Celosvětová premiéra filmového trháku
- RecenzeUvidíte ve vašich prohlížečích
Titul: Český Krumlov 2008
Žánr: akční rodinná komedie
Premiéra: 31.07.2008
Stopáž: 9:43 min
Kamera: Laco, Markéta
Režie, scénář, střih, produkce: Laco
Hrají: Laco, Markéta, Klárka, Adam
Hudba: Frankie Goes To Hollywood, Dave Matthews Band, Eddie Vedder, Vypsaná fixa, Banjo band Ivana Mládka, Tata Bojs, Dan Bárta
Recenze:
Talentovaný a uznávaný režisér také letos vsadil na osvědčený tým a ke spolupráci na filmu si pozval své oblíbené herce, se kterými je v kontaktu prakticky celý rok. To se pochopitelně na kvalitě filmu muselo odrazit, herci vlastně nepotřebují vést, což režisérovi dává volnou ruku při práci s kamerou, s níž se odvážně vrhá tu na bobovou dráhu, onde zase divákům nabízí strhující záběry z jízdy na tobogánu a zcela neohroženě držel v ruce kameru i při sjíždění nebezpečného jezu na Vltavě.
K silným stránkám zkušeného a kreativního režiséra patří citlivá práce s hudbou. Jen málokdo by měl tu odvahu zařadit do filmu vedle sebe píseň frontmana skupiny Pearl Jam a naivní odrhovačku Banjo bandu Ivana Mládka. Ovšem ještě odvážnějším krokem budiž objevení se režiséra před kamerou, když na některých záběrech dokonce neváhal divákům nabídnout pohled na své obnažené tělo.
Je velká škoda, že mistrovo dílo zůstane většině jeho fanoušků dostupno pouze na internetu, v technicky nižší kvalitě. Ale autor slibuje, že několik vyvolených čtenářů tohoto blogu bude poctěno projekcí v DVD kvalitě, a to navíc za osobní účasti hlavních aktérů tohoto jedinečného snímku.
Dovolená prochází žaludkem
- Z domovaHlad není nejlepší kuchař
Vyrazit s rodinou na oběd do restaurace není problém. Doma. Jenže co na dovolené? Něco se dá vytipovat předem. Například legendární Masné krámy kousek od českobudějovického náměstí. Doporučuji raději zamluvit stůl, z čísla 387 201 301 mi dokonce zavolali zpět. Volba jídla byla jasná, dát si tu něco jiného než pečenou kachnu či vepřovou pečeni by byl prohřešek proti bontonu.
Pak už jsou jen dvě možnosti. Náhodný výběr a doporučení místních. V prvém případě tu jsou opět dvě možnosti. Buďto máte štěstí a pochutnáte si nebo zalitujete, že jste si do chlebníku těch tatranek nevzali celý karton.
Štěstí jsme měli na českokrumlovském náměstí, v jehož okolí jsme jednoho dne v čase oběda dlouho hledali volný stůl. Až restaurace Maštal nám nabídla azyl podmíněný nutností objednat si denní menu. Brokolicová polévka s opečeným chlebem byla chutná, stejně jako obrovský kuřecí steak na mandlích s rýží. To vše navíc za neuvěřitelných 64 Kč.
Nejhorší oběd nás čekal hned první den na Karlštejně. Na dva kilometry dlouhé cestě podhradím jsme si vybrali jedinou restauraci, kde se na terase nesedělo na plastových židlích. Sice tedy na pohled žádná Karel IV. cenová skupina, ale snad každý stánek s langošemi má bohatší jídelní lístek. Tady byly k jídlu jen hranolky. Naproti tomu na Hluboké, v restauraci Hubert, byl trefou přímo na komoru zvěřinový guláš s knedlíkem (160 Kč).
Nejvíce se nám líbilo v českokrumlovské restauraci Papa´s. Terasa přímo u řeky, dětský koutek, pozorní číšníci, filátko z krůtího masa upravené na lávovém grilu, pomerančová omáčka a bramborové rösti s rucolovým hnízdem (229 Kč) nebo geniální italské rizoto s kozím sýrem, parmskou šunkou, smetanou a parmezánem (145 Kč).
Vzkaz pro langustu: Restauraci s preclíky jsme nenašli.
Jak se Laco neudělal
- Z domovaPro tři ze čtyř vodáků titulek není bulvární
Někdy v polovině osmdesátých let jsem na kánoii sjel Hron. Od Heľpy. 200 km. Jako zadák jsem tehdy obstál na jedničku. Vezli jsme proviant pro celý puťák a za celých čtrnáct dní se ani jednou nestalo, aby se večeřel mokrý chléb. Jako zadák jsem nezklamal ani dnes.
V půjčovně Maleček si nejdříve za 350 Kč bereme dvoumístný raft a s Klárkou projíždíme necelé dva kilometry dlouhý úsek vnitřním Krumlovem. Čekají nás dvě kritická místa. Do úzké šlajsny jezu u Mrázkova mlýna se trefujeme bez obtíží. Šlajsna jezu U Jelení lávky je zrádnější. Je široká a za terénní zlom není vidět.
Udělat se je však téměř nemožné a tak si jízdu opakujeme. Tentokrát si půjčujeme čtyřmístný raft (500 Kč) a jedeme celá rodina. Pro děti zážitek jako Hron.
Multimediální pivo
- Z domovaPivní stezka odvahy
Deset hodin. Přesně. Stojíme na prahu multimediální expozice v návštěvnickém centru Budějovického Budvaru. Paní v recepci, co nám prodávala lístky za 275 Kč včetně následné exkurze do pivovaru, upozorňuje, že vše je automatizované, a proto nemáme na nic sahat. Kromě nás je ve výpravě mladý pár a pán v obleku. Úvodní velkoplošná projekce výroby piva uvnitř měděné varné pánve děti ještě příliš nezaujme.
Hladina adrenalinu ovšem rázem stoupne v rychle klesajícím výtahu, ve kterém absolvujeme neobvyklý výlet 300 metrů hluboko pod zemský povrch. Kabina sebou občas nebezpečně trhne, za okny na bocích výtahu se rychle střídají jednotlivé zemské vrstvy, pod kterými se skrývá jedinečná, tisíce let stará voda sloužící jako surovina pro výrobu piva. Výtah zastavuje těsně nad hladinou Artéské studny, o čemž se můžeme přesvědčit průzory v podlaze.
Děti se bojí, dobře není ani Markétě. Do zbylých částí expozice vstupují s obavami. Zvláště poté, co pán v obleku nečekaně stiskne tlačítko u jedněch dveří a všichni zůstáváme uzavřeni několik dlouhých okamžiků v naprosté tmě v neznámém prostoru. Zklidnění přináší až finální 3D kino s detektivním příběhem s nadsázkou uvádějícím diváky do sporu o originalitu budějovického piva.
V Budvaru pracuje můj spolužák (vystudoval jsem Vysokou školu pivní, fakultu ležáků, obor konzumace). A právě jemu vděčím za tip na exkurzi v pivovaru v jihočeském Budweisu. Romane, díky! Až se potkáme na srazu, máš u mě pivo.
Plnou parou back
- Z domovaLaco jede lodí, tou lodí výletní
Projíždíme náměstím ve Frymburku a míříme ke kostelu, kde necháváme auto a jdeme k přívozu. Nalodění tří aut, šesti cyklistů a dvanácti opěšalých probíhá rychle. My však zůstáváme na břehu, protože naším cílem je výletní loď Vltava kotvící o pár desítek metrů dál. Zdálky plavidlo vypadá moderně, interiér mi však připomněl odborářský výlet vajíčkem na potravinářskou výstavu Ex Plzeň v devětasedmdesátým.
Usedáme ke stolu. Klárka se ptá, zda se loď nemůže potopit. Nejsem zvyklý dětem lhát, a tak po mé odpovědi chce Klárka raději vystoupit. Po nastartování burácivých motorů mám co dělat, aby nezačal plakat i Adam. Fouká vítr a vlny uprostřed lipenské přehrady přivedly zvídavé dítko k dotazu, zda nás nemůže potkat vlna tsunami. Tentokrát má pravdomluvnost přináší vlnu uklidnění do již beztak klidné, téměř ospalé atmosféry.
Loď jede totiž neustále rovně, nepočítáme-li obrátku po 45 minutách. Také okolí se prakticky nemění. Smrčiny nalevo, smrčiny napravo. Jediné vzrušení devadesátiminutového kolíbání za 610 Kč rodinného jízdného tak přináší možnost vstupu na kapitánský můstek.
Bobová dráha
- Z domovaVelmi drahá zábava, morální ponaučení v ceně
Z Českého Krumlova vyrážíme směr Lipno. Ve Frymburku na křižovatce zabočujeme vlevo a jedeme podél přehrady. Příjezd k bobové dráze není značen příliš dobře, ale navigace nezaváhá. Zastavujeme na parkovišti a logicky se nevydáváme k vodě, ale míříme do kopce, abychom po pár desítkách metrů dorazili k pokladně. Jedna jízda pro dospělého za 80 Kč, děti do 140 cm se svezou za 60 Kč.
Ceny platí i v případě, jede-li dospělý s dítětem společně na jednom vozítku. Nejdříve jedu s Klárkou. I přes mírné přibrzďování v zatáčkách netrvá projetí dráhy dlouhé 1.400 m více než dvě minuty. Další jízdu se mnou ve vozíku sedí Adam, Klárka už jede sama. V zatáčkách již prakticky nebrzdíme a těšíme se na další repete. Vlek nás vytáhne nahoru, kde v první zatáčce vidíme převrácený vozík a plačící děvčátko, ke kterému již přijíždějí jeho rodiče.
Čekáme až znovu nasednou a vydají se dolů. To trvá několik minut, během kterých se za námi vytváří dlouha fronta vozíků, které obsluha stále posílá nahoru než ji napadne zastavit vlek. Otec s poraněnou dcerou sjíždí dolů velmi rychle, zbytek vyděšené rodiny z Holandska (holčičku s obvázanou rukou později potkáváme na parkovišti) se dolů klouzá téměř krokem. Stejně "rychle" frčíme dolů i my.
Ideální možnost vysvětlit dětem, že jsou důležitější věci než zážitek z rychlé jízdy.
Laco dobyl Karlštejn
- Z domovaJak zabavit děti při prohlídce hradu
Cestou do Českého Krumlova zastavujeme na Karlštejně. Auto odstavujeme na velkém parkovišti (70 Kč na den) zhruba dva kilometry pod hradem. V půl jedenácté je obrovský prostor poloprázdný, při našem odjezdu již beznadějně přeplněný. Po více než půlhodinovém stoupání se ocitáme na hradním nádvoří, kde v jedné z pokladen platíme 320 Kč za rodinné vstupné.
Do zahájení prohlídky I. okruhu zbývá padesát minut. Vyplňujeme je prohlídkou volně přístupné Studniční věže s hlubokou (78 m) hradní studnou. Zbývá patnáct minut. Děti pozorně poslouchají můj poutavý výklad historie hradu na motivy filmu Noc na Karlštejně, který jsem nikdy neviděl celý. O skutečné pozdvižení se ale postará až motýl usednuvši Klárce na rameno.
Konečně je půl jedné a my se stáváme součástí zhruba padesátihlavé výpravy korzující historickými interiéry dvou pater Císařského paláce a spodních podlaží Mariánské věže. Snažím se dětem přetlumočit to nejzajímavější z historicky korektního výkladu průvodkyně. Minimální počet zívnutí budiž důkazem, že se mi úspěšně daří udržet pozornost dětí i po padesáti minutách putování čtrnáctým stoletím.
Do konce prohlídky zbývají poslední dvě místnosti. Nastává problém. Průvodkyně nemůže odemknout dveře. Shodou okolností stojím poblíž a nabízím pomoc. Zkouším najít vhodnou polohu v zámku pro asi sedmnácticentrimetrový masivní klíč. Marně. Vracím klíč a nikdo další nechce zkoušet štěstí. Průvodkyně je zoufalá a vytáčí číslo svého kolegy. Žádám o další pokus. Zasouvám klíč hluboko do díry a dveře se otvírají. Za mnou se ozývá potlesk.
Při loučení mi průvodkyně děkuje za dobytí hradu a děti si budou navždy pamatovat, že tatínek dokázal to, co se na Karlštejně nepovedlo Husitům ani Švédům.
IT Crowd v eBance
- Ze světa (internetu)Chci pracovat na helpdesku!
Já vím. Ona už to není eBanka, ale ta, ehm, Raifeissenbank. Nebo Raiffeisenbank? Prostě Rajfajsenbank. Nechci tu smutnit za značkou, která pro mě byla jedním ze symbolů technologického pokroku a po níž tu po sedmém červenci letošního roku zbylo už jen eKonto. Ale pobavil mě dnes helpdesk "Rajfky". Musel jsem tam zavolat, protože jsem se chtěl po několika týdnech přihlásit ke svému účtu a nešlo mi to. Na autentizační kód, který měl dorazit na mobil, jsem totiž čekal marně.
K vyřešení problému slečně na helpdesku stačila jedna jediná věta: A zkusil jste ten telefon vypnout a zapnout?
Český Krumlov - tipy na výlety
- Z domovaUmíte někdo vyhledávat na internetu?
Jsem učitelský typ. Podobně jako Zdeněk Svěrák dětem rád ukazuji jak zní klekání, jak se dojí kráva nebo jak si mravenci v lese staví mraveniště. Proto se moc těším na poznávací dovolenou po Čechách, na kterou tuto sobotu vyrážíme. Bydlet budeme v hezkém penzionu v Českém Krumlově, odkud budeme vyrážet do dalekého a širokého okolí.
Díval jsem se zběžně na internet a našel pár tipů na výlety. Exkurze do pivovaru (děti by měly vědět, co na pivu tatínek miluje), Muzeum útrpného práva (děti by měly vědět, že dobré slovo nemusí být jediným způsobem výchovy) nebo cesta důlním vláčkem do grafitového dolu (děti by měly vědět, že na chleba se nevydělává lehce).
Pokud máte chuť, zkuste prosím najít na webu další tipy, případně se podělte o vlastní zážitky z cest po jižních Čechách.
W.I.T.C.H. a velikost prsou
- Z domovaNa co si hrají žákyně druhé třídy
"Tatínku, jsem Will, mám srdce Kondrakaru, kterým otevírám Portál do Meridianu, kde spolu s Irmou, Taranee, Cornélií a Heilin bojujeme proti Fobosovi a Sedrikovi a chráníme královnu Elion," řekla mi jednoho dne Klárka a já se raději začal více zajímat o seriál W.I.T.C.H., jehož motivy na tričkách, baťohu, školní brašně, penálu nebo skicáku provázejí dceru téměř na každém kroku.
Pár dílů animovaných příběhů jsem ze studijních důvodů shlédl, ale nijak mě nezaujaly. Pro žánr fantasy jsem nikdy slabost neměl. Snímky Nekonečný příběh, Harry Potter nebo Pán prstenů mě minuly. Klárku vše výše uvedené maximálně baví, a tak jsem ani neprotestoval proti nákupu časopisů W.I.T.C.H. s komiksem seriálu.
Nedávno jsem však zalistoval časopisem W.I.T.C.H. Style a byl překvapen obsahem článku rozdělujícího velikost poprsí do čtyř kategorií: Žehlící prkno, Golfové míčky, Tenisové míčky a Fotbalové míče. V jiném čísle bylo zase malým holčičkám odhaleno tajemství hedvábně hladkých nohou.
O tomhle se v Ohníčku nikdy nepsalo.
Chci radar!
- Ze světa (internetu)Za vlastní názor vděčím diskusím na webu Novinky.cz
Nečtu noviny. Neposlouchám rádio. Nedívám se na televizi. Nebrouzdám po internetu. Nesleduji současné společenské dění. Dnes jsem si ale po dlouhé době v autě pustil Radiožurnál. Mluvili tam o podpisu jakési smlouvy o jakémsi radaru. Neměl jsem názor. Ale hned jsem věděl, kam si zajít pro rozhodnutí, zda jsem pro nebo proti radaru.
Stačí negovat názor většiny diskutujících na Novinky.cz.
Internet Info přináší radost do života
- Ze světa (internetu)Elitní blogeři děkují
Společnost Internet Info spustila zábavní server Bomba.cz. Web shromažďuje ta nejlepší krátká videa. V rámci propagace nové služby byl vybraným elitním blogerům zaslán výbušný balíček. Zábavní pyrotechnika. Petardy.
Vtipný nápad. Koresponduje s názvem i obsahem stránek. Pixy však zásilku hystericky odsoudil, web následně popravil s povýšeností nadutého intelektuála Arthur Dent. Já jsem třaskavým dárkem dnes udělal radost kamarádovi, nové stránky dle mého názoru zase udělají radost tisícům uživatelů.
Dnešní společnost je totiž kulturní. Klipově kulturní. Vítězí zábava. Rychlá a povrchní. A Bomba.cz nabízí přesně to. Bláhový budiž ten, kdo se chod světa snaží změnit.
Více na TN.cz.
OST: Cars
- RecenzeHudba tvýho života
Víš, kámo, Auta od Pixaru jsou nejkrásnějším animovaným filmem všech dob. Viděl jsem ten film častěji, než Schumi závodní dráhu z pole position. A vždycky se při pohledu na Auta o sobě dozvím něco nového. Jsem jedním z nich, Blesk McQueen je můj brácha a Sally je moje teta. Žiju v jejich světě a kromě burácení motorů mi jako rajská hudba zní také soundtrack Cars.
Život je závod. Tak na to hned v úvodu šlápni, vypalovačka Real Gone od Sheryl Crow pomůže udržet tempo. Ale jezdi fér, naslouchej písni Behind the Clouds od Brada Paisleyho a mysli na to, že jednou už tvá světla nebudou svítit tak ostře jako dnes, dobré časy nemusí trvat věčně a slunce se schová za mraky.
Znáš ten zvláštní pocit, kdy sedíš pevně připoután v autě, k nejbližšímu sjezdu z dálnice je to víc než tisíc mil, ale ty si přesto připadáš jako nejsvobodnější tvor na světě? Tak přesně tenhle pocit v tobě vyvolá také píseň Life is the Higway od countryových Rascal Flatts.
Naproti tomu píseň Our Town od písničkáře Jamese Taylora evokuje dobu, kdy se jezdilo jinak. Tenkrát silnice ještě neprotínala krajinu jako dálnice. Ale splývala s ní, klikatila se, stoupala. Auta se po ní nehnala rychle k cíli, ale aby si užila cestu.
Hele, brácho, soundtrack z Aut bys nikdy neměl vyndavat z přehrávače svýho auta. Když totiž ztratíš směr a sjedeš z cesty, pusť si skladbu Find Yourself. Bude to ideální hudební doprovod k závěrečným titulkům filmu tvýho života.
Nenápadná síla blogů
- Ze světa (internetu)Při výběru zboží zapomeňte na internetové katalogy
Před časem jsme si domů pořídili harddiskový rekordér SONY RDR-HXD 870. Se svými čtenáři jsem se následně podělil o své nadšení z koupě zmíněného přístroje. A ejhle. Nedávno se GTI, pravidelný návštěvník mého blogu, přiznal, že si na základě mého článku koupil navlas stejný nahrávač.
Když jsem se předminulý týden rozhodl, že si do práce pořídím nové reproduktory k počítači, vzpomněl jsem si na půl roku starý článek na blogu Eduarda Hlavy, ve kterém kolega bloger líčil radost z nákupu Creative I-Trigue L3800. Děkuji Edovi za inspiraci a sdílím s ním jeho radost. Reproduktory hrají opravdu úžasně.
Nyní řešíme nákup nových kancelářských židlí. Volba padla na model Therapia Maxi 9922. Ptáte se proč? Protože na stejné židli spokojeně sedí bloger s největším egem v republice!