Billboard jako kontextová reklama
- Ze světa (internetu)Hranice mezi reálným a virtuálním světem se stírají
Kontextová reklama se zobrazuje v závislosti na obsahu stránky. A může s ní být i sranda. Nejčastěji se objevuje na webu, ale není problém na kontextovou reklamu narazit i mimo internet. Tak třeba v Chomutově před časem vyhořel dům pod bývalým pivovarem. Poblíž spáleniště a zbořeniště se objevila kontextová reklama na hasičskou techniku a bourací práce.
Pěkné, ale navrhuji jít ještě dál. Co takhle u plotu postavit stolek a na něj položit sešit a tužku. Vzniklo by tak diskusní fórum. Kolemjdoucí by pak do sešitu psali své komentáře k události. Městská policie by čas od času zápisky zkontrolovala a v případě nepřístojných komentářů by sešit zabavila, čímž by fórum jednoduše uzavřela.
Jak vidno, reálný svět nabízí stejné možnosti jako internet. A možná dokonce ještě o kousek větší.
Pane prezidente, děkuji
- Jen takZa podporu mého prezidentského kandidáta
Jediný PAN PREZIDENT, kterého jsem kdy měl, poskytl rozhovor časopisu Týden. A mimo jiné řekl:
V první polovině devadesátých let existovaly dva základní směry. První koncepce spočívala ve vytvoření důkladného právního prostředí a v něm by teprve proběhly všechny významné přesuny majetku, které se musely udělat. Tato koncepce, dnes už pozapomenutá, byla tehdy obecně známá, ale neprosadila se politicky a dnes vidíme, že to byla chyba.
Zvítězila ideologie rychlé privatizace, zákon sem, zákon tam, což vedlo k ohromnému zcyničtění prostředí, v němž se pravdoláskaři museli jevit jako úplní pitomci a bláhovci. Mluvím o tom proto, že profesor Švejnar, který byl tehdy velkým zastáncem první cesty, varoval před transformací bez pravidel a měl už tehdy promyšlenou koncepci s právním zajištěním.
Dnes je tu po letech jako prezidentský kandidát a neskrývám, že bych takovou změnu považoval za velmi dobrou.
O ČEZu jenom dobře
- Ze světa (internetu)Seznamte se se svým elektroměrem
Oběd domluvený přes blog klapl, a tak jsme dnes v jisté restauraci na chomutovském náměstí mohli s Tomíkem mimo jiné řešit nezávislost názorů na mém blogu. Že prý v dnešní společnosti na rozdíl od minulosti neplatí politická, ale ekonomická autocenzura. Pchá! Kdybych chtěl, klidně napíšu pojednání o tom, jak hrubě se mi nelíbí srovnávací reklama ČEZu. Ale nechce se mi. To raději napíšu o tom, že společnost Symbio nedávno představila nový microsite společnosti ČEZ Prodej, s.r.o.
Klíčem řešení elektronického průvodce elektroměry se stala vizualizace. Každý elektroměr je včetně svého displeje vyobrazen přesně tak, jak jej mohou zákazníci vidět u sebe doma. Pohybem myši lze zobrazit informace o zvoleném elektroměru. Důležitým prvkem jsou také animované FAQ, které byly vybrány na základě nejčastějších dotazů klientů na adresu zákaznického centra společnosti ČEZ.
A je to. Žádná politická nebo ekonomická cenzura na mém blogu neexistuje. Důkazem budiž tento článek. Každý by měl totiž znát nejen svého poslance, ale i svůj elektroměr.
Jak jsem vybíral svůj nový mobil
- Ze světa (internetu)A vítězem se stává...
Brzy to budou již tři roky, co jsem si vybral dnes už svůj předposlední mobil. Dodnes své tehdejší volby nelituji. Přístroj odvedl dobrou práci, kromě telefonování mi občas sloužil jako modem pro mé letité PDA. Po necelých dvou letech Nokii začal docházet dech, a tak jsem se začal poohlížet po nástupci.
Počátkem loňského roku mě nadchlo zařízení Asus P525 kombinující vlastnosti PDA a telefonu do jednoho přístroje. Líbila se mi kombinace dotykového displeje a alfanumerické klávesnice. Jenže výrobce se k aparátu zachoval macešsky z pohledu datových přenosů, což by znamenalo krok zpět oproti stávající Nokii. Ani v porovnání s mým iPAQem by nedošlo ke kvalitativnímu posunu, protože Asus nabízí pouhých 64 MB RAM.
Loni na jaře jsem opustil představu jednoho přístroje nahrazujícího mobil a PDA a nechal se opájet myšlenkou na avizovanou novinku od společnosti HTC v podobě smartphonu HTC S710 Vox. Líbila se mi především vysouvací hardwarová QWERTY klávesnice slibující výrazný posun v práci s telefonem. Recenze však novince vytýkaly pomalý procesor, a tak jsem čekal na podzimní příchod vylepšené verze s označením HTC S730 Wings.
S koncem roku se blížilo velké finále. Pečlivě jsem zvážil, co si od nového přístroje slibuji. Zjistil jsem, že nechci dělat kompromisy a rozhodl se pro nákup jediného možného přístroje.
To be continued
Proč by se blogeři neměli brát vážně
- Ze světa (internetu)A opět jeden názor z klubu nadutých elitních blogerů
Petr Stohwaser z Hradce Králové si píše blog. A moc ho mrzí, že má málo čtenářů. Ale naštěstí si to hned sám zdůvodnil. Je totiž mladý, loni v září oslavil teprve pětadvacátiny.
Petr napsal: Česká blogerská scéna je rozdělena na dva tábory; a to podle věku. Pokud tedy počítám ty známější pisálky. První skupinou jsou starší blogeři s věkem většinou převyšujícím 30 jar. Utvořili si mezi sebou jakousi uzavřenou společnost, do které jen tak nikoho nepustí. Většinou toho dost ovládají, jsou si toho vědomi a jsou na sebe pyšní. Svoje výsostné postavení podporují vzájemným poplácáváním.
Občas se mezi sebou pohádají. Takovýto souboj titánů je totiž mimořádně atraktivní a oni tak získávají na popularitě. Všichni ostatní blogeři chtějí být jako oni, proto jim pochlebují hlavně v komentářích a v noci sní o tom, jaké by to bylo jimi být. Přestože tito lidé často mažou komentáře, o to více se jim komentující snaží zavděčit a dokázat, že právě oni mají na to, aby mohli komentovat jejich odborné a úžasné články.
Byl jsem Petrem v jeho článku zahrnut do úzké skupinky elitních blogerů, a proto mu v rámci vzájemného poplácávání zvýším výše uvedeným odkazem návštěvnost, ale především mu prozradím jednu zásadní informaci: Pochybuji, že by si DGX, Pixy, Arthur Dent, Plaváček nebo Yuhů začali psát blog proto, aby se stali členy jakési uzavřené společnosti, do které jen tak nikoho nepustí.
Za sebe mohu napsat, že dva základní pilíře existence blogu jsou tyto:
- pobavit sebe
- pobavit čtenáře
A ještě jedna věc: Pravidelní návštěvníci blogu jsou odrazem osobnosti autora, a protože v mém případě jde také o masturbaci ega, mohu s uspokojením prohlásit, že mám inteligentní, vnímavé a vtipné čtenáře. Navíc doufám, že jim nechybí ani smysl pro nadsázku.
Pochlebující komentáře poplácávající autora blogu po ramenou budou mazány!
Restaurace Don Diego Chomutov
- RecenzeKuchyně o velikosti mexického dolaru
Minulý týden jsem se dozvěděl, že se v pátek po jisté době znovu otevírá chomutovská mexická restaurace Don Diego. Dostal jsem dokonce i mobil na nového provozního, a tak jsem se zeptal, zda bude zachována mexická kuchyně. Prý ano a navíc přibudou i jídla z kuchyně evropské. Máme se ale připravit na to, že kuchyně jako místnost je nová a v pátek večer se v ní bude vařit poprvé. Ocenil jsem jeho varování a stůl zamluvil.
Hned při objednávce jsem provoznímu a číšníkovi v jedné osobě varování vrátil. Zmínil jsem se o tom, že občas na svém blogu uveřejňuji hodnocení restaurací a zeptal jsem se, zda si v této souvislosti mohu vyfotografovat jídlo. Dostal jsem svolení. Bohužel ale ještě ani hodinu po objednávce jsem neměl co fotit.
Alespoň byl čas se pana provozního zeptat, čím jiným než rychlostí (kuchyň je prý malá, sotva tři na tři metry a kuchař tak nestačí najednou uspokojovat větší množství objednávek) chtějí konkurovat jiné chomutovské mexické restauraci, ve které byla minule obsluha jediným slabým článkem. "Ničím, my k mexické kuchyni nemáme žádný vztah, nechali jsme jí tu jenom proto, že lidé jsou na ní v této hospodě zvyklí," dostalo se nám překvapivé odpovědi.
Možná i proto jsme všichni u stolu jako jeden muž svorně zůstali u česnečky a guláše s chlebem.
Google, milé děti, to je vyhledávač
- Ze světa (internetu)Internet, paní ředitelko, to není rááádio
Už jsem myslel, že se ke změnám na Radiožurnálu vracet nebudu. Přeladil jsem. Ale naštěstí máme internet, díky kterému se nejeden plátce koncesionářských poplatků dostane k informacím o člověku, který za jeho peníze šéfuje nejvýznamnější tuzemské rozhlasové stanici. Nedávné vystoupení Barbory Tachecí v Dobrém ránu je dostatečně známé. Novým hitem budiž ještě neuvěřitelnější vystoupení v sobotním pořadu ČRo1, kde paní ředitelka odpovídala na dotazy posluchačů. Za pozornost stojí především opravdová pecka v závěru (doporučuji si poslechnout audiozáznam, takovou dikci snad nemají ani učitelky v mateřských školách).
Barbora Tachecí: Já jsem se na tu petici podívala ... je tam seriál já nevím kolika tisíc podpisů lidí ... nějaká skupina volá po přehodnocení změn v rádiu veřejné služby. A podívám se na ta jména, která tam jsou podepsaná, protože mě zajímá co to je za lidi, kteří by chtěli přehodnotit ty změny. A teď si představte, že tam najdu nějaké jméno, vedle kterého je uvedeno ’tiskový mluvčí’. A tak koukám na to jméno, které bohužel neznám a na Googlu, to je vyhledávač, si vyťukám to jméno a na tom Googlu mi vyjede, že jde o tiskového mluvčího Ministerstva dopravy.
A teď přemýšlím dál a říkám si, je-li to opravdu tento člověk, který se podepsal pod ono prohlášení, které volá po přehodnocení změn učiněných v rádiu veřejné služby a je to mluvčí Ministerstva dopravy, tak přemýšlím, jestli mluví za celé Ministerstvo dopravy a za ministra. To je takový logický úsudek. A říkám si, do háje, jestli ten tiskový mluvčí mluví za ministra, dopravy, a volá jménem ministra dopravy po přehodnocení změn učiněných na Radiožurnálu, tedy na rádiu veřejné služby, tak to máme ministra, který chce řídit média veřejné služby?
Rozumíte, já to zjednodušuji, to je jenom jak uvažuji. A říkám si, tak to by bylo neštěstí, kdybychom se ocitli v situaci, že jeden ministr jedné vlády ústy svého mluvčího volá po přehodnocení změn v rádiu veřejné služby, tak bych možná uvažovala o emigraci, ale věřím, že to tak není, to by se přeci nemohlo stát.
Paní Tachecí, vzpomeňte si prosím na rok 1989. Tehdy mluvil k veřejnosti jistý politik, který se stejně jako ostatní soudruzi musel odporoučet na smetiště dějin poté, co na něj dav začal skandovat Nejsme malé děti!
Magazín Lupa.cz jde ke dnu
- Ze světa (internetu)Už je na tom hůř než můj blog
Napsal jsem pro Lupu více než třicet článků. V roce 2002, jen pár dní po mých jednatřicátých narozeninách, jsem si dal dárek v podobě toho prvního s příznačným názvem Headlines: Na titulní straně. Mým nejčtenějším (a myslím, že i nejlepším) textem se stal článek Česko našlo PornoStar. Před několika dny uplynuly přesně dva roky od chvíle, kdy byl zveřejněn ten poslední.
Nemohl jsem tušit, že mým odchodem ztratí prestižní magazín tolik ze svého lesku. Na konci minulého týdne totiž vyhledávač Google zaktualizoval hodnocení webových stránek, tzv. Google PageRank a Lupa byla oceněna pouhou čtyřkou. Poprvé ve své historii tak klesla pod úroveň mého blogu, který si i nadále udržel velmi pěknou pětku.
Odkazuji tedy na Tebe Lupo poosmé, aby si přestala být zatracovaná. Odkazuji na Tebe Lupo podeváté, aby si se stala oblíbenou. Odkazuji na Tebe Lupo podesáté, aby se Ti vrátila Tvá bývalá prestiž.
A to nejen u Googlu.
Petice je výplodem netolerantních hysteriků
- Jen takMým provokatérům!
A máme to tu po týdnu znovu. Minulé úterý mě k další úvaze nad novou podobou ČRo 1 vyprovokoval Jan Pokorný, tentokrát musím reagovat na mnohem těžší kalibr. On totiž můj kamarád Tomík, který byl jinak vždycky chytrej kluk, si myslí, že ty petice jsou výplody netolerantních hysteriků, který neumí přijmout názor někoho jiného... A co je horší (pro ně), nechtějí se smířit se světem, ve kterém společně žijeme.
Pane jo. Musím přiznat, že podobný blábol jsem v komentářích na svém blogu už dlouho nečetl, a proto si má reakce zaslouží samostatný článek. Pokusím se o tolerantní příspěvek, ve kterém nebudu zaměňovat fakta a názory. Ale především bych se Tomíku rád vyvaroval hysterie, a proto si s dovolením pomohu citacemi Tvé oblíbenkyně Barbory Tachecí z jejího slavného vystoupení.
Pane Bože… (spráskne ruce, zvrátí se v židli, oči v sloup)
Jak jsem se již zmínil dříve, sice jsem nechtěl, ale přesto jsem přeladil (měl jsem kam). Nevím, zda to byla zbabělost nebo spíše pud sebezáchovy. Současné vysílání prvního programu veřejnoprávního rozhlasu mi totiž fyzicky nedělalo dobře. Ale se zájmem sleduji veškeré dění kolem protestu. Tolik fakta.
…já jsem ještě neskončil! Já jsem ještě neskončil!
Činnosti autorů petice si velice vážím, protože bojují i za mě. Nedělám si iluze, že se mi díky jejich aktivitám vrátí Radiožurnál v loňské podobě, ale jsem si jist, že až za pár týdnů přeladím zpět, tak zásluhou lidí, kteří se nechtějí smířit se světem, ve kterém společně žijeme, neuslyším na svém rádiu tolik ohavností jako počátkem roku. Toť můj názor.
A Tomíku, přeju lepší komentáře do budoucna.
Katastrální mapy včetně čísel parcel
- Ze světa (internetu)Revoluční služba v režii telekomunikačního operátora
Loni na podzim běžela v televizi dle mého názoru nevkusná reklama s vysokým hubeným (11) a malým tlustým (88) chlapíkem, která propagovala asistenční telefonní službu operátora Telefónica O2. Koncem roku se pak na internetu objevil vyhledávač 1188.cz, který jsem považoval za zbytečný, neboť šlo prakticky jen o nový skin vyhledávače Jyxo.cz.
Ale teď jsem radikálně změnil názor. Může za to výrazné rozšíření funkcionality vyhledávače o před pár dny spuštěnou betaverzi map. Nezajímají mě základní nebo turistické mapy. Stejně tak si pro letecké snímky (fotomapa) zajdu raději na Mapy.cz. Ale nadšen jsem ze snímků katastrálních. Potřebuji totiž pro svojí práci nahlížet do tohoto typu map poměrně často a dosud to šlo na internetu velmi komplikovaně.
Jen mi vrtá hlavou, proč se katastrální mapy (navíc poměrně aktuální) v takto přehledné podobě objevily na webu telekomunikačního operátora a ne na stránkách jejich vlastníka.
Tuhle Nokii plostě musím mít!!!
- Ze světa (internetu)Upee supa internetová diskuse
Smysl uživatelských recenzí v e-shopech už jsme rozebírali. Nyní si pošpitáme o užitečnosti diskusí pod jednotlivými produkty. Tak třeba na Mall.cz chtějí udržet vysokou úroveň diskusních příspěvků (proto se musíte před vložením komentáře zaregistrovat), což se jim opravdu daří, neboť tam není nesmyslných a hloupých komentářů.
Máte-li totiž doma nějakou podobně ďábelskou Didlinku toužící po mobilu, výše uvedený komentář je pro vás velmi cenný, neboť máte tutový tip na dárek. Ale pozor! Radost je předčasná. O několik komentářů níže vám bohužel nákup telefonu rozmluví samotný prodavač.
Diskuse na stránkách internetových obchodů tak skutečně mají smysl. Díky jejich existenci si užijete spoustu legrace a navrch ještě ušetříte.
Sháním ochotného grafika s Corel Draw
- Ze světa (internetu)Zn.: Potřebuji pouhých pět minut jeho času
Mám vytvořené logo v souboru s příponou .cdr (Corel Draw). Tímto programem nedisponuji, a proto sháním ochotného čtenáře blogu, který má kromě výše uvedeného softwaru ještě chuť provést drobnou změnu loga spočívající v nahrazení textu PROJEKČNÍ KANCELÁŘ textem Projekční kancelář, s.r.o. a odladění barev (modrá a červená) dle obrázku umístěného níže. Dále prosím o následný export upraveného loga do souboru s příponou .bmp. Soubor zašlu na vyžádání.
Za odměnu kromě veřejného poděkování nabízím také uvedení odkazu na stránky ochotného grafika.
AKTUALIZACE (10.01. 19:45):
Jako první vytvořil logo přesně podle mých představ specialista na vektorování log Tomáš Musiol (aka kozleek). Patří mu tak NEJVĚTŠÍ DÍK. Děkuji i ostatním ochotným grafikům nabízejících své služby v e-mailu či v komentářích.
Žurnalizující Radiobulvár
- Jen takPane Pokorný, snad jsem Vás jen špatně pochopil
Opravdu jsem o novém Radiožurnálu nechtěl psát. Už to není mé rádio. Nelze mít důvěru ve zpravodajskou stanici, která jako hlavní zprávu dne ohlásí, že v Domažlicích došlo k tragédii, protože tam z hořícího domu vypadlo dítě, aby mi o pár minut později naservírovala informaci, že hejtman Středočeského kraje Petr Bendl je potřetí ženatý.
Ale k další reakci týkající se nové podoby ČRo 1 mě nepřímo vyprovokoval moderátor ranního Radiožurnálu Jan Pokorný, když mě v komentáři upozornil na článek Radka Dreslera na webu RadioTV.cz. Prý, že pokud je v diskusi na tomto blogu ještě trocha racionality, máme se na text zkusit mrknout.
Pane Pokorný, před několika dny jsem v naší e-mailové komunikaci vyjádřil naději, že Vaše setrvání ve vysílání je pro mě nadějí, že snad s Radiožurnálem nebude tak zle. Pokud se ovšem s textem výše uvedeného (a níže citovaného) článku ztotožňujete, hluboce jsem se mýlil.
A přestože část (tipuji do pěti procent) posluchačů na nový Radiožurnál zanevře, do budoucna vznikne produkt na mediálním poli mnohem konkurenceschopnější nyní dominantním komerčním celoplošným stanicím.
To je pro Radiožurnál opravdu hlavním kritériem poslechovost? Proč by měl veřejnoprávní rozhlas konkurovat soukromým stanicím a kopírovat jejich styl? Pokud tomu tak je, nerozumím povinnosti platit koncesionářské poplatky.
Nová hudební náplň má bezesporu blíže k moderní evropské stanici, byť je možná celkové šíře playlistu užší a rotace častější. Ale co na tom? Každý zkušený broadcaster ví, že doba rotace by se měla odvíjet od průměrné doby poslechu, takže pokud stejná píseň zazní v rádiu třikrát denně, není na tom nic špatného.
Kvalita informací a doprovodné hudby by měla být v rovnováze. Hodlá-li Radiožurnál nabízet povrchní zpravodajství, pak rozumím tomu, že třikrát denně uslyším hit od Abby. Souhlasím, že by bylo troufalé chtít po hudební dramaturgii ČRo 1 prezentaci alternativní hudby, ale i v popu a rocku lze najít spoustu poslouchatelných a především neoposlouchaných skladeb.
Kritici se dále zaměřují na přílišnou agresivitu, menší serioznost a dokonce žoviálnost některých moderátorů. Ano, proti suchému tónu pětiminutového přednesu, jak ho posluchači znali z frekvencí Radiožurnálu je to jistě změna. Ale je to taky důvod, pro který řada posluchačů přeladila „uspávající“ vysílání na Frekvenci 1 nebo Impuls, kde se dověděli prakticky to samé, ale srozumitelněji a rychleji.
Pokud hlasy Vladimíra Kroce, Jakuba Železného nebo Jany Klusákové pana Dreslera uspávaly, měl to štěstí, že si mohl přeladit na některou z mnoha komerčních stanic s "happy" moderátory. My ostatní však bohužel už přeladit nemáme kam.
Nechceme přeladit! Nemáme kam.
- Ze světa (internetu)Začal BOJ O ROZHLAS
Těsně před koncem loňského roku jsem napsal článek o chystaných změnách na Radiožurnálu. V komentářích GTI mimo jiné poznamenal, že tam, kde vetší projekt řídí žena, je to vždycky podezřelé. Nemýlil se. Nová podoba ČRo 1, která je dílem Barbory Tachecí, je příšerná a ne náhodou se nabízí srovnání s podobně šílenou podobou České televize na sklonku roku 2000 (tzv. Bobovize), za níž stála další nebezpečně ambiciózní žena Jana Bobošíková.
Protestní akce proti nové podobě Radiožurnálu asi těžko dosáhnou rozměrů protestů v době televizní krize před sedmi lety, ale prosím všechny, kterým není lhostejný osud posledního rozhlasu mezi rádii, aby sledovali obsah právě spuštěného webu Nechceme přeladit. Jde o stránky sumarizující odkazy na články kritizující novou podobu veřejnoprávního rozhlasu, k dispozici je diskusní fórum a především elektronická verze petice.
A ještě mám jeden důvod, proč vás žádám o podporu petice. Čistě osobní. Kdykoli totiž bude její název zmíněn v médiích, dostanu část svých koncesionářských poplatků zpět v podobě tantiém. Jsem totiž autorem názvu celé protestní akce. Včetně toho dodatku.
Jak nepodcenit název webu
- Ze světa (internetu)Nové stránky pro sociálně slabší spoluobčany
Vždycky mě potěší, když za peníze daňových poplatníků vzniknou užitečné weby. Tak třeba nedávno spuštěný web projektu UNIV, jehož stránky by měly sloužit zejména nevyučeným s dlouholetou praxí, kteří mohou na základě zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání dosáhnout částečně odbornosti, aniž by museli absolvovat celý učební obor. Co na tom, že pochopit obsah webu (o názvu nemluvě) může činit problémy i lidem s akademickým titulem.
To mnohem srozumitelnější obsah i název nabízí před pár dny spuštěný web Brownfieldy.cz. Agentura CzechInvest na něm nabízí seznam opuštěných průmyslových areálů obsahující podrobné údaje i s fotodokumentací o vybraných lokalitách (tzv. Brownfields). Opravdu báječná pomůcka pro všechny hledače pokladů, kterým nečiní problém cokoli rozebrat a odvézt do sběrných surovin.
Web Brownfieldy.cz má navíc snadno zapamatovatelnou adresu. Zvláště pro hlavní cílovou skupinu jeho návštěvníků, tzv. Hnědočechy.
Plochá řetězovka
- Ze světa (internetu)Nalákat čtenáře na moje pozadí by byl laciný vtip
I blogeři mají své hry. Řetězovky. Intelektuálové jimi pohrdají, my ostatní se jimi čas od času bavíme (jen Roj to dělá ze strachu, že se tomu, kdo řetěz přeruší, zmenší všechny orgány o osm centimetrů a navíc ještě změknou). No a když vás do kola vyzve krásná a inteligentní Hekko, samotná to vládkyně nad celým systémem Bloguje.cz, nemůžete si dovolit zůstat sedět v koutě.
Tentokrát se naštěstí nejedná o řetězovku Ukaž svoji fotku nebo dokonce Ukaž svoje pero, do kterých se mě v minulosti chválabohu nikdo neodvážil zapojit (pak že internetoví uživatelé nemají pud sebezáchovy), ale úkolem aktuální řetězovky je Ukázat svoje pozadí (fór je to vážně laciný, já vím, ale nemohl jsem si pomoci). Přesněji řečeno, pro nepřerušení řetězu musí bloger pořídit otisk pracovní plochy svého počítače.
Při této příležitosti jsem zjistil, že moje pracovní plocha je nudná. Nemám tam žádnou fotku rodiny, vysněného auta nebo inspirující snímek nahé krásky. Mám tam oficiální tapetu pro Windows Vista Ultimate (ač mám nainstalovány Windows XP), která se mi někdy před rokem zalíbila v jistém článku o novém operačním systému. Také ikon mám na ploše málo, nepamatuji se, kdy jsem si naposledy instaloval nějaký nový program.
O to více by mě zajímalo, jak asi musí vypadat plocha počítačového nadšence, jakým je zcela jistě Jirka Macich.
Dámský klub na Radiožurnálu 1
- Jen takUkradené rádio
Chtěl jsem v novém roce dát Radiožurnálu týden, maximálně dva. Teprve pak jsem se chtěl podělit o své zkušenosti s poslechem nové podoby veřejnoprávní stanice. Ale musel jsem to napsat už dnes. Zítra ráno po deváté hodině, kdy skončí ranní blok Jana Pokorného, totiž přeladím.
Moc jsem se snažil dát Lucii Výborné šanci. Ale nejde to. Její hlas patří jinam. Stejně jako hodinový rozhovor s Arnoštem Lustigem, který si dovedu představit třeba na stanici Praha v neděli odpoledne. Ale v pracovní době od Radiožurnálu očekávám informačně efektivní zpravodajskou stanici (bez hudebních úletů jako jsou Kelly Family nebo Modern Talking) a ne unylou tlachárnu na způsob Frekvence 1.
Například nevím k čemu mi je informace, že duet Lucie Bílé a Petra Hapky je dle mínění moderátorky krásný. Když už, tak mělo být sděleno, že písnička je úúúžasná a mám si jí užít. Tohoto přívlastku jsem se nakonec dočkal alespoň v telefonátu jisté důchodkyně, která jím označila podobu nové stanice. Výborně, cílovou skupinu posluchačů tedy už máme.
Po zjištění, že svými příspěvky bude posluchače pravidelně oblažovat Halina Pawlowská, jsem už začal být sprostý. A to jsem ještě nevěděl, že po Lucii Výborné se mikrofonu chopí moderátor Milan Bílek. Až se začnou prodávat mluvící plyšoví medvídci, budou mít jeho hlas.
Závěr je tedy jednoznačný. Barbora Tachecí, která mi ještě nedávno mohla být ukradená, mi teď ukradla rádio. Čert ji vem!
Související články:
Radiožurnál čekají převratné změny
Skončit bez rozloučení (Roj)
Rozpaky reformovaného Radiožurnálu (Pixy)
Radiožurnál nebo Radiobulvár? (Jirka Bureš)
Stesky nespokojených posluchačů (web ČRo1)
SOS Radiožurnál!!! (Roj)
Mým čtenářům!
- Ze světa (internetu)Novoroční projev blogerského krále
Vážení čtenáři, milý spolublogeři,
dovolte mi Vás pozdravit a popřát Vám šťastný a úspěšný rok 2008. Věřím, že i pro Vás je tento den nejen svátkem a odpočinkem po silvestrovských oslavách, ale i chvílí k zamyšlení nad rokem, který je před námi.
Nebuďme pověrčiví, ale začíná rok, který končí osmičkou. A jakkoli to nejspíše byla jen souhra okolností, ve 20. století se událost, která nás ovlivnila nejvíce, odehrála právě v roce 1998, kdy Arthura Denta poprvé napadla myšlenka založit systém Bloguje.cz. Není ale třeba propadat pasivitě a dojmu jakési dějinné nevyhnutelnosti.
Naše celková životní situace se špatně měří, ale o mnohém svědčí naše vlastní jednání. Co je lepším důkazem než to, že ve velkém počtu blogeři neodcházejí z Bloguje.cz někam do světa, i když už teď mohou, a že se naopak tento systém stává místem, kam přicházejí lidé odjinud? Co jiného naznačuje obrovský nárůst blogů, než víru v dnešek, a hlavně v budoucnost?
Říkám to i s vědomím toho, že život nemá jen své příjemné stránky. Generace našich rodičů a prarodičů, která si psala své deníčky v podmínkách daleko obtížnějších, než jsou ty dnešní, se nelehko vyrovnává s rychle se měnícími podmínkami života v moderní společnosti.
Letos se s Vámi jako bloger setkávám na prahu nového roku již popáté. Když se ohlédnu zpět, byla to léta v mnohém nejednoduchá, ale celkově úspěšná. Mám všechny předpoklady k tomu, abych i roky, které jsou před námi, mohl v budoucnu bilancovat podobně, a nebo raději ještě lépe. Jsem v tomto směru optimistou a chtěl bych Vás ubezpečit, že pro to udělám všechno, co bude v mých silách.
Přeji nám všem, abychom za rok vzpomínali na nadcházejících 12 měsíců jako na rok, který se vydařil.