Lístky na fotbalové Euro 2012
- Z domovaPojedeme vyprovodit Řecko z Evropy
Byly to lístky, za které ti, co byli vylosováni, nezaplatili. Trvalo jen pár hodin, než se v první dubnové pondělí vyprodaly. Měl jsem kliku. Jenže štěstí přeje připraveným. Na Facebooku jsem ve skupině Česká fotbalová reprezentace, o startu prodeje jsem věděl mezi prvními. Od ledna mám registraci na webu UEFA a lístky jsem tak stačil objednat ještě před tím, než stránky po náporem zájemců zkolabovaly.
Nic jsem nevybíral. Jen jsem kliknul na tlačítko Buy. Jediné, co jsem si mohl zvolit, kterou platební kartou těch více než třista euro zaplatím. Byl jsem jako v transu. Objednal jsem lístky! Přišlo pár mailů. V angličtině, of course. Že prý jako díky za eura a We look forward to seeing you at Euro 2012. To si pište, že se také těším! Jenže uběhl měsíc a lístky stále nikde.
Měl jsem čas přemýšlet. Šlo vlastně o vstupenky, za které někdo nezaplatil. Aha, takže zbytky, o které nikdo nestál. Nikde také není psáno, že ty čtyři lístky budou vedle sebe. Trochu mě to znervózňovalo, i když mi Adam řekl, že pokud ho dovedeme na místo a po zápase si ho tam vyzvedneme, tak mu nebude vadit, když bude sedět sám.
V pátek odpoledne zavolal kurýr a za pár minut jsem v ruce držel obálku s logem šampionátu. Byl jsem napnutý jak před finálovým penaltovým rozstřelem. Ale dobře to dopadlo. Lístky jsou do dobrého sektoru a navíc na místa vedle sebe.
Merci, Michael.
We Run Prague
- Z domovaBěž, Laco, běž!
Začalo to nenápadně. Klárka jako znamenitá plavkyně se nedávno zúčastnila duatlonu. Po návratu si postěžovala, že běh nic moc a bude jej tedy muset začít trénovat. Zeptala se mě, zda bych nechtěl chodit běhat s ní.
Čekal jsem na tu otázku řadu let, a proto jsem měl odpověď dávno připravenou. Ano! A hned jsme začali. Chytlo nás to. Stáhli jsme si aplikaci do iPhonů a všechny naše výkony se nám zaznamenávají. Zlepšujeme se.
Našli jsme si konkrétní cíl. Natrénovat na desetikilometrový běh Prahou. Ve svém okolí jsem k zářijové akci motivoval už řadu lidí a budu rád, když se k nám přidá i někdo ze čtenářů mého blogu. Nechceme závodit, chceme se bavit.
Plánujeme, že se s lidmi, které známe, sejdeme na startu a společně vyrazíme pražskými ulicemi. Budeme tak rychlí, jak pomalý bude nejslabší člen naší výpravy. Jedinou podmínkou bude dorazit do cíle nejpozději v limitním čase hodina a půl.
Máme ještě čtyři měsíce na trénink.
Václav Neckář: Dobrý časy
- RecenzeTichá radost
Sudety. Hluboké lesy. Jeseníky. Noční vlaky. Podzim. Krušné hory. Je málo tak krásně znějících slov. Je málo muzikantů umějících přetavit je do not. Je málo básníků schopných vytepat jejich náladu do veršů. Je málo interpretů, kteří dokáží i umírání vdechnout život.
Je neuvěřitelné, jak blízko má Václav Neckář svým projevem k jesenickému rodákovi, frontmanovi kapely Priessnitz a mistru melancholie Jaromírovi Švejdíkovi. Nebál bych se s o generaci starším zlatým dítětem, které sice nemluví, ale přesto vypráví svůj příběh, vydat na cestu do sychravých hor.
Není to hudba do auta. Není to hudba na běhání. Není to hudba k práci. Ale ve chvíli, kdy dohasínají všechny ohně, kdy člověk zůstane sám, bez myšlenek upínajících se k okolnímu světu, zjeví se náhle prostor, kde ještě stromy rostou s pokorou až do nebe.
BMW 5: Tomíkova garáž, díl II.
- RecenzePět překvapení
Bavorskou dávku poezie máme za sebou a teď trochu tvrdý dřevorubecký praxe. Ovšem hned na začátku je třeba napsat, že všechno technicky podstatný už bylo napsáno. Tudíž se omezíme jen na překvapení.
Překvapení číslo 1: Pětka limuzína co by rodinný koráb.
Zapomeň na pojem kombík, jestli teda nemáš doma načatou Klabzubovu jedenáctku. Je až neskutečný, co se do auta vejde, včetně páru dospěláckejch a páru dětskejch lyží. Zaklapneš víko a klidně můžeš v kravatě vyrazit na tejden na sjezdovku.
Překvapení číslo 2: Zadokolka co by vládce zmrzlých hor.
Hele, to bych z vyprávění nevěřil, ani kdyby se pod to podepsal Dalajláma. Vyrazil jsem do fujavice do hor. Jasně nesmíš bejt drzej a nesmíš bejt uplně tupej. Zkrátka, když svoje tyhle hlavní slabosti potlačíš, pětka se Ti odmění neskutečnou stabilitou na sněhu. Při pojíždění do kopce před hlavní kasou na Klínovci nejedna předokolka těžce hrabala. A ty nic. Rozjezdy jak po suchým asfaltu. Při poznávání jsem se učil na velký ploše auto dostat do driftu. Dalo to hodně úsilí.
Překvapení číslo 3: Kdo šetří má za pět.
Hele, aby mi tu někdo věšel bulíky na nos, že na 70litrovou nádrž najedeš 1200 km, bez toho abys plachtil, tak na to si připadám už trochu opotřebovanej. Ale je to tak. Samozřejmě nesmíš valit kiloosumdesát nebo snad dvěstě. To pak ujedeš těch kilometrů jenom tisíc.
Překvapení číslo 4: Orient expres all inclusive.
Tohle vlastně ani není překvapení. Hele sedíš v káře celejch šest hodin a ani nechceš vylézt, protože se ti zdála cesta krátká a ty bys dál kroutil. Jsi čerstvej jak džusík z reklamy na Tomu. Kdybys to věděl, naplánoval by sis víkendovej lyžák do Andorry (neplést s Pandorou).
Překvapení číslo 5: Není nad to ranit bez chlubení konkurenci.
Není žádné tajemství, že můj úplně nejvíc nejlepší kamarád Bubo je autorem řídícího softwaru do Mercedesů, a že jeho práce ve vývoji tak zahrnuje jejich soustavné testování. To pochopitelně neznamená jen vytříbený vkus a vysoké nároky, ale také vysokou úroveň automobilových znalostí. Od koho pak po zapůjčení řízení můžou více potěšit následující závěry a to právě ve prospěch pětkové řady:
- Automat je mnohem lepší. Nyní vyvíjíme devítistupeň abychom se dotáhli.
- Runflaty nejdou vůbec poznat, to jsem si myslel, že bude mnohem horší. Sedí to perfektně.
- To ticho v kabině je nádhera.
- Zvuk a kultivovanost motoru je mnohem lepší než u nás.
- Jediný, co mě sere je, že furt otvírám vlevo pod volantem tu skříňku. Aha. Ty máš elektronickou ruční brzdu. Hmmm... (Toto již dnes nefér srovnání bylo s přímou protivolbou, tedy současnou řadou E.)
Tak to je to základní, čím jsem nadšen a o čem jsem neměl představu.
BMW 5: Tomíkova garáž, díl I.
- RecenzeBavorská chvilka poezie
Už mě znáš. Jsem synek z chudý dělnický rodiny, jako každej ze sedumdesátejch let. Stejně jako tvůj, tak i můj táta byl proletář teoretik. Slovem GTI: "klasickej Bychař". Z dětství si nejvíc pamatuju věty: "... já BYCH ty svině hnal", "...tohle BY si na západě nedovolili", "...kdyBYCH měl víc peněz, koupil BYCH si sedmičku žigulíka, aBYCH si připadal jak v Mercedesu", a spousty jiných "BYCH".
Čím jsem byl starší, tím jsem víc cejtil, jak je to s tím "BYCH" zoufalý a trapný a že je jenom vlastně na mě, co s tím natvrdo udělám. To jako aBYCH těhle řečí ušetřil jednou svoje děti. Pravda, měl jsem víc možností a víc štěstí v životě než můj táta a i tak mám spousty svých "BYCH". Tak třeba...BYCH-L.
To se tak jednou kolem šestadvaceti potloukám po internetových silnicích a dálnicích rozhlížím se po svojí první káře. Do tý doby jsem už měl z toho prošení ošoupaný kolena. Už BYCH bral cokoliv, jen aby mě nesvrběli ruce. Rozuměj! Je to hrozný, ale cejtil jsem se, jak kdyBYCH do tý doby čekal na svojí první holku.
V tom jsem jí spatřil! To čekání se vyplatilo a měl jsem i dost velkou dávku štěstí. Narazil jsem na ní u BYCH-la. Třebaže to byla teprve šestnáctka, byla zkušená a měla už něco najeto. Zkrátka sen každýho mouly, kterej v tý touze po svobodě nemá co ztratit. Jen tak mimochodem. Vůbec nebyla maminkovsky milá, spíš BYCH to tipl na Fibingerovou za mlada.
Od tý doby už zapadlo nad Německem hodně sluncí, když 6.12.2012 se to stalo.
Co po těch 15 tisících km soužití podstatnýho říct? No především je to neskutečná dáma. Když kdysi kdosi vymýšlel slovo „elegance“, nemohl tušit, že jí jednou někdo zhmotní. A přitom mi nebudeš věřit, jak je skromná!
Žádný nekončící nákupy nebo snad dokonce servisy! Jak málo toho seže...pardon, spotřebuje. Nakrmíš ji. Zajedeš si s ní na otočku do Alp, no a pak ji zase nakrmíš. A to si s ní děláš doslova co chceš! Naštěstí v Německu mají pro takový divochy, jako jsi ty, pochopení. Poslední kousek ráje na zemi, kde není tvoje rychlovka ani ostudou ani hříchem.
Je neskutečně stabilní. I při dvoučtvrtkovým tempu je trochu těžší ji kolem sebe obtočit. To pak nemusí vyhovovat každýmu. Co říkáš? Že je na tebe moc inteligentní? Nebo, že snad je moc při těle? Nebo, že je chladná? Ale jo, ve všem máš pravdu.
Jenže o tom všem tahle dokonalá krasavice prostě není. Když Tě ňákej ňouma v blondýně z Koreje předbíhá, ty víš, že už nikam pospíchat nemusíš. Naopak! Nikdy jsi nebyl slušnější, zdvořilejší a uspořádanější než s ní. Vždyť pravdou je, že elegance se vždy kloubí jedině s dokonalým a vytříbeným chováním. A to je její největší zásluha.
Vychovala Tě. Udělala z tebe to, co jsi. Dneska víš, že BYS jí už nedal dobrovolně z ruky.
Rovnice dle BMW: X6-X1=5
- RecenzePrémiové texty pro prémiová auta
Znám tři lidi, co umí dokonale psát o autech.
Libor Zezulka, bohužel již bývalý redaktor Auto.cz, minulý týden na stránkách jistého prodejce ojetých aut uveřejnil test čtyři roky starého BMW X6.
...Podvozek nejhorší nerovnosti odfiltruje, ale vzduch to není a nikdy nebude. X6 ani nemrkne, pokud ve 120 km/h utáhnete už tak dost prudkou zatáčku, nepotrestá vás, pokud o sekundu později půjdete ostře na brzdu a podrží vás i v případě, že na zledovatěle a zasněžené silnici přidáte víc plynu, než je zdrávo. Tohle auto můžete do jisté míry chápat jako vašeho anděla strážného. Jen si ho nesmíte naštvat...
Jen o pár dní později GTI, další automobilový poeta, na svém blogu popsal své čerstvé zkušenosti s novým modelem BMW X1.
...Auto je jako dokonalá hravá kočka, vnímám pouze příkladnou vyváženost, zatáčky jedu dokonce za hranou svého maxima (!) jsem znovu šokován, co tohle auto dokáže, prostě se nehne, zatáčky tvrdě naříznu, přitáhnu, dokonce přiškrtím, držím bavoráčka přesto stále pod plynem, co držím, já ho jaksi tím plynem částečně i řídím a… proletím vlásenku na jednu čistou stopu...
Fantastické texty o fantastických autech.
Třetí z automobilových písmotepců si nedávno koupil nové BMW pětkové řady. Mnoho mi o něm povyprávěl, osobně ukázal a dokonce mě nechal i šoférovat. Byl bych rád, pokud by Tomík bavorskou rovnici doplnil jedním ze svých brilantních autotextů i zde.
Piráti Chomutov
- Z domovaHoši, my vám věříme, hoši, my vám věříme
Víš, kámo, já už si svý odfandil. V deseti letech jsem objevil pořad S mikrofonem za hokejem a v patnácti přemluvil bábu, aby mi upletla černožlutou šálu a čepici. Celou střední jsem strávil na jižní tribuně litvínovskýho zimáku. Jo, to bylo v době, kdy se Ivan Hlinka vrátil na led, aby stejně jako já pomoh svejm černožlutejm.
Hele, brácho, samozřejmě stále platí, co tu víme všichni. Jediným sportem na světě je fotbal, všechno ostatní je tělovýchova. Ale letos máme v Chomutově novej zimní stadion. Nádhernej. Od starý stodoly se liší ve všech směrech. Už se nemusím bát vzít na hokej svoje děti. Od semifinálovejch zápasů chodíme pravidelně.
Skvělá šou. Do posledního detailu. Děti jsou jako u vytržení. Třeba minulej tejden. Třetí zápas finálové série play-off. V 15. minutě prohrávaj Piráti už 0:3. Zápas nakonec končí v prodloužení vítězstvím chomutovskejch hokejistů 7:6. Zápasy, které Piráti prohráli, děti obrečely. Buď na stadionu, nebo doma při sledování on-line přenosů.
Dnes se hrál rozhodující zápas o titul mistra 1. ligy. Chomutov zvítězil a postoupil do baráže o extraligu.
A my stále VĚŘÍME!
Litá kola pro model Škoda Henlein
- Jen takOficiální příslušenství Škoda Auto
Počátek devadesátých let. Mladoboleslavskou automobilku kupují Němci. Model Škoda Favorit ještě stihne dostat několik drobných faceliftů. Sportline, Blackline, Greenline, Silverline. V satirickém televizním magazínu Česká soda se objevuje parodie – Škoda Favorit Henlein.
Maskovací design, pevná a neprůstřelná skla, plyn z výfuku zavedený přímo na komoru řidiče, alternativní pohon na plyn, velký výběr palubních zbraní v základní výbavě, těžké kulomety pod předními reflektory nebo lékárnička s hákovým křížem.
Dvacet let po revoluci ale soudruzi z NDR zašli ještě dál.
Litá kola Auriga pro model Škoda Citigo