Tajemství staré bambitky
- RecenzeJsem verš, co k sobě našel rým
Za mých mladých let byly Vánoce jediným obdobím, kdy v televizi dávali pohádky, kterým se dalo věřit. Po zbytek roku jsem se pak musel spokojit s pohádkami, kde místo draka byl hlavním hrdinou okresní výbor strany.
Vánoce už ale nějakou dobu nejsou co bývaly. A to nejen proto, že kapři se již na náměstích nezabíjejí paličkou, nýbrž injekční stříkačkou za přítomnosti kněze, ale především z toho důvodu, že klasické vánoční pohádky příliš netáhnou.
Letos běží v kinech snímek Velká vánoční jízda. Jenže je o tom, jak to Santa dělá, že dokáže během jedné noci nadělit všechny dárky. Tomu by ale moje děti nerozuměly. Neznají Santu a dárky rozbalují večer.
Jasně, z filmu o Ježíškovi by vždycky vyšlo krvavé historické drama, a proto české vánoční pohádky s vánočními motivy moc společného nemají. Nejblíže se tématu oslavy narození Ježíška před lety přiblížil snad jen Anděl Páně.
Přesto by se alespoň jednou během Vánoc měla sejít celá rodina a společně shlédnout nějakou pohádku. Ti odvážnější mohou dokonce zasednout k některému z nových pohádkových filmů, které rok co rok vznikají.
Letos se po dlouhé době objevila pohádka, která má šanci přežít více než jedny Vánoce. Film Tajemství staré bambitky nabídl pro děti srozumitelný veselý pohádkový příběh říznutý aktuální politickou satirou, což pobavilo dospělé.
Pohádka měla svižné tempo a obešla se bez pištících strašidýlek, pitvořících se vodníků a neumětelských digitálních efektů. Z pekla štěstí měli tvůrci při volbě hereckého obsazení. Ondřej Vetchý, Jiří Lábus, Luděk Sobota a v roli prince Tomáš Klus.
Díky posledně jmenovanému navíc vznikla písnička, která má ambice stát se pohádkovým hitem.
Laco prohrál českým hokejistům zápas
- Z domovaČesko – Švédsko 1:2
Rozhodčí vhazuje úvodní buly reprezentačního zápasu Česko – Švédsko. Sedíš se svými dětmi v hledišti vyprodaného zimního stadionu. Po pěti vteřinách vedou Češi 1:0. Nikdy v historii rychlejší gól nepadl. Ty ale víš, že zápas je stejně prohraný.
Viděl si mnoho zápasů české reprezentace. Fotbalové. Utkání v Teplicích, Praze, Vídni nebo Mnichově. Všechny byly vítězné. Na zápase národního hokejového výběru jsi poprvé. V polovině zápasu Češi vedou, ty ale víš, že zápas je stejně prohraný.
Stále totiž platí, že jediným sportem na světě je fotbal. Vše ostatní je tělovýchova.
Hokejový zápas na novém chomutovském zimním stadionu
Kašpárek v rohlíku: Lucerna, 10.12.2011
- RecenzeKoncert, kde nejezdí mašinka a nechytá se žížala
Vyprodaný velký sál pražského Paláce Lucerna. Logo alternativního Radia 1 nad podiem. Pankáčská číra všude kam se podíváš. Blíží se jedenáctá hodina. Jenže dopolední! Něco tu nehraje? Neboj, za chvíli bude. Publikum již nedočkavě vyhlíží své oblíbence.
Dětem pod deset je to jedno. Budou na koncertě řádit na cokoliv. Podstatné je, aby se z té zábavy neudělalo špatně tobě. Kašpárek v rohlíku je stravitelný pro obě generace. Rodiče si zatrsají na hudbu The Clash, děti pobaví český text Čůrej sem a čůrej tam.
Ty jako rodič ukazuješ cestu. Není jen Patrasová, nejsou jen Maxim Turbulenc. Svěrák s Uhlířem jsou fajn, ale pogovat se na to nedá. Zpěvák Tata Bojs Milan Cais nebo frontman Vypsané fixy Márdi (viz foto) jsou zárukou, že bavit se budou nejen děti.
Kašpárek v rohlíku, Lucerna, 10.12.2011
S čerty nejsou žerty
- Z domovaJak Klárka bránila svého brášku před čertem
Klára Bittnerová
Zodpovíš mi prosím jednu otázku?
Proč přijímáš takovou zakázku,
ve které je: Pojď strašit děti,
nedostaneš víc, než jen smetí!
Není lepší třeba:
Přijď k nám, naše děti na sebe hází chleba,
pojď jim jenom něco říct
a jejich ošklivé chování vysvětlit!
Uvědomuješ si jednu věc?
Že na Tebe nepadne klec,
kdo na tebe může strašidelně koukat, volat,
nikdo, jen ty tohle můžeš dělat.
Neřikej mi:
Ty nezbedná holčičko,
neboť pravdu mám,
alespoň maličko!
Proto s sebou vodíš anděla,
ten totiž vždy dětem radost udělá,
úsměv rozdá zcela všem,
úsměv sladký jako džem!
Nechci Tě moc urazit,
někdo takový tu musí být,
stačí jen ale po pekle rozvěsit plakáty:
"Nosme hodným dětem třeba muškáty!"
Zlobivým dejme šanci,
oni nejsou zase takoví divocí kanci!
Výchova chlapců v Čechách
- Z domovaBramborová medaile nad zlato
Zápas o postup do finále. Tvoji svěřenci hrají s Teplicemi. Ligový mančaft prohrává s fotbalově provinčním Chomutovem 0:1. Do konce zbývají tři minuty. Tvoji borci stále útočí na branku překvapeného soupeře. Jenže z ojedinělého protiútoku Teplice bohužel vyrovnávají.
Penaltový rozstřel posílá do finále soupeře. Tvoji kluci jsou skleslí. Ale věří, že alespoň bronzové medaile vybojují. Další hodinová pauza mezi zápasy. Kluci mají dlouhou chvíli a mezi dvěma spoluhráči snadno vznikne konflikt. Jeden brečí, druhý jej sleduje s provinilým výrazem.
Každý z obou protagonistů má svoji verzi příběhu. Tys to neviděl, takže musíš dát na svědectví ostatních. Po chvíli je situace jasná jak facka. Jeden borec chtěl vzít druhému láhev s pitím, ten se bránil a prvnímu jednu vlepil. Všichni včetně rodičů teď očekávají, jak spor vyřešíš.
Shromáždíš mužstvo, popíšeš co se stalo a připomeneš své ranní varování, že pokud se někdo prohřeší proti slušnému chování, tak si nezahraje. Hříšníci nesmí s mužstvem ani na lavičku a zůstávají mezi diváky, kde sleduji své spoluhráče bojující o třetí místo.
Poslední zápas turnaje je pro tvé mužstvo vysilující. Dva kluci citelně chybí. Zvláště ve chvíli, kdy se jeden hráč zraní. Zápas dospěje do remízového konce. Penaltový rozstřel je k malým chomutovským fotbalistům opět nemilosrdný. Po snu o zlatu mizí i sen bronzový.
Jenže tentokrát je bramborová medaile cennější zlaté. Zatímco za pár týdnů by kluci zapomněli, kolikátí na mosteckém turnaji skončili, teď si budou dlouho pamatovat, že za jeden provaz musí táhnout nejen při zápase, ale jako jeden tým je nutno vystupovat i mimo hřiště.
Kluci už také vědí, že trenér svá varování umí vyplnit. I přesto, že šlo o zápas o medaili. I přesto, že jedním z potrestaných hříšníků byl trenérův syn.
Jak si nevybrat televizi
- Jen takDnešní televize jsou rafinované
Česká televize je progresivní. Vím to, protože sleduji její twitter. Včera jsem se dočetl, že na jaře 2012 se můžeme těšit na novou verzi teletextu. Netěším se.
Vzpomínám si, jak jsem byl koncem osmdesátých let tímto vynálezem fascinován. Teletext stanic ARD a ZDF byl jedním z mála svobodných zdrojů informací.
Jenže před patnácti lety jsem si domů pořídil internet a teletext jsem od té doby nepustil. Přesto jsem ochoten jeho přítomnost v televizních přístrojích tolerovat.
Mnohem více mi vadí, že dnes prakticky nekoupíte televizi, která by nenabízela připojení k internetu, videa z YouTube, nahrávání na USB, telefonování přes Skype. To vše v 3D.
Nechci nic víc, než jen kvalitní zobrazovací panel. Jenže výrobci a následně prodejci bohužel stále považují za důležitější jiné věci, jak vyplývá z popisku k jednomu z přístrojů:
Tento televizor disponuje mimořádně tenkým rámem s kovovou povrchovou úpravou, díky kterému působí rafinovaně.