Mi volal Horník
- Z domovaNo to mi ho teda vyndej!
- Laco, kamaráde, můžeš mluvit?
- No nazdár Ivánku, čistej vzduch.
- Hele, pocem, co tam děláte v tom Chomutově?
- A ty vole to je celý jenom vo rejpání, všichni maj bodů jako máku, jenom my máme hovno.
- Ale ty krávo já nemyslel chlapy. Já se byl tuhle podívat na tu tvojí mládež, co tam trénuješ. Hele, to sem si spravil chuť. Kucí mrňavý vole, rozumíš a hrajou to tam, šolíchaj.
- Jo, kluci mi dělaj radost. Voni to maj v tý hlavě poskládaný jako to domino. Stačí jebnout do tý první kostky a pak už to tam padá samo.
- No a kvůli čeho jako myslíš, že volám? Hele, už je to pět let, co sem vyfasoval desetiletej zákaz činnosti za to cinklý jaro.
- Ty draku, ten čas letí co? Ale to ty víš líp než já vole.
- Přesně. A tak mě právě napadlo, že bych požádal o prominutí zbytku trestu a začal novou kariéru jako šéf mládeže u vás v Chomutově. Hele je to dobrej nápad nebo je to blbej nápad nebo jakej je to vlastně nápad?
I s Legem může být zábava
- RecenzeAlespoň chvíli
Lego už netáhne. Je málo interaktivní. Sestavíte dle návodu letadlo a nic. Nelétá. Můžete ho maximálně rozebrat a složit znovu. Více zábavy už nenabídne.
Hry na iPhonu či iPadu jsou zábavnější. Ale matláním prstem po displeji si potomek motorické schopnosti nezlepší. V tom je Lego nepřekonatelné. Jak tedy z toho ven?
Naštěstí Ježíšek je chytrý a zná řešení. O Vánocích nám ukázal možnost, jak zábavně skloubit manipulaci s dílky plastové stavebnice s dotykem prstů na skleněném displeji.
Pod stromeček nadělil krabici s Legem obsahujícím bezmála dvě stovky různých dílků a poradil stáhnout bezplatnou aplikaci pro iPhone s názvem Life of George. A zábava mohla začít.
Na iPhonu se zobrazí model, který je nutno sestavit z kostek. Na displeji se odpočítává čas. Jakmile hráč požadovaný model dle obrázku sestaví, pomocí přístroje jej vyfotí.
Aplikace na základě přesnosti sestaveného modelu a času, po který hráč obrázek z kostek sestavoval, udělí body. Modelů je více než sto a hráči si mohou vytvářet i vlastní.
Dobrý nápad. Jenže časem stejně zůstane jen u toho matlání po displeji. Zatímco iPad nebo iPhone jsou stále po ruce, krabice s Legem je někde ve skříní. A kdo by si na ni vzpomněl.
Konec šoférů (nejen) v Čechách
- Jen takJablečný svět na čtyřech kolech
Je to už téměř šedesát let, co si na svém oblíbeném blogu poprvé četl ten dokonalý text, tu nádhernou šoférskou zpověď. Blog autora GTI už dávno neexistuje, neboť texty už dnes píší jen stroje (i když v šedé zóně prý možná ještě pár živých blogerů existuje).
Přesto se dá ten geniální text sehnat, neboť někdy ve dvacátých letech tohoto století byl GTI jedním z autorů, jehož texty se staly součástí depozitáře Knihovny Václava Havla. Chobotnice sice již nestojí, ale těch několik vět si lidé předávají z generace na generaci.
Však to také znáš – šlépěje ti mrazem praskají pod botama v čerstvě napadaném sněhu, tvůj vůz odpočatý v garáži čeká, až ho láskyplně dálkou probudíš, až se sesuneš na sedadlo a dvakrát třikrát zhluboka nadýchneš za volantem tu blížící se rozkoš. Je tma, rozsvěcíš světla a vyjíždíš z garáže.
I gumy vržou na čerstvém prašanu, řadíš za jedna a rozpouštíš své tělo do vesmíru, svou duši necháváš splývat po hladkých zasněžených vlásenkách, točíš pravou i levou s mírným občasným kontra, laskáš to na plynu jako svou milou v milé chvíli, jedeš rozvážně, pevně, bezpečně, svobodně a nezlomně. Jedeš tak, jako přes sto let jezdí ti praví šoféři. S láskou a s citem.
Byl si tenkrát hračička, velký fanda technického pokroku. Možná si ještě vzpomeneš, na čem si ten článek četl. Jo, jasně, byl to jeden z prvních tabletů té firmy, kterou před dvaceti lety koupilo pár Čechů, aby z ní udělali společnost, která dnes určuje pravidla světa.
Přesto si přesně rozuměl tomu, co GTI psal. Sám si to tehdy několikrát zažil a myslel sis, že ta svoboda už tu zůstane navždy. Jenže dnes mají všechna auta jednotné logo. Nakousnuté jablko. Řidičům ty dokonalé stroje dovolí pouze jednu jedinou věc: zadat cíl cesty.
Zítra ti bude sto. Tvůj táta ti k narozeninám slíbil senzační dárek. Need for Speed 2K71 Winter Edition ve verzi retro. Znovu budeš svobodný.
Tajemství staré bambitky
- RecenzeJsem verš, co k sobě našel rým
Za mých mladých let byly Vánoce jediným obdobím, kdy v televizi dávali pohádky, kterým se dalo věřit. Po zbytek roku jsem se pak musel spokojit s pohádkami, kde místo draka byl hlavním hrdinou okresní výbor strany.
Vánoce už ale nějakou dobu nejsou co bývaly. A to nejen proto, že kapři se již na náměstích nezabíjejí paličkou, nýbrž injekční stříkačkou za přítomnosti kněze, ale především z toho důvodu, že klasické vánoční pohádky příliš netáhnou.
Letos běží v kinech snímek Velká vánoční jízda. Jenže je o tom, jak to Santa dělá, že dokáže během jedné noci nadělit všechny dárky. Tomu by ale moje děti nerozuměly. Neznají Santu a dárky rozbalují večer.
Jasně, z filmu o Ježíškovi by vždycky vyšlo krvavé historické drama, a proto české vánoční pohádky s vánočními motivy moc společného nemají. Nejblíže se tématu oslavy narození Ježíška před lety přiblížil snad jen Anděl Páně.
Přesto by se alespoň jednou během Vánoc měla sejít celá rodina a společně shlédnout nějakou pohádku. Ti odvážnější mohou dokonce zasednout k některému z nových pohádkových filmů, které rok co rok vznikají.
Letos se po dlouhé době objevila pohádka, která má šanci přežít více než jedny Vánoce. Film Tajemství staré bambitky nabídl pro děti srozumitelný veselý pohádkový příběh říznutý aktuální politickou satirou, což pobavilo dospělé.
Pohádka měla svižné tempo a obešla se bez pištících strašidýlek, pitvořících se vodníků a neumětelských digitálních efektů. Z pekla štěstí měli tvůrci při volbě hereckého obsazení. Ondřej Vetchý, Jiří Lábus, Luděk Sobota a v roli prince Tomáš Klus.
Díky posledně jmenovanému navíc vznikla písnička, která má ambice stát se pohádkovým hitem.
Laco prohrál českým hokejistům zápas
- Z domovaČesko – Švédsko 1:2
Rozhodčí vhazuje úvodní buly reprezentačního zápasu Česko – Švédsko. Sedíš se svými dětmi v hledišti vyprodaného zimního stadionu. Po pěti vteřinách vedou Češi 1:0. Nikdy v historii rychlejší gól nepadl. Ty ale víš, že zápas je stejně prohraný.
Viděl si mnoho zápasů české reprezentace. Fotbalové. Utkání v Teplicích, Praze, Vídni nebo Mnichově. Všechny byly vítězné. Na zápase národního hokejového výběru jsi poprvé. V polovině zápasu Češi vedou, ty ale víš, že zápas je stejně prohraný.
Stále totiž platí, že jediným sportem na světě je fotbal. Vše ostatní je tělovýchova.
Hokejový zápas na novém chomutovském zimním stadionu
Kašpárek v rohlíku: Lucerna, 10.12.2011
- RecenzeKoncert, kde nejezdí mašinka a nechytá se žížala
Vyprodaný velký sál pražského Paláce Lucerna. Logo alternativního Radia 1 nad podiem. Pankáčská číra všude kam se podíváš. Blíží se jedenáctá hodina. Jenže dopolední! Něco tu nehraje? Neboj, za chvíli bude. Publikum již nedočkavě vyhlíží své oblíbence.
Dětem pod deset je to jedno. Budou na koncertě řádit na cokoliv. Podstatné je, aby se z té zábavy neudělalo špatně tobě. Kašpárek v rohlíku je stravitelný pro obě generace. Rodiče si zatrsají na hudbu The Clash, děti pobaví český text Čůrej sem a čůrej tam.
Ty jako rodič ukazuješ cestu. Není jen Patrasová, nejsou jen Maxim Turbulenc. Svěrák s Uhlířem jsou fajn, ale pogovat se na to nedá. Zpěvák Tata Bojs Milan Cais nebo frontman Vypsané fixy Márdi (viz foto) jsou zárukou, že bavit se budou nejen děti.
Kašpárek v rohlíku, Lucerna, 10.12.2011
S čerty nejsou žerty
- Z domovaJak Klárka bránila svého brášku před čertem
Klára Bittnerová
Zodpovíš mi prosím jednu otázku?
Proč přijímáš takovou zakázku,
ve které je: Pojď strašit děti,
nedostaneš víc, než jen smetí!
Není lepší třeba:
Přijď k nám, naše děti na sebe hází chleba,
pojď jim jenom něco říct
a jejich ošklivé chování vysvětlit!
Uvědomuješ si jednu věc?
Že na Tebe nepadne klec,
kdo na tebe může strašidelně koukat, volat,
nikdo, jen ty tohle můžeš dělat.
Neřikej mi:
Ty nezbedná holčičko,
neboť pravdu mám,
alespoň maličko!
Proto s sebou vodíš anděla,
ten totiž vždy dětem radost udělá,
úsměv rozdá zcela všem,
úsměv sladký jako džem!
Nechci Tě moc urazit,
někdo takový tu musí být,
stačí jen ale po pekle rozvěsit plakáty:
"Nosme hodným dětem třeba muškáty!"
Zlobivým dejme šanci,
oni nejsou zase takoví divocí kanci!
Výchova chlapců v Čechách
- Z domovaBramborová medaile nad zlato
Zápas o postup do finále. Tvoji svěřenci hrají s Teplicemi. Ligový mančaft prohrává s fotbalově provinčním Chomutovem 0:1. Do konce zbývají tři minuty. Tvoji borci stále útočí na branku překvapeného soupeře. Jenže z ojedinělého protiútoku Teplice bohužel vyrovnávají.
Penaltový rozstřel posílá do finále soupeře. Tvoji kluci jsou skleslí. Ale věří, že alespoň bronzové medaile vybojují. Další hodinová pauza mezi zápasy. Kluci mají dlouhou chvíli a mezi dvěma spoluhráči snadno vznikne konflikt. Jeden brečí, druhý jej sleduje s provinilým výrazem.
Každý z obou protagonistů má svoji verzi příběhu. Tys to neviděl, takže musíš dát na svědectví ostatních. Po chvíli je situace jasná jak facka. Jeden borec chtěl vzít druhému láhev s pitím, ten se bránil a prvnímu jednu vlepil. Všichni včetně rodičů teď očekávají, jak spor vyřešíš.
Shromáždíš mužstvo, popíšeš co se stalo a připomeneš své ranní varování, že pokud se někdo prohřeší proti slušnému chování, tak si nezahraje. Hříšníci nesmí s mužstvem ani na lavičku a zůstávají mezi diváky, kde sleduji své spoluhráče bojující o třetí místo.
Poslední zápas turnaje je pro tvé mužstvo vysilující. Dva kluci citelně chybí. Zvláště ve chvíli, kdy se jeden hráč zraní. Zápas dospěje do remízového konce. Penaltový rozstřel je k malým chomutovským fotbalistům opět nemilosrdný. Po snu o zlatu mizí i sen bronzový.
Jenže tentokrát je bramborová medaile cennější zlaté. Zatímco za pár týdnů by kluci zapomněli, kolikátí na mosteckém turnaji skončili, teď si budou dlouho pamatovat, že za jeden provaz musí táhnout nejen při zápase, ale jako jeden tým je nutno vystupovat i mimo hřiště.
Kluci už také vědí, že trenér svá varování umí vyplnit. I přesto, že šlo o zápas o medaili. I přesto, že jedním z potrestaných hříšníků byl trenérův syn.
Jak si nevybrat televizi
- Jen takDnešní televize jsou rafinované
Česká televize je progresivní. Vím to, protože sleduji její twitter. Včera jsem se dočetl, že na jaře 2012 se můžeme těšit na novou verzi teletextu. Netěším se.
Vzpomínám si, jak jsem byl koncem osmdesátých let tímto vynálezem fascinován. Teletext stanic ARD a ZDF byl jedním z mála svobodných zdrojů informací.
Jenže před patnácti lety jsem si domů pořídil internet a teletext jsem od té doby nepustil. Přesto jsem ochoten jeho přítomnost v televizních přístrojích tolerovat.
Mnohem více mi vadí, že dnes prakticky nekoupíte televizi, která by nenabízela připojení k internetu, videa z YouTube, nahrávání na USB, telefonování přes Skype. To vše v 3D.
Nechci nic víc, než jen kvalitní zobrazovací panel. Jenže výrobci a následně prodejci bohužel stále považují za důležitější jiné věci, jak vyplývá z popisku k jednomu z přístrojů:
Tento televizor disponuje mimořádně tenkým rámem s kovovou povrchovou úpravou, díky kterému působí rafinovaně.