Nový Volkswagen Beetle
- RecenzeOd skutečného Mistra
Svět aut. Auta světa. Není snadné se orientovat. Máš dvě možnosti. Informace o autech můžeš čerpat ze hry Mario Kart na Nintendu. Tam však pozor, ne každý si může dovolit to, co Donkey Kong. Ale pokud se o auta skutečně zajímáš, zvol druhou možnost. Blog znalce aut a mistra slova, pana GTI.
Já už princeznu Peach na Duhové dráze porazil, stejně tak jsem přečetl vše, co GTI o autech na svém blogu napsal. Na Ministerstvo školství jsem adresoval už několik dopisů, aby byl jeho blog zařazen mezi povinnou školní četbu. A dnes večer napíši další.
Stojím dnes takhle před školou, kde vyzvedávám děti. V ruce mobil, ty víš jaký. Je úžasné na něm číst cokoli, ale články z GTI blogu jsou na něm ještě úžasnější. Vidíš totiž na displeji jen část textu, a tak můžeš popustit uzdu své představivosti. GTI právě píše o nové generaci Brouka:
Je neuvěřitelné, co designéři Volkswagenu dokázali více jak šedesát let po stvoření původního brouka vykřesat z notoricky známých tvarů. Dnes je nový brouk doslovnou designovou ikonou, a jistě nebudeme tápat v temnotách, když si napíšeme, že brouk se konečně stal tím čím být v novodobé historii má, totiž neokázalým, fortelním, festovním, cenově velmi přístupným modelem pro člověka, který ví, který zná.
Do všech stran z brouka prýští dokonalá jistota, suverénnost, pohledová jiskra, stylovost, současně neokázalost, jakási zcela přirozená zemitost, uchopitelnost,… krása v čisté krystalické garážové konstelaci. Tatam je jistá dětskost generace minulé, nový brouk přijíždí výrazně designově posilněn, zvážněl, zmužněl, nabyl charakteru respektovaného dospělého, stylového vozu.
Designově není Brouk otrockou umanutou snahou Volkswagenu vstoupit dvakrát či třikrát do stejné řeky, naopak, brouk na známých a geniálních liniích rozehrává pohledovou špičkovou partii toho nejvyššího, nejpřitažlivějšího designového patra světa. Vždyť nacházet ve vlastní garáži tolik známé linky z modelu PORSCHE 356… to snad dokumentuje opravdu skutečnost, že ráj lze prožít jedině a výhradně na Zemi…
Četl jsem a nový model si živě představoval. Dosud jsem neviděl jedinou fotografii nového brouka. GTIho blog byl prvním, kdo mě o té události zpravil. Na konci článku jsem měl z textu o podobě nového modelu jasnou představu. A fotografie, která článek uzavírala, moji představu dokonale potvrdila.
Bravo VW! Bravo GTI!
Zdrojový kód (Source Code), 2011
- RecenzeNová pointa každých osm minut
Sedíš ve vlaku. Hlavu opřenou o sklo a spíš. Vlak sebou trhne, ty se probudíš a nevíš nic. Proč jsi ve vlaku, ani kdo je ta krásná dívka, která ti začne něco vyprávět a oslovuje tě cizím jménem. Jdeš na toaletu, v zrcadle vidíš cizí tvář a v kapse saka najdeš průkaz cizího člověka. Než se stačíš vzpamatovat, roztrhá tě silný výbuch. Vzápětí přichází další šok. Ležíš v nepřívětivé komoře a skrze monitor na tebe hovoří vojenská důstojnice a ptá se, zda si odhalil atentátníka, který vyhodil vlak do vzduchu.
Najednou si zpět ve vlaku. Stejné probuzení, stejná dívka, stejní cestující, stejné situace. Jen ty už víš víc. Jsi součástí vojenského experimentu s názvem Zdrojový kód, díky kterému můžeš v paralelním světě existovat přesně osm minut. Posledních osm minut života v těle jedné z obětí teroristického útoku. Musíš najít bombu. Lidi z vlaku už nezachráníš, protože minulost změnit nemůžeš, ale budoucnost ano. Terorista totiž chystá něco mnohem většího. Odhalíš ho včas?
Sedíš v kině. Na plátně sleduješ dokonalý příběh. Úžasný sci-fi film, který snese srovnání s Počátkem. Jen místo paralelního snění zde rozplétáš paralelní časové roviny. Nejde tu však o cestování časem, ale cestování času. Je to přesně ten typ filmu, který miluješ. Posledním titulkem zábava nekončí, ale pokračuje. Baví tě objevovat různé dějové výklady. Na to ale budeš mít čas až cestou z kina. Při projekci rozhodně ne.
Tu hodinu a půl totiž zůstaneš přikován k sedačce. Film se tváří skromně, téměř až komorně, ale přesto šlape neuvěřitelným tempem. Narozdíl od Inception zde navíc nechybí emoce. S přibývajícím časem pak už jen držíš palce tvůrcům, aby nádherný film nepokazili jeho koncem. Nečekaná pointa tě ale dostane. Najednou si totiž zpět v kině. Stejný film, stejní diváci, stejné situace.
Jen ty už víš víc.
Kdo nám ukradl politiky?
- Jen takČert vzal to pero
Víš, Máňo, já toho Klause nikdy neměl rád. Za tu jeho koženou privatizaci, za tu jeho opoziční smlouvu, za ty jeho tanečky s komunisty při prezidentský volbě, za tu jeho potřebu za každou cenu chcát proti bruselskejm větrům. Že se furt naváží do Vašíka Havlů, to mi nevadí, to zajišťuje rovnováhu světa, ale když odmítl dát vyznamenání mýmu oblíbenci Zdeňkovi Svěrákovi, to mě nasral.
Prezident, kterej nemá smysl pro humor, nemůže bejt mým prezidentem. Že nechápe cimrmanovskej humor chápu (vychovaly ho srny), ale proč film Marečku, podejte mi pero prohlásil za falešný a prázdný, o tom by se teď dalo Chile diskutovat. Kdyby teda nebylo jinejch témat.
Hele, bábo, ty víš, že já ty realityšou nesleduju. Snad jen se mi líbí ten Den D, jak ho v televizi uvádí můj oblíbený rozhlasák Pokorný. Pamatuju si, jak tam před lety přišel před investory se žádostí o peníze nějakej pan Bárta se svým podnikatelským záměrem propojit politiku a byznys. Uspěl.
Dnes je obviněnej, že prej tomu Kočímu (to je taky nápad, dát chlapečkovi jméno Kristýna) dal obálku s pětisty dobrejma, ale opravdu dobrejma židovskejma anekdotama. A taky že prej do jeho ložnice instaloval štěnice. To naštěstí pan ministr vyvrátil videozáznamem, z něhož je jasný, že si tam tu štěnici Kočí nasadil sám.
Politika se teď prostě stala pouze jednou z mnoha realityšou, kterou je sice občas zábavný sledovat, ale odmítám už posílat hlasy. Nemá to smysl. Vítěz je znám předem. Stejně jako poražení.
V Chomutově by chtěl žít každý
- Z domovaMěsto, kde se nekrade
Minulá neděle. Klárka je pozvána do chomutovského lesoparku na oslavu narozenin spolužačky. Ukončení akce je vyhlášeno na šestou večerní, ale protože je hezky, jedeme do lesoparku už kolem třetí. Beru zrcadlovku se stativem a slibuji Adámkovi, že ho s ní naučím fotit. Parkoviště u hlavní brány je plné.
Zaparkujeme tedy o kousek dál, u vstupu do Kamencového jezera. Velké parkoviště je zaplněno z poloviny, nechávám auto stát na jeho okraji, daleko od ostatních aut. Vystupujeme, z kufru vyndavám kočárek, kontrolujeme, zda nikdo a nic nechybí a odcházíme od auta.
V lesoparku je moc hezky. Uděláme pár desítek fotografií a před šestou potkáváme Klárku v hloučku hrajících si spolužáků. Po chvíli se s dětmi a jejich rodiči loučíme a odcházíme k autu. Parkoviště je již téměř prázdné. Už z dálky si všímáme, že dveře u spolujezdce našeho auta jsou otevřené.
Otevřené dokořán! Pár desítek metrů, co nám zbývá k autu, si v naprostém klidu povídáme o tom, že Markéta při vystupování nezavřela dveře, protože spěchala k Matýskovi a já si při zamykání auta otevřených dveří nevšiml.
A na závěr několik fotografií z vydařeného nedělního odpoledne.
Nový MacBook Pro
- RecenzeFáze II: Nadšení
Není to ani měsíc, co jsi nakonfiguroval a objednal. Poděkování, že dlouhých pět týdnů čekání může trvat pouhých dvaadvacet dní, posíláš skvělému Duhovému servisu v Brně. Už rozumíš jablečným fetišistům, kteří si rozbalování výrobků Apple natáčejí. Je to skutečně zážitek. Díváš se na notebook vyrobený z jednoho kusu hliníku. Nenajdeš nic, co bys chtěl mít jinak. Nenajdeš nic, co by překáželo nebo uráželo dobrý vkus. Žádná hejblátka, blikátka nebo jiné nesmysly. Žádný zbytečný text. Jen svíticí nakousnuté jablko na víku.
Operační systém Mac OS. Jsi zvědavý, jestli opravdu umíš myslet jinak. Ale ono stačí jenom umět myslet. Hlavou. Po pár desítkách minut už ti nikdo nevysvětlí, proč drtivá většina lidí v počítačích otevírá Windows. Pracuješ s Mac OS a ani si nevšimneš, že je systém anglicky. Tak je to snadné. Nenajdeš nic, co bys chtěl mít jinak. Nenajdeš nic, co by překáželo nebo uráželo dobrý vkus. Žádná hejblátka, blikátka nebo jiné nesmysly. Žádný zbytečný text. Jen svíticí nakousnuté jablko na víku.
Nejlepší Tvůj počítač je vždycky až ten... současný.
Prodám zánovní Superb Combi
- Jen takPoslechl jsem hlas svého srdce
Jaro je zrádné roční období. Otepluje se, dny se prodlužují, sluníčko svítí a člověk má chutě. Všelijaké. Zvláště chlap v nejlepších letech. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Té krásy všude kolem. A v pondělí se to stalo.
Stál jsem kousek od centra a v tom jsem ji spatřil. Byla kousek ode mě. Moje dávná láska. Moc jí to slušelo. Jak ta se nesla ulicí. Dělalo jí dobře, jak se za ní muži otáčeli. Zatoužil jsem po ní silněji než kdy předtím.
Bylo to rozhodnutí okamžiku. Musí být moje! Teď už na ní mám. Teď už si na ní troufnu. Jdu do ní, ať to stojí co to stojí. Dobře vím, kde bydlí, byl jsem u ní doma několikrát. Zajel jsem do Ústí a s jejími rodiči jsme si ihned plácli.
Za dva měsíce bude moje. Nová XC60.