Podezřelý Laco
- Z domovaPokuty udavačům
Jsou rodiny, co mají dvě téměř pětimetrová auta, takže večer už u baráku nezaparkuješ. Víš, že vedle plotu je tráva, ale teď je tam deset čísel zmrzlého sněhu, který tvého dvoutunového miláčka unese. Takže zaparkuješ a jdeš spát. Čert a udavači ale nikdy nespí, proto ráno najdeš za stěračem pozdrav od Městské policie.
Za čtrnáct dnů příběh pokračuje. Obsílka ve schránce. Předvolání k podání vysvětlení. Na začátku dopisu je tvoje jméno, pak už tě oslovují jen "podezřelý". Měl ses dopustit přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb. Tady přestává všechna legrace.
Ten den máš v kalendáři zakroužkovaný červeně. Ráno políbíš ženu a s dětmi se před školou loučíš déle než obvykle. Zaparkuješ před Magistrátem. Za parkovné zaplatíš obvyklou pětikačku, v automatu ale někdo před tebou zapomněl desetikorunu. Ano, i na parkování se dá vydělávat. Ostatně, právě proto si byl přeci předvolán.
Třetí patro. Oprýskané dveře kanceláře č. 336. Přesně v uvedený čas je otevíráš. Za stolem sedí mladá slečna a ty se provinile představuješ. Nevěřícně si prohlížíš obsáhlou fotodokumentaci. Měšťáci udělali více fotek tvého auta než máš v albech fotek svých dětí. A že jich máš! Nevěříš, že to vytiskli najednou, náplň v inkoustové tiskárně museli měnit minimálně dvakrát.
Ptáš se, jak na tebe přišli, když auťák je na firmu. Krátké zaváhání, slečna listuje složkou. Dívali se prý do obchodního rejstříku. Aha, takže teď už víš, že až se svým autem bude mít podobný problém tvůj společník, vysvětlení půjdeš znovu podat ty. Jsi totiž před ním v abecedě.
Nezapíráš. Proč taky. Pokutu si zasloužíš. Policejní úkon není zadarmo. Museli to fotit snad půl hodiny. Dvakrát dlouho pak určitě trvalo zpracování dat. A nezapomeň na již zmíněné náplně do inkoustovky. Úřednici už obtěžuješ taky dost dlouho, kvůli vyplnění formuláře už musela chuděrka dvakrát někam odběhnout.
Bude to pálka, říkáš si. Výše pokuty tě ale překvapuje. Rozhoduješ se, že až příště zase špatně zaparkuješ, ty dvě stovky dáš raději udavači, aby nikam nevolal a ušetřil tak peníze chudnoucímu státu.
Komunismus je zlo
- Z domovaZvláště ten severokorejský a severomoravský
Sedíme u televize. Jasně, ČT2. Jasně, dokumentární pořad. Pozval jsem k obrazovce i Klárku. Už dlouho ví, že komunismus je zlo. Proto jsem chtěl, aby viděla, jak vypadá stát, kde to ještě jeho obyvatelé neví. Jak vypadá stát, kde většina obyvatel žije v iluzi, že ztraceni ve tmě nejsou oni, ale zbytek světa. A opravdu, dokument Vítejte v KLDR! ukázal mnoho.
Prázdné osmiproudé dálnice, kde je víc stopařů než aut. Večerní vylidněné město, kde do dáli rudě září jen ztopořené betonové pyje totality a propagandistické plakáty Velkého vůdce, vše ostatní se noří do tmy. Vysokoškolští studenti smějící položit cizincům jedinou otázku, a to o počasí. Vyhaslé obličeje náhodně snímaných domorodců. Na každém rohu dva vojáci.
Náš milovaný vůdče Kime, přinesl si nám tolik radosti. Drahý vůdče Kime, přinesl si nám tolik štěstí a za to všechno Tobě velký maršále Kime, mnohokrát děkujeme. Zůstáváš našim ochráncem. Tvá laskavost a dobrota nezná hranic. Sbory zpívajících dětí a všudypřítomná hudba jako z nejhorších karaoke snů. Soudružský svět, svět soudruhů. Severokorejských jako domácích a severomoravských jako účastníků obskurního zájezdu.
Co si myslet o krajanech ospravedlňujících povinné klanění se před mohylou Kim Ir-Sena větou "No tak já jsem tady nežil, nic o něm nevím, lidi tady mají Kim Ir-Sena rádi, tak proč bych se mu nepoklonil"? Co si myslet o krajanech pějících se štamgasty v korejském baru internacionálu? Co si myslet o krajanech, kteří při překročení čínských hranic připíjejí na svobodnou Čínu?
Dokument u nás doma svůj výchovný účel splnil. Klárka si ale díky dokumentu neudělala obrázek ani tak o zrůdnosti severokorejského režimu, jako spíše o zvrácenosti některých svých spoluobčanů.
Nejlepší herní konzole pro děti
- RecenzeKdyž stačí pár her
Víš, kámo, je to měsíc, co byly Vánoce. Pod stromečkem jsme našli instalatéra s knírkem, jmenuje se Mario. Mohli jsme se zbláznit radostí. Herní konzoli Nintendo Wii sice máme už přes dva roky, ale teprve teď o tom můžeme mluvit s hrdostí v hlase. Teprve teď si jí zasloužíme. Teprve teď máme konzoli v plné výbavě. Teprve teď máme doma hru Super Mario Galaxy.
Příběh není důležitý, stejně jako u ostatních her pro Wiičko. Ani nemusíš vědět, že zlý drak Bowser ve svém vesmírném korábu unesl princeznu Peach a díky hodné víle Rosalině brázdící galaxie na své kometě se můžeš s Mariem vydat sbírat hvězdičky na jednotlivé planety. Kouzlo hry spočívá v objevování. Nepočítají se sesbírané korunky, počítá se jen kolikrát ti úžasem spadne brada.
Hele, brácho, tohle v jiné hře nezažiješ. Zapomeň na klasické 2D plošinovky. Tady se i bez speciálních brýlí vše odehrává ve 3D. Na zemi, ve vzduchu, ve vodě. Dvojskoky, trojskoky, víření. To vše s naprosto intuitivním ovládáním. Týmový duch podporován. Jeden ovládá pohyb Maria, druhý sbírá hvězdný prach a třetí listuje ve slovníku (hra není česky).
Jasně, bavíme se tu o herní konzoli pro děti, ne o plejstejšnových šidítkách pro dospělé. Nintendo ve svém oboru nemá konkurenci. Vytvořilo jednotnou šablonu pro řadu svých titulů. Děti tak znají Luigiho, Yoshiho, Waria a ostatní figurky i z jiných her, stejně jako pro ně nejsou cizí divoké raketky, zlé kameny, zářící hvězdičky a další grafické motivy.
I po stovkách odjetých závodů nás třeba stále baví Mario Kart (rozplýval jsem se předloni na jaře). Ve třech hrajeme rodinné šampionáty, čas od času se děti domluví se spolužáky a společně závodí přes internet. Neptej se mě, jak to funguje, ale samotného mě to fascinuje.
Chápeš? Před večeří si sedneš do křesla, v ruce máš volant, jedeš závod a těsně před cílem díky šikovně hozené banánové šlupce předjedeš spolužáka, který tě ráno ve třídě trefil houbou. Nintendo Wii, že děti nepotřebují graficky dokonalé hry se sofistikovanými příběhy. Děti opravdu nepotřebují next-generation games.
Děti si jen chtějí hrát. Teď.
Co má Laco proti iPhonům?
- Jen takPřekvapivá restrikce
Chtěl jsem se ráno pomocí svého mobilu podívat na jedno ze starších videí jisté úžasné galerie na YouTube. Ale ouha.
Autor videa je ošklivé káčátko!
Tento článek budiž chápan jako přiznání skutečnosti, že stroje začaly vítězit nad lidmi (pravda a láska naštěstí i nadále vítězí nad lží a nenávistí).
Česko patří mezi světovou finanční elitu
- Jen takBez diskuse
Prý se na mém blogu v poslední době málo diskutuje. Je to pravda, komentuje tu jen Tomík. Ale už mě nebaví přemlouvat mého šestiletého Adámka, aby psal komentáře pod tímto nickem. Jasně, existují blogy mající pod články desítky komentářů, ale tam je jiná sorta diskutérů. Diskutérů, kteří si ani nevšimnou, že jim autor blogu hodil na talíř ten samý článek, který stejně horlivě přežvykovali přesně před rokem.
Nemám zapotřebí uměle vytvářet diskuse. Naopak. Volím záměrně témata vyvolávající než souhlasné mručení, pro které klávesnice neobsahuje znaky. Například teď se chci zmínit o hezkém článku publikovaném v úterní MF DNES u příležitosti dvacátého výročí obnovení kapitalismu v naší zemi. Dovoluji si z něj ocitovat několik důležitých pasáží.
Ačkoli byla devadesátá léta dekádou inflace mezd i cen, ze všech reformních ekonomik se Česká republika vyrovnala s tímto problémem nejlépe. Nezažili jsme proto hyperinflaci, která prakticky zrušila úspory Rusů, Ukrajinců, Poláků, Jugoslávců, Rumunů a dalších národů bývalého východního bloku.
Během desetiletí 2000-2010 byla česká koruna nejtvrdší měnou na světě – měřeno jejím posilováním vzhledem k ostatním měnám. Nejde o propagandu, ale o holý statistický fakt: ano, česká koruna je nejtvrdší měna na světě!
Sílící koruna umožnila neinflační růst příjmů a životní úrovně. Zavedení kapitalismu tedy velmi úspěšně zafungovalo přesně v tom smyslu, po jakém české obyvatelstvo toužilo: podstatné zvýšení příjmů a materiální životní úrovně se dostavilo. Měsíční plat průměrného Čechoslováka činil v době revoluce zhruba 70 dolarů. Pro srovnání: průměrný český měsíční plat koncem roku 2009 byl téměř 1 400 dolarů.
Podle nedávné analýzy společnosti CMAVision, která hodnotí, jak finanční trhy vnímají možné riziko úvěrového selhání, lepší finanční stabilitu vykazují v rámci Evropy již jen skandinávské státy (mimo Islandu), Nizozemsko, Německo, Švýcarsko a... a to je všechno! Finanční krize, která se České republice vyhnula, ji vlastně zařadila mezi světovou finanční elitu.
Moc pěkný článek. Navíc se mi hodí na nástěnku, kterou v práci ke zmíněnému výročí připravuji. A už teď vím jistě, že přesně za rok na nástěnku stejný článek znovu nedám. I kdyby vyvolal obrovskou diskusní vlnu.
Real Football 2011 HD pro iPad
- RecenzeTak reálný, jak jen fotbal může být
Dvouhodinový pondělní trénink. Kluky nešetřím. Rozcvička, pohybové hry, průpravná cvičení, herní cvičení, průpravné hry. Slalom mezi kužely, přihrávky do běhu, kličky, zasekávačky, hra jeden na jednoho, závěrečný fotbálek.
Brankář Filip vyhazuje na obránce Dana, který dlouhým pasem vybízí k sprintu Rostíka, krátká přihrávka na zcela volného Adámka, pro něhož není problém trefit odkrytou branku.
Přijíždíme z tréninku domů. Koupel, večeře a jako pohádka na dobrou noc zápas ve hře Real Football. Nádherná grafika, dotykové ovládání na velké obrazovce iPadu. Hrajeme za Českou Republiku, čeká nás finále se Španělskem.
Já ovládám pohyb hráčů, Adámek má na starost přihrávky, střely a sprinty. Již dávno jsme si v editoru přejmenovali české reprezentanty. Na zádech mají jména borců z chomutovské přípravky.
Brankář Filip vyhazuje na obránce Dana, který dlouhým pasem vybízí k sprintu Rostíka, krátká přihrávka na zcela volného Adámka, pro něhož není problém trefit odkrytou branku.
Porážíme Španělsko 1:0. Kluci z chomutovské přípravky a jejich trenér usínají už jako mistři světa.
Konec Slavoje Houslice
- Jen takOtevřený dopis předsedovi
Dobjej, Václave,
už zase nemáme peníze. Tentokját to ale není vina našeho pokladníka Ludvy, čestně. Sazka kjachuje! Jíkal Jijina, že pjej poslední měsíce nebyl ani pojádnej džekpot. Tak to je vážně kjize, už ani Hušákovy pjíbuzní nevyhjávaj. Vůbec mi to nejde na jozum. Jak může zkjachovat sázková kanceláj, ktejá vyplatí jen část vsazených kojunek? To pjeci není jako ukjást fojbes Matějkovi z hospody ne?
V novinách píšou, že pjej je na vině ta Sazka ajéna. Vzpomínáš pjedsedo, jak sem tě kdysi, když si jel na kjajskej výboj ČSTV hlasovat o její výstavbě, vajoval? Postavit halu za několik miliajd byl velkej luxus, skojo jako tvůj nápad zatjavnit napjesjok bjankoviště. Pjachy ze svazu tak už nepjijdou. Ten okjes snad ještě ňák ukopem Václave, ale bojím se o to žákovský mužstvo, cos letos založil.
Tvůj Áda
P.S. Seriál Okresní přebor byl tím nejlepším, co se za poslední roky v televizi objevilo.
Tron: Legacy 3D
- RecenzeČekání na nový Matrix pokračuje
A přitom se to nabízelo. Podobnost není čistě náhodná. Zlé programy ovládly svět vytvořený hodnými lidmi. Ale jen jeden hrdina může být vyvolený. Tron jím není, ale vyvoleným nabízí mnoho. Obrazové orgie. Zvukovou nirvánu. Není mnoho filmů propojujících obraz a zvuk takovým způsobem, že je těžké rozlišit, co je vlastně důležitější. Skutečnost, že film se stříhal dle hudby a ne naopak, ovšem napoví, zda byla dřív slepice nebo vejce.
Ohlušující obraz. Oslepující zvuk. Nechtěj mnoho, dostaneš toho víc. Prvních čtyřicet minut filmu se odehrává ve světě lidí, brýle na 3D si nasaď až pak. Kovová čistota. Chladná dokonalost. Takový je počítačový trojrozměrný svět, ve kterém strávíš zbytek filmu. Zaposlouchej se do závěrečných titulků a popřemýšlej, zda si v březnu pro sošku za nejlepší filmovou hudbu půjde Hans Zimmer nebo duo Daft Punk.
Film, o kterém se bude mluvit mnoho dalších let to není. Nečekej komorní drama s propracovaným scénářem. Je to prostě jen audiovizuální nářez. Ale kurva nářez!
RunKeeper: Skvělá aplikace pro iPhone
- RecenzeS kočárkem nyní zábavněji
Ve sněhu s kočárem jezdím rád. Ovšem ve svém. Kočár pro Matýska pohon všech čtyř kol nemá, takže jízda po zasněžených cestách příliš zábavy nenabízí. Až teď. Stahuji do iPhonu z AppStoru aplikaci RunKeeper (do konce ledna je zdarma, obvyklá cena něco kolem osmi euro). Do sluchátek soundtrack z Tron Legacy, startuji aplikaci, nastavuji volbu „Walking“ a vyrážím.
Každých pět minut se hudba ztlumí a ženský hlas oznámí čas trvání vycházky, průběžně ušlou vzdálenost a průměrný počet minut na kilometr. Místy zápasím s terénem, kočárek po zmrazkách kodrcá, ale Matyášek stále spí. Vím, že vydrží spát necelou hodinku, po půlhodině proto raději stáčím směr trasy k domovu. Těším se na oběd a také na to, jak si pohraji s naměřenými daty.
Jsem nadšen. Aplikace změří celkový čas vycházky a ušlou trasu. Dále nabídne dílčí čas každého z nachozených kilometrů a celkovou trasu zobrazí v Google Maps. To však stále není všechno. Na webu RunKeeper.com pod svým účtem najdu nejen kompletní data zobrazovaná již v telefonu (přenos na web probíhá automaticky), ale také ještě například průměrnou rychlost, graf převýšení trasy a mnoho dalších statistik.
Nádhera. Jen už teď nebude tak snadné se s kočárkem v létě zastavit na jedno točené.
