Pioneer VSX-921
- RecenzeZměna na první poslech
Víš, kámo, za bolševika byl zážitek, když do Prioru přivezli kazety Fuji. Šedesátka za devadesát. Za průměrný měsíční plat sis jich mohl koupit tak dvacet. Pro levnější kazety si musel do Ostravy. Na burzu. Na rozložených dekách jsem tam poprvé viděl jezevčíka. To jako dvojkazeťák. Stál pět tisíc.
Po revoluci jsem chodil do poslechových místností nově vznikajících hi-fi center. Plánoval jsem si, že až dodělám školu, z prvních výplat si našetřím na aparaturu. Zesilovač, tuner, casette deck, CD player. Samozřejmě všechno Technics. Našetřil jsem si ale jen na několik ročníků časopisu Stereo & Video.
Hele, brácho, po dvaceti letech jsem si konečně jednu poslechovou místnost zřídil doma. Doba se ale změnila. Značka Technics už neexistuje. Ze všech výše zmíněných komponentů potřebuji jediný. Přístroj se navíc už neovládá nepřehledným dálkovým ovladačem, ale prostřednictvím dotykového displeje iPadu nebo iPhonu.
V přehledném grafickém rozhraní si přepínáš jednotlivé audiorežimy, hraješ s ekvalizérem a podle toho, kam sis právě sedl, nastavíš balance. Rozhlasové stanice neladíš přes anténu, ale z internetu. Hudbu si nepouštíš z CD, ale z iPadu nebo iPhonu, kam alba stáhneš z iTunes. V dostatečné kvalitě a hned. Ani se nemusíš zvednout z křesla.
Manuál k receiveru má téměř sto stran. Poctivě jsem je přelouskal. I přes znalosti načtené ze S&V jsem se na mnoha stránkách ztrácel. Ale nevadí. Ke štěstí mi stačí, že to hraje. A parádně!
Mi volal Horník
- Z domovaNo to mi ho teda vyndej!
- Laco, kamaráde, můžeš mluvit?
- No nazdár Ivánku, čistej vzduch.
- Hele, pocem, co tam děláte v tom Chomutově?
- A ty vole to je celý jenom vo rejpání, všichni maj bodů jako máku, jenom my máme hovno.
- Ale ty krávo já nemyslel chlapy. Já se byl tuhle podívat na tu tvojí mládež, co tam trénuješ. Hele, to sem si spravil chuť. Kucí mrňavý vole, rozumíš a hrajou to tam, šolíchaj.
- Jo, kluci mi dělaj radost. Voni to maj v tý hlavě poskládaný jako to domino. Stačí jebnout do tý první kostky a pak už to tam padá samo.
- No a kvůli čeho jako myslíš, že volám? Hele, už je to pět let, co sem vyfasoval desetiletej zákaz činnosti za to cinklý jaro.
- Ty draku, ten čas letí co? Ale to ty víš líp než já vole.
- Přesně. A tak mě právě napadlo, že bych požádal o prominutí zbytku trestu a začal novou kariéru jako šéf mládeže u vás v Chomutově. Hele je to dobrej nápad nebo je to blbej nápad nebo jakej je to vlastně nápad?
I s Legem může být zábava
- RecenzeAlespoň chvíli
Lego už netáhne. Je málo interaktivní. Sestavíte dle návodu letadlo a nic. Nelétá. Můžete ho maximálně rozebrat a složit znovu. Více zábavy už nenabídne.
Hry na iPhonu či iPadu jsou zábavnější. Ale matláním prstem po displeji si potomek motorické schopnosti nezlepší. V tom je Lego nepřekonatelné. Jak tedy z toho ven?
Naštěstí Ježíšek je chytrý a zná řešení. O Vánocích nám ukázal možnost, jak zábavně skloubit manipulaci s dílky plastové stavebnice s dotykem prstů na skleněném displeji.
Pod stromeček nadělil krabici s Legem obsahujícím bezmála dvě stovky různých dílků a poradil stáhnout bezplatnou aplikaci pro iPhone s názvem Life of George. A zábava mohla začít.
Na iPhonu se zobrazí model, který je nutno sestavit z kostek. Na displeji se odpočítává čas. Jakmile hráč požadovaný model dle obrázku sestaví, pomocí přístroje jej vyfotí.
Aplikace na základě přesnosti sestaveného modelu a času, po který hráč obrázek z kostek sestavoval, udělí body. Modelů je více než sto a hráči si mohou vytvářet i vlastní.
Dobrý nápad. Jenže časem stejně zůstane jen u toho matlání po displeji. Zatímco iPad nebo iPhone jsou stále po ruce, krabice s Legem je někde ve skříní. A kdo by si na ni vzpomněl.
Konec šoférů (nejen) v Čechách
- Jen takJablečný svět na čtyřech kolech
Je to už téměř šedesát let, co si na svém oblíbeném blogu poprvé četl ten dokonalý text, tu nádhernou šoférskou zpověď. Blog autora GTI už dávno neexistuje, neboť texty už dnes píší jen stroje (i když v šedé zóně prý možná ještě pár živých blogerů existuje).
Přesto se dá ten geniální text sehnat, neboť někdy ve dvacátých letech tohoto století byl GTI jedním z autorů, jehož texty se staly součástí depozitáře Knihovny Václava Havla. Chobotnice sice již nestojí, ale těch několik vět si lidé předávají z generace na generaci.
Však to také znáš – šlépěje ti mrazem praskají pod botama v čerstvě napadaném sněhu, tvůj vůz odpočatý v garáži čeká, až ho láskyplně dálkou probudíš, až se sesuneš na sedadlo a dvakrát třikrát zhluboka nadýchneš za volantem tu blížící se rozkoš. Je tma, rozsvěcíš světla a vyjíždíš z garáže.
I gumy vržou na čerstvém prašanu, řadíš za jedna a rozpouštíš své tělo do vesmíru, svou duši necháváš splývat po hladkých zasněžených vlásenkách, točíš pravou i levou s mírným občasným kontra, laskáš to na plynu jako svou milou v milé chvíli, jedeš rozvážně, pevně, bezpečně, svobodně a nezlomně. Jedeš tak, jako přes sto let jezdí ti praví šoféři. S láskou a s citem.
Byl si tenkrát hračička, velký fanda technického pokroku. Možná si ještě vzpomeneš, na čem si ten článek četl. Jo, jasně, byl to jeden z prvních tabletů té firmy, kterou před dvaceti lety koupilo pár Čechů, aby z ní udělali společnost, která dnes určuje pravidla světa.
Přesto si přesně rozuměl tomu, co GTI psal. Sám si to tehdy několikrát zažil a myslel sis, že ta svoboda už tu zůstane navždy. Jenže dnes mají všechna auta jednotné logo. Nakousnuté jablko. Řidičům ty dokonalé stroje dovolí pouze jednu jedinou věc: zadat cíl cesty.
Zítra ti bude sto. Tvůj táta ti k narozeninám slíbil senzační dárek. Need for Speed 2K71 Winter Edition ve verzi retro. Znovu budeš svobodný.