Další mé postřehy...

    Největší událost roku 2010

    - Z domova

    Když stačí jediná fotografie



    Matyášek s maminkou

    Pulnoční

    - Jen tak

    Kvalita je minulostí, budoucnost patří kvantitě



    V jednom z dnešních vánočních telefonátu jsem se dočkal lehké výtky. Že prý v poslední době píši málo na blog. To je pravda. Ale od této chvíle bude vše jinak.

    Dostal jsem totiž od Ježíška iPad, a tak odpadla jedna z překážek, proč textu zde je málo. Často jsem nenapsal nic jenom proto, že se mi nechtělo zapínat počítač. iPad se zapínat nemusí a navíc umožňuje psaní vleže. Úžasná věc.

    Blog se tedy změní. Stane se produktem postelového psaní. Literárního dna mé články dosáhnou tehdy, až si iPad začnu brát i na záchod.

    A protože jsou stále ještě Vánoce, nemohu se nepodělit o jednu z dnešních vánočních SMS, jejíž úroveň budiž metou, kam bych chtěl jednou dotáhnout svuj blog.

    Oheň v krbu tiše praská,
    v našich srdcích klid a láska.
    Z oblohy se sype sníh,
    vločky tančí v závějích.


    Jo a upadat bude nejen obsah, ale také forma. Nevím totiž, jak se na iPadu píše u s kroužkem.

    Hezké Vánoce

    - Z domova

    Přání beze slov





    Vzdálené světy spolužáků

    - Jen tak

    Zábavný online přenos z jednoho srazu



    Nejsem fanda do třídních srazů. Ještě jsem schopný pochopit setkání spolužáků z vysoké školy, neboť tito lidé strávili společné roky již jako dospělí lidé a lze předpokládat kulturní i společenskou blízkost, mnohdy fungují i vazby profesní. Ale jak chápat setkání spolužáků ze základní školy? Snad jen jako exkurzi do jiných světů. Jeden z mých oblíbených spoluTwitteristů, Matesola, v pátek na jednom takovém srazu byl. A díky Twitteru mohl během večera prostřednictvím jedenácti 140znakových zpráv průběžně podávat svědectví.
    • Večer je sraz základky a musel jsem tu společnost trochu prolustrovat na spolužácích. Bude tam mimo jiné i má první láska, nyní tramvajačka.
    • Tak tramvajačka je jediná, kdo na sraz přivedl svého partnera. Tramvajáka samozřejmě. Oba jezdí v Porsche šalině. Přijdu si tu jako chudák.
    • Už dloooooooooouho jsem se tak špatně nebavil. Je čas zatáhnout do vozovny. Zbytek třídy i s tramvajákama míří na eighties disco. Pfuuuuuu.
    • Tak jo, nakonec jsem tu zůstal se slaboproudařem, pumpařem, ženou v domácnosti a profi cvičitelkou Zumby na vsi. Trochu se i bavím!
    • Bejvalej automechanik, nyní invalidní důchodce šel doprovodit magistrátní úřednici, jakože sex. Za jak dlouho asi zavolá, jestli tu ještě jsme.
    • Dispečer dopravy v ČKD chodí ve 40ti letech 2x týdně k mamince na internet. Kouká na lechtivé stránky (např. fuckmachine) a nemaže historii.
    • Předtím chodil na internet do obvodní knihovny Zličín, ale tam už ho nevidí rádi.
    • Zvláštní, cvičitelka Zumby na vsi nemá moc hbitý jazyk ve styku s jazykem slaboproudaře, který má v sobě šedesátou Metaxu.
    • Frasa, málem jsem byl odhalen, že něco někam píšu, ale naštěstí jsem to svedl na hraní hada z nudy. Tomu rozumí a mají pochopení.
    • V půlce příhody dispečera Fuckmachina o ustřihaných šnečích očích jsem se rozhodl odejít. Tak za 5 let na viděnou, spolužáci.
    • Teď volal automechanik,který dostal od úřednice akorát pusu na tvář před barákem a tahá mě někam na country. Omlouvám se za flooding a končím.

    První superbální rok

    - Z domova

    Něco mi chybí



    Víš, kámo, je to dnes přesně rok, co mi volali. Stál na dvoře. Nebyla to láska na první pohled. Byl to sňatek z rozumu. Také proto jsme stále spolu. Společně jsme ujeli čtvrtinu stovky tisíc kilometrů. Za tu dobu jsme byli několikrát v servisu. Uvolněný stěrač, problémy s roletou v kufru, výměna nefunkčního tempomatu předcházela výměně spojky, kvůli čemuž jsem přes dva týdny jezdil s náhradním vozem. Ani to však nebyly důvody k znepokojení nad správností volby.

    Hele, brácho, to auto je opravdu úžasný. Silný a tichý motor se sametovým chodem. Pohon všech kol dělá ze zimních cest letní autostrády. Vestavěná navigace dává zapomenout na přístroje přilepené na skle. Handsfree s hlasovým vytáčením funguje bezchybně, stejně jako další prvky nadstandardní výbavy (vyhřívání čelního skla, automatické otevírání kufru, stmívání zrcátek...). To všechno spolehlivě slouží a naplňuje heslo komfort jako krédo.

    Jenže něco mi chybí. Asi co v každém manželství z rozumu. Vášeň. Kdybych si kupoval auto dnes, vybíral bych hlavně srdcem. Jezdil bych Volvo XC60.


    Píše Ladislav Bittner. Powered by Bloguje.cz Design by Czechline.