekorativní vyměnily návrhářské, pointilistické se střetávaly s kubistickými, barevné byly obdivovány nepestrými, historické byly napadány kopistickými, spontánní byly nahrazovány uvědomělými a ilustrativní obměňovaly ilustrátorské.
Pearl Jam: Hudba až na kost
- Z domovaJak vypadá opravdový koncert
Víš brácho, když si v jednu v noci koupíš u terminálu na pumpě lístek na Madonnu, tak toho o hudbě moc nevíš. Myslíš si, že jdeš na koncert, ale až tu blondýnu na pódiu ukřižujou, běž tam, kam chodí i kardinál Vlk pěšky a vyzvracej se. Teprve pak budeš připravenej na KONCERT a ne jen na podnikovej večírek s kulturní vložkou. Když budeš chtít potkat lidi, co o hudbě přemejšlí, běž na Pearl Jam.
Za těch deset let, co jsme se s Eddiem viděli ve Sportovní hale na Výstavišti naposled, se toho dost změnilo. Hušák pro Pearl Jam postavil novou halu a kapela vydala čtyři studiovky a ještě mnohem více živáků. Jo kámo, slyšíš dobře. Nenajdeš totiž mnoho kapel, které by naživo zněly tak přesvědčivě, aby si mohly dovolit házet to na CD s takovou lehkostí. Už tomu rozumíš? Zapomeň příště na mediální masáž, na hvězdičky co si hrajou na megastar a za čas si na ně vzpomenou jen puberťačky, když si před malováním sundavají ze zdí svých pokojíků plakáty z Bravíčka.
Pearl Jam neukazují cestu k VĚČNOSTI, oni jsou ta cesta.
Fejti po česku
- Z domovaKdože jako?
Vzpomínáš brácho, když v devadesátým sedmým dali Fejti na obal svý desky Masaryka? Češi jim leželi u nohou. Vím o tom svý, sám jsem byl v tom roce na jejich koncertě dvakrát. Na Brumlovce jsem na sebe nechal kapat pot ze stropu a v Trutnově díky nim tehdy padl návštěvnický rekord východočeského Woodstocku. Já vím, ty časy jsou pryč, ale crossover není mrtvej, stejně jako punk is not death. Jen se tomu prej dneska říká nu-metal. Jděte s těma škatulkama do háje, Rock&Pop už si pěknejch pár pátků nekupuju.
Prostě to tam buď je nebo není. A dnes to tam bylo. Byl jsem v kompaktárně a stalo se mi poprvý v životě, abych šel za prodavačem s otázkou, co to jako z těch repráků hraje. Chvíli jsem si totiž myslel, že se Fejti naučili zpívat česky. Třeba právě z lásky k tomu Masarykovi. Houbeles. Domů jsem si odnášel nový Post-It.
Výchovný film Tima Burtona
- Z domovaFantazie utržená ze řetězu
Jako výměna za Afriku Járy Cimrmana mi byla nabídnuta zápůjčka filmu Karlík a továrna na čokoládu. Skoro jsem se urazil. Protáhlý obličej jsem měl ovšem jen do chvíle zjištění, že film režíroval Tim Burton. Nepatřím sice mezi oddané fandy tohoto režiséra, ale jeho filmy určené především dětem mě uchvátily (Střihorukého Edwarda jsem viděl dávno, Mrtvou nevěstu nedávno) a nadšen jsem byl i z Karlíka, kterého jsme doma shlédli o tomto víkendu. Takový mix fantazie, bláznivých nápadů, ulítlosti, chytlavých písniček a výborných hereckých výkonů se jen tak nevidí.
Málokterý dětský film navíc obsahuje tolik nenápadných výchovných prvků, které v továrně na čokoládu zafungují více než v chaloupce z perníku.
Zábavní park Belantis
- Z domovaNávyková zábava
V pátek jsme s Klárkou, švagrem a neteří vyrazili do zábavního parku Belantis u Lipska. Jak se záhy ukázalo, první atrakce nás čekala už na hranicích, kde se nás německý celník zeptal, kam jedeme. A protože neumím německy říct "Co je vám, himmelhergot, do toho", jen jsem suše oznámil cíl naší cesty. Poté jsem obdržel mapku s trasou objížďky Marienbergu, který byl pro průjezd uzavřený z důvodu "Tag der Sachsen". Těžké mraky navíc hrozily tím, že nějakou vodní atrakci absolvujeme již cestou. Mraky ale naštěstí zmizely zároveň s trampotami spojenými s objížďkou.
V zábavním parku je zábavy na celý den. Zapomeňte na kačery a řetízkové kolotoče z poutí putujících našimi městy. Některé atrakce jsem si vychutnal několikrát, na další jsem chvíli sbíral odvahu, na mnohé jsem ji nesebral vůbec. Už se ale těším na návštěvu dalšího parku, protože věřím, že se to s odvahou bude zlepšovat. Alespoň do té doby, než si můj žaludek postaví hlavu.
Největším zážitkem pro všechny účastníky výpravy se stala horská dráha
Fotbal v Buzerantovicách
- Z domovaIvánku, kamaráde
I když normálně večer dřu, včera jsem si zajel na vosmou do Teplic, teda jako do těch Buzerantovic, jestli mi jako rozumíš. Kopala tam repre, co jí teďkon šéfuje ten Rosický z Arsenalu. Ty vole mutantů plnej barák, naštěstí jsem měl lupeny vošetřený předem, tak jsem se nemusel někde ve frontě klepat vo žití. Fotbal to byl parádní, voni sice ti kucí vopálený z Walesu bránili v pěti lidech, ale z naší strany to už nebylo pouhý nakopávání na Kollera jako dřív, Dino dokonce několikrát odcentroval!
Brückner to má v tý hlavě poskládaný jako to domino, stačí jebnout do té první kostky a hned mu dojde, že je nejvyšší čas postavit ostrostřelce z naší kaprligy Lafatu. Sice nevim, čí byla práce ten Jiránkův vlastenec, ale naštěstí mančaft dvě minuty před koncem stmelil zase Lafata a na stadionu se mohlo začít hopsat.
Na první pohled: TV Óčko
- Z domovaZ chorvatského deníku
Satelitní digitální televize je určitě dobrý vynález. Poprvé jsem se s ní naživo setkal v Chorvatsku a už vím, že se bez ní zatím i nadále obejdu. Pokud k televizi zrovna nebyl připojen náš cestovní DVD přehrávač, dělal nám společnost jediný česky mluvicí kanál, který jsem tam našel mezi více než stovkou méně či více obskurních programů. Díky TV Óčko tak dnes vím, že do desítky nejprodávanějších desek se dostala Taneční liga 90 a první místo určitě po zásluze patří novince Lucky Vondráčkové.
Také už vím, že bych se neměl nikde chlubit svým mobilem, jehož Series 60 nikdy neokusil žádné ze skvělých témat za úžasnou cenu předplatného 80 Kč týdně nabízených v neustále se opakujících reklamách. Hudebnímu dramaturgovi stanice doporučuji sebrat permanentku na koncerty Divokého Billa, v Čechách přeci točí klipy i kvalitní umělci. Kontakt na moderátory Óčka prosím poslat Tarantinovi, konečně by měl ty správný typy pro dvojku Pulp Fiction.
Ale možná mohlo být ještě hůř, kdyby před dvěmi lety klapla jednání o české odnoži MTV.
Chvála globalizace
- Z domovaZ chorvatského deníku
V jeden den se setkaly úvahy mé a Václava Havla, který ve své poslední knize popisuje svůj kritický názor na chování globálních korporací, jejich bezohlednost a unifikaci světa. Souhlasím. I když do McDonald’s nechodím spíše proto, že je pro mě ztělesněním jednoduchosti a neschopnosti přemýšlet o alternativě. Ať jsem kdekoli, vždycky se snažím najít něco místního (mám-li se stále bavit o jídle), avšak nepopírám, že jsem dnes ráno v chorvatském supermarketu dětem kromě záhřebských jogurtů Dukat koupil také několik kelímků se značkou Danone. Pro jistotu.
Sousedé na dovolené u sousedů
- Z domovaZ chorvatského deníku
Ráno nás poprvé navštívilo sluníčko. Zůstalo s námi pak celý den, ale protože na Jadranu jsme se neviděli více než dvacet let, trochu se stydělo a čas od času se schovalo za mraky. Vzduch se však výrazně ohřál a večer se tak poprvé rozsvítilo světlo na terase našeho apartmánu. Kdybych byl povýšeným intelektuálem, napsal bych, že při čtení knihy Václava Havla Prosím stručně mě rušily dvě rodiny bývalých ostravských havířů, kteří při hře v kostky debatovali o tenčících se zásobách toaletního papíru a já cítil, jak jsem o několik pater výše. Ve skutečnosti nás ale dělilo jen pár schodů a jako v ráji si připadali spíše oni.
Příští rok doufám v sousedy z turínské automobilky nebo kluky opálený z Barcelony. Modří už vědí.
Češi mezi lidožravci
- Z domovaZ chorvatského deníku
První den nám propršel. Nebylo ani teplo, ale usilovným zahříváním teploměru se nám jeho rtuť povedlo vyhnat alespoň ke třicítce, což už se dalo vydržet. Ovšem ostatní dny se oteplilo natolik, že o poledním klidu jsme s klidem mohli pouštět film Madagaskar a velkému úspěchu se těšila také Cimrmanova hra Afrika. Naštěstí nás tedy nemuselo mrzet, že kromě míče jsme doma zapomněli i DVD Doba ledová.
24 hodin Le Croatie
- Z domovaZ chorvatského deníku
Odjezd byl stanoven na páteční večer. Představa, že si vpodvečer na hodinku lehnu, abych byl na cestu svěží, byla bláhová. Mé srdce již tepalo v rytmu TDI a na spánek nemělo ani pomyšlení. Cesta přes Německo a Rakousko byla velmi rychlá, v noci minimální provoz, rychlost na rakouské dálnici prakticky a na německé i teoreticky neomezená, velké zdržení nás nečekalo ani před placenými tunely v Rakousku (jejich jména si nepamatuji, jen vím, že první byl za čtyři pade a druhý ještě o tři éčka dražší).
Po překročení hranic do Slovinska nás nejdříve čekalo asi 15 km placené dálnice, ale zbytek průjezdu kdysi nejbohatší částí Jugoslávie se odehrával na úzké okresce. Naproti tomu loni otevřená chorvatská dálnice je kvalitní, nadšený jsem byl z obrovského množství odpočívadel a toalet, na můj vkus bylo až moc tunelů a zdrcující byly především kolony dlouhé leckdy až patnáct kilometrů. Dvě hodiny nezařadíte vyšší rychlostní stupeň než jedničku.
V bdělém stavu jsem byl bezmála 48 hodin, hnípnul jsem si jen asi na půl vteřiny, ale stačil jsem se probudit dříve, než se kola auta potkala s krajnicí. Další dvě podobné krize jsem v jednom případě vyřešil závoděním s ostatními (vyšší rychlost zvyšuje pozornost) a v druhém případě mě naštěstí probrali výběrčí mýtného. Osvědčila se i nová deska J.A.R. a hry DJC. Řízení auta mě baví velmi a i za výše popsaných okolností jsem nebyl otrávený z toho, že jsem strávil za volantem bezmála dvacet hodin (1232 km). Představa zpáteční cesty mě rozhodně neděsí.
Chorvatský deník
- Z domovaVeselé příhody z dovolené
Čtenáři mého blogu mi píší (zvláště milé e-maily přišly od Jiřího P. a Mirka T.), zda bych se mohl podělit o své zkušenosti a dojmy z dovolené v Chorvatsku. Ano, to bych mohl. Psal jsem si totiž během celého minulého týdne deník.
Stay tuned.
Tohle je začátek konce hraných filmů
- Z domovaUž jste viděli nejlepší animák všech dob?
Hele brácho, jsou lidi, kteří si pustí do textilu už ve chvíli, kdy se na plátně objeví logo Pixaru. Patřím k nim. Je to lovemark, to logo nemám na pupíku náhodou. V životě nenajdeš moc jistot, ale jedna z nich je, že borci z Pixaru umí udělat animák pohybující se přesně na té hranici, kdy film pro děti je zároveň filmem pro dospěláky. Proto si rychle utíkej koupit lupen na Auta, nenech si je ujet kámo! I když ti v žilách nekoluje motorový olej, zatoužíš být občanem Kardanovy Lhoty.
A až pojedeš z kina, nezapomeň se zastavit na pumpě. Když ukážeš lístek, čerpadlář ti nechá aspoň přivonět. Pak pochopíš, ty kraksno, že kucí z Pixaru setsakramentsky zaváleli.
Ženy v ofsajdu
- Z domovaByl to DeBakl
Nejen Čiko, ale každý pozorný čtenář (o čtenářkách nemluvě) si jistě všiml zajímavé věci. Ve čtyřech po sobě jdoucích spotech figuruje v titulku slovo "ženy". Všechno souvisí se vším a nic není náhoda. Dnes večer, v rámci našeho pravidelného fotbalového tréninku, jsme si zahráli přátelské utkání s "mužstvem" jirkovských fotbalistek.
Až dosud jsem nikdy nehrál s takovým nasazením, poprvé jsem se nebránil tomu hrát těsnou osobní obranu na hrotové hráče soupeře, hra rukou nebyla trestána a nikdy předtím jsem se netěšil tolik jako dnes na závěrečnou výměnu dresů a pozápasovou sprchu. Na konci zápasu nebyla na hřišti snad jediná, která by mě neudělala nebo nedala alespoň dudy.
Kleinwelka
- Z domovaDo bludiště příště jedině s navigací
Jste-li ze severních Čech a hledáte tip na rodinný výlet, doporučuji návštěvu tří atrakcí poblíž obce Kleinwelka, které jsme navštívili tuto sobotu. Z Chomutova se tam můžete dostat přes Teplice a Cínovec a dále směr Drážďany a Bautzen. Lepší cesta ale vede přes Horu Sv. Šebestiána a Chemnitz, protože se více než 100 km svezete po krásné dálnici A4. Cesta trvá něco přes dvě hodiny, vzdálenost Chomutov-Kleinwelka je asi 180 km.
Rodinné vstupné do Saurierparku stojí 19 Euro a zábavy je tam tak na tři hodiny. Kromě více než půldruhé stovky modelů pravěkých ještěrů je k dispozici spousta různých atrakcí pro děti a hravé dospělé. Jen pár eurobabek stojí vstupné do Parku miniatur, kde se sice moc nepobavíte, ale je dobré vidět, jak si východoněmečtí komunisté představovali socialistický zábavní park.
Hned naproti tomuto skanzenu najdete Irrgarten, což je největší přírodní bludiště v Německu. K cíli tam prý vede 30.720 cest, nejkratší má 350 metrů, což ale rozhodně nebyl náš případ. Co mělo být původně jen doplňkem zážitku z parků dinosaurů, stalo se pro mě zážitkem hlavním. Prvních deset minut jsem Klárce ještě pobaveně oznamoval, že bloudíme. Po dalších dvaceti minutách jsem se chtěl vrátit k pokladně a zeptat se na cestu nebo si alespoň vyžádat mapu, kterou jsem předtím furiantsky odmítl. Jenže jsme netrefili už ani ke vchodu. Posledních dvacet minut bylo pro mě utrpením. Nepomohlo ani to, že jsem Klárku vzal na ramena, aby z nadhledu hledala správnou cestu. Když jsme po necelé hodině bloudění konečně dorazili do cíle, necítil jsem radost, ale už jen úlevu.
Stovky kaskadérů na jednom hektaru
- Z domovaBig Foot Show
Vystoupení kaskadérské show s automobily jsem viděl kdysi na pionýrském táboře v NDR. To se jezdilo ještě ve starých warťasech. Dnešní kaskadéři jezdí ve starých oplech a mazdách, jak jsme se mohli přesvědčit dnes večer na cvičišti chomutovské autoškoly. Ke konci hodinové produkce, kdy kaskadér na kapotě projel balíky hořící slámy, jsem již byl klidný. Zpočátku jsem ale za největší kaskadéry považoval diváky, neboť jsme stáli bez jakýchkoli bariér přímo na ploše. A není zrovna příjemný pocit, když se na vás ve smyku řítí obstarožní mazda. Navíc s motorem, který rozhodně slyšíte.
Nafukovací divadlo
- Z domovaDětské představení jedině od odborníků
Řeklo by se, že hrát pro děti není problém. Dětský divák je často vděčen za cokoli, kde se vyskytuje princezna, čert nebo alespoň hezky namalovaná muchomůrka. Horší je to pro rodiče, kteří od dětského představení vyžadují alespoň špetku kreativnosti a přiměřenou dávku profesionality. Přehršel těchto vlastností nabízí divadlo Rolnička z Liberce, jehož dvě představení jsme dnes shlédli na Divadelních slavnostech na Hasištejně.
Obě představení navíc zvládla jediná herečka – Jarmila Enochová, absolventka Katedry loutkového a alternativního divadla DAMU. Její schopnost zaujmout nejen dětského diváka byla nevídaná a nápadité byly i rekvizity. Zvláště působivé bylo "vylíhnutí" nafukovacího draka. Musím poděkovat Fandovi, že paní Enochovou k účasti na Hasištejně přemluvil.
Nekonečný šoumen
- Z domovaEva a Vašek ve žlutém
Dan Nekonečný a jeho Šum svistu jsou pro mě symbolem pokleslé zábavy první poloviny devadesátých let, podobně jako třeba Yo-Yo band. Vždyť koho jiného si na své mejdany zvali do fialových sak odění rychlokvašení podnikatelé? Tento víkend jsem žlutého šamana viděl naživo v rámci Obecních slavností v Perštejně a na vlastní uši jsem si potvrdil, že jeho produkce má s hudbou jen málo společného. Vizuální stránka vystoupení má však něco do sebe, děti jsou jako u vytržení z pyrotechnických efektů a na co se dívat má i mužská část publika.
Fotbalový karneval v Mnichově
- Z domovaCelý svět přijde za tebou
V neděli jsme navštívili mnichovský Fan Fest rozprostírající se v prostorách Olympiaparku. Krásné počasí jen podtrhlo skvělou atmosféru ne nepodobnou velkým hudebním festivalům. Bylo úžasné sledovat temperamentní brazilské fanoušky a fanynky, kteří neměli problém srdečně se bavit s australskými fandy nebo pozorovat zápasy ve futsalu, kdy proti sobě nastupovala smíšená mužstva diváků mnoha národností.
Ve světle tohoto zážitku vyzněla trapně slova jistého našeho fotbalového činovníka, který českým fandům doporučil, aby do Německa vůbec nejezdili a raději se bavili na Staroměstském náměstí.
Blbosti budou levnější
- Z domovaO čem mluví děti
-- Taťko a víš co dnes říkal ve školce Kuba?
-- Ne
-- Že prej důležitý věci budou dražší a blbosti budou levnější
-- A cos mu na to řekla?
-- No že byste mi mohli koupit Bárbínu, protože to je blbost
Štěstí není krásná věc
- Z domovaAle syrový film
Vždycky se mi líbily syrové filmy blížící se svým pojetím dokumentu. Od pamětnického Formanova Černého Petra až po současné Slámovy Divoké včely nebo Najbrtovy Mistry. Poslední film Bohdana Slámy Štěstí, na který jsem si konečně udělal čas i v záplavě fotbalu, jde v syrovosti a depresivnosti nejdál. Mezi další plusy bych zařadil skvělý výkon Pavla Lišky a Bolka Polívky, paneláky a rozpadlý statek zde nejsou pouhou kulisou, ale dalšími postavami a dojem na mě udělal i nejasný konec. Mezi nagativa bych zařadil předvídatelný příběh a výkon Simony Stašové.
V průběhu filmu jsem si říkal, že Štěstí je na mě depresivní až moc a NECHCI ho už vidět podruhé. Nyní se ale na jeho znovushlédnutí začínám těšit...
Festival Otevřeno
- Z domovaPro děti napřesrok raději Zavřeno
Výtky proti dětskému představení konanému v rámci Divadelního a hudebního festivalu Otevřeno, jehož 3. ročník tento víkend proběhl v Chomutově, jsem měl již loni. Letos to bohužel bylo ještě horší. Protagonisté Divadýlka Jakoubek jsou možná ve světě tuzemského divadla pojmem (soudě dle několika nominací na Cenu Alfréda Radoka), ale i přes mojí naprostou soustředěnost se mi nepodařilo rozklíčovat děj jejich dětského představení Jak čerti lechtali Rampušáka. Produkce navíc probíhala odpoledne na chomutovském náměstí za plného provozu a chvílemi jsem si nebyl jistý, zda je více čertů na jevišti nebo pod ním.
Sobotní dopoledne jsme strávili v areálu Loučky v Litvínově, kde se konal mezinárodní jazzový festival. A i když počet vystupujících převyšoval počet diváků, atmosféra byla mnohem příjemnější než v Chomutově.
Letní areál Loučky Litvínov, 10.06.2006
Naďa Urbánková
- Z domovaTáta přijde každou vteřinou
Radio 1 slaví 15 let od svého vzniku a v rámci těchto oslav vysílalo včera večer vzpomínkový pořad mapující zlomové okamžiky tohoto nezávislého rádia. Mimo jiné zazněla ukázka pořadu Ondřeje Štindla Strašidelný zámek, což byla hitparáda obskurních singlů. Díky tomu jsem po více než dvaceti letech slyšel úryvek písně, kterou jsem v deseti letech do omrzení poslouchal z kotoučového magnetofonu svých rodičů. Rád bych si ji z nostalgie poslechl znovu. Máte ji někdo?
Festival Mezi ploty 2006 se vydařil
- Z domovaHlavní dík patří počasí
Loni bylo Mezi ploty pořádně horko. Minimálně 35 stupňů. Letos nám počasí přálo mnohem více. Stálá hrozba přívalových dešťů asi vyděsila mnoho přespolních, a tak se na pivo nestály fronty a ještě i na Priessnitz (hvězdy podvečera bejby!) se mohlo sedět relativně blízko od pódia. Nebyla ani zima, takže Laura se svými tygry se zbytečně snažila hodinu po poledni rozehřát diváky. Buty hráli ještě více potichu než ostatní, takže jsem z jejich po pěti letech konečně vydávané nové desky nezaznamenal zhola nic. Lenka Dusilová naopak ze svého novinkového alba snad zahrála úplně vše, ale jistý si tím nejsem, protože jsem celé její vystoupení prokecal se svým bývalým kolegou, u něhož jsem se vůbec nedivil, že jsem ho potkal právě v blázinci.
A můj oblíbenec Gipsy? Trochu mě zklamal tím, že ze své výtečné desky Rýmy a blues nezazpíval jedinou věc. I když připouštím, že by v pohodovém slunečním odpoledni, ve velkém prostoru a v přítomnosti mnoha nic netušících maminek s kočárky a malými dětmi, by věty jako například Vojedu ti prdel a postříkám ksicht vyzněly poněkud rozpačitě.
Doba ledová 2 - Obleva
- Z domovaDoba ledová je doba ledová
Doba ledová byla pro mě v roce 2002 zjevením. Byl to první CGI animák, který mě ohromil nejen kvalitní animací, ale také silným příběhem a vtipem. Od té doby jsem viděl několik dalších podobných filmů (Hledá se Nemo, Úžasňákovi, Roboti, Madagaskar), ale první příběh Mannyho, Sida a Diega pro mě stále zůstává klasikou. A ani při čekání v dlouhé frontě na lístky jsem si včera odpoledne nedělal iluze o tom, že by druhý díl Doby ledové mohl ohrozit postavení prvního dílu Shreka, kterého zatím považuji za nejlepší animovaný film všech dob.
Nemýlil jsem se. I přes tři nové hrdiny filmu chybí příběh, všichni prostě jen někam putují. Narozdíl od jedničky se navíc charaktery postav nijak nevyvíjejí a dojemný konec se také nekonal. Soudě podle Klárky tohle ale dětem vůbec vadit nebude. Ti naopak uvítají, že přibylo akčních scén a veverky. Ta ostatně spolehlivě pobaví i dospělé diváky.
Sněženky a machři po čtvrtstoletí
- Z domovaProboha, hlavně ať to nikdo nenatočí!
K nedávným narozeninám jsem mimo jiné dostal také dárek obsahující kombinaci filmu Sněženky a machři na DVD a nové knihy Sněženky a Machři po čtvrtstoletí. Film nemá chybu, považuji jej za kultovní snímek mé generace. Ale kniha, kterou Radek John napsal s vidinou, že se podle ní bude točit volné pokračování Sněženek je naprostá slátanina. Nové příběhy Vikyho Cabadaje, Karla Máchy a Radka Převrátila, které jsou prokládány přepisem scénáře čtvrtstoletí starého filmu, jsou nudné, postrádají vtip, ale především jsou zcela NEUVĚŘITELNÉ. A to i přesto, že osudy filmových postav se velmi nápadně podobají životním osudům jejich hereckých představitelů.
Knihu jsem dočetl jen proto, že to byl dárek. Do konce filmu bych ale v kině už nevydržel.
Zámek Jezeří
- Z domovaZůstane stát, zbourá se nebo spadne?
Kdykoli jedu z Chomutova do Mostu kolem obrovského povrchového dolu a vidím zámek Jezeří tyčící se těsně nad onou umělou propastí, mám pocit, že ještě stále není všechno ztraceno, měsíční krajina jednou zmizí a zámku se dostane jeho bývalé krásy. Bohužel jsem ale přesvědčen o tom, že limity těžby z roku 1991 budou zrušeny a je jen otázkou času, kdy obce Černice a Horní Jiřetín padnou za oběť těžbě hnědého uhlí, podobně jako více než stovka jiných vesnic nebo starý Most. A to by byl i konec zámku Jezeří, neboť pokud by nespadl sám vinou sesuvů půdy, zlikvidováním dvou výše zmíněných obcí by zmizela jediná přístupová cesta.
Nedělní odpoledne jsme s rodinou strávili právě na Jezeří, kde se celý prodloužený víkend konaly Keltské slavnosti. Dlouhý rozhovor s několika místními lidmi ve mně sice zapálil plamínek naděje, že by Horní Jiřetín a s ním i zámek Jezeří zůstaly na svém místě, ale čím více o tom teď přemýšlím, tím méně tomu věřím. Zatímco v socialismu nad zdravým rozumem zvítězila politika, nyní nad zdravým rozumem zvítězí peníze. Anebo obojí.
První máj bez komunistů
- Z domovaKonec totality?
Udělali jsme si dnes výlet do Prahy, abychom se podívali, jak na 1. máje vypadá Letenská pláň bez komunistů. Bohužel jsme ale neslyšeli lodní zvon, který dopoledne měl oznámit konec totality. V tu dobu nás totiž na cestě z Chomutova do Prahy míjely dvě vládní Audiny, které zhruba stošedesátikilometrovou rychlostí vezly na předvolební mítink do našeho města namyšleného burana.
Místo zvonu jsme tak slyšeli jen zapnutý majáček...
Pearl Jam v Praze
- Z domovaTo to trvalo
V listopadu 1996 jsem byl v Praze na koncertě skupiny Pearl Jam. Dodnes na to vzpomínám jako na jeden z nejlepších koncertů, které jsem kdy navštívil, dodnes je pro mě Pearl Jam jedna z nejlepších kapel na světě. Proto mám velkou radost z informace, že jednou ze zastávek letošního turné se 22. září stane i Praha.
Po deseti letech tak jen vyměním Sportovní halu za Sazka Arénu.
Vážená Česká televize,
- Z domovachci zpátky Studio Kamarád. Děkuji.
Tatínku, mně už se Pohádková půda moc nelíbí, oznámila mi dnes Klárka.
Jako dítě jsem si nedělní ráno neuměl představit bez Studia Kamarád. Kromě pohádek a seriálů jsem se těšil na Jů a Hele, Mufa, Harryho Šoumena a také na "dospěláckého" průvodce pořadem Jirku Chalupu. Stejně jako pro mě navždy zůstane nedělní pořad Studiem Kamarád, pro Klárku tento pořad stále zůstává Pohádkovou půdou, i když už se dávno takto nejmenuje. Nerozumím tomu, proč veřejnoprávní televize dělá dětem v hlavě zmatek neustálou změnou názvu pořadu – kromě již zmíněné Pohádkové půdy se ranní blok jmenoval třeba také Edův pohádkový balík, Pohádková neděle a současný název pořadu je Hřiště 7. Ještě častěji než názvy se střídají průvodci pořadu.
Vážená Česká televize, chci zpátky Studio Kamarád. Už ne pro sebe, ale pro své děti. Děkuji.
Mezi ploty 2006
- Z domovaTo je nářez!
Mezi ploty v Bohnicích jsme byli už loni a byl to jeden z nejlepších festivalů, co jsem kdy navštívil. Letošní program vypadá velmi nadějně, zvláště ten sobotní, v jehož rámci vystoupí například Priessnitz, Lenka Dusilová a především můj oblíbenec Gipsy.
Dovolená v Chorvatsku
- Z domovaJaké máte zkušenosti?
Letošní dovolenou bych s rodinou rád strávil v Chorvatsku. Kvůli malým dětem bych preferoval písčité pláže, ubytování bych si představoval v apartmánu, doprava bude po vlastní ose. V Chorvatsku (ani dříve v Jugoslávii) jsem nikdy nebyl, proto předem děkuji za vaše tipy, postřehy a zkušenosti.
Škoda Roomster na vlastní oči
- Z domovaHezká buchtička
Byl jsem dnes na autosalonu v Lipsku. Možná to bude vypadat úchylně, ale nejvíce jsem se těšil na expozici Škodovky. Důvody byly dva. Prvním byl Roomster a druhým byla barva béžová Cappuccino, která nahradí barvu béžová Sahara, nejpopulárnější to barvu Škodovek současnosti.
Roomster naživo předčil moje očekávání. Je to opravdu hezké auto, ve skutečnosti vypadá třikrát lépe než fotografiích. Disproporce mezi předními a zadními bočními okny dává autu punc nezaměnitelnosti a pokud se budete alespoň trochu snažit, záměr konstruktérů čtvrté modelové řady Škodovky pochopíte. Na druhou stranu je ale bohužel auto ve skutečnosti menší než se zdá z fotografií. Zvláště místa řidiče a spolujezdce na předním sedadle prostorem neoplývají, subjektivně jsem měl dokonce pocit, že Fabie je prostornější. Nepotěší také nízké čelní sklo. Něco jiného ovšem je, pokud se posadíte na zadní sedačky. Místa je dost a výhled z auta je famózní. Celkový dojem z auta je kladný a jako druhé auto do rodiny si jej umím velmi dobře představit.
A Cappuccino? Myslím, že to bude dobrá volba.
Lyžování v Itálii
- Z domovaAnděl na horách
Odjíždím na pár dní do Itálie, takže se tu nějakou dobu neobjeví žádný nový příspěvek. Pokud by se vám po mně stýskalo, s trochou štěstí mě můžete vidět.
Nevolte zločince
- Z domovaPrvní veřejná reakce na protikomunistické triko
-- Máte zajímavý triko
-- Viďte, takový předvolební...
-- A koho vlastně myslíte těmi "zločinci"?
-- To je přeci jasný, ti panáčci mají na sobě Rudou hvězdu!
-- Hmm, aha. A je aspoň ta bavlna kvalitní?
Inženýrská odysea: Jsem jediný divák?
- Z domovaTaky mi z Primy mohli zavolat
Zcela náhodou můj zrak spočinul na televizním programu TV Prima na tento víkend. Vyděsil jsem se. V neděli večer je na programu první díl seriálu Třetí patro. Nic proti, Slamák a Miky mě provázeli při studiích na střední. Ale kde je moje Inženýrská odysea? Jak sakra mohla Prima stáhnout seriál zrovna ve chvíli, kdy Vašek přesvědčí Zbyňka o nezbytnosti vývoje nové mašiny a i přes nesouhlas stranického výboru odstoupí stará struktura náměstek Halíř? Těch několik minut, než jsem našel nové místo seriálu ve vysílacím schématu, patřilo mezi nejhorší chvíle v mém životě televizního diváka.
Nekuřácká restaurace v Chomutově
- Z domovaKocouři a kočičky
Restaurace U kocoura je nekuřácká restaurace. V restauraci vás sice nepálí oči z cigaretového kouře, ale pach z přepáleného tuku se stane věrným společníkem na cestě domů. Z mých dvou návštěv mohu usuzovat, že o hosty zde nemají nouzi, což ale může být způsobeno malým prostorem. Na zdech jsou namalováni kocouři a u stolů sedí kočičky. Nevím čím to je, ale devadesát procent hostů jsou ženy a dívky. A to i v pozdních večerních hodinách. To ale neznamená, že jste si omylem sedli do cukrárny, točí se zde Gambrinus a Prazdroj. Potěší velký výběr polévek (asi pět), jídla jsou chutná, jen porce by mohly být větší. Ale možná je to tím, že kočičky moc nejedí, mají jen mlsné jazýčky.
Již dříve navštívené chomutovské restaurace:
Mexická restaurace
Restaurace Svatý Lukáš
Jezte mrkvový salát
- Z domovaBystří mozkové závity!
-- Jak ti chutná ten mrkvovej salát?
-- Hmm, je docela dobrej.
-- Hlavně je zdravej!
-- A na co je zdravej?
-- Na oči.
-- A tatínku, co je zdravé na uši?
Dětské hádanky (OŽIVENO)
- Z domovaRadek Pilař by se divil
Klárka si půjčila v knihovně knížku Radka Pilaře, která je plná pohádek, říkanek a básniček. Včera jsem byl podroben testování, o kterém se pánům z Mensy ani nezdálo. Z deseti hádanek jsem uhodl sotva tři. Zkusíte štěstí? Odpovědi očekávám v komentářích.
- Táta vysoký, máma široká, syn divoký, dcera hluboká.
- Visí, visí visatec, pod ním stojí chlupatec, až visatec upadne, chlupatec ho popadne.
- Shrbený mužíček běhá po poli, nepřijde domů, až je oholí.
- Metu, metu – nevymetu, nesu nesu – nevynesu. Až čas přijde, samo vyjde.
- Panna sedí v kvítí, celá se jen svítí, dáš-li panně polena, vyžene ven jelena.
Mrtvá nevěsta Tima Burtona
- Z domovaČernobílý svět živých, barevný mrtvých
Nevěřím sice v posmrtný život, ale myšlenka, že život mezi mrtvými může být živější než život mezi živými je lákavá. Byl jsem dnes v kině na filmu Mrtvá nevěsta Tima Burtona a svět živých vykreslený v tomto loutkovém filmu je nudný, šedivý a lidé jsou na sebe zlí. Svět v záhrobí je naopak barevný, veselý a mrtvoly se k sobě chovají velmi přátelsky. Film nemá po vizuální stránce chybu, scénař je výborný, jemný (místy černý) humor, pozorní diváci objeví řadu nenápadných vtípků, za pozornost stojí také hudba Dannyho Elfmana. Skoro by se chtělo napsat, že je to ideální film pro celou rodinu. Co na tom, že řada scén je hororových – zombies vylézají z hrobů nebo mrtvé nevěstě co chvíli vypadne oko a z očního důlku vykoukne červ. Souhlasím s výrokem (mp3, 7.9 MB) Tomáše Baldýnského, že tuto pohádku by děti měly vidět, neboť by pak oplývaly větším smyslem pro humor a nebyly by tak ustrašené.
Jako dítěti se mi loutkové pohádky Jiřího Trnky nelíbily. Připadaly mi moc ponuré. Klárce se ale Trnka líbí, a tak věřím, že stráví i výše zmíněný film Tima Burtona. Proč nemít svět barevnější už teď, zaživa.
Vybitá autobaterie
- Z domovaJak dlouhou životnost má autobaterie?
Včera jsem šel do práce pěšky poprvé po čtyřech letech. Nenastartoval jsem totiž auto. Cestou jsem tiše záviděl okolojedoucím řidičům, kterým se povedlo nastartovat mnohem větší šunky, než je moje pravidelně servisovaná Fabia. Odpoledne jsem auto nastartoval pomocí startovacích kabelů napojených z baterie kamarádova auta a odvezl do servisu, kde slíbili baterii nabít a proměřit.
Dnes dopoledne se mi ozvali, že si mám pro auto přijet spolu s 1.663 Kč. Po nabití totiž testy naměřily zatěžovací napětí 8,8 V a baterie tak byla zralá na výměnu. U čtyřleté baterie prý žádný div.
Už vím, proč Srbové válčili
- Z domovaNa vině byly pohádky
Několik minulých večerů jsem dětem četl pohádky z knihy Srbské pohádky, vydané roku 1977 vydavatelstvím Narodna knjiga v Bělehradě. Prakticky všechny pohádky mají stejnou stavbu. Hlavní postava se nejdříve stane svědkem nějakého souboje a postaví se na stranu toho, kdo by se mu mohl bohatě odměnit. Obyčejně dostane za odměnu něco, díky čemuž nemusí do smrti pracovat. Cestou za princeznou pak neváhá lstí získat další kouzelné věci, přičemž pro efekt nezapomene okradené ještě zabít. Navíc jistě není náhodou, že zabitým je vždy cizinec.
Zaplaťpánbu za našeho Hloupého Honzu.
Inženýrská odysea
- Z domovaAť žije Perpetis!
Tuto neděli začíná TV Prima reprízovat seriál Inženýrská odysea, který mě fascinoval hned při svém prvním uvedení počátkem osmdesátých let minulého století (brr, to zní ale strašně), kdy jsem byl teprve žákem základní školy. Už se těším na první díl s názvem Promoce, ve kterém se začnou rozehrávat osudy tří kamarádů toužících dokázat kapitalistické cizině, že i na socialistických rýsovacích prknech může vzniknout "něco velkolepého".
Na strojařské fakultě v Praze se spřátelili tři studenti z koleje: Vašek Pešek, kluk z dělnické rodiny v Hlubočanech, Zbyněk Kořínek, který byl vychován v dětském domově a Janík Krnáč z malé slovenské vísky. Po promoci chtějí všichni tři nastoupit společně do jednoho závodu a vytvořit "něco velkolepého". Vašek se tak dostane do sporu se svým otcem, který pracuje jako mistr, protože vybraný závod není ten "jeho". Brzy se musí od kamarádů odloučit Janík – jeho matka onemocněla a potřebuje ho mít doma. Sekretářka děkana, Saša, které se líbí Zbyněk, mu zařídí výhodné místo v ČKD v Praze. Zbyněk nechce zradit kamarády, místo však vezme Vašek, kterému je snadný úspěch vlastní. Po vojně jsou tak všichni poněkud zklamaní, ale jejich cesty se brzy znovu setkají.
Konec televizních hlasatelů v Čechách
- Z domovaNové generaci rozhodně chybět nebudou
Čas od času se překvapím, jaký jsem staromilec. Kupříkladu rozhodnutí naší vaší veřejnoprávní televize zrušit živé výstupy televizních hlasatelů mě zaskočilo. Vidět na obrazovce Alexandra Hemalu ve mně vzbuzovalo nostalgické vzpomínky na dětství. Dnes po skončení Večerníčka jsem se Klárky zeptal, zda jí nechybějí hlasatelé oznamující o čem bude Večerníček zítra. "Ne, takhle s ukázkou je to lepší," zněla odpověď.
Ježíšek neexistuje!
- Z domovaŘíkali to v rádiu
Den před Štědrým dnem jsme při zdobení vánočního stromečku poslouchali s Klárkou, která ještě stále věří na Ježíška, program veřejnoprávního rozhlasu. Vánoční písně dokreslovaly atmosféru očekávání příchodu Ježíška. Ale pouze do chvíle, kdy byla do vysílání zařazena reportáž, ve které děti vyprávěly o tom, kdy a za jakých okolností poznaly, že dárky nenosí Ježíšek, ale kupují je rodiče.
Anděl Páně
- Z domovaKonečně povedená česká pohádka
Původně jsem si myslel, že jen splním úlohu hodného tatínka, který odpoledne absolvuje s Klárkou vánoční besídku ve školce a v podvečer v rámci podpory vánoční atmosféry ještě také návštěvu kina. Na programu byl totiž pohádkový příběh Anděl Páně, o kterém se Tomáš Baldýnský nevyjádřil zrovna pěkně. Naštěstí nejsem takový znalec jako Balda, a tak jsem si tu pohádku užil. Přiznávám, že kvůli slabé výpravě je skutečně znát, že původně to měla být pohádka televizní. Co ale potěší je výborný scénář (na motivy pohádky Boženy Němcové), vtipné dialogy (určené především rodičům) a krásná Zuzana Kajnarová (určená především tatínkům).
Příští rok na Štědrý večer po letech konečně řeknu, že Česká televize nabídla vánoční pohádku na úrovni.
Co k Vánocům pro manželku II.
- Z domovaJak nezjišťovat co koupit jako dárek
Děkuji za spoustu vašich tipů, ten největší dárek je již objednán. Ještě zbývá koupit nějakou drobnost. Při sledování televizních reklam jsem zjišťoval, co by ještě mohlo udělat radost. Možná dobrý nápad, ale nesmíte být při jeho realizaci vtipní za každou cenu.
- Ten krém na vyhlazení vrásek je asi dobrej, co myslíš?
- Ale vždyť já právě tenhle mám
- A proč ho teda nepoužíváš?
Čerti a Mikuláš
- Z domovaJak to bylo dnes u nás doma
Celý den dnes na stanici ČRo1 – Radiožurnál řešili, jak (ne)vystavovat děti stresům z čertů. A protože jsme dnes na večer měli poprvé domů objednaného čerta s Mikulášem, poslouchal jsem velmi pozorně. Ještě mám totiž v živé paměti scénu z letní cesty strašidelným lesem, a tak jsem měl z dnešní čertovské návštěvy obavy. I když naše předškolačka Klárka ještě stále věří na Ježíška, u čertů připouští, že někteří z nich jsou převlečení lidé. A právě do této kategorie patřili dva dnešní domácí čerti, kteří byli navíc velmi mladí a laskaví. Opačný názor měl náš rok a půl starý Adam, který při jejich objevení se ve dveřích začal plakat a nebyl k utišení. Po jejich odchodu se dokonce bál i čokoládového čerta.
A to jsem příští rok chtěl pozvat nějakého skutečného pekelníka...
Laco na TV N@va
- Z domovaDebakl v pořadu Střepiny
Na pravidelném tréninku našeho fotbalového klubu v městské sportovní hale se objevil štáb TV N@va. Důvodem nebylo, že by FC Debakl hrál špičkový fotbal, to by přijeli z Eurosportu. Natáčela se reportáž do pořadu Střepiny, takže fotbal nehrál hlavní roli. Středem zájmu reportérů byl totiž jeden člověk z našeho týmu. A protože já mám svých patnáct minut slávy již za sebou, řada přišla na někoho jiného. Hraje totiž s námi žena. To by ještě nebylo až tak zajímavé, ale Ája byla ještě před několika měsíci mužem.
A protože jediné, co jí po proměně zůstalo je fotbal, objeví se v reportáži i hráči našeho klubu. Před kameru jsem se dostal i já, abych odpovídal na otázky jako například Co říkáte na tu proměnu? nebo Jak se na ní díváte při sprchování? Byl jsem před kamerou poprvé v životě, a tak si ani nepamatuji, co přesně jsem říkal. Navíc není úplně jednoduché mluvit na kameru jen chvíli poté, co zpocený a udýchaný dorazíte na střídačku. Reportáž by se měla vysílat ve Střepinách příští neděli a mě poznáte podle toho, že mám největší ránu. Bohužel ne tu fotbalovou.
Odjíždím! A vy? (OŽIVENO)
- Z domovaDvojnásobná radost
Těším se, jak se příští rok podívám na zápas našich reprezentantů z tribuny některé z moderních fotbalových arén v Německu. Také se těším na to, že zápasy české reprezentace bude konečně přenášet Česká televize. Dát do národní hymny závěrečné titulky je už snad na odebrání licence.
UPDATE (17.11., 10:19): Nedalo mi to, abych se nezačal pídit po cenách vstupenek na MS. Je paradoxní, že výlet na některý zápas mistrovství světa může vyjít levněji než na kvalifikační zápas. Pokud například naši reprezentanti odehrají některý ze svých zápasů na Centrálním stadionu v Lipsku, náklady na jednoho člověka (lístek a cesta) při čtyřech lidech v autě mohou vyjít jen něco málo přes 1.000 Kč! Z Chomutova do Lipska je to totiž jen 139 km a ceny lístků jsou také velmi příznivé. See you in Germany!
Výměna pneumatik
- Z domovaJak ušetřit čas i peníze
Dlouhou dobu jsem přezouval pneumatiky v pneuservisu. Dokonce jsem si tam před třemi lety koupil i zimní pneu. Byl jsem se službami tohoto servisu spokojen, ale v krizových obdobích (počátek dubna a listopadu) byl problém sehnat volný termín. A i když vás sice pak objednají na určitou hodinu, čekání se stejně nevyhnete. Loni jsem přišel na to, že je časově i finančně výhodnější nechat si kola přehodit v autoservisu, kam stejně často jezdím. Letos jsem navíc zjistil, že mi kola v autoservisu i uschovají. A dokonce zdarma! Díky tomu si tak alespoň konečně mohu užívat pocit, že do servisu jedu rád.
Setkání s legendou
- Z domovaSháníte dobrého zámečníka?
Odemkl jsem dveře od bytu a nemohl jsem vyndat klíč ze zámku. Násilí nepomohlo, hrubé násilí jsem vzhledem k ceně zámku a možným následkům použít nechtěl, a tak jsem zavolal zámečníka. Netušil jsem, že se díky tomu setkám s legendou chomutovského – jak to nejcitlivěji napsat – chomutovského undergroundu. "Drak" je sice už usazený chlapík s manželkou a malou dcerkou, ale stále je to správný týpek, pro kterého si musíte přijet, neboť on si na "zasraný auto" řidičák neudělá, úplně mu prý stačí "papíry na Harleje".
"Draka" můžete klidně vzbudit o půlnoci, když si zabouchnete dveře. Můžete mít jakýkoliv problém se zámkem, "Drak" si s ním během chvilky poradí. A navíc se s "Drakem" skvěle pobavíte. To vše jen za pevnou cenu 200 Kč. Budete-li chtít dát víc, "Drak" si stejně vezme jen ta dvě kila. Protože souhlasil s šířením čísla svého mobilního telefonu, tady je: 604 747 332.
Největší kulturní zážitek
- Z domovaJak hraje "stará dáma"
Paní Hana Hegerová promine. Mezititulek je jen oslím můstkem mezi v poslední době zde hojně prezentovanými fotbalovými tématy a navýsost kvalitní hudební produkcí, u které jsem měl včera to štěstí být. Zatímco koncert Hany Hegerová a Dana Bárty ve Státní opeře jsem prošvihl, na sólové představení první dámy českého šansonu jsem do chomutovského divadla ještě dva lístky sehnal.
Upřímně, těšil jsem se hlavně na výborné jazzmany, kteří zpěvačku doprovázejí – kontrabasistu Roberta Balzara jsem viděl loni na koncertě Dana Bárty a pány Františka Kopa, Zdeňka Fišera a Petra Maláska mám naposlouchané. Vidět a slyšet naživo Hanu Hegerovou ale překonalo všechna moje očekávání. Po dlouhé době jsem byl na koncertě, na kterém se při produkci nestojí a teď už vím proč. Hned první okamžiky koncertu by vás totiž stejně posadily na zadek. A také byste si nemohli vychutnat několikaminutové "standing ovation".
Ale úplně poprvé v životě se mi stalo, že jsem se na koncertě chvíli od srdce smál a chvíli plakal dojetím.
Páteční model
- Z domovaDalší trampoty s vozem Škoda
Mám hodné auto. Dalo mi čtyři měsíce času, abych se oklepal ze ztráty více než 11.000 Kč za červnovou opravu. Zatímco minule jsem byl z rozsvícené kontrolky motoru nervózní, klepání na přední nápravě mě nechalo v klidu. Poprvé jsem totiž stejný zvuk slyšel po roce a půl ježdění, kdy byla sice naše Fábie pár měsíců po skončení záruky, ale zaplatil jsem pouze práci spojenou s výměnou vadné tyčky stabilizátoru. Materiál uhradil servis. Tentokrát již však byla oprava kompletně v mé režii, a proto se neměnila jen tyčka, ale rovnou celý stabilizátor. Odlehčený o 3.980 Kč jsem se pak bavil se servisním technikem o příčině poruchy.
-- To je u Fábií častá porucha, příčinou je špatně zvolený materiál při výrobě
-- Hmm, chápu, přeci jen je to moje auto staré už tři roky, od té doby to kluci ve Škodovce jistě vychytali
-- Ale né, ty samé problémy mají i nové Fábie
-- Ty jo a jak jsou na tom ty nové Oktávky?
-- Dobrý, tam se zatím sere hlavně elektronika
Až si příště budu kupovat nové auto, budu se pídit především po přesném datu výroby. Nerad bych si zase koupil páteční model.
CZE-NED(VED) 0:2
- Z domovaHoši děkuju!
Četl jsem v novinách, že lístky na zápas Česko-Nizozemsko byly vyprodány za několik hodin. Není to pravda. Fuč byly za devět sekund. Deset vteřin po odstartování předprodeje jsem totiž poslal objednávkový e-mail a už se na mě nedostalo. Proto děkuju českým překupníkům, že lístky určené českým fandům prodávali oranges. Děkuju francouzskému sudímu jménem Sars, že neodpískal dvě jasné penalty a při konečně fouknutém pokutovém kopu si zcela nepochopitelně písknul ještě jednou při rozběhu Tomáše Rosického. Děkuju hráči s desítkou za neproměněnou desítku. Děkuju Van der Vaartovi a Opdamovi za proměněné šance. Děkuju fotbalové štěstěně za nadržování Nizozemcům.
Děkuju všem za šanci jít si v baráži konečně zafandit naživo. Jen mi to nesmí posrat Finové a STES.
Hana Hegerová a Dan Bárta
- Z domovaLaco opět něco prošvihl
Po dlouhé době jsem si pustil hudbu z magnetofonové kazety. Před pár lety jsem si totiž z Českého rozhlasu nahrál jedinečný koncert Hany Hegerové, který proběhl v Bratislavě v říjnu 2001 u příležitosti sedmdesátých narozenin slavné šansoniérky. Celý koncert se nese v jazzovém duchu, což je především zásluhou doprovodných muzikantů Roberta Balzara, Petra Maláska, Františka Kopa a Zdeňka Fišera.
A proč jsem si tento koncert z ohrané kazety pustil právě dnes večer? Jako náplast na bolístku v podobě zjištění, že jsem se včas nedozvěděl o společném koncertu Hany Hegerové a Dana Bárty, který proběhne 17.10.2005 ve Státní opeře. Koncert je již vyprodán, a tak nezbývá než alespoň doufat, že někoho napadne zaznamenat jej na CD či dokonce na DVD.
FC DeBakl dosáhl historického úspěchu
- Z domovaProč není Laco jako Karel Poborský
V devítileté historii našeho fotbalového klubu bylo dosud největším úspěchem 5. místo v letní sezóně 1999. Nyní jsme "přepsali dějiny", když jsme se v právě skončené sezoně letní ligy CHLMF umístili na výborném 2. místě. A nebýt jedné nešťastné remízy, kdy jsme dostali gól z penalty v poslední minutě, mohl FC DeBakl slavit postup.
Teprve dnes ale doceňuji skutečnost, že jsem nejen kapitánem mužstva, ale také jeho majitelem. Jinak by se mi třeba mohlo stát to samé co Karlu Poborskému. To musí být výborný pocit pracovat někde, kde šéf dává padáka esemeskou. Jen doufám, že to byl poslední HŘEBÍK do sparťanské rakve...
Afrika
- Z domovaDivadlo Járy Cimrmana v Chomutově
Také letos je to 120 let, co se Jára Cimrman narodil. Také letos je to dvacet let, co jsem dílo českého velikána pro sebe objevil. Za tu dobu jsem naživo viděl mnoho jeho her, jednu přesně před rokem. Teprve dnes se mi ale povedla věc, na kterou jsem se těšil více než deset let. Poprvé jsem viděl divadelní hru naživo dříve, než jsem slyšel její zvukovou podobu. Byl to skvělý zážitek...
...
Copak zážitek, ale co teprve jmelí!
Rodinná pouta od Pixaru
- Z domovaAneb James Bond pro celou rodinu
Přiznám se, že když jsem předloni v kině viděl před filmem Hledá se Nemo upoutávku snímku Úžasňákovi, čekal jsem něco ve stylu The Simpsons. Tento víkend jsem měl konečně možnost film vidět a musím říct, že jsem byl překvapen. A to hned několikrát. Především jsem byl ohromen kvalitou počítačové animace. Každý pixel byl na svém místě, díky komiksovému duchu filmu byly velmi věrně vykresleny i postavy lidí. Překvapen jsem byl i dějem, který byl ne nepodobný příběhům Jamesa Bonda, opět s patřičnou dávkou ironie a parodie. Stará pravda, že rodina je základ státu, zde byla servírovaná ve velmi stravitelné podobě. A zcela uchvácen jsem byl hudbou, která filmu sedla jak ona pověstná prdel na hrnec.
Pokud chcete být u toho, když vaše děti poprvé uvidí akční film, podívejte se s nimi na Úžasňákovi.
Zábava na Hasištejně
- Z domovaRodí se nová tradice?
Nedělní odpoledne jsme strávili na zřícenině hradu Hasištejn nacházející se nedaleko Chomutova. Po celý víkend zde Divadlo Navenek z Kadaně pořádalo divadelní představení legendy Kámen nenávisti (Hassenstein), která dala hradu jméno. Rád jsem přijal pozvání Fandy Červeného, režiséra tohoto divadelního kusu, jehož víkendové derniéry jsem byl svědkem.
V nedělním podvečeru zbylo na hradě již jen pár návštěvníků tvořených z velké části známými a příznivci kadaňského ochotnického spolku. Dle slov režiséra jsme viděli prakticky už jen parodii jeho hry, neboť herci se v uvolněné atmosféře bavili stejně dobře jako diváci. Klárka se pak spolu s ostatními dětmi pobavila ještě u několika vděčných dětských povyražení (trefování se míčky do figurek, lovení ryb na udičku, házení kroužků apod.).
"Řekl bych, že když vezmu v úvahu tu malou reklamu, první ročník a spíš takový divadelní pokus, tak jsem spokojený. Příští rok bychom to udělali poněkud velkolepější. Chtěli bychom hrát navíc pár divadelních představení a nabídnout divákům více akcí v jednu chvíli, aby měli možnost výběru," sdělil mi Fanda.
Další vyprodaný hudební festival
- Z domovaTo nejlepší a nejhorší z festivalu Okoř 2005
Koncem minulého měsíce jsem se podivoval nad tím, že lze vyprodat hudební festival. Teď v sobotu se nápis Vyprodáno objevil na pokladně festivalu Okoř a já si vzpomněl na slogan, který byl někdy před patnácti lety v každém výtisku programu chomutovských kin: Tomu se to směje, když má lístky z předprodeje (sorry Zdendo). Nechci ale psát o tom, kolik bylo na festivalu lidí (kdo nezažil 20.000 lidí v Trutnově 1997 neví co je přelidněný festival), že místo Divokého Billa by se mi víc líbila Vypsaná fixa, anebo že Aneta Langerová neumí pracovat s diváky tak dobře jako Richard Krajčo. Zmíním se pouze o tom, co bylo pro mě vrcholem festivalové přehlídky a co naopak u mě totálně propadlo.
Když jsem nedávno napsal, že vystoupení Moniky Načevy bude lahůdkou pro fajnšmekry, netušil jsem, jak blízko jsem pravdě. Její vystoupení bylo doprovázeno pouze akustickými kytarami Michala Pavlíčka a Tadeáše Verčáka, a přesto bylo více rockové než komorní. S nadějí jsem také očekával vystoupení pánů Duška a Zbrožka. Ač si myslím, že jsem příznivcem alternativní kultury, tohle jsem nezkousl. A soudě dle pískotu mnoha diváků jsem nebyl sám. Na jeviště možná kelímky nelétaly jen proto, že kvůli nečekaně velkému množství lidí právě došlo pivo.
Za poskytnutí fotografie děkuji Ondřejovi Rechnerovi
Když na grungery přijdou léta
- Z domovaPro Fanynky a Evičky
Foo Fighters minulý měsíc vydali dvojalbum In Your Honor. Zdá se, že grunge přežil Kurta Cobaina sotva o deset let. Pearl Jam vydávají již jen výběry největších hitů a pohrobci Nirvany vydají desku, která by mohla hrát v nejednom holčičím pokojíčku. Ale proč ne, ostatně v pětatřiceti už člověk nemusí mít stále chuť poslouchat hodinové běsnění na pomezí grunge a punku, které Foo Fighters deset let nabízeli na každém svém albu. Tentokráte k prvnímu nářezovému CD přibalili ještě druhý disk, na němž najdete desítku poloakustických kytarovek, které si nemusíte bát pustit třeba před usnutím. Dobrou noc, Kurte.
Pohádkové safari
- Z domovaPředčasný Mikuláš
Podkrušnohorský zoopark na minulý víkend připravil Pohádkové safari. Říkal jsem si, že jdeme brzy, když jsme se v sobotu před osmou večerní blížili k recepci kempu Kamencového jezera, odkud se vyjíždělo k lesoparku, kde se měli prohánět víly, čerti, vodníci a další pohádkové bytosti. Za světla to přeci nemůže být ta pravá atmosféra... Jenže to jsem ještě netušil, že na naší soupravu budeme ve frontě čekat přesně tři hodiny. Aby taky ne, soupravy s kapacitou 60 lidí jezdily dvě, jízda trvala hodinu a lidí bylo několik stovek.
V jedenáct večer, kdy jsme vyrazili vstříc neznámému, už byla nejen pořádná tma, ale i slušná zima. Když nám po chvíli průvodce oznámil, že strašidla nebudou a budeme se muset spokojit s pohledem na zvířátka, přemýšlel jsem o tom, jaká sprostá slova v tomto příspěvku použiju. Naštěstí šlo pouze o žert. To co mělo následovat, ale už taková sranda nebyla. Rozhodně ne pro děti.
Seděli jsme ve třetím voze hned na první lavici, a tak si pohádkové přízraky nemohli nechat ujít příležitost vyskočit na oj a tváří v tvář mi děsit dceru. Pětiletá Klárka ještě poměrně statečně odrazila nápor loupežníků, ale uklidnění nepřinesla děsivá scéna, kdy v kleci před Perníkovou chaloupkou plakal Jeníček a zlá ježibaba se pokoušela z našeho vozu strhnout Mařenku, která ně něj vyskočila, když se jí s šíleným křikem podařilo uprchnout z chaloupky.
Když průvodce oznámil, že nás čeká to nejhorší, neboť se blížíme k peklu, Klárka se mě s pláčem otázala, kdy už to skončí. Při pohledu na její vyděšený výraz jsem se utěšoval tím, že těsně před půlnocí už musejí být čerti znavení (i když vím, že čert nikdy nespí) a po celovečerním popíjení ohnivé vody nebudou schopni vyskočit na vůz. Mýlil jsem se.
Výjevy z Mikulášských besídek, které Klárka měla možnost v minulých letech vidět, byly jen slabým čajíčkem proti tomu, jaké představy o pekle mají v chomutovském zooparku. Když se před naším vozem objevil čert s nemluvnětem na trojzubci a ještě hrozivější pekelník vyskočil na oj a sápal se po Klárce, měl jsem opravdu strach o její duševní zdraví. Uklízíš si pokojíček?, zachroptil čert a Klárka mezi vzlyky ukázala na mě a řekla: Uklízím, zeptej se táty! Když jsem se jí cestou domů v autě ptal, proč čertovi tak suveréně tykala, vůbec nevěděla, co mu říkala...
Festival Okoř - podrobný program
- Z domovaVypadá to na pohodu
Zatím vše nasvědčuje tomu, že by měla být splněna všechna kritéria festivalu pro celou rodinu. Počasí snad vyjde, množství atrakcí pro děti je nevídané a před pár dny uveřejněný časový harmonogram (PDF, 79 kB) ve mně vyvolává následující představy:
- 14:00-14:20 Another Way – táborská kytarová partička na rozehřátí, třeba překvapí stejně jako tehdy zcela neznámí Tata Bojs na E. T. Jamu 1997
- 14:40-15:20 Ready Kirken – v Chomutově jsme na nich dost vymrzli, tady to vidím na kombinaci 25 stupňů vzduch, 10 stupňů pivo
- 15:40-16:15 Bůhví – mladý Brzobohatý je sympaťák, na jeho hudební produkci jsem zvědavý
- 16:35-17:05 Monika Načeva – její deset let starou desku Možnosti tu sou... považuji za jednu z nejlepších věcí, která kdy v tuzemsku vznikla, v doprovodu Michala Pavlíčka a Tadeáše Verčáka to bude něco pro fajnšmekry
- 17:35-18:25 Divokej Bill – nikdy jsem je neviděl naživo, snad potvrdí pověst, že jejich koncerty jsou zážitkem
- 18:50-19:20 L.L.Jetel – viděl jsem je na Okoři již loni, desku bych si nekoupil, ale na tancování dobrý
- 19:50-20:40 Kryštof – Richard Krajčo je charizmatický frontman a koncertně to zase taková popina není, na balení věci a přípravu k odchodu dobrý
- 21:00-21:50 Aneta Langerová – Mezi ploty se mi letos zdála unylá, ale to asi proto, že bylo vedro a pražilo slunce, pokud Adam v sobotu večer v kočárku neusne, její vystoupení v záři reflektorů neuvidíme, neboť budeme na cestě domů
Okres na severu
- Z domovaOV KSČM v Chomutově vydává zábavný samizdat
Chomutovská hlavní pošta se přestěhovala do Prioru, a i když se díky modernímu elektronickému systému odbavování zákazníků čeká méně než dřív, měl jsem dost času na to, abych si mezi reklamními letáky všiml i několika výtisků okresních novin KSČM s názvem Chomutovský průboj. Začetl jsem se a nevěřil jsem vlastním očím. Ze všeho nejméně uvěřitelný byl dopis čtenáře Karla Brožovského, který tvořil podstatnou část samizdatově vyhlížející tiskoviny. Na několika stranách se "běžný občan" rozčiluje nad "neustálým pomlouváním všeho, co bylo před sametem" a přináší vlastní obhajobu minulého režimu:
- Dnes je volné cestování, svoboda. Ale kdo jezdí ven. Jenom zbohatlíci. Obyčejné rodiny dnes nemohou ani do toho Rumunska či Bulharska.
- Ještě k volbám. Prý nebyly svobodné. Nikdo nikoho nenutil jít k volbám. Je zajímavé, že účast byla většinou téměř 100 %.
- Pokud se týče jižního ovoce, tak kde měl stát brát valuty na jeho nákup, když kvůli embargu jsme nemohli na západ vyvážet naše zboží, za které bychom devizy získali. A kolik toho jižního ovoce si mohou koupit dnes běžné rodiny?
- Dnes se za všechno platí. Proto je velká kriminalita mládeže, protože rodiče nemají peníze na placení členství v zájmových kroužcích.
Opravdu nerozumím tomu, jak může státní instituce ve svých prostorách nabízet tiskovinu takovéto kvality. Až se to dozví Jehovisti, nebude už na poště vůbec k hnutí.
Verze pro Langustu, který nemá rád dlouhé příspěvky na mém blogu: Laco byl na poště.
CzechTek 2005
- Z domovaHvězdou letošní akce by byl Karel Kryl
Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat,
jak zakázali psát a zakázali zpívat,
a bylo jim to málo, poručili dětem
modlit se jak si přálo Veličenstvo Kat.
Pirátské kopie DVD u Vietnamců
- Z domovaÚplně v klidu!
Byl jsem dnes pracovně ve Vejprtech. Jistý investor tam za tržnicí plánuje výstavbu, a tak jsem cestou na místo budoucí stavby nemohl neminout stánky vietnamských trhovců. Zaujala mě tam puštěná televize, ve které běžel animovaný film Madagaskar, na kterém jsem v neděli byl s dcerou. A jelikož film měl u Klárky úspěch, chystá si o něj napsat Ježíškovi (předpokládám, že film s červnovou premiérou v kinech se na DVD objeví již před Vánoci). Vietnamci však film nabízejí na DVD již teď. Jen vám nesmí vadit, že za 150 Kč dostanete obal vytištěný na inkoustové tiskárně a zvířátka ve filmu mluví německy.
Madagaskar
- Z domovaSlušná zábava pro celou rodinu
Byli jsme dnes v kině na filmu Madagaskar. V posledních pár letech jsem viděl dost animovaných filmů (Doba ledová, Hledá se Nemo, Shrek, Lví král...), a tak už vím, že filmová tvorba pro děti se dnes řídí pravidlem, že bavit se musí i dospělí, kteří děti do kina doprovázejí. Skoro mám pocit, že dospěláci se u těchto filmů baví více než jejich ratolesti. Výjimkou není ani Madagaskar obsahující celou řadu skvělých fórů – mafiánští tuleni zjišťující, že život ve věčném mrazu je naprd, potrhlí lemuři bavící se na technopárty, lev hodlající si do svého výběhu v ZOO nainstalovat webovou kameru... Jen tatínkové také ocení jistou scénu odkazující na film Americká krása. To však neznamená, že se děti nebudou bavit. Akorát se smějí na jiných místech filmu než dospělí.
Vyprodaný festival
- Z domovaNeuvěřitelné!
Navštívil jsem již pěkných pár hudebních festivalů, ale dosud jsem se nesetkal s tím, že by byl některý z nich vyprodaný. Nedokážu si představit, že bych přišel k bráně, kde by byla pokladna přelepena nápisem Vyprodáno! Pokud se ale chystáte na sobotní Rockfest do Kadaně, může se vám to stát. Pořadatele tak již rozhodně nemusí trápit předpověď počasí na sobotu, neboť své mají jisté, na druhou stranu by se ale mohli zamyslet, zda byl šťastný výběr lokality s kapacitou pouhých 5.000 návštěvníků. A zda musela být cena vstupenky tak lidová.
Koncert The Frames v rádiu
- Z domovaKdo mi ho nahraje?
Nejoblíbenější deskou současnosti je pro mě čtyři roky stará řadovka For The Birds od The Frames. Radio1 mi proto udělalo radost oznámením, že ve středu 27. července ve 21:00 odvysílá záznam pražského koncertu této irské skupiny. Rád bych si tento koncert nahrál, ale problém je, že v Chomutově není signál Radia 1 dostatečně silný a kvůli jednomu koncertu nechci instalovat a zkoušet příslušné programy pro nahrávání internetového vysílání. Pomůže prosím někdo?
Tvář z poštovní známky
- Z domovaKdo byl Bohuslav Brauner
Koupil jsem známky na dopisy (s e-mailem si člověk ne vždy vystačí). Na známkách je vyobrazen Bohuslav Brauner (1855-1935) a mě polilo horko při představě, že se mě dcera zeptá, co to je za pána. Otcovská autorita byla v ohrožení, a tak jsem raději zagooglil. Dozvěděl jsem se mimo jiné, že Bohuslav Brauner podporoval Mendělejevův návrh zařazení beryllia do druhé skupiny.
Asi se to povedlo, jinak by se přeci na známku nedostal.
Nejlepší restaurace v Chomutově
- Z domovaAž na pár drobností
Celý rok jsme chodili na obědy většinou do Restaurace u Bobra, ale poslední dobou už nám docházela trpělivost s personálem, a tak jsme uvítali znovuotevření Restaurace Svatý Lukáš (pod chomutovským gymnáziem), která je od naší kanceláře co by kamenem dohodil. Byli jsme tam koncem minulého týdne poprvé a stále se nestačíme divit.
Kuchyně je výborná, mezi "hotovkami" najdete řadu neotřelých jídel (zapomeňte na obvyklý "guláš se šesti"), do menu za 69 Kč si můžete nakombinovat polévku s hlavním jídlem dle libosti, a když si náhodou menu nedáte, může se stát, že moučník dostanete zdarma jako pozornost podniku. Zdarma v každém případě dostanete džbánek s ledovým čajem. Málokde se také vidí, že káva je servírována se sklenicí vody a mléko se nalévá z porcelánové kravičky. Ke kávě se nyní zdarma podává bábovka. Výborným nápadem jsou také domácí houstičky k polévce. Taky zdarma. A to je polévka za pouhých 13 Kč. Z denního tisku je v nabídce MF DNES, Blesk a Deník Chomutovska.
Negativem je, že se v podniku přes oběd kouří (ale prý nám v případě potřeby poskytnou azyl v nekuřáckém salónku). Zapracovat by provozovatel restaurace měl také na podobě internetových stránek, které jsou přímo tragické. Možnost stažení jídelního lístku ve Wordu je pro mě pouze nouzové řešení (a ani to zatím nefunguje), aktuální jídelníček chci číst přímo na stránkách. Jen doufám, že se zlepšením internetových služeb se nezhorší služby v restauraci. To by mě hodně mrzelo, neboť na lepší restauraci jsem v Chomutově zatím nenarazil.
Odjíždím do ráje
- Z domovaAktuální tipy na tripy
Posledních pár dní před dovolenou bylo dost hektických a času se vůbec nedostávalo. Dokonce ani na to, abych zabrouzdal na nějaké stránky s aktuálními tipy na akce, které se v příštích pár dnech budou dít v Českém ráji a okolí – budeme v penzionu Lika v Úhlejově (okres Jičín). Pokud máte někdo chuť a čas, zkuste na internetu tyto informace najít a napište mi je prosím do komentářů. Budu mít s sebou PDA s mobilním připojením, takže se ke svému blogu dostanu. Předem díky.
Never more: Martin Hrdinka
- Z domovaCo všechno dostanu za svých 37 Kč měsíčně
Český rozhlas 1 – Radiožurnál mi dnes dělal společníka až do pozdních večerních hodin a já si znovu uvědomil, že v nejlepším se má přestat. Což bylo dnes někdy kolem páté odpoledne, kdy z prvního programu našeho veřejnoprávního rozhlasu překvapivě zazněla Vypsaná fixa. Já bloud ovšem poté rádio nevypnul, ale proposlouchal se až k neuvěřitelnému pořadu Česká dvanáctka moderovanému ještě neuvěřitelnějším Martinem Hrdinkou.
V jakési obskurní hitparádě se vyskytují jména jako Julian Záhorovský, Sámir Issa, Daniela Šinkorová, Turbo nebo Vladimír Hron. A do toho hlášky Martina Hrdinky typu "Tak to byl nejposmívanější z loňských superstar Julian Záhorovský. Přiznám se, že i já se mu posmíval – už to jméno – Julián. A Záhorovský k tomu." nebo "Hlasujte! To je totiž jediná možnost, jak můžete změnit žebříček."
Martin Hrdinka je opravdu dobrý v neustálé rekapitulaci čehokoli. Jeho čas ale teprve příjde. Navrhuji vedení Českého rozhlasu, aby Martinovi Hrdinkovi s nástupem digitálního vysílání dalo prostor v nové rozhlasové stanici pro nespavce, kde bude moci celou noc předčítat telefonní seznam. Ale k hudebním pořadům už ho raději nepouštějte.
Česko hledá premiéra
- Z domovaNámět na novou soutěž
Česko včera našlo Superstar. Napadlo mě, že by se podle stejného modelu mohl napříště volit předseda vlády. Porota složená z psychologů a politologů by z konkursů vybrala deset nejlepších kandidátů, kteří by pak v jednotlivých kolech plnili různé úkoly – komunikace s prezidentem, vysvětlení svého postoje k Evropské ústavě, představení manželky apod. Diváci veřejnoprávní televize (jak jinak) by svými hlasy do finále dovedli dva nejlepší kandidáty.
A vůbec by mi nevadilo, kdyby se pak novým premiérem stal třeba Rom.
Divadelní a hudební festival Otevřeno
- Z domovaZajímavý nápad, ale počasí bylo proti
Chomutov, náměstí 1. máje, 11.06.05, 12:51
Jsem větší šampion než Roman Šebrle
- Z domovaTohle doma nezkoušejte
Náš zlatý desetibojař se nedávno přiznal, že jeho rekordem je 32 knedlíků. Při této příležitosti jsem si vzpomněl na asi dva roky starou příhodu, kdy jsem se u oběda nechal vyhecovat kolegou z práce k sázce, že k mé oblíbené rajské omáčce sním na posezení 35 knedlíků. Kolega (říkejme mu třeba Luboš) je pro každou srandu a v restauraci chomutovských městských lázní, kam jsme tehdy chodili na obědy, zařídil vše potřebné.
Jednoho pátečního dne jsme se tedy sešli u stolu v nejvzdálenějším koutě restaurace, Luboš postavil na stůl hodiny (pokus byl omezen jednou hodinou) a servírky mi začaly servírovat rajskou s knedlíky. Prvních deset knedlíků jsem spolykal jako nic. U dvacátého jsem si objednal minerálku, ale stále jsem se nemohl zbavit pocitu sucha v ústech. Třicátý knedlík jsem již přežvykoval hodně dlouho. Nevěřili byste, jak je v jisté chvíli problém sníst jeden jediný knedlík. Naštěstí jsem tu krizi zažil právě až u toho pětatřicátého. Vyšlo mi to na chlup přesně. Ten šestatřicátý bych do sebe nedostal ani za nic.
Jako u každého sportovního výkonu zbývá ještě uvést výsledný čas: necelých 20 minut. Od věci možná nebude zmínit se o mé váhové kategorii: 73 kg (178 cm). Dnes bych ale už do podobné sázky nešel.
Oskar IMAX
- Z domovaZíral jsem s otevřenou pusou!
Byli jsme včera s rodinou v pražském Paláci Flora v kině Oskar IMAX na novém trojrozměrném filmu Království hmyzu 3D. Čekal jsem zajímavý zážitek, ale skutečnost předčila mé očekávání. Byl jsem nadšen a příjemně překvapen, jak je iluze 3D světa dokonalá. Při sledování máte opravdu dojem, že vše je na dosah ruky, motýli létají kolem vás a když se vám těsně před obličejem spustí pavouk, instinktivně ucuknete.
Bavil jsem se s kamarádem o tom, proč jsou 3D filmy většinou tak krátké (něco přes půl hodiny) a jedná se navíc především o dokumenty. Jeho argument byl takový, že prý lidské vnímaní není připraveno na delší sledování těchto filmů. Můj názor je však jiný – jde především o peníze, neboť natočení například akčního filmu 3D by bylo neúnosně drahé. Já osobně bych se ovšem na takový film vydržel dívat klidně dvě hodiny. A ani bych nelitoval třeba tří stovek za vstupenku. Zážitek by to byl skutečně jedinečný.
Kontrolka "Test motoru" za více než 11.000 Kč
- Z domovaSpotřebujte do tří let
Nekonečný příběh o svítící kontrolce jsme opustili ve chvíli, kdy jsem za novou svíčkovou lištu zaplatil něco přes čtyři a půl tisíce. Po týdnu bezstarostného ježdění jsem však znovu skončil v servisu.
- Á, dobrý den, tak zase svítíme?
- Jo, jak je to možný?
- Ale pane Bittner, vždyť jsme vám říkali, že to může být způsobeno třemi poruchami. Asi to teď budou ty lambda sondy.
- Hmm, kolik to bude stát?
- No já nevím, tak něco mezi 4 až 7 tisíci.
- Panejo. Nebude tam nějaká spolúčast škodovky?
- Podíváme se. Tak jo, u auta do stáří 36 měsíců je spoluúčast třicet procent. Ale vy už máte to auto dýl, ne?
- Kupoval jsem ho 21. května 2002.
- Takže už je teda starší než tři roky.
- No počkejte, ale vždyť závadu jste mi identifikovali již dříve.
- Hmm, bohužel, dnes už je to auto starší než tři roky.
Výměna kyslíkové sondy stála 6.700 Kč. To jde ne? Vždyť je to starý auto, jezdím s ním přeci už více než tři roky.
Zkušenosti s DVD kamerou
- Z domovaDVD kamery jsou krokem zpět
Rozhodl jsem se pro nákup kamery. Pochopitelně digitální a pochopitelně Sony. Rozhodoval jsem se prakticky jen mezi tím, zda se budou data ukládat na pásku či DVD média. Chtěl jsem být progresivní, a tak jsem koupil kameru SONY DCR-DVD 202E. Počáteční nadšení neznalo mezí. Záznam na DVD probíhal rychle, stejně tak bylo možné rychle se dostat k nahraným scénám a obraz byl velmi kvalitní.
Problém nastal v okamžiku, kdy jsem se rozhodl záznam sestříhat v programu Pinnacle Studio 9. Připravte se totiž na to, že zvuk kamera nahrává ve formátu Dolby AC3, takže byste měli mít program vybavený kodekem AC1. Mnohem horší je však to, že obrazový záznam není rozdělen do jednotlivých scén, tudíž střih by rozhodně nebyl jednoduchý. Rozhovor s majitelem společnosti prodávající u nás software Pinnacle Janem Křenem mě poté jen utvrdil v přesvědčení, že jsem se ve výběru unáhlil.
Raději jsem proto kameru v zákonné lhůtě do internetového obchodu vrátil, koupil si osvědčený model SONY DCR-HC19E a jsem spokojen. Někdy je prostě lepší nebýt pionýrem.
Euroústava ano či ne?
- Z domovaJá nevím
Přestávám se v tom orientovat. A možná jsem se v problematice Evropské unie nevyznal dost dobře nikdy. Jako občanovi státu, který je jejím členem, mi je však proti srsti, že o EU vím tak málo. Odmítám ale například číst tuny článků o tom, jak Francouzi Evropskou ústavu odmítli. Udělali dobře nebo špatně?
V této chvíli bych asi hlasoval pro ústavu, ale to jen proto, že jsme jednou členy EU, a tak bychom se podle toho měli chovat. Intuitivně však cítím, že unie evropských států nemůže nikdy fungovat tak dobře jako unie států amerických. Už jen proto, že evropské národy mají tisíciletou historii a především rozdílný jazyk a kulturu.
Mezi ploty
- Z domovaTo byl ale blázinec
Zavítali jsme dnes do Psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích na festival Mezi ploty. Myslel jsem, že se zblázním z toho, že nemohu stihnout všechno – program probíhal na čtyřech hudebních pódiích, třech divadelních scénách, výtvarné dílny nepočítaje. Do toho procházka festivalovým městečkem či zastavení se u dětských soutěží. Z hudební produkce jsem tak vážněji zaznamenal pouze skvělé slovenské Horkýže Slíže, překvapivě unylou Anetu Langerovou a především dle mého soudu nejopravdovější kapelu současnosti.
Vypsaná fixa je totiž k zešílení vynikající.
Fotbal je úžasná hra
- Z domovaNení lepšího sportu
Dnešní finále mezi AC Milán a FC Liverpool pro mě bylo větším zážitkem než finále letošního hokejového mistrovství. Zatímco z hokeje jsem si odnesl jen informaci, že Kanaďané neumějí prohrávat a čeští hokejisté jsou po jedenácté mistry světa, fotbal mě obdaroval mnohem více. Dnešní zápas s plnou parádou ukázal, že i outsider může porazit favorita, že nevyhraje vždy jen ten největší a nejbohatší, že není radno soupeře podcenit a že i za nepříznivého stavu není nic ztraceno.
Fotbal není jen hra, fotbal je život.
Ženské a mužské problémy
- Z domovaOčima televizní reklamy
Ženy mají problémy s vysušenou pletí, natékáním nohou, lámajícími se vlasy, špatným zažíváním, e-mailem, únikem moči, pracím práškem, přísným šéfem nebo plísní na nohou.
Muži řeší jediný problém – když jim sud piva spadne do řeky.
Jackpot na palubní desce
- Z domovaVybráno!
Před čtrnácti dny jsem psal o tom, jak se mi na palubce Fábie rozsvítila kontrolka, kterou mi sice v servisu za pětikilo zhasli, ale odjížděl jsem s ujištěním, že až se kontrolka rozsvítí příště, už to tak levné nebude. Koncem minulého týdne se jackpot rozsvítil a dnes jsem v servisu odevzdal výhru – 4.455 Kč za výměnu lišty zapalovacích svíček.
Pravidla bowlingu
- Z domovaJedno mi není jasné
Bowling nijak zvlášť nemiluji. Ale díky filmu Big Lebowski jej mám rád. Dlouho jsem kuželky neporážel, teď jsem však shodou okolností byl na bowlingu ve třech dnech dvakrát. V pátek jsem zjistil, že si princip počítání moc nepamatuji, a tak jsem si před dnešním koulením přečetl pravidla, díky čemuž jsem pak byl za chytrýho, který princip počítání vysvětloval ostatním.
Jen jedna věc mi stále není jasná – proč se občas některé bodové ohodnocení barevně zvýrazní?
Festival Okoř
- Z domovaVzhůru pod hrad!
Minulý rok jsem se rozplýval nad tím, jak je srpnový Festival Okoř ideální také pro rodiny s dětmi. Letos se pochopitelně chystáme znovu a je mi přitom úplně jedno, kteří umělci na něm vystoupí, protože podstatná je sama atmosféra festivalu. Přesto mi oznámený program udělal radost.
Tombola na palubní desce
- Z domovaŠkoda mluvit
Před třemi týdny se mi na palubní desce tři roky staré Fábie rozsvítila kontrolka "Test motoru" (takový ten malý motůrek, co vypadá spíše jako nějaké čerpadlo nebo ventil). Kontrolka druhý den zhasla, a protože kamarád má se stejně starou Fábií podobný problém, nevěnoval jsem tomu pozornost. Když se ale za pár dní situace opakovala, do servisu jsem raději zajel. "To je v pořádku, systém nejspíše zaznamenal nějaké nečistoty v palivu, a když problémy odezněly, kontrolka zase zhasla," zněla odpověd přijímacího technika. Marná byla argumentace, že jezdím snad k dobré pumpě.
Za poslední týden na mě kontrolka znovu asi třikrát zamrkala, a tak jsem dnes auto v servisu již nechal. Za necelé pětikilo mi bylo oznámeno, že problém mohou způsobovat tři součástky – podezřelé jsou dvě lambda sondy a systém odvzdušnění palivové nádrže. "Kontrolka se vám může znovu rozsvítit na nejbližší křižovatce, za měsíc nebo klidně až za tři roky," povzbudil mě na rozloučenou technik a já jsem zvědav, kdy se mi na palubní desce rozbliká jackpot oznamující nutnost výměny součástek za bratru třináct tisíc korun.
Několik dalších škodováckých hádanek:
* Kde jezdí škodovky nejrychleji?
Na montážní lince.
* Věděli jste, že škodovky mají čtyři pedály?
Spojku, brzdu, plyn a žabku na nafukování airbagu.
* Proč jsou manuály ke škodovkám o tři centimetry tlustší než k ostatním autům?
Protože na konci jsou uvedeny jízdní řády všech autobusů.
Poetika středního věku
- Z domovaOdposlechnuto
Seděli jsme takhle v sobotu večer v zahradní restauraci chomutovského divadla a na kraji našeho stolu seděly proti sobě dva (nejspíše manželské) páry středního věku. Po chvíli ticha muž z jednoho páru vytáhl fotoaparát a bez vysvětlení si druhý pár vyfotil.
"Sakra, proč nefotíš raději nějaký mladší a hezčí lidi," zareagovala podrážděně žena z fotografovaného páru.
"K nim nemám takový vztah," opáčil fotograf a všichni čtyři dále mlčeli.
Hokej je sport pro ženský
- Z domovaProč se nebudu dívat na hokej
Jako malý kluk jsem dokázal vyjmenovat kompletní sestavu tehdy ještě československé hokejové reprezentace. Mistrovství světa v hokeji pro mě bylo svátkem a jednou z mála možností vidět hokej v televizi. V posledních deseti letech se mi ale zdá, že hokeje je nějak privela. V mnoha turnajích Euro Hockey Tour se ztrácím a nebýt mediálně známých hvězd z NHL, nedokázal bych vyjmenovat ani pět hráčů naší současné hokejové reprezentace.
Pokud chcete být opravdovými fotbalovými fanoušky, musíte tomu sportu rozumět a milovat ho. U hokeje to není nezbytně nutné. Stačí se podívat do hledišť hokejových arén, kolik tam sedí žen.
Jak naučit dítě jezdit na kole
- Z domovaZapomeňte na přídavná kolečka
Koupili jsme Klárce kolo. Je to její první dětské kolo, předchozí kolo vypadalo spíše jako tříkolka. K novému kolu byla k dispozici i přídavná kolečka, na která jsem já bláhový sázel. Prosazoval jsem myšlenku, že s jejich pomocí Klárka získá cit pro rovnováhu a přestane se bát rychlejší jízdy. Chyba lávky. Naštěstí mě Markéta (a několik našich známých) přesvědčila o tom, že bude lépe učit jezdit Klárku na kole bez nich.
A opravdu. Pokud máte fyzičku a především trpělivost na to, abyste běhali podél kola a uklidňovali zpočátku kňourajícího potomka, za půl hodinky máte doma cyklistu.
Překvapení v lesoparku
- Z domovaMožná příjde i kouzelník
V sobotu proběhla v chomutovském zooparku oslava Dne Země. S rodinou jsem tedy vyrazil za zvířátky. Chtěl jsem pro čtenáře blogu pořídit exkluzivní foto přerostlých koziček, ale Halina Pawlovská nedorazila (letadlo z Hamburku s ní nevzlétlo). Křtiny tuleně tak nečekaně musela obstarat Květa Fialová. Také jsem nečekal, že uvidím takovou krávu.
Největší překvapení mě ale teprve čekalo. Jako malému klukovi se mi líbil humor Felixe Holzmana. Pochopitelně jsem tehdy také zaznamenal partnera v jeho scénkách Františka Budína. Dnes jedenaosmdesátiletý pán stále čile vystupuje jako bavič a kouzelník. Klobouk dolů.
Svět podle Prota
- Z domovaFilm jako fotbalový zápas
Dopoledne mi kamarád sdělil, že si z půjčovny přinesl DVD Já, robot. Záviděl jsem mu. Jenže v té chvíli jsem ještě netušil, že Česká televize připravila na sobotní večer film Svět podle Prota, ve kterém hrají hlavní role protagonisté ze dvou mých velmi oblíbených filmů – Kevin Spacey (Americká krása) a Jeff Bridges (Big Lebowski).
Film to byl úžasný, i když byl řečeno sportovní terminologií rozdělen do dvou poločasů. V prvním se hrála prvotřídní sci-fi bez efektů a parádiček, ale zato s jasným tahem na bránu. Ve druhém soupeři zvolnili a hra se stala spíše detektivkou s nejasným koncem, když k rozuzlení nepomohly ani čtyři nastavené minuty. Hvězdy ale nezklamaly a já se těším, až se na ten zápas zase někdy příště podívám.
Ivan Hašek na Hrad!
- Z domovaProč nefandit českému fotbalu
Zítra budou delegáti na valné hromadě volit předsedu našeho fotbalového svazu. Je to smutné, ale s velkou pravděpodobností vyhraje Vlastmil Košťál. Manažer, za jehož šestileté "úspěšné" působení ve Spartě klub vyměnil šest trenérů (odchod Františka Straky mě mrzí dodnes). Funkcionář, který před propuknutím úplatkářské aféry prohlásil, že o korupci v českém fotbale nic neví. Člověk, který kvůli odstranění svého nejvážnějšího kandidáta na post předsedy svazu neváhá hodit přes palubu reprezentačního trenéra Karla Brücknera.
Proč předsedu nevolí fotbaloví fanoušci?
Hra o nakupování a šoustání
- Z domovaUž mám nakoupeno
Je těžké shrnout do několika řádků pocity z téměř tříhodinové divadelní hry, ve které vás sice zpočátku překvapí, když hrdinka chvíli hraje svlečena do půl těla, ale později vám již nepřijde divné, když si sundá kalhotky a ováže jimi hlavu jiného herce. Co napsat o tom, že si na jevišti mužští hrdinové vzájemně vrážejí jazyky do hlavy nebo do řitního otvoru? Jak okomentovat hádku dvou homosexuálů ukončenou výkřikem "Jsi píča! A já píči nenávidím!"?
Dílo Marka Ravenhilla Shopping and Fucking nelze jednoduše vyprávět. O tom by mohlo vyprávět několik desítek chvílemi velmi zkoprnělých diváků, kteří toto úterý strávili večer v chomutovském divadle.
Vysvětlení pro nepravidelné čtenáře blogu: Prvních sedm komentářů pod tímto spotem je reakcí na skutečnost, že více než jeden den byl tento spot zveřejněn pouze v podobě titulku Nakupování a šoustání s podtitulkem COMING SOON.
Jeden vtip o Grossovi
- Z domovaStarej, ale dobrej
Pamatuji dobu, kdy se následující vtip vyprávěl o komunistickém prezidentovi Husákovi. V aktuálním čísle časopisu Oskar ČILICHILI je v hlavní roli tohoto vtipu George Bush. Stejně tak se ale dobře hodí na současného předsedu vlády. Posuďte sami.
Stanislav Gross jede se svým šoférem na výlet po českém venkově. Najednou přejedou slepici. Premiér velkoryse nabídne: "Já to vyřídím. Jsem nejmocnější muž země, sedlák to pochopí." Za minutu běží Gross k autu, zpocený, na oku monokl, v zadnici broky. "Rychle pryč!," křičí. Jedou dál, a co čert nechtěl, přejedou prase. Gross se vystrašeně podívá na řidiče: "Tentokrát vy." Šofér pokrčí rameny a vydá se ke statku.
Gross čeká 10 minut, 20 minut... Po hodině se řidič vrací, na rtech písničku, kapsy plné peněz a pod paží šunku. Gross se ho ptá: "Jak jste to dokázal? Co jste těm buranům řekl?" "Dobrý den. Já jsem řidič Stanislav Grosse. To prase leží před domem a je mrtvé."
Co poslouchají čtenáři mého blogu?
- Z domovaPodělte se prosím o své hudební tipy
Předchozí dva příspěvky s hudební tématikou mě inspirovaly k otázce – Jaká hudební CD vás v poslední době zaujala?
V mém případě jsou to tato alba:
- Beck – Guero
- Bow Wave – EMIgrant
- Green Day – American Idiot
- Incubus – Morning View
- Muse – Absolution
- Peneři strýčka Homeboye – Repertoár
- Radůza – Andělové z nebe
Ready Kirken v Chomutově
- Z domovaVětru a dešti bohužel neporučili
Na chomutovském náměstí 1. máje dnes proběhla akce zahajující kulturně vzdělávací program ve spolupráci města Chomutova a Projektu Arcimboldo. Program byl bohatý, ale za pozornost stálo prakticky jen vystoupení sympatických Ready Kirken. Skutečně nezklamali. Zhruba čtyřicetiminutová produkce byla výživným předkrmem před letošní porcí hudebních festivalů.
Malá ukázka z koncertu (MPG, 7.5 MB)
Je libo nové rockové rádio?
- Z domovaDěkuji nechci!
Byl jsem dnes v Praze na výstavě Amper. Při cestě z veletržního areálu v Letňanech jsem si všiml billboardu propagujícího "nové rockové rádio" RockZone. Okamžitě jsem naladil 105,9 FM, ale po pár kilometrech na D8 se signál vytratil. Po návratu do kanceláře jsem rádio "naladil" na internetu a nestačil se divit. Formát stanice je neroznatelný od většiny komerčních stanic – vše je "OK", každá písnička je okomentována jako "super", dne je třeba si "užít", je nutné být "v pohodě", moderátor nezapomene vždy v celou laškovat se zprávařkou a dopravní zpravodajství z pražských silnic (pozůstatek z Radia Info přerodivšího se v RockZone) za každou druhou skladbou ocení tak maximálně pražští taxikáři.
Bohužel nemohu pochválit ani hudební styl rádia. Je sice fajn, že jsem během odpoledne a večera slyšel například Pearl Jam, Creed, Faith No More nebo Audioslave, ale očekával bych od programové skladby více invence. Za těch několik hodin rádio nezahrálo skladbu, kterou bych již někdy v minulosti neslyšel. RockZone je obyčejný prefabrikát, kde hraje hlavní roli playlist a ze kterého vás za chvíli bude bolet hlava.
Zaplaťpánbu za Radio 1.
Majda a František
- Z domovaNuda nuda, šeď šeď
V neděli jsme byli s Klárkou na představení hvězd z Kouzelné školky Majdě (Magdaléna Reifová) a Františkovi (žlutý maňásek). Zatímco loni na podzim jsem se na představení Michala Nesvadby z Kouzelné školky skvěle bavil, v neděli se bavila jen Klárka. A to ještě jen se spolužačkami ze své školky, které v divadle potkala. Mě tentokrát nezaujaly ani maminky (v Chomutově totiž narozdíl od Mostu chodí s dětmi dost tatínků), a tak se nejsilnějším zážitkem nedělního podvečera stala hláška Čvachtá to táto.
Nova mě baví
- Z domovaAneb co se nečekaně večer urodí v televizi
Je to známá věc, že Nova dává ty nejlepší kousky mimo hlavní vysílací čas. Zatímco o víkendu mě v programu nic nezaujalo (na sobotní fotbal jsem si raději zajel osobně), v pondělí večer jsem zcela nečekaně shlédnul skvělý Podfu[c]k. Je fajn, že někdo dokázal natočit Pulp Fiction v moderním střihu.
Fu[c]kt jsem se pobavil.
Jeli jsme na fotbal, přijeli z hokeje
- Z domovaČesko – Finsko na vlastní kůži
Kdyby mi někdo před zápasem řekl, že uvidíme sedm gólů, přemýšlel bych o tom, zda Finy porazíme 5:2 nebo 6:1. Kdyby mi někdo po prvním poločase řekl, že uvidíme sedm gólů, měl bych jasno – tipoval bych výsledek 7:0. Nakonec jsme však mohli prohrát 3:4, ale díky Petrovi Čechovi a následně Vratislavovi Lokvencovi měla poslední slovo česká reprezentace a na stadionu propukly oslavy (MPG, 2.3 MB).
Jednu věc si ale nemohu odpustit. Kritiku rozhodčího. Jelikož se na velkoplošné obrazovce nesměly opakovat sporné situace, jsem přesvědčen o tom, že nám rozhodčí upřel minimálně jednu penaltu, o spoustě dalších neodpískaných faulech v poli nemluvě. Nebo to u televizních obrazovek vypadalo jinak?
Poetika života v paneláku
- Z domovaMísto pro romantické duše?
Před pár dny jsem v Lidových novinách narazil na článek Jsme proti paneláku zaujatí, ve kterém mě zaujala tato pasáž:
Fasáda panelového domu naproti, s lodžiemi jedna jako druhá, připomíná vám snad kotce pro králíky? Kdepak! Je to včelí plástev, v jejíchž buňkách se co chvíli objeví život – tam někdo věší prádlo, naproti si zase někdo vyšel na balkon zakouřit, zatímco támhle se vyhřívá pes... A večer – obdélník domu se postupně pokrývá zářící mozaikou světel, která zanedlouho naberou modravý odstín, aby potom jeden bod za druhým odumíraly. Přitom ten pocit sounáležitosti s ostatními není daleko pocitu při pohledu na hvězdnou oblohu.
Navrhuji umístit desku s tímto textem ke vchodu každého paneláku. Jsem zvědav, jak dlouho ji sprejeři nechají bez povšimnutí.
Božská Radůza
- Z domovaJde to i bez SuperStar
Nemám nic proti Anetě Langerové, čerstvé držitelce sošky Anděla v kategorii Zpěvačka roku. Ani mi nevadí, že její cestu na vrchol odstartovala soutěž Česko hledá SuperStar. Ale mnohem větší radost mám z Radůzy, která ke stejnému ocenění došla jinou cestou. Zatímco Aneta pro klubové diváky teprve musí dozrát, Radůza je v klubech od začátku jako doma, což dokázala i dnes večer v Chomutově. Po delší době jsem byl s Markétou na koncertě a jsem rád, že právě na Radůze. Není totiž mezi tuzemskými zpěvačkami větší osobnosti.
Mexická restaurace
- Z domovaPepe Lopez v Chomutově
Stále tu píšu o nově spuštěných webech. Nyní se však chci zmínit o novince, která s internetem nemá na první pohled nic společného. Byli jsme včera na obědě v nové mexické restauraci Pepe Lopez nacházející se na levém břehu Chomutovky poblíž České spořitelny v Palackého ulici. Restaurace je stylově zařízená a především zde skutečně velmi chutně vaří. Výborná kuchyně a příjemné prostředí je samozřejmě základ, ale potěší třeba i taková maličkost, že malé děti dostanou od obsluhy omalovánky a pastelky.
Přesto mi to nedá, abych se oklikou zase nevrátil k internetu. Je totiž škoda, že nová restaurace dosud nemá vlastní web a není bohužel uvedena například ani v rozsáhlé databázi restaurací České hospůdky (co na tom, že se jedná v tomto případě o mexický restaurant). Uvítal bych elektronickou podobu jídelního lístku nebo alespoň informaci o otevírací době. To, že nyní nemá Pepe Lopez o návštěvníky nouzi ještě neznamená, že tomu tak bude na věky věků.
Hudební festivaly
- Z domovaLéto budiž pochváleno
Zima už mi leze na nervy. Nemohu se dočkat léta. Těším se, až vyrazíme na nějaký z letních festivalů. A že se toho letos urodí! Přesvědčit se již teď můžete v jedné informačně nabité webové databázi hudebních festivalů. Určitě bych si nerad nechal ujít fesťák na Okoři (vhodné i pro rodiny s malými dětmi), tutovkou by mělo být také Vysmáté léto v Kadani a letos bych se konečně rád podíval do psychiatrické léčebny v Bohnicích.
Jak si neobjednat lístky na fotbal
- Z domovaKde je chyba?
Včera na tréninku jsme se s klukama rozhodli, že vyrazíme 26. března do Teplic na kvalifikační utkání Česko – Finsko. Dnes jsem se tedy jal zjišťovat, odkdy budou lístky v prodeji a kolik budou stát. Logicky jsem zamířil na stránky fotbalového klubu FK Teplice, kde jsem na stránce s kontaktními údaji narazil na telefonní číslo, které ovšem k mému úžasu patří sekretářce ředitele hlavního sponzora klubu.
Milá slečna mě sice přepojila jinam, ale pouze v rámci firmy, kde možná ani nevědí, že do jejich města koncem března dorazí fotbalová reprezentace. Nakonec se mi podařilo získat jméno osoby, která se prý "stará o lístky". Na telefonním čísle pana Šnobra (417 507 416) mě však čekal pouze záznamník, který mi suše oznámil, že jeho záznamová kapacita je již plná a tudíž není možné zanechat žádný vzkaz.
Už se nedivím tomu, proč jsou v Teplicích ochozy poloprázdné.
UPDATE 04.03.05, 8:15 Pan Šnobr bude v pondělí, od tohoto dne budou lístky také v prodeji. Jejich cena je 120 Kč a 200 Kč.
Podvedení diváci Česko hledá Superstar
- Z domovaJak dlouho ještě?
Mnoho diváku hlasujících loni pro Anetu Langerovou se musí cítit podvedeno. Místo korzování po různých nováckých estrádách se Aneta objevuje v komorních pořadech typu Noc s Andělem. Zaplaťpánbuh. Jde o nesporný pěvecký talent a především o člověka stojícího si za svým názorem. Na některý z koncertů plánovaného turné se ale zcela jistě nevypravím, neboť tam stále ještě příjde spousta fanoušků SS. Pokud se ale Aneta objeví na letošní Okoři, udělá mi velkou radost.
Blíží se konec podepisování petic
- Z domovaBlíží se i konec vlády?
V pondělí by měl být ukončen sběr podpisů pod petici za odvolání Stanislava Grosse a petici volající po předčasných volbách. Ač se spoustou postojů pana prezidenta nesouhlasím, s jeho názorem, že předčasné volby by byly nejlepším řešením, se plně ztotožňuji.
Tomáš Hüner — manažer jako víno
- Z domovaInspirující rozhovor
Pokud jste někdo pracoval nebo nedejbože ještě pracujete v polostátní megafirmě, nemusím vám vysvětlovat, jak je těžké močit proti větru. Přesvědčil se o tom i bývalý ředitel Severomoravské energetiky Tomáš Hüner, který byl před dvěma lety odvolán za ostrou kritiku plánu spojení ČEZu s regionálními distributory elektřiny.
Loni v září si však Tomáše Hünera osobně vybral současný ředitel ČEZu Martin Roman, aby převzal řízení bulharských distributorů, největší to české investice v zahraničí. V časopise Týden si nyní můžete přečíst rozhovor, kde znalec dobrého vína Tomáš Hüner hovoří mimo jiné o svém vztahu k šéfovi ODS Mirku Topolánkovi nebo o tom, jak se v Bulharsku odpojují černí odběratelé či jaký je rozdíl mezi tuzemskými a bulharskými manažery.
Četl jsem v poslední době dost rozhovorů s různými hlavouny, tento je však bezkonkurenčně nejzábavnější.
Sňatky z rozumu
- Z domovaJací jsou dnešní podnikatelé?
V neděli odpoledne skončil seriál Sňatky z rozumu, pětidílná sága dvou podnikatelských rodů z vrcholného období našeho národního obrození na motivy románu Vladimíra Neffa. Skutečně skvostné dílo. A navíc velmi nadčasové. Stále přemýšlím o tom, zda je dnes mezi českými podnikateli více Bornů či Nedobylů.
Proč tatínkové nechodí s dětmi do divadla?
- Z domovaJak zabít tři mouchy jednou ranou
Už jsem o tom jednou psal, že pokud v roli otce vyrazíte na různá dětská kulturní představení, zabijete tím tři mouchy jednou ranou. Potěšíte potomka, šplhnete si u manželky a ještě se cítíte jako hvězda mezi záplavou maminek doprovázejících své ratolesti. Nejideálnější Ideální pro tyto účely je mostecké Divadlo rozmanitostí, kde na dnešním představení Až opadá listí z dubu byli pouze dva otcové, a to ještě oba z Chomutova.
A mosteckým maminkám to přitom tolik sluší...
Jak se stát hlupákem
- Z domovaNavíc před ministerským úředníkem
Před osmi lety jsem založil fotbalový klub FC DeBakl a od té doby pravidelně hrajeme Chomutovskou ligu malého fotbalu. Koncem loňského roku jsme se rozhodli, že náš klub necháme registrovat jako sdružení u Ministerstva vnitra, kam stačí poslat stanovy klubu.
Od jistého spřáteleného týmu jsme dostali jejich stanovy v elektronické podobě, zaměnili název jejich klubu za náš a ve dvou kopiích poslali ministerským úředníkům. Dnes jsem s jedním z nich mluvil telefonicky. Byly mi vytýkány nesrovnalosti v zaslaných stanovách a já si připadal jako hlupák. Oprávněně. Stanovy jsou psány jazykem a stylem, kterému nerozumím, a proto jsem jim příliš pozornosti nevěnoval.
Úřednici ani tak nevadilo, že se musí neustále potýkat s chybami, které se spolu se vzorem kopírují, a tak se opakují snad v každé podobné žádosti (například místo "členské základny" se prý stále objevuje "členské základy"), ale už jí rozčílilo, že některé věty vůbec nedávaly smysl.
Jenže copak můžete ministerskému úředníkovi rozhodujícímu o (ne)přijetí registrace říci, že jste čtení stanov skončili u jednoho z prvních odstavců tvořeného touto větou "Posláním klubu je vést své členy a ostatní účastníky tělovýchovného procesu v FC DeBakl Chomutov k dodržování základních etických, estetických a mravních pravidel, umožnit jim širokou informovanost v oblasti tělesné kultury a kultury vůbec"?
Planetárium Most
- Z domovaJak podpořit dobrou věc
Byli jsme dnes odpoledne v mosteckém planetáriu. Musím se přiznat, že ač funguje již dvacet let, byl jsem tam poprvé. Kromě geniálního přístroje ZKP2 Carl Zeiss Jena mě uchvátil především správce planetária Josef Mates. Tento pětašedesátiletý důchodce je opravdým nadšencem, což dokázal nejen během produkce, ale i po jejím skončení, kdy jsem se s ním dal do řeči.
Zatímco jiná podobná zařízení jsou vybavena kvalitní audiotechnikou, drahými projektory a počítači připojenými k internetu, v Mostě se musí spokojit s dvacet let starým "kotoučákem" a promítačkou diapozitivů. Protože mostecký magistrát raději vynaloží stovky tisíc korun na novoroční ohňostroj než aby uvolnil pár tisícovek na výbavu planetária. O vztahu města k planetáriu svědčí také to, že na jinak kvalitních mosteckých internetových stránkách stále ještě najdete starou informaci, že programy pro veřejnost se konají každou neděli od 15.00 hodin. Ve skutečnosti však probíhají v sobotu.
Pokud to do Mostu nemáte daleko, chcete podpořit dobrou věc a zároveň se i něco zajímavého dozvědět, domluvte se s Josefem Matesem na telefonním čísle 607 935 166. Jistě vás rád v mosteckém planetáriu přivítá.
Jeden feministickej na víkend
- Z domovaA tenhle znáte?
Víte proč se nevěsty vdávají v bílém?
Protože bílá je standardní barvou domácích spotřebičů.
Silnice nebo uhlí?
- Z domovaDojde k prolomení územních limitů na těžbu?
Byli jsme dnes na návštěvě u přátel v Lounech. Pokud znáte silnici z Chomutova do Loun, asi mi dáte za pravdu, že je ostuda, když takto vypadá hlavní tah z hraničního přechodu Hora Sv. Šebestiána na Prahu. Úzká dvouproudá silnice s kolejemi vyjetými od kamionů.
Když jsem nedávno psal pro Lupu článek Odpovídá státní správa na emaily?, tak jsem v rámci testování poslal na Ministerstvo dopravy dotaz Kdy bude z Chomutova do Loun postavena čtyřproudá silnice? Odpovědi jsem se bohužel nedočkal.
Tento čtvrtek vyšel v Hospodářských novinách článek Stát staví dálnici na zásobách hnědého uhlí, ve kterém se píše, že silnice dálničního typu R7 z Prahy do Chomutova by měla vést přes území, pod kterým leží rozsáhlé zásoby hnědého uhlí.
Jenže na tyto zásoby dojde až za dvacet let. Proto nechápu, proč by se mělo s výstavbou silnice otálet. A navíc – zatímco elektrickou energii lze vyrábět i jinak než z uhlí, vznášedla jsem v nabídce automobilek nenašel.
Novoroční Čokoláda
- Z domovaCo zajímavého jste viděli o Vánocích v TV?
Těšil jsem se, že si během posledních čtrnácti dnů roku vychutnám v televizi nějaký pěkný film. Na nic zvláštního si však nevzpomínám (snad jen na britský snímek Zítra La Scala), ale velmi výživný byl v tomto směru první den roku letošního.
Česká televize se na novoroční večer pochlapila. U filmu Nuda v Brně jsem se rozhodně nenudil a filmová Čokoláda mi zachutnala.
Vánoční stromeček
- Z domovaA jak vypadá ten váš?
To můžu stokrát říkat, že na velikosti nezáleží...
Hezké Vánoce!
Loni jsme měli smrček, letos bysme rádi jedli ;-)
Obchvat Chomutova v roce 2004
- Z domovaTudy budou jednou jezdit Němci do Globusu...
Chomutov, 21. prosince 2004
Jak málo stačí k dětské radosti
- Z domovaProč nevycouvávat z jednosměrky
Každé ráno vozím Klárku do školky. Abych nemusel objíždět pár bloků, těch několik metrů z naší jednosměrky vycouvávám. Dnes se však blížila nějaká auta, a protože skrze zamrzlá okna nebylo příliš vidět, nechtěl jsem riskovat a do školky jsme tedy vyrazili oklikou.
"Jé, to jsem ráda tatínku, že to dneska objíždíme," ozvala se ze zadního sedadla Klárka, "aspoň s tebou můžu bejt dýl."
Asi bych měl začít chodit z práce dřív...
Je možné smát se rasistickým vtipům?
- Z domovaMyslím, že ano
Rád čtu úvahy Ondřeje Štindla. Stejně jako rád poslouchám jeho vysílání v Radiu 1. Zatím jsem se s jeho názory vždy ztotožnil, až do tohoto pátku, kdy jsem si v Lidových novinách přečetl Ondřejův článek O vtipech k popukání a "vychutnávání" si bezmocných.
V textu se pojednává o novácké Zlaté mříží, ve které minulou sobotu zazněl tento vtip: "Přijde cikán do hospody, kde se hraje v televizi fotbal, a ptá se hospodského: Jak to hrajou naši? A hospodský na to: Tady přece vaši vůbec nehrajou." Ondřej Štindl tento vtip považuje za trapný a Jana Cíglerová v sobotní Mladé frontě dokonce píše, že dokud se budeme smát rasistickým vtipům, nejsme civilizovaní lidé.
Dovolím si nesouhlasit. Připouštím, že nezanedbatelné množství "nováků" může mít při poslechu tohoto vtipu radostný pocit, že patří mezi tu většinovou část národa. Ale smysl tohoto vtipu je přeci někde jinde – přináší pouze nevšední pohled na všední situaci. Řečeno jazykem nováckých estrád: A vo vo vo tom je.
I chomutovští železničáři podporují Juščenka
- Z domovaZvláštní vlaky se rozjely na Ukrajinu
Tuzemští železničáři se rozhodli vyjádřit podporu Oranžové revoluci na Ukrajině vypravením zvláštních vlaků. Jeden z nich právě vyjel z chomutovského nádraží.
Copak asi veze?
Chomutov, 25.11.04
Mikulášská dvakrát jinak
- Z domovaLetos byla mnohem vydařenější
Loni jsem byl s Klárkou na Mikulášské besídce v jistém jirkovském tanečním klubu, kde akci pořádala firma, ve které pracuje moje sestra. Kombinace stroboskopů a hudby Maxim Turbulence ve mně vyvolávala téměř fyzickou nevolnost. Byl jsem proto rád, že v klubu začalo hořet zařízení na umělou mlhu, což byl poměrně pádný důvod k rychlému odchodu.
Letos jsem si Mikulášskou besídku raději vybral sám. A neskromně musím říct, že vůbec ne špatně. V mosteckém Divadle rozmanitostí byla pro děti nejdříve připravena Vánoční pohádka a po přestávce došlo na rozdílení dárků. Vše v profesionálním podání ansáblu mosteckého divadla v čele s výborným čertem Zdeňkem Turkem.
Mladí diváci si navíc z akce odnesli jedno zjištění. Do divadla chodí jen hodné děti. Čert si totiž nikoho neodnesl.
Radiožurnál znovu zabodoval
- Z domovaOpět kouzlo nechtěného?
Ani šéfredaktor Radiožurnálu Petr Honzejk mi už nevyvrátí názor, že hudební dramaturg veřejnoprávního rozhlasu se baví nasazováním písní dle tématu reportáží (viz Podprahová reklama na Radiožurnálu).
Dnes odpoledne totiž na výše uvedené stanici bezprostředně po reportáži o sexuálně zneužívaných dětech zazněla skladba, ve které Petra Janů zpívá: "Byl jsi mááá nečekanááá premiéééra".
Znalci České sody mi potvrdí, že volba skladby mohla být ještě vhodnější. Místo písně Petry Janů měla přeci zaznít skladba Miroslava Černého Zatímco ty spíš.
Já a robot
- Z domovaNečekejte filmovou recenzi!
Když nejde Laco za robotem, musí robot za Lacem. S Markétou jsme se totiž rozhodli, že za sebe necháme pracovat jiné. Do finále se dostaly Moulinex DFC447 a Siemens MK 53800. Na body zatím vítězí druhý jmenovaný.
Pokud již domácnost s kuchyňským robotem libovolného typu sdílíte, uvítám vaše zkušenosti a doporučení. Hlavně to ale nesmí být žádný APOBAB.
Mléko dvakrát jinak
- Z domovaTrocha nostalgie nikoho nezabije
Celé roky doma pijeme trvanlivé mléko v krabici. Dnes jsem si k snídani koupil půlitr čerstvého mléka v láhvi. Nečekal jsem takový rozdíl. Vybavila se mi vzpomínka na dobu, kdy se prakticky nedalo koupit mléko jinak než v sáčku.
I tak se dá oslavit 17. listopad.
Proč je divadlo lepší než kino
- Z domovaViděno očima pětiletého dítěte
V neděli jsem byl s Klárkou v mosteckém divadle na kouzelné pohádce Václava Čtvrtka Jak čert hledal díru do pekla. O den později byla Klárka se školkou v kině. Večer jsem se dcery zeptal, jestli je lepší divadlo nebo kino.
"Divadlo. V kině se totiž ti herci na konci vůbec neklanějí," zněla odpověď.
Proč za komunistů nebylo lépe
- Z domovaPár přízemních argumentů proti nOSTalgii
U páteční snídaně jsem při čtení čtvrtečních novin nevěřil tomu, kolika lidem se u nás podle jistého průzkumu stýská po komunismu. V rozmezí několika málo hodin jsem se na dvou příkladech naštěstí přesvědčil, že doba socialistického realismu je již dávno pryč.
Porouchaná televize byla opravena do dvou hodin po jejím dopravení do chomutovského TV-servisu a v autoservisu AutoDům Chomutov mi v rámci zimní servisní prohlídky za pouhých 99 Kč prohlédli auto před zimou, přetěsnili převodovku a přezuli kola.
Tohle by bolševik nezvládl.
Jak se hasí bez vody
- Z domovaV Jirkově dnes hořelo
Zapnutý majáček, puštěná siréna, hasičská Avia prudce brzdí u hořící popelnice. Hasič vyskakuje z auta, rozbaluje hadici a chystá se proudem vody uhasit plameny olizující torzo plastové nádoby na tuhý domácí odpad. Jenže ouha, voda nikde.
Copak jirkovští hasiči neznají nařízení, že tři dny před požárem musí zkontrolovat svoje stříkačky?
Jirkov, 08.11.04, 13:51
Laco byl volit
- Z domovaNemám z toho dobrý pocit
Poprvé od roku 1990, kdy jsem volil Občanské fórum, spočinul dnes v mé hlasovací obálce volební lístek velké strany. Možná bych ale k volbám vůbec chodit neměl. Všechny malé strany, které jsem za uplynulých dvanáct let volil, se totiž buď rozpadly nebo živoří na okraji zájmu. Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem měl volit komunisty.
Proti všem
- Z domovaLaco jede na výlet
Byli jsme dnes s manželkou v Ústí nad Labem. Mimo jiné jsme jeli za Markétinou kamarádkou, o které jsme ale nevěděli, kde přesně bydlí. A tak jsme trochu kufrovali.
Po několika minutách a několika zbytečně najetých kilometrech došlo na seznamování se s Ústečany z okénka automobilu. Paní na autobusové zastávce nám řekla, že jedeme na opačnou stranu než by bylo záhodno.
Silnice byla široká, okolo nic nejelo, a tak jsme se otočili a vyrazili. Za chvíli mi bylo divné, proč na nás každé druhé auto bliká. A proč sakra na naší straně silnice nejsou značky? Zbylých pár desítek metrů v protisměru nebylo vůbec příjemných.
Rizika onanie
- Z domovaO tom, jak se děti dokáží dobře zeptat
To takhle jedu se svojí ani ne pětiletou dcerkou v autě a posloucháme soundtrack z filmu Pupendo. Mezi skladbami jsou dialogy z filmu a v jednom z nich se odehrává scéna, kdy u snídaně čte Jaroslav Dušek příspěvek z rodinné knihy přání a stížností: "Poučit svého syna o pravidlech a rizicích onanie... No tak z toho nedělejme nějakou aféru. Onanoval každý a kdo říká že ne, tak to dělá dodnes."
Po chvíli se ze zadního sedadla ozve Klárka s otázkou: "A tatínku, co znamená to slovo... AFÉRA?"
Jak se Němcům podniká v Sudetech
- Z domovaNeškodné fórky?
Takto vypáradili nespokojení zaměstnanci auto německému investorovi.
Vejprty, 27. října 2004, 12:10
Vkusná komerce
- Z domovaJak úspěšně dělat výbornou zábavu pro děti
Dobře si pamatuji na to, jak jsem v dětství obdivoval šikovnost pana Nesvadby, který v televizním Rozmarýnku v bílém plášti maloval na sklo. Dnešní děti také mají svého Nesvadbu – Michal z Kouzelné školky tuto sobotu dopoledne vystoupil ve vyprodaném chomutovském divadle.
Je obdivuhodné, jak tento téměř již padesátiletý muž dokáže hodinu udržet pozornost dětí, které navíc celou dobu představením doslova žijí. Dokonce věřím, že jej práce pro děti baví (narozdíl třeba od Dády Patrasové, která se dostala od Žížaly Julie až k Toxic Babe).
A protože je to dle mého názoru zábava vkusná, nevadí mi ani více či méně nápadná komerční sdělení. U vstupu děti nafasují vzorky snídaňových cereálií, v rohu jevište stojí nepřehlédnutelný Zajíček Nesquik a Michal má na sobě oblečení ve stejných barvách jako zmíněná figurka (dobrý postřeh Bali!).
A aby měli rodiče trpělivost po představení vystát frontu na maňáska Františka za více než 400 Kč, Michal se na jevišti nezištně fotografuje s malými diváky.
Podprahová reklama na Radiožurnálu
- Z domovaMá rozhlasový pořad Motožurnál tajného sponzora?
Možná si také pamatujete reklamu na čerpací stanice Aral, ve které chlapík s pětilitrovým kanystrem v ruce kráčí kolem benzínek tak dlouho, než narazí na čerpací stanici "v modrém".
Dnes byla v rozhlasovém pořadu Motožurnál odvysílána reportáž o cenách pohonných hmot na čerpacích stanicích. Po reportáži následovala skladba I’m Walking od Fats Domino, která tvořila hudební podklad výše zmíněné reklamy.
Byla to náhoda, kouzlo nechtěného nebo jezdí hudební dramaturg Radiožurnálu k Aralu?
UPDATE (21.10., 12:19):
Vyjádření Petra Honzejka, šéfredaktora ČRo 1 – Radiožurnálu:
"To o čem píšete bylo skutečně ’kouzlo nechtěného’. Hudební dramaturg nemá při konstrukci playlistu o obsahu konkrétních příspěvků detailní informace. A moderátora jednoduše možný ’podprahový efekt’ nenapadl a prostě řádně ’odehrál’ to co bylo v playlistu. Upřímně řečeno, stane se..."
Proč chodit na kulturní produkce připraven
- Z domovaChodí někdo na výstavy molochů?
Klárka má zítra ve čtyři vystoupení se sborem v muzeu. Zastavíš se?
To bylo vše, co jsem se od Markéty včera dozvěděl stran vystoupení dětského pěveckého sboru Klíček. Myslím, že více rodičům mateřská škola, při níž sbor působí, ani neřekla. Teď již vím, že na podobné akce musím chodit připraven.
Do nabitého sálu jsem dorazil tak akorát. Než jsem se stačil rozhlédnout kolem sebe, děti zahájily produkci, která skončila již asi po deseti minutách. Čekal jsem příchod dalšího sboru, jenže místo toho začal ředitel muzea hovořit o společnosti Severočeské doly Chomutov a představil jejího personálního ředitele. Teprve v té chvíli jsem se dozvěděl, že jsem na vernisáži výstavy Deset let Severočeských dolů.
Budu muset Klárce večer vysvětlit, komu vděčí za dnešní produkci.
Poloviční fotbalová radost
- Z domovaFotbalové vítězství a prohra
V kvalifikačním zápase dnes v podvečer česká reprezentace porazila Rumunsko 1:0. Ač mám vůči hře našeho týmu řadu výtek, z vítězství můžeme mít radost.
Jen o pár hodin dříve jsem na trávník vyběhl i já, abych se svým týmem FC DeBakl bojoval o postup do 2. ligy Chomutovské ligy malého fotbalu. Gólem v poslední minutě jsme rozhodující zápas prohráli 0:1. A to i přesto, že jsme byli lepší než soupeř.
Ach jo, fotbal prostě nemá logiku.
Divadlo s atmosférou fotbalového zápasu
- Z domovaJak pejsek s kočičkou pekli dort
Letos v létě jsem byl s rodinou na dětském dni v Chomutovském zooparku, kde mimo jiné vystoupili herci mosteckého Divadla rozmanitostí. Kromě představení mě tehdy pobavili i samotní dětští diváci, kteří spontánně reagovali na vývoj představení.
Dnes jsem s dcerou navštívil domovskou scénu zmíněného divadla, kde jsme shlédli kus Povídání o pejskovi a kočičce. Zatímco v létě jsem se mohl pouze usmívat nad tím, jak děti radily pohádkovým postavám, dnes jsem byl z atmosféry představení velmi překvapen.
Připadal jsem si jako na fotbale. Děti kříčely, tleskaly, dupaly a vůbec se projevovaly tak, že jsem občas povídání o pejskovi a kočičce vůbec neslyšel, ač jsem seděl v první řadě.
A to se ještě jednalo o poměrně klidný a nenásilný děj. Neumím si představit co by se v hledišti dělo, kdyby se na jevišti odehrávalo například Sněhurčino pojídání otráveného jablka, vlkovo polykání babičky a Karkulky nebo pokus o upálení Jeníčka.
Se Škodovkou na věčné časy
- Z domovaZe života rodinného vozu
Před pár týdny začala u naší Fabie vrzat přístrojová deska. Nic vážného, opravil jsem si to sám. Prostě jsem začal pouštět rádio více nahlas. Když ale začalo cosi klepat na přední nápravě, trochu jsem znervózněl. Zesílené rádio sice dalo na závadu zapomenout, ale přesto jsem do servisu raději zajel.
S technikem jsem si domluvil den, kdy auto ráno přivezu, abych si odpoledne pro opravené přišel. Klepání bylo způsobeno vadnou tyčkou stabilizátoru, jejíž cenu (necelá tisícovka) uhradila automobilka, neboť jezdím pravidelně na garanční prohlídky. Vrzání palubky měl na svědomí špatný držák v ceně několika desetikorun. Práce techniků však stála zhruba 1.300 Kč. Nevadí, alespoň jsem dostal zdarma čepičku ventilku, kterou jsem nedávno ztratil. Já to říkám stále, zlaté české ručičky.
Pupendo
- Z domovaLepší Pelíšků
Osmdesátá léta jsem prožil dílem na základní škole a dílem na škole střední. Naštěstí. Nedokáži si představit, jak bych prožíval svůj současný život v chmurných osmdesátkách, kdy lidé mluvili jinak doma a jinak venku a život byl jeden velký kompromis.
Ač jsem se tedy při sledování Pupenda královsky bavil (nejvíce jsem se nasmál úžasným kreacím Pavla Lišky), přesto mě z filmu mrazilo. Hřebejk na Hrad!
Jeden intelektuálskej na víkend
- Z domovaA nyní něco pro zasmání...
Dohadují se tři filozofové o tom, co je na světě nejrychlejší.
První říká: "Nejrychlejší je přeci světlo"
"Kdepak, milý pane kolego, myšlenka – ta je přeci nejrychlejší," povídá druhý filozof.
"Tedy, pánové, nerad bych vypadal jako negativista," vstoupí do debaty třetí filozof, "jsem si však jist, že naprosto nejrychlejší je průjem. No považte – tuhle jsem v noci dostal průjem a než jsem stihl rozsvítit nebo něco vymyslet, tak jsem se posral!".
Louny, město pro chvastouny
- Z domovaProč nejezdit do Loun na výlet
Louny mi nikdy nepřirostly k srdci, mnozí lidé jistě vědí proč. Pověst Loun v mých očích utrpěla tento víkend další ránu. Chomutov totiž minulý týden zaplavily plakáty lákající na výstavu Člověk v přírodě a tip na odpolední rodinný výlet byl tu. Mělo mě ale varovat již to, že plakáty byly umístěny na sloupech veřejného osvětlení. Stejně se prezentují výprodeje koberců a jiné podobně "lákavé" nabídky.
Střet s realitou byl v Lounech děsivý. Hned u vstupu byla sice výstava domácího zvířectva, Klárka byla nadšená z kachny divoké, kterou neomylně poznala díky neustálému hraní zvířátkového pexesa, ale tím "příroda" na výstavě skončila.
Zbýval tedy již jen "člověk". Ten tu byl bohužel prezentován v podobě trhovce nabízejícího v desítkách stánků neuvěřitelné cetky. Měl jsem pocit, že se sem přestěhovalo všechno zboží z teleshopingů. V podání vesnických buranů za pulty stánků navíc vypadá prezentace úžasných hrnců, matrací, vysavačů nebo jakýchsi domácích potřeb ještě příšerněji než v televizi.
V úvodu zmíněné plakáty také slibovaly, že součástí výstavy bude "potravinářský a nápojový salón". Ó, jak vznešený název pro snědé prodejce uzených sýrů a langošů.
Ale abych jen nehaněl. Viděno pohledem malého dítěte se akce musela líbit. Kromě kachny divoké měli úspěch i malí králičci, andulky, pouťové atrakce nebo jízda na koni. Jako dospělý divák si z této akce odnáším ponaučení, že si budu příště dávat velký pozor na všechny akce konané v kraji úrodných lánů.
Seberte Nově i fotbal
- Z domovaProč?
Není to tak dlouho, co jsem bědoval nad žalostným komentováním Václava Titelbacha. Nevím sice, jak se jmenoval novácký komentátor mluvící do dnešního zápasu Nizozemsko – Česko, ale také to rozhodně nebyl člověk na svém místě. Je jasné, že naší porážku by neodvrátila ani partička z ČT, ale proč má divák trpět ještě i kvůli výkonům komentátora, který měl minimálně tolik hluchých míst, jako naše reprezentace.
A nakonec mě dopálil více než ten německý sudí, který neodpískal penaltu po jasném faulu na Baroše. Při opakovaném záběru totiž komentátor Novy suše konstatoval, že se Baroš na rozhodčího zlobí zbytečně, neboť nizozemský obránce míč netečoval a roh se tedy kopat neměl...
I přes porážku však věřím, že za dva roky se za kopečky vypravím.
Sháním lístky na Cimrmany
- Z domovaZn.: Dohoda jistá
Pozorný čtenář mého blogu jistě zaznamenal skutečnost, že jsem včera navštívil představení Cimrman v říši hudby. Bohužel se tak stalo v kulturním domě na periférii města, čemuž odpovídala (ne)kultura kulturního zážitku. Židle byly namačkány blízko sebe a dokonce v řadě, kde jsem seděl, byly židle nižší než v řadách blíže jevišti. Divadelní představení se tak místy měnilo v rozhlasovou hru.
Proto jsem byl nadšen, když jsem dnes na stránkách Městského divadla v Mostě objevil informaci, že zde koncem září hostuje Divadlo Járy Cimrmana. Navíc s hrou Afrika, kterou jsem dosud neviděl. Bohužel je však představení vyprodané.
Pokud mi chcete udělat radost, máte dvě možnosti:
- víte o někom, kdo by mi prodal vstupenky (alespoň dvě) na uvedené mostecké představení
- znáte správnou odpověď na otázku v soutěži skýtající možnost se na představení ještě dostat
Hokej na Nově už nikdy!
- Z domovaProč komentuje Titelbach a ne sporťák Carda Retarda?
Rozhodl jsem se, že si dopřeju ten luxus a věnuji dvě a půl hodiny sledování hokeje. Měla mě ale varovat již N@vou vydaná tisková zpráva.
Co jsem stihl slyšet za třetinu a kousek mě dorazilo. Co ještě musí udělat Titelbach proto, aby ho z Novy konečně vyhodili? Ještě bych přežil jeho několikaminutové statistické výlevy, ale kde na ledové ploše proboha viděl míč odražený od tyčky? Do toho každých pět minut ty příšerné jingly "Super léto na Nově" působící ve spojení se zimním sportem ještě strašlivěji.
Jak já se těším na fotbalovou Ligu mistrů na ČT2 a Pana komentátora Jardu Bosáka...
Jak nevyhrát novou Škodu Octavia
- Z domovaOni vědí jak na mě
Když jsme si před dvěma lety koupili naší Fabii, začal jsem jezdit pro benzín k Shellu. Dokonce jsem autu dopřával palivo V-Power, aby motor nového auta šlapal "jako nový". Asi po roce mě to přešlo. Za body získané v SMART klubu jsem dceři pořídil videokazety Krtkova dobrodružství a začal jezdit k Aralu.
Jenže na Shellu se jim po mně (a mých penězích) začalo stýskat, a protože se dozvěděli o mé tajné lásce, vymysleli se Škodovkou soutěž, aby mě přilákali zpátky. A povedlo se jim to.
Dnes vpodvečer jsem načerpal plnou nádrž a přesně podle instrukcí odeslal soutěžní SMS. Sedl jsem si k počítači, natáhl titulní stránku Googlu (Michal "Jyxo" Illich promine) a nervózně očekával otázku, na kterou budu muset bleskově odpovědět, abych vyhrál plnou nádrž benzínu nebo postoupil do finále, na jehož konci odjedu v nové Škodě Octavia.
Dorazivší otázka mne však svoji jednoduchostí urazila, neboť zněla: Barvou Shell je a) červená, b) modrá, c) zelená. Soutěž tedy není ani tak vědomostní, jako spíše dovednostní. Záleží totiž na tom, jak rychle umíte pracovat se svým telefonem. Do jisté míry také záleží na způsobu ovládání telefonu. Musíte-li totiž před odesláním zprávy stokrát něco potvrzovat, zcela jistě vás někdo předběhne.
Autoři soutěže však dosáhli svého. Šest korun za textovku bylo utraceno, nějaký čas zase budu jezdit na "šelku" a má láska k Oktávce stále trvá. I když si na ni budu muset nejspíše vydělat...
Festivalová premiéra v roli otce
- Z domovaOkoř 2004
Opojnou atmosféru letních hudebních festivalů jsem poprvé ochutnal v roce 1997, kdy jsem v krátkém časovém rozmezí navštívil dnes již neexistující ET Jam a legendární Trutnov. V tom roce mi bylo 26 let.
Jsem rád, že má dcera mohla podobnou premiéru zažít tento víkend již v necelém pátém roce svého života. Do zmíněného Trutnova bych si ji pochopitelně netroufl vzít, ale o loňském ročníku festivalu na Okoři jsem měl dobré reference, je to od nás blízko (necelých 80 km), letošní program sliboval hudbu stravitelnou i pro předškoláka a pořadatel nabízel i dětský koutek a soutěže. Vše se do puntíku splnilo.
Vhodnou kombinací sledování koncertu a pobytem mezi dětskými atrakcemi bylo dosaženo úplné spokojenosti dítěte a následně i rodiče. S jednou věcí jsem ale nepočítal. Když se totiž na festivalu, kde mají převahu zamilovaní teenageři, vedete za ruku s pětiletou holčičkou, připadáte si jako úchyl.
Hrdý sponzor T-Mobile
- Z domovaKolik by stála nová reklama?
Všiml jsem si toho už při letošním Euru, ale stav trvá i na prahu kvalifikace MS. Když už T-Mobile sponzoruje reprezentaci, proč konečně nenatočí nový reklamní fotbalový spot?
Proč se musím dívat na čtyři roky starý spot natočený před zbabraným Eurem 2000? Co má společného Srníček, Berger, Bejbl nebo Řepka (a možná už i Šmicer) se současnou českou fotbalovou reprezentací?
Láska na první pohled
- Z domovaNo řekněte, není to kočka?
Čas od času zabrouzdám na Automodul.com nebo na Vyzkoušeno.cz, abych se podíval, za co bych (čistě hypoteticky) mohl vyměnit naší dva roky starou Fabii.
V hledáčku jsem delší dobu měl starší Octavii Combi a se zájmem jsem v poslední době pokukoval i po Volkswagen Touran (doufám, že se Zdendo podělíš o dojmy z jízdy!). Po dnešku mám však jasno. Zamiloval jsem se totiž na první pohled.
První příspěvek z terénu
- Z domovaLaco sedí v hospodě,
podařilo se mu sespárovat PDA s modrozubým telefonem a píše svůj první spot mimo PC.
Vzkaz pro =M=: piju Stellu Artois a těším se na tuňákovou pizzu.
Nemocnice v okrese na severu
- Z domovaTýdenní dovolená v OÚNZ
V noci z neděle na pondělí byla naše čtyřletá Klárka přijata k hospitalizaci na dětském oddělení chomutovské nemocnice s podezřením na salmonelu (to se později bohužel potvrdilo). A protože manželka stále kojí malého Adama, bylo jasné, že průvodce nemocničním světem budu dělat já.
Premiéra to ale byla pro nás oba, neboť nepočítaje své první dny na tomto světě, nikdy jsem v nemocnici dosud neležel. Noční seznámení s naším novým domovem bylo dost depresivní. Malý pokoj osvětlovala z vysokého stropu zářivka, jejíž ostré světlo dopadalo na nábytek, který byl hitem tuzemského nábytkářského průmyslu sedmdesátých let.
Na sešlapaném linoleu se proháněly malé "rybičky", které jsem naposledy viděl ve vaně činžovního domu, kde jsme bydleli v době, kdy se na výše zmíněný nábytek stály fronty. Ze sprchového koutu v rohu pokoje páchl odpad, a tak jsem byl rád, že záchody jsou na chodbě. Radost však trvala krátce, neboť jsem si uvědomil, že to v našem případě (zvracející a průjmující Klárka) není zrovna ideální situace.
Po pár dnech jsem se přistihl, že mi již nevadí ani zvuk prakticky neustále hlučícího větráku pod oknem nebo uklízečka budící mě utíráním prachu na skříni vedle mé postele. Časem si asi člověk zvykne na všechno. Jen ten čas utíká v nemocnici mnohem pomaleji...
Lampionový průvod po dvaceti letech
- Z domovaTenkrát na Východě
Vzpomínám si, jak jsem jako dítě miloval lampionové průvody pořádané v rámci oslav Velké říjnové socialistické revoluce. Z města mířil do letního kina průvod lidí se svítícími lampiony, v kině se promítaly epizody ze sovětské odpovědi na Toma a Jerryho Jen počkej zajíci! nebo filmová pohádka Princezna na hrášku a nakonec se vojáci postarali o ohňostroj.
V předvečer vstupu naší země do Evropské unie jsem na lampionový průvod vyrazil se svoji dcerou. Nejdříve nás čekalo téměř hodinové vystoupení taneční školy Beethoven DC Chomutov a z pásma pohádek se vyklubaly pouhé tři příhody ze seriálu Pat a Mat. Slibovaný ohňostroj se nekonal, neboť ředitel nedalekého chomutovského zooparku Přemysl Rabas oznámil, že by rachejtle rušily právě narozená mláďata. Myslím, že mě na "lampioňáku" neuvidí dalších dvacet let.
Dvojnásobný otec
- Z domovaZačínáme od Adama
Pod tíhou mnoha offline aktivit jsem se k internetu v posledních dnech příliš nedostal, a tak jsem informaci o narození syna Adama předal e-mailem jen několika nejbližším internetovým přátelům a známým. Tímto spotem se chci o radostnou událost podělit i s ostatními.
Instalace Windows za 70.000 Kč
- Z domovaNavíc formátování, záplatování děr a změna skinu
Minulý týden nám doma instalovali nová plastová okna. Pro mě to mimo jiné znamenalo vymalovat byt. Tato činnost obnášela oškrábání všech stěn a stropů (formátování), vyštukování (záplatování děr) a vymalování (změna skinu). To by jeden nevěřil, jak z toho mohou bolet ruce. Blízko smrti hladem, blízko smrti vyčerpáním, ale stálo to zato. Ta nová okna snad totiž již konečně přestanou padat.
Garanční prohlídka
- Z domovaJak moc věříte svému servisu?
Byl jsem dnes se svým autem na garanční prohlídce po dvouletém provozu.
Takže to máme jednu servisní prohlídku, výměnu oleje, dolití kapaliny do ostřikovačů a pán si ještě přál výměnu stíracích lišt stěračů. Tak. Ještě nějaké přání? Ne? V tom případě dostanu 3.164 Kč, pravil pán v autoservisu a mně nezbývalo než zaplatit.
Jsem od přírody důvěřivý člověk, a tak si nelámu hlavu tím, co se děje s mým autem v servisu celý den, když prakticky jedinou viditelnou změnou je, že vůz je umytý.
Husakovy deti v Husakove hale
- Z domovaGenerační bonmot
Přečetl jsem si sloupek Andreje Halady Za kolik let zanikne Hušákova hala, který vyšel v Reflexu. Píše se v něm o tom, že administrativní, zábavní i sportovní budovy se dnes nestaví se staletým výhledem existence, ale jen na desítky let.
V záři reflektorů vítajících návštěvníky nové haly tak vypadá velmi smutně úvaha, že za třicet let bude hala zoufale volat po rekonstrukci a za padesát let po hale možná zbude pouze pamětní deska Aleše Hušáka.
Ale zaplašme rychle černé úvahy a vydejme se na hokej. Pokud patříte mezi třicátníky jako já, budete mít vstup zdarma. Jsme přeci Hus(š)ákovy děti!
Historie se opakuje
- Z domovaBylo dříve vejce nebo slepice?
Když jsem si pořídil před deseti lety svůj první (a zatím poslední) CD přehrávač, měl jsem doma již několik CD, která jsem si koupil pár týdnů před pořízením přehrávače. V nejbližší době hodlám rozšířit rodinný audiovizuální park o DVD přehrávač (nějaké připomínky?). Bystřejší čtenář jistě tuší, co mám teď čerstvě doma. Ano, historie se opakuje, koupil jsem si DVD nosič ještě před nákupem přehrávače. Při procházce Globusem jsem totiž narazil na zajímavou nabídku – záznam koncertu mých oblíbených Pearl Jam za 299 Kč. No nekupte to...
Dan Bárta umí!
- Z domovaVšechny hudby světa na jednom místě
Dana Bárty jsem si všiml počátkem devadesátých let v plzeňské kapele Alice, ale naplno mě zasáhl v čtyřiadevadesátem, kdy jsem jej viděl jako Jidáše v muzikálu Jesus Christ Superstar. Naživo jsem Dana Bártu ještě viděl na koncertě J.A.R., ale jeho sólové vystoupení jsem zažil až dnes, v chomutovském divadle.
Byl jsem zvědav, jak se podaří přenést komorní atmosféru jeho posledních dvou desek (Illustratosphere a Entropicture) do velkého prostoru. Pokud byste využili sedaček v zadní polovině sálu, mohli byste být spokojeni s poslechem jazzovějších skladeb, ale stojíc tři metry od pódia jsem byl rád, že Bárta nezapomněl na své kořeny a vystřihl několik bigbítových vypalovaček. Do tance diváky vybídl také řadou funkově laděných písní.
To, že budu sledovat produkci nejlepšího tuzemského zpěváka jsem věděl, ale Bárta mě dokázal příjemně překvapit tím, jaký je bavič. Lehce ironickým a absurdním humorem uváděl své skladby a dával jim tím jiný význam. Pohotově reagoval i na reakce z publika. Koncertní turné Dana Bárty a skupiny Illustratosphere již končí, takže kdo jste neviděli, můžete jen litovat. Věřte mi.
Bez peněz na benzínku nelez
- Z domovaBez spojení není placení
Byl jsem dnes večer pro benzín u čerpací stanice Jet (jediná benzínka při cestě a navíc jedna z nejlevnějších – alespoň u nás v Chomutově to tak je). Načepoval jsem plnou nádrž Naturalu 95, což vycházelo čtyřicet litrů za litr.
Jal jsem se platit kartou eBanky, ale ouha. Slečna mi oznámila, že je karta nefunkční. Jelikož to byla moje první platba novou kartou (předchozí po dvou letech skončila platnost), tak jsem si řekl, že jsem asi něco zvoral při její aktivaci a vytáhl druhou kartu, tentokráte s logem ČSOB. Bohužel jsem ani v tomto případě neuspěl.
Problém byl na trase. Slečna nejdříve dlouho listovala v nějakých lejstrech hledaje telefonní číslo na spasitele. Ten měl však neustále obsazeno. Doba strávená u pokladny se povážlivě blížila ke dvaceti minutám. Namítl jsem, že spěchám (byla to pravda) a zeptal se, jak to budeme řešit.
"Nechte nám tu mobil a jeďte si vyzvednou peníze do bankomatu," sdělila mi bezelstně obsluha. Ohradil jsem se, že tam telefon nechat nehodlám, a že nabízím jako zástavu občanku. Maně jsem si vzpomněl na staré "komančovské" občanky, ve kterých byla hláška, že občanský průkaz nesmí být dán jako zástava. Na současných průkazech nic takového není, a tak si slečna opsala espézetku, předloženým techničákem jsem dokázal, že auto je moje a jel pro peníze.
Snad ani nemusím psát, že když jsem se s obnosem vrátil, karetní spojení zafungovalo...
Ideální hudba do auta
- Z domovaPEHný hudební zážitek
Výběr hudby do auta není u mě jednoduchý. Po různých experimentech jsem usoudil, že pravým ořechovým je v mém případě střízlivá (jak jinak v autě) a neagresivní rocková hudba, pokud možno s texty, které si mohu broukat (v horším případě zpívat).
Při poslechu Velké sedmy jsem objevil prešovskou skupinu Peha (mimochodem, velmi zdařilý web). Po přečtení recenze a poslechu hudebních ukázek jsem si album Experiment objednal. Vltava se vyznamenala, neboť CD dnes dorazilo jen pár hodin před odjezdem do Prahy, kam jsem s rodinou vyrazil pro šafrán a trochu toho zázvoru. Musím říct, že cesta příjemně ubíhala i díky zmíněnému CD. Máte-li rádi kytarovky á la Travis, nešlápnete s Pehou vedle.
Digitální fotky ještě levnější?
- Z domovaAneb nechci slevu zadarmo
Nechával jsem si fotky ze svého digiťáku SONY DSC-P72 "vyvolávat" přes internetovou sběrnu Globusu. Cena byla příznivá (4,50 Kč za 10x15 bez úprav) a kvalita výtečná (fotky byly zpracovány v laboratoři FotoStar).
Dnes mi přišel e-mail s na první pohled výbornou zprávou. Cena za výše uvedený formát byla snížena na 4 Kč za kus. Hurá! Hurá? Na konci e-mailu byl totiž ještě dovětek – "Pokud si objednáte fotografie v počtu do 24 kusů včetně, bude Vám účtován manipulační poplatek ve výši 25 Kč."
A je po radosti. Globus jsem vyžíval velmi často při potřebě vyvolat jen pár kousků fotek. Po "zlevnění" mám dvě možnosti – buď čekat, až se mi fotky nakupí v počtu 25 ks a více nebo si zajít přímo ke kováři – na stránky www.fotostar.cz, kde sice zaplatím za fotku 4,90 Kč, ale bez manipulačního poplatku.
Jenže nic není ideální – zatímco v Globusu jsem si fotky vyzvedl při obvyklém rodinném nákupu, pro fotky ze sběrny www.fotostar.cz budu muset dojít pěšky do nejbližší drogerie.
Fabie jako off-road
- Z domovaZavolejte si o auto na přání
V minulém příspěvku jsem psal o chystaném projektu veřejnoprávního rozhlasu pro mladé. Dnes jsem v práci jako obvykle poslouchal veřejnoprávní rozhlas pro dospělé, kde mě v Motožurnálu zaujala reportáž o vozech Hummer. Kromě mnoha zajímavých údajů o tomto off-roadu (Hummer přejede 60 – 70 cm vysoký schod, auto díky holému podvozku může "klouzat" po sněhu, centrální dofukování kol zamezí boření vozu do písku atd.) mě zaujala informace o tom, co přimělo automobilku AM General začít kromě vojenských verzí vyrábět i civilní varianty Hummeru.
To prý jednou seděl Arnold Schwarzenneger u televize, sledoval na CNN záběry z války z Iráku a říkal si, že by v takovém autě chtěl jezdit, neboť ztělesňuje jeho sílu, vytvalost a houževnatost. Od myšlenky k činu pak nebylo daleko a milý Árny vytočil číslo ředitele AM General, kterému řekl, že by takové auto chtěl.
Nechcete někdo zavolat do Škodovky, že byste chtěli vyrobit Fabii jako off-road?
Cesta kolem mé hlavy
- Z domovaDnes jsem dal sbohem sluchátkům SONY CD250, skrze která se do mých uší dostávala hudba více než deset let. Asi bych nespočítal, jaký čas byla ona sluchadla součástí mé hlavy, ale od té doby, co po večerech sedím u počítače (tři roky zpět), jsme byli jako jedno tělo. Teď mi ale na stole leží zbrusu nová sluchátka Philips HP890, která jsem si koupil na Vltavě. Jsem zvědav, jak si na ně mé lebeční kosti zvyknou.