První školní odpověď
- Z domovaJak se neztratit
První minuty školního života. Paní učitelka vítá plnou třídu prvňáčků a hned na úvod sděluje několik organizačních věcí a snaží se do výkladu zatáhnout i malé školáčky: Děti, naše škola je veliká. Když se v některé z dlouhých chodeb ztratíte a potkáte dospělého člověka, co mu řeknete? Několikavteřinové ticho rozřízl náš Adam svojí odpovědí: Řekneme Dobrý den!
Je Laco levičák a rasista?
- Jen takPodle hyperkorektních médií ano
Patří k dobrému tónu v pravicových médiích, že bývá zpochybňován nápad ministra Víta Bárty, který by rád rozlišil výši pokut dle finančních poměrů hříšníka. Má-li být naplněn výchovný účel pokut, souhlasím s tím, že by za stejný přestupek měl například majitel Škody Favorit dostat menší pokutu než vlastník třeba Škody Superb Combi. Na tomto názoru nevidím nic levičáckého.
Podobně jako neshledávám nic rasistického nad mým rozhořčením nad titulkem zpravodajského serveru Českého rozhlasu Bratislava se pomalu vzpamatovává z řádění šíleného střelce. Pochybuji totiž, že by se občané Bratislavy potřebovali vzpamatovávat z toho, že naštvaný chlapík legálně drženým samopalem vyvraždil své nepřizpůsobivé cikanské sousedy.
Auto.cz chystá revoluční změny
- Ze světa (internetu)Exkluzivní informace o novinkách automobilového portálu
Server Auto.cz vznikl v roce 1997 jako jednoduchý automobilový katalog. Dnes tento automobilový portál nabízí jednotky služeb, desítky funkcí, stovky testů, tisíce článků a miliony komentářů. Po několika dílčích faceliftech se již brzy objeví zcela nová generace stránek, která přinese nejen změnu třináct let starého loga. Po dvou letech příprav bude nové Auto.cz představeno 3. září večer.
Jedním z duchovních otců změn je Libor Zezulka, kterého automobiloví fandové znají především jako průvodce televizním magazínem Auto Moto Styl. S Liborem se nějakou dobu známe, a tak mi nabídl, že mému blogu umožní nahlédnout pod pokličku připravovaných změn. Informace v tomto prvním článku jsou proto určeny především tvůrcům webových stránek.
Webdesign a kódování mělo na starosti studio Madeo v čele s Martinem Pospíšilem (rozhovor s ním najdete na webu Jakuba Krčmáře). Madeo přetavilo vize a nápady vydavatele Auto.cz v realitu a to formou grafiky a kódu. Napojování šablon na back-end už probíhalo plně v režii interního vývojářského oddělení v čele s hlavním vývojářem Miroslavem Novákem.
O novém uspořádání obsahu a novinkách zajímajících většinového uživatele Auto.cz se zmíním v některém z příštích článků, nyní si nemohu odpustit citaci výše zmíněného hlavního vývojáře, který pro "lidi od webu" poodkryl změnu konceptu vyhledávání v záplavě informací automobilového portálu:
Upustili jsme od SOAP API vyhledávače, protože bylo příliš komplexní a komplikované. Nově používáme REST API a jako mezisklad NOSQL databázi MongoDB. Vlastní engine vyhledávače běží na platformě MONO a je postaven na knihovně Lucene.NET – port Java knihovny Lucene.
Použití NOSQL (což je mimochodem pěkně nesmyslné označení a hodilo by se spíše NErelační) databáze má tu výhodu, že na rozdíl od relačních databází nemá pevnou strukturu, a to dovoluje mít vyhledávací engine řízený přes konfigurační soubory.
Data pro zaindexování jsou nejdříve uložena z redakčního systému do "meziskladu" a odtud si je vyzvedne nezávislý démon, který se stará o index. Toto řešení je zvoleno s ohledem na bezpečnost dat a výkon. Reindexace pro vyhledávání tak nezatíží hlavní databáze webu.
iPhone je sexy
- Jen takiPhone 3GS již překonal legendární Nokii 5110
Je to přesně rok, kdy jsem odložil HTC Kaiser s Windows Mobile. Jen o měsíc později jsem napsal oslavnou recenzi svého nového telefonu. Mé nadšení stále trvá. Před měsícem jsem upgradoval operační systém přístroje na iOS 4 a spokojenost s telefonem se ještě zvýšila.
Zdá se mi až neuvěřitelné, že v době, kdy se životnost (fyzická i morální) technických hraček zkracuje, iPhone 3GS i po roce intenzivního používání (několik hodin denně) vypadá jako nový, neseká se a je stále velmi rychlý. Za celý rok mě nezklamal a nikdy jsem nezapochyboval, zda jsem si vybral dobrý telefon.
Celý rok jsem nesledoval magazíny o mobilech, diskuse kolem nových telefonů mě míjely. Nechybělo mi to. Jenže lidé v mém okolí měnili přístroje a má dychtivost po nových hračkách o sobě začala dávat vědět. Vzpomněl jsem si na adresy nejznámějších webzinů o mobilních telefonech a začal sledovat novinky. Co kdyby.
Zaujal mě Samsung Galaxy S. Jeho technické parametry se zdají být nedostižné, operační systém Android 2.2 slibuje být důstojným soupeřem operačnímu systému od Applu. Jenže dvě ze tří recenzí končily konstatováním, že uživatel Samsungu může mít pocit, že v ruce konečně drží telefon velmi podobný iPhonu.
Že bych se vrátil k HTC? Ve včerejším článku o připravovaných novinkách od HTC jsem se ztratil. Desire HD, Spark, Schubert, Mozart, Paradise, Fiesta, Bee, Lexikon, Speedy, Blitz, Mecha nebo Spade. Tolik modelů a jeden ošklivější než druhý. Sledovat rozdíly v technických parametrech je únavné.
Zůstávám u iPhonu. Mimo jiné také proto, že podle nejnovějšího výzkumu jsou v sexu nejúspěšnější majitelé iPhonů. Není divu, jaký krám, takový pán.
Dokonalá žena
- Jen takNebýt dokonalým mužem, cítil bych se podveden
Býval jsem namyšlený. Teď už ale nemám chybu. Jsem dokonalý muž. Mimo jiné proto, že mám dokonalou ženu. Ale ne všichni muži měli to štěstí jako já. Vzpomněl jsem si na ty nešťastníky, když jsem míjel billboard s webem slibujícím dokonalou ženu zajistit.
Ze zvědavosti jsem se na inzerované stránky podíval a byl jsem šokován. Proč by muže hledající dokonalé ženy měly zajímat nějaké texty o tom, že ženy trápí záněty močových cest častěji než pány, nebo že s vaginální mykózou není nutno hned běžet k lékaři?
Inception: Mohlo to dopadnout hůř
- Z domovaKdyž cesta je důležitější než film
Stejně jako dovolená nezačíná otevřením dveří hotelového pokoje, zážitek z filmu nezačíná prvními titulky. Na Počátku všeho je cesta. Sedím v autě a před očima mi běží film. Scéna první: silnice na Prahu. Po krátkém střihu míjíme Louny. Další střih. Něco se děje. Auta stojí, konce kolony nelze dohlédnout. Některá auta se již otáčejí a vrací se zpět. Stojíme. Jsem lehce nervózní, zamluvené lístky je totiž nutno vyzvednout nejpozději v 18:10, půl hodiny před začátkem filmu.
Čas běží, rozhoduji se rychle. Otáčím se, na první křižovatce sjíždím z hlavní silnice. Intuitivně se vydávám směrem na severovýchod, neboť navigace se stále zaobírá jen touhou vrátit se zpět na R7. Střih. Dojíždím na konec nějaké vesnice. Dál jen železniční přejezd a polní cesta.
Čas běží, rozhoduji se rychle. Cesta má pevný podklad. Ano, vím, celý den pršelo, o kus dál už může být hůř. Ale mám čtyřkolku a paket pro špatné cesty (zvýšený podvozek, plechový kryt motoru a plastový kryt podvozku). Přeci jsem za to nevyhodil peníze zbytečně. Střih.
Vyjeté koleje. Zatraceně hluboko vyjeté koleje. Naštěstí celý den pršelo, prostřední část cesty je měkká a s podvozkem se doslova mazlí. Jsem v klidu. Ve zpětném zrcátku vidím frajera s Fabií. Zdá se, že si věří. Asi také spěchá do kina, ale jestli má shodou okolností zamluveny lístky vedle mě, budu si mít alespoň kam odložit věci. Cesta se totiž výrazně zhoršuje. Střih.
Řidič Fabie poznal limity svého vozu. Na nejbližší křižovatce polních cest to otočil a vrátil se. Jedu sám. Vlevo kukuřice, vpravo pšenice, na obzoru R7. Doufám, že polní cesta má na rychlostní komunikaci vyústění. Na výbavu pro překonávání větších terénních zlomů jsem totiž při objednávání nadstandardní výbavy auta v ceníku nenarazil. Záhy se ukazuje, že má starost byla zbytečná. Již z dálky vidím, že na silnici stále stojí kolona. Střih.
Vrátím se. Vzhledem k vyjetým kolejím si netroufám couvat více než kilometr jen podle bočních zrcátek. Musím se otočit. Pšenice je proti kukuřici sotva poloviční. Už vím, proč se kombíkům někdy říká kombajn a jak vznikají kruhy v obilí. Po poli jelo auto mnohem lépe než po cestě, která se mezitím proměnila v zabahněný tobogán a o řízení auta se již nedá mluvit. Jemným přidáváním plynu pouze udržuji v chodu všechna čtyři kola a doklouzávám se zpět do vesnice. Střih.
Přesně v 18:37 stojím u pokladny, zamluvené lístky stále čekají v systému. Nechávám je propadnout. Po zážitku z kukuřičného pole jsem totiž ztratil chuť na popcorn.
Inception: OST
- RecenzeDo kina jako na koncert
S poslechem soundtracků je to těžké. Nemyslím alba složená z písniček, které povětšinou ve filmu ani nezazněly, ale soundtracky tvořené výhradně filmovou hudbou. Stojí za nimi hudební velikáni, jen namátkou: Williams, Morricone, Elfman, Zimmer, Shore, Howard, Goldsmith, Vangelis, Horner. Po CD s jejich hudbou se začnete shánět jen chvíli poté, co vyjdete z kina. Jenže pak zjistíte, že bez filmu hudba samotná už nemá takovou sílu. Samozřejmě, výjimky existují.
Téměř za zázrak lze považovat případ, kdy lze soundtrack poslouchat dokonce ještě před shlédnutím samotného filmu. Stalo se mi to dvakrát. Poprvé to bylo někdy před dvaceti lety, kdy jsem byl unešen ze soundtracku k filmu Blade Runner, z něhož jsem byl nadšen až posléze. A není náhodou, že podruhé se mi to stalo v případě hudby, která mi Vangelisovy skladby velmi připomíná. A to nejen svojí mrazivostí, temnotou a depresivností.
Soundtrack k filmu Inception skladatele Hanse Zimmera, který jsem za poslední dva týdny slyšel nesčetněkrát (a to je jen počátek), je ovšem mnohem agresivnější a mnohovrstevnější. Těží ze spojení mohutného zvuku symfonického orchestru s výraznými elektronickými motivy. I když je rozdíl třiceti let znát, závěrečné skladby obou soundtracků jsou si až nápadně podobné. Ostatně jako celková nálada obou desek.
Až návštěva kina ukáže, zda budu z filmu jako celku nadšen stejně jako z jeho hudební složky.
Navigace Columbus pozná, kdy je auto čisté
- Jen takVzhledem k nepříznivému počasí bude trasa přepočítána
O tom, že škodovácká navigace Columbus (koncernové označení RNS 510) je velmi kvalitní, není pochyb. Zmíním se v tuto chvíli pouze o funkci TMC (zobrazení dopravního hlášení), která je důležitá pro pointu tohoto článku.
Dynamická navigace dokáže prostřednictvím této funkce dle aktuální dopravní situace na plánované trase spočítat trasu novou, díky čemuž se vyhnete uzavírkám či zácpám. To je známá věc a tuto funkci nabízí řada moderních navigací.
Co se ale stalo dnes mi vyrazilo dech. Cestoval jsem z Chomutova na Příbramsko. Plánoval jsem jet od Prahy směrem na Plzeň a u Zdic sjet z dálnice. Minul jsem ruzyňské letiště a navigace zahlásila: Vaše auto bylo nedávno umyto, a proto bude vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám aktuální trasa přepočítána.
Ignoroval jsem varování navigace a odbočil na plzeňskou dálnici, tak jak jsem měl v plánu. Bohužel. Někde u Berouna mě totiž skutečně zastihla průtrž mračen, která v mžiku zaplavila dálnici bahnem.
Doufám, že navigace zaznamenala informaci, že mé auto již není čisté.
Toy Story 3: Pixarova jedenáctka
- RecenzeVzhůru do filmového nekonečna a ještě dál
První dva díly trilogie vznikly v době, kdy jsem ještě neměl děti (ano, tak moc jsou staré). Neprožil jsem tak s Andym těch dlouhých patnáct let, během kterých vyrostl z malého kluka hrajícího si s kovbojem Woodym a Buzzem Rakeťákem v teenagera odjíždějícího ve třetím díle na vysokou.
Ale za poslední dva roky jsem tuto klasiku od Pixaru viděl mnohokrát, několik dnů před návštěvou kina snad u nás doma v televizi neběželo nic jiného (a po návštěvě kina je to nyní ještě intenzivnější). Rozjezd filmu byl pro mě tedy poněkud vláčný, nepotřeboval jsem vysvětlovat kdo je kdo a o co komu jde.
Od příjezdu hraček do Sluneční školky ale film nabere na obrátkách a nemá už slabé místo. Poslední třetina snímku se veze na nostalgické vlně, protože je už jasné, že trilogie se uzavírá a hračky se budou muset loučit. V jisté chvíli jsem dokonce Pixar vážně podezíral, že použije ten nejdrsnější možný způsob, jakým příběh hraček ukončit.
Nechtěl bych se živit jako filmový kritik specializovaný na filmy od Pixaru. Při psaní recenze již jedenáctého filmu geniálních tvůrců bych totiž už marně hledal synonyma slova výborný.