První jízda s MacBook Air
- Jen takNakousnuté a kyselé
Air je prémiovka. Ne jako ty ostatní počítací stroje nabízející se v supermarketech mezi výkupem láhví a sekanou v housce. Musel jsem se za ním jet podívat až do Prahy. Dnes jsem tam byl. iStyle Zličín. Měl jsem s sebou SD kartu s HD videem z mojí kamery. Formát MTS stříhací program iMovie vyplivl jako nekompatibilní. Čekal jsem to. Něco jsem si totiž už přečetl.
Co jsem však nastudováno neměl, bylo prostředí Mac OS. Ztrácel jsem se. Chyběla mi myš. Neznal jsem gesta touchpadu. Nevěděl jsem, kdy stačí jeden prst a kdy použít prsty tři. Nic jsem netušil o přepínání aplikací a jejich zavírání. Zažíval jsem pocity člověka sedícího prvně v životě u počítače. Čtyřicet minut testovací jízdy sice uteklo jako voda, ale nadšený jsem neodcházel.
Nejsem hoden. Doufám, že jen zatím.
Hana Hegerová: Chomutov, 23.11.2010
- RecenzeOč méně sily, o to více silnější
Divadelní sál potemněl. I venku je už tma. Zatímco venku uběhnou dvě hodiny, v sále se čas zastaví. Zatímco venku lidé sotva stačí povečeřet, my v sále prožijeme celý život. Chvíle intimních zpovědí střídají exhibice na jevišti světa.
Není lepších písní. Není lepších hudebníků. Není lepší zpěvačky. Není lepšího koncertu. Nikdo neumí zastavit čas jako Hana Hegerová. Má sice trochu jinou tvář a trochu jiný hlas, ale také má jiný kalendář a jinak jí plyne čas.
Nemohu popisovat průběh koncertu. Zmínit setlist, ocenit improvizace muzikantů. Všechno je už roky stejné, dokonalé už nelze vylepšit. Lze jen otevřít ráj nově příchozím a dát jim prostor k vyjádření jejich pocitů. Máš slovo, Klárko.
Kdo má šanci kolem sedmé hodiny sedět v divadle na koncertě Hany Hegerové? Někdo takové štěstí měl. Stačil měsíc před koncertem a ti co si šli koupit lístky, si mohli přečíst jen nápis Vyprodáno. Už chápu, proč jsme si šli koupit lístky přibližně 2 měsíce před představením.
Sedíme v divadle, světla se pomalu zhasínají a tu slyšíme hlas té slavné zpěvačky. Na úvod zazpívala písničku: Já ráda vzpomínám. Já jsem očekávala skoro všechny písničky z nového alba, ale zazpívala jen jedinou, a to píseň Rozdíl. Když jsem taťkovi říkala, že mi to její představení přišlo vtipné, taťka mi odpověděl, že to samé co říkala slyšel před pěti lety na tom samém koncertě.
Byla jsem velmi překvapená, jak taková starší pani je pořád v takové dobré formě a podává takovéhle výkony na pódiu. Pak se mi ještě hodně líbilo sólo klavíru, a když měla paní Hegerová přestávku, bylo velmi příjemné poslouchat jazzovou skladbu. Moc se mi ten koncert líbil.
Laco si plní dvacet let starej sen
- Z domovaStačilo zbavit se počítače
Víš, kámo, svůj první počítač jsem nikdy neměl. Půjčoval jsem si ho ze Svazarmu. Každej druhej tejden jsem měl doma na pár dní Sinclair ZX Spectrum s gumovou klávesnicí. Za prachy z první brigády jsem si koupil programovatelnou kalkulačku Texas Instrument.
Na střední jsem seděl u plechový stopadesátjedničky, na vysoký u plastový dvaosmšestky. Počítač jsem měl i doma, do minulýho tejdne, kdy jsem se zbavil starýho stolního počítače, u kterýho jsem za těch sedm let už zapomněl, na jaký frekvenci měl taktovanej procesor.
Hele, brácho, k čemu je doma dobrej počítač, kterej musí mít vlastní stůl? A proč vlastně vůbec mít doma počítač, když doma nepracuju? Jasně, vždyť přece jenom stačí něco, na čem se podívám na internet, napíšu text, upravím fotky, sestříhám video.
Něco, co nebude vážit víc než malej bochník chleba, ale přitom bude mít velkej displej k sežrání. Něco, co nebude hučet jak turbína ve starý elektrárně, ale přitom bude mít dost energie. Něco, co nastartuje o vteřinu později než formule Sebastiana Vettela, ale přitom to bude stejně rychlý.
Rozhodl jsem se nekoupit nový počítač.
Rozhodl jsem se pořídit Apple MacBook Air.
Jak Laco přichází o čtenáře
- Jen takKonečně
Žárlivě jsem dříve pokukoval po blogerech, kteří ve svých čtenářích vzbuzovali silné emoce. Po blogerech, kteří dokázali své čtenáře naštvat. Po blogerech, jejichž čtenáři se ve společnosti chlubili tím, že blog XY už nečtou, protože jeho autor toho svým čtenářům hodně dluží. Snažil jsem se stát takovým blogerem. Ale ani několik záměrně provokativních článků nepomohlo. Stále jen pochvalné komentáře.
Zdá se však, že se blýská na lepší časy. Přitom stačilo zůstat svůj. Psát nadšeně o věcech, které si to zaslouží. To je ono! Vždyť co může být provokativnějšího než si nestěžovat, ale chválit. Byl jsem upozorněn na článek jisté blogerky, které vadí mé oslavné články o škodovkách natolik, že mě přestala číst a ještě považuje za nutné o tom napsat (navíc mě nečte pozorně, myslí si, že mám Yetiho).
A to ještě neví, jaké další oslavné a nadšené články budou následovat. Již brzy. Ale o škodovkách už to nebude.
Ukaž mi svůj iPhone
- Jen takDvěstě jablek
Hádanky z minulého článku byly vyřešeny. Nyní už tedy všichni víme, jak rozdělit šest jablek mezi sedm trpaslíků. A když si Šmudla půjčí iPhone od Sněhurky, mohou se všichni zapojit do víkendové akce, kterou vymyslel Marek Lutonský.
My, majitelé iPhonů, se totiž rádi chlubíme. A to nejen tím, že vstáváme o hodinu později než ostatní. Není proto divu, že již několik hodin po odstartování akce do galerie obrázků hlavního displeje iPhonu přispěly více než dvě stovky z nás.
Ale ten MŮJ je stejně nejhezčí!
Hádankové ráno
- Z domovaMistr Číč by měl radost
Inspirován Adámkem, vymyslel jsem dnes ráno hádanku.
Jaký průkaz, jehož název neumíš přečíst, vůbec nepotřebuješ?
Ano, byla to lehká hádanka. Ale pobavila. Na oplátku mi vzápětí Klárka dala hádanku, jejíž správné řešení pobavilo ještě víc.
Jak spravedlivě rozdělíš šest jablek mezi sedm trpaslíků?
Šípková Růženka Superstar
- RecenzeDivadelní pohádka rocku
V mosteckém Divadle Rozmanitostí jsem si něco odseděl. Ale kašpárka s činely nad jevištěm se už dlouho nelekám. Nastal tedy čas na další level. Nedávno měl premiéru pohádkový muzikál O Šípkové Růžence. V Městském divadle v Mostě. V divadle majícím velká pohodlná křesla a velké jeviště. Tam už s pimprlovým souborem neohromíš. Nepomůže ani rozdávání 3D brýlí u vchodu jako v kině, divadlo je trojrozměrné odjakživa. Musíš tedy zaujmovat jinak.
Jasně, základ divadla bude vždycky v kvalitní látce. A to nejen pro ušití kostýmů. Pohádka O Šípkové Růžence navíc není bůhvíjaký trhák. Nikdo se v troubě neupeče, počet setnutých hlav je nula, děti se neháží do kotlů s vroucí vodou a nezaujme ani vlk konzumující ženské postavy. Jen na začátku děsivá věštba zlé sudičky a v polovině zdánlivě banální škrábnutí o trn. Nezbývá než vymyslet představení tak, aby spolu s celým královstvím neusnuli i diváci.
A tady se to podařilo. V ději dostává víc prostoru zlá sudička a vysvobození nezařídí obligátní princ, ale chudý sirotek narozený za stejného postavení hvězd jako Růženka. Po technické stránce inscenaci pomůže otáčivé jeviště podporující rychlé střihy mezi scénami, představení ozvláštní filmové projekce a potěší elektrické kytary v hudbě, za kterou by se nemusel stydět ani Andrew Lloyd Webber.
Další termíny představení:
27.11.2010, 17:00
05.12.2010, 17:00 (Mikulášské představení)
Řeknete-li při nákupu vstupenek heslo "Posílá mě Laco", dostanete jeden lístek zdarma.
Článek o hovně
- Z domovaDoslova
Markéta po obědě vozí Matyáška v kočárku. Jedním kolečkem vjede do psího hovínka. Nevšimne si toho, kočárek složí, uloží jej do kufru auta a jede pro Klárku do školy. Klárka do kufru položí školní aktovku, která se opře o umazané kolečko. Doma si Klárka všimne, že taška zapáchá.
Otření zvlhčenými ubrousky nepomáhá, brašna musí do pračky. Klárka dostává za úkol vyndat z ní všechny věci. Když se po hodině a půl praní aktovka přendavá do sušičky, všimne si Markéta sluchátek vyčuhujících z jedné kapsy. Kromě empétrojky se vypral ještě i mobil. Dočista dočista.
A pak že šlápnutí do hovna přináší štěstí.
Miluji svůj iPhone
- Z domovaA on mě má ještě raději
Neděle ráno. Ač je letní čas několik hodin minulostí, probouzím se do prosluněného rána. Můj iPhone ukazuje, narozdíl od mnoha ostatních hodin v domácnosti, správný čas. Vida, velmi příjemný uživatelský zážitek.
Pondělí ráno. Budík v telefonu se v nastavený čas neozval. Učinil tak až o hodinu později. Dočetl jsem se, že jde o chybu operačního systému přístroje, kvůli které dnes zaspalo mnoho evropských majitelů iPhonů.
Chybu? Vždyť je to hezké, jak telefon myslí na dlouhý spánek svých uživatelů. Vlastně je to jen další user experience tohoto skvělého přístroje! Já dnes bohužel o hodinu déle nespal. Děti se těšily do školy a nemohly dospat.
A to je zase jejich user experience.