Internetové pokrytectví
- Z domovaFacebook jen pro starší a pokročilé
Víš, kámo, o tom, že se zeměkoule otáčí, rozhodli kdysi právníci. A vládnou světu dodnes. To kvůli nim najdeš v návodu k mikrovlnce odstavec, že inspiraci k sušení svý kočky bys měl raději hledat v pohádce Josefa Čapka. To kvůli nim najdeš na spodní straně plastovejch kelímků varování, že se horkým kafem z automatu můžeš opařit. To kvůli nim najdeš mezi karbanátkem z mletýho masa a okurkou omyvatelnej lísteček s upozorněním, že přemíra konzumace tuků zaplaví sádlem i mozek.
Hele, brácho, když jsem před patnácti lety poprvý vstoupil na erotický stránky, kliknutí na tlačítko stvrzující věk návštěvníka nad vosumnáct jsem naštěstí už mohl považovat jen za prodloužení milostný předehry. Dnes ale přišla Klárka, jestli bych jí pomohl založit účet na Facebooku. Že prej ho už nějaký spolužačky a holky z gymnastiky maj. Proč ne, řekl jsem, seznámil ji s riziky a pomyslel si, že je dobrý mít tyhle věci pod kontrolou. Na konci registrace ale čekalo zklamání. Žadatel o účet nesmí být mladší třinácti let.
Jsem zvědavej, na kolik měsíců si Klárka ty tři roky čekání zkrátí.
Jednosměrná jízdenka do nebe
- Jen takJe prazákladem muziky jazz a blues?
Mám tu na blogu několik diskusních veličin. Čas od času se v komentářích objeví perla, kterou by byla škoda nechat zapadnout v diskusní pěně. Tentokrát si místo na titulní stránce zaslouží Tomík diskusním příspěvkem, který byl původně určený na blog kolegy GTI, kam se jej ale Tomíkovi z technických důvodů nepovedlo umístit.
Stuttgart. Někdy v létě v nedaleké minulosti. Bix. Kdysi zaplivanej jazzovej klub, kde si měl problém v oparu nikotinu dojít od vstupu k hlavnímu schodišti. Při prvním pohledu se Ti zatají dech. Věř mi, není to podívaná pro každýho. Jestli si do týhle doby něco znamenal, tady jsi míň než nic. Musíš něco vědět o muzice, o sobě a hlavně o životě. Musíš bejt životem vorvanej a tvoje znalosti rozhodně nemůžou bejt v úrovni nějakýho obecního floutka z přípravky vaší vyhlášený lidušky.
Přes srdce už musíš mít několik platinovejch záplat s rezavejma nejtama a tónech musíš vědět, že s nima jde dělat všechny perverznosti a zvrácenosti, který by si nedokázal představit ani Markýz de Sade. Jestli tohle všechno máš za sebou, tak jsi tu správně. Jestli ne, tak je celej tvůj život až sem úplně zbytečnej. Nic nepochopíš. Tvoje jediná šance je vstoupit do těhle dveří a pokusit se něco změnit.
Kolem půlnoci to tu graduje. To když ty největší zatracenci hrají v agónii čímkoli a nacokoli, co jim přijde pod ruku. Rozumněj. Není to stejný, jako když zfetovanej Hendrix mlátí šípovkou o pódium a ještě víc sjetý publikum je vděčný za každej vymodlenej pazvuk. Tady všem buší srdce do dokonalýho rytmu. Rychlost tepu se odvíjí od zvolenýho tempa a tvoje momentální chuť žít nebo nežít závisí jenom na tónině nebo síle disharmonie, kterou Ti tu zrovna servírují.
Věděl jsem to. Vždycky jsem věděl, že to místo existuje. Okamžitě bylo jasný, že se sem budu po zbytek života vracet. To už je ale nějakou dobu pryč. Od tý doby se z toho stal rituál. Dost se toho taky změnilo. Nicméně alespoň jednou do roka to musím zažít. Cokoliv tady prožiješ, je jasný, že je další tvoje záplata s nejtama. Z tý poslední se už nejde vzpamatovat. Je to jako by se Ti do rány vlil jed od Nazgůla. Nejde to zhojit ať to léčíš čím chceš.
Vybavuju si jí úplně přesně. Seděla kousek ode mě. Mezi námi byl jen nízkej stolek a pak sedačka bez opory. Ona zády ke mě. No...abych pravdu řekl, spíš zadkem ke mě. Šovinista ve mě neměl na to, aby poznal, že tohle je kontakt s Bohem. Tehdy jsem ještě netušil, že moje každonedělení prosby byly vyslyšeny. Že si nezasloužím aby ke mě přišla...když pak ale řekla první slovo, věděl jsem, že moje duše bude definitivně zatracena. Zatracena přesně tak, jak si zasloužím.
Měla nádhernou pleť. Lehce odhalené boky daly tušit o její dokonalosti. Když se zvedala a já navázal nechtěný oční kontakt, nutkavě jsem cítil výzvu abych šel za ní. Špatně. Všechno špatně!!! Zbavený smyslů jsem šel. Sestupovala pomalu ze schodů až ke stolkům dole u baru. Její božská postava před sebou nechala rozestoupit i dým. Dokonce i šum jí obtékal a nedokázal se jí zaplést do šatů. Všechno se jí klanělo. Šla sebejistě jak k oltáři. Tam se naše cesty jednou a navždy rozdělily. Já na bar....ona na pódium.
Až teď jsem začal tušit, že to bylo lákání Sirény. Bylo pro mě však příliš pozdě na to, aby mě někdo spasil. Až teď jsem pochopil, že to byl obětní oltář. Zůstala přede mnou stát. Stát před všemi svými oběťmi. Stála tam se skloněnou hlavu a její tmavé vlasy zahalily její božskou tvář tak, že nešlo vidět její krvavé rty. V ten okamžik všechno ztichlo. Teď už i ten největší ignorat věděl, co přijde. Z daleka se pomalu rozezníval její hlas.
Postupně jak přicházel a osciloval jsem cítil jak mě doslova prořezává. Každou skladbou mě rozervala na cáry a s každým posledním jejím výdechem jsem znovu vstal z mrtvých. A pak zase a zase. Pořád dokola. Bolest byla nesnesitelná ale tolik vytoužená. Ten hekťák tulamorky to všechno jen zhoršil a všechno umocnil. Po celou tu nekonečnou dobu jsem myslel na to, že jestli takhle vypadá peklo, chci už jen hřešit.
Pak už si nic nepamatuju. Probral jsem se nad ránem, někde ani nevím kde. Všechno bylo nějak jinak. Všechno uvnitř mě bolelo. Nechtěl jsem žít v tom těle, co jsem zrovna byl. Nechtěl jsem žít tím životem, kterým jsem až na tuhle zastávku přišel. Jen jsem toužil jí zase spatřit. Slyšet jí. Občas trochu pomáhá, když slyším její hlas na cestách. Ta bolest se trochu ztrácí. Její dokonalost v kontrastu s falešností tohoto světa. Všechno venku v ten okamžik vypadá zase na chvilku jinak. Lidi Tě míjí, ale vnímáš je jen jako figurky. Pak se zase vrátíš. Víš, že všechno je jen přelud. Zkurvenej svět.
Všechno, co jste tu napsali (pozn. na blogu GTI)... podepisuju se pod to. Prazákladem muziky je jazz a blues. Ten kdo jej následuje, je pastýřem na poli hudby. Ten, kdo je miluje, bude po zásluze odměněn na onom hudebním světě. Ten, kdo jej šíří, šíří pravdu. Pravdu o nás a všem co nás obklopuje.
... jo abych nezapomněl. Ten anděl. Jeho jméno je China Moses.
U2 sagen danke
- Jen takDostávají podobné e-maily fandové Led Zeppelin?
Přišel mi dnes e-mail. V němčině. Píše se v něm, že by mi skupina U2 ráda poděkovala za krásný (v originále grandioses) koncert, kterého jsem se minulý týden zúčastnil. A jako výraz díků si mohu zcela zdarma stáhnout tapetu na plochu (v originále wallpaper).
Ba co víc. Mám tu čest odkaz na stažení tapety šířit dál. Za každého, kdo si fotografii z koncertu U2 umístí na plochu, prý Bono zachrání deset malých černoušků (v originále zehn kleinen Negerknaben).
Laco ukončil kariéru
- Z domovaPo dvaceti osmi sezónach
Duben 1996. K pětadvacátým narozeninám jsem si dal dárek. Založil jsem fotbalový klub a pojmenoval jej FC Debakl. Na podzim téhož roku jsme se přihlásili do Chomutovské ligy malého fotbalu. V létě jsme hráli venku (zažil jsem ještě i zápasy na škváře), v zimě v hale.
Častěji jsme postupovali než sestupovali. Občas jsme získali pohár v některém z prázdninových turnajů, jednou jsme vyhráli cenu fair play za nejméně trestané mužstvo sezóny. Vystřídali jsme čtyři sady dresů, prokopli minimálně dvakrát tolik míčů. Navzdory původním předpokladům jsme získali kredit mužstva, které klame svým názvem.
Odehrál jsem stovky zápasů s kapitánskou páskou, vstřelil desítky gólů, přibližně stejný počet jsem si odseděl schůzí před zahájením a po ukončení sezón. Vypisoval jsem soupisky před utkáním, platil startovné, vybíral členské příspěvky. Do klubu jsem přijímal více než padesát hráčů, bezmála od stejného počtu jsem si vyslechl důvody, proč klub opouštějí.
Dnes jsem své důvody před posledním zápasem sezóny spoluhráčům sděloval já. Ještě tak před rokem jsem si tuto situaci nedokázal představit. Bál jsem se té chvíle, kdy se budu loučit, čekal jsem, že budu velmi smutný, až opustím klub, který jsem téměř před patnácti lety zakládal.
Dnes jsem však pocítil jen velkou úlevu.
U2: München, Olympiastadion - 15.09.2010
- RecenzeHudební lahůdkářství pro masy
Víš, kámo, jsou věci, který z okna svýho monitoru neuvidíš. Jsou věci, který neuvidíš ani při cestě do večerky za rohem. Jsou věci, kvůli kterým musíš překonat stovky kilometrů. Například současný největší koncertní show jsou naše stadiony malý, proto za U2 vyrážíme do Mnichova. Celý čtyři hodiny je autobahn zkrápěna deštěm. Neřešíme to. Neexistuje totiž špatný počasí, jen špatně zvolený oblečení. Vím, že olympijský stadion je zastřešenej jen z jedný poloviny a my máme místa na tu druhou. Proto jsme připraveni.
V Mnichově už neprší, ale stojíme v koloně. Chlapům z bavorský kolbenky s vrtulí ve znaku právě padla a svými třípísmennými dravci zahušťujou už tak silnej provoz ve městě, neboť ligu mistrů tu ve stejnej čas hraje kromě U2 také místní Bayern. Parkoviště u stadionu jsou již plně obsazený a policajti nemůžou než popřát hodně štěstí při hledání míst v centru Mnichova. Máme ho. Z místa, kde se nám povede zaparkovat, je to na stadion už jen zhruba hodinka ostrou chůzí.
Hele, brácho, v poslední době jsem toho obrazil dost. Pearl Jam, Metallica, Depeche Mode, Radiohead. Špičky svýho oboru. Ale jen jeden může bejt nejlepší. Obrovský originální pódium, bezchybnej zvuk, fascinující světla, desítkami let ověřený songy napsaný pro osmdesátitisícovej sbor. Přidej si k tomu německy důkladnou organizaci koncertu, stadion, kterej stále neztratil svoje kouzlo, příjemný lidi kolem sebe a pozvání k prostřenýmu stolu nemůžeš odmítnout.
Kolik je písní, který tě sejmou hned při prvních taktech? Až se bude vybírat etalon, hlasuj pro Where The Streets Have No Name. Kdyby měl Romeo Julii zpívat jedinou skladbu, vybral by si With Or Without You. A kterej jinej song tak naléhavě vypovídá o nesmyslnosti násilí než Sunday Bloody Sunday? A může bejt lepšího důkazu, že U2 stále ještě umí nahrát silnou píseň, než skvělej koncert uzavírající Moment Of Surrender z jejich poslední desky?
To je jen část z lahůdek servírovanejch na nejlepším hudebním pikniku, kterej lze navštěvovat opakovaně bez rizika přesycení. A zatímco Bono v jedný ze svejch nejsilnějších písní zpívá I Still Haven't Found What I'm Looking For, já vím, že už jsem to našel.
U2 360° Tour 2010
Inception: Divák sobě
- RecenzePrvní recenze po čtvrtém shlédnutí
Běž do kina a soustřeď se. Vnímej každý záběr, hltej každou větu. Stejně to bude marné. Napoprvé to všechno těžko pobereš. Film skončí, jeho finále ti vnukne myšlenku, že si to celé pochopil. Pokud se s tím spokojíš a budeš v programu hledat na co půjdeš příště, byly to vyhozené peníze. Film sis nezasloužil.
Ve snu tvoje mysl tvoří a vnímá zároveň. To samé se povedlo Nolanovi. Film sleduješ a zároveň si vytváříš vlastní příběh. A jeho pointa není jen jedna, je jich více. Možná tisíce, miliony, nekonečno. Film není určen divákům, kteří nechtějí být zároveň tvůrci. Inception není výtvor, je to čiré tvoření.
Zapomeň na všechno, co si do této chvíle viděl. Teprve tenhle film je Počátek.
Zásady bezpečné jízdy
- Jen takPár postřehu z návštěvy mostecké školy smyku
Čtenáři, kteří viděli mé hrdé video z kurzu bezpečné jízdy, mě zastavují na křižovatkách a žádají, abych se s nimi podělil o postřehy ze svého kurzu bezpečné jízdy. Je i v mém zájmu šířit mezi motoristickou veřejnost moudra vyřčená instruktorem v teoretické části kurzu.
KRIZOVÉ BRŽDĚNÍ
Srovnat kola do roviny, prudce sešlápnout brzdu a vyšlápnout spojku. Abyste mohli vyvinout dostatečný tlak na brzdový pedál (tlak odpovídající váze 70-90 kg – např. piloti F1 tlačí na brzdu vahou 120-140 kg), musíte správně sedět, tedy ne moc daleko od pedálů a ne moc nízko u podlahy. Sešlápnutí spojky je důležité, neboť po zhasnutí motoru přestává fungovat elektronika včetně posilovače řízení. Prý až 90 % aut má po nárazu do překážky zhasnutý motor.
ZVLÁDNUTÍ SMYKU
Můžete si nechat zamotávat hlavu různými obrázky znázorňujícími rozdíly mezi nedotáčivým a přetáčivým smykem a popisem, jak se při tom kterém z nich chovat, kdy dávat kontra a kdy přidávat plyn. Pokud ale nejste profesionální rallye jezdci, stačí si pamatovat jediné. V obou případech se vyplatí vyšlápnout spojku, dívat se směrem, kterým chcete jet a tím směrem točit volantem.
Telegraficky:
- Aquaplaning vzniká už při rychlosti kolem 90 km/h
- Při mokru je brzdná dráha dvakrát delší než na suchu, při sněhu dokonce čtyřikrát
- Volant se drží oběma rukama v jeho nejširším místě, tedy ve stavu "tři čtvrtě na tři"
- Vzdálenost těla od volantu by měla být 35-40 cm, ruce byste při držení volantu neměli propnout
- U pneumatik by mělo platit Pravidlo čtyř čtyřek: Všechny 4 pneumatiky stejné, neměly by být starší než 4 roky, výška vzorku by měla být vyšší než 4 mm, zimní pneumatiky by měly být na autě alespoň 4 měsíce v roce
- Výborná reakční doba běžného řidiče je zhruba 1 s (piloti stíhaček mají reakční čas 0,5 s), skutečnost je bohužel mnohem horší, neboť už zhruba po 5-10 minutách jízdy je pouhých 20 % myšlenek našeho mozku věnováno řízení
Nové Auto.cz přijede o pár dní později
- Ze světa (internetu)Redakce magazínu počítala čtenáře a jeden chyběl. Ten zásadní.
Ve svém nedávném článku přinášejícím první informace o revoluční proměně nejlepšího tuzemského magazínu o autech jsem se zmínil o tom, že Auto.cz by se v nové podobě mělo objevit v pátek 3. září večer.
Vše bylo připraveno ke zdárnému spuštění. Zbrusu nová grafika, nové logo, nová struktura obsahu, dokonalejší vyhledávání a konečně se pod automobilovými testy měly objevit diskuse. Jenže chyběl ten nejdůležitější. Prominentní diskutér, diskutér prominentů.
Žádný jiný tuzemský internetový magazín nemá mezi čtenáři někoho, kdo by přispěl více než 25 tisíci komentáři. Nikde jinde v diskusích není nikdo, jehož příspěvky by měly vysokou literární úroveň, byly napsány s tak úžasným smyslem pro nadsázku a obsahovaly tolik životních pravd.
Po více než měsíční absenci se GTI včera naštěstí vrátil. A ve skvělé formě. Konečně tedy revoluci mezi magazíny o autech nic nebrání. Jen hodiny nás tak dělí od komentáře, který zákonitě bude muset přijít.
BRAVO AUTO.CZ!
První školní odpověď
- Z domovaJak se neztratit
První minuty školního života. Paní učitelka vítá plnou třídu prvňáčků a hned na úvod sděluje několik organizačních věcí a snaží se do výkladu zatáhnout i malé školáčky: Děti, naše škola je veliká. Když se v některé z dlouhých chodeb ztratíte a potkáte dospělého člověka, co mu řeknete? Několikavteřinové ticho rozřízl náš Adam svojí odpovědí: Řekneme Dobrý den!
